Něco o ekonomické transformaci v ČR

Slíbené
V jednon z předchozích článků jsem slíbil nástin anatomie české cesty ekonomické transformace. Tento nástin bude opravdu jenom vzletným momentem , který si neosobuje polemizovat se skutečnostmi, které jsme nakonec všichni prožili. On zřejmě podá i vysvětlení jednomu tazateli, proč již dělá ve čtvrté fabrice, která je před krachem a možná i odpoví dalšímu tazateli, proč tzv.TUNEL.
26. 12. 2008
0komentář
přečteno 10x
aktuálni karma článku: nový
Začnu vtipem: Víte, kde je nejdelší tunel na světě ? Byl to tunel KGB. Ten měl vchod v Lubljance a východ na Sibiři.
Dnes je to tunel české privatizace. Vchod měl na Fondu národního majetku a východ na Bahamách !
K pochopení základního rámce transformace české společnosti po předání moci v roce 1989 se musíme vrátit do konce sedmdesátých let minulého století. Tehdejší strana a vláda nějako cítila, že ekonomicky kolabuje. Výroba na sklad, východní odběratel nesolventní, minumum deviz na dovoz zahraničního zboží a vcelku racionální neochota se na rozdíl Polska zadlužovat.
Kladla si otázku, jak z toho ven. Generace ekonomů z éry prof. Šika byla politicky i odborně paralyzována a když tvořila, tak na stránkách neoficielních či neformálních ogranizací či seskupení- ing. Vlasák, doc. Grégr,doc. Šulc apod. Pokusy o tzv. chozrazščot vyzněly z logiky do ztracena.
Mladší generace ekonomů dorůstajích v roce 1968 a polemizujících ze Šikem byla mezitím reformními kruhy KSČ soustředěna do Prognostického ústavu vedeného prof. Komárkem- mužem, který byl poslední, který čekal na výsledek čistek v roce 1970. Výše uvedení muži měli za sebou různé profesní kariéry, dnešnímu presidentu se musí nechat prim v jeho neúnavnosti při hledání neprerestrojkové cesty transformace čs.ekonomiky při různých přednáškách. Tyto akce byly hlídány StB, ale výstupy z nich chodily na stůl tehdejšímu progresivnímu vedení strany a státu coby jisté signály o možné cesty nápravy- ale v jejich režii.
Jakým si gurum dnešního presidenta a jeho stoupenců při hledání cesty, jak z ekonomického balastu byl ma´darský ekonom J.Kornay, který jako první v komunistickém bloku nastínil cestu ekonomické transformace.
Koncem roku 1988 předložil Prognostický ústav tehdejšímu vedení státu zprávu o stavu ekonomiky ČSSR. Jakeš a spol. musel býti zpacifikován, protože zase nic nepochopil a žádal vyšetřování StB. Bylo to doba, kdy doc.Čuba v JZD Slušovice začal stavět první vnitropodnikovou banku, kdy se začaly chystat první a.s. se zahraniční účastí , povoleno tzv.živnostičení na individuelním základě atd. Prostě věci se dávaly tu spontálně, tu řízeně do pobybu a vedení státu se na ně snažilo reagovat.
Přišel listopad roku 1989. První svobodné volby a ustanovení vlád ČSFR, ČR a SR. Začíná boj o charakter ekonomické reformy. Vznikají dvě ohniska. Jedno je soustředěno kolem tehdejšího čerstvě jmenovaného doc. Klause a je tvořeno pány Ježkem, Dybou, Dlouhým, Rudlovčákem, Třískou apod. Druhé se soustřeďuje kolem ing. Vlasáka a jeho tvůrčím duchem je ing. Vrba, který provedl ukázkovou privatizaci Škody v MB. Do arény též vstupují někteří exiloví ekonomové, zejména prof. M.Zelený a na krátko ekonom slovenského původu prof. Pučik -který řekl na tvrdo, že ekonomická transformace je pučem bankovních úředníků. Aby toho nebylo málo, tak kolem dr. Mečiara působí lidé z roku 1968 prof. Kočtúch a doc. Húska. Prof. Komárek si začíná notovat s ing. Zemanem a blížíme se k volbám v roce 1992.
Ty dopadly tak jak dopadly. V zásadě legitimovaly již dlouho předpovídané - tj.rozpad kdysi uměle vytvořeného asymetrického soustátí- ČSFR, začal boj o vliv Německa a Ruska v tomto regionu atd. Otázku transformace na SR za éry dr. Mečiara a ing. Dzurindy - absolventa stejného vojenského gymnásia jako u našeho současného ministerského předsedy Topolánka - nechme jako události od 1.1.1993 v zemi blízkých, sousedů ale již obyvatel cizího státu.
Nastupuje Klaus a jeho parta. Alfou a omegou je kuponová privatizace. Jejím hlavním úkolem má býti nalezení soukromého vlastníka u velkého počtu subjektu národního hospodářství. Jako hlavní problém se jeví nedostatek kapitálu. Doc. Klaus je posedlý myšlenkou, vše, co jde prodat a je mu jedno komu. Zde se poprvé vzepře doc. Ježek a jasně stanoví podmínku restitucí. To je první střet mezi těmito dvěmi muži, který vyústil poté v poťouchlosti pana Ježka na adresu privatizátorských výtečníků v podobě jeho knížek a zatvrzelost presidenta Klause ho nejmenovat řádným profesorem. Bohužel kuponová privatizace dospěla v tzv. bankovní incest. Banky vlastněné státem vytvořily investiční fondy, které absorbovaly DIKY, kteří drželi kupony již soukromých firem. Rozepisovat se o Koženém či Motoinvestu je snad zbytečné a jde nad rámec této úvahy.
Snad za úvahu stojí ještě jeden segment české cesty privatizace. Prodej vlajkových lodí českého průmyslu pánům Junkovi, Stehlíkovi či Soudkovi. Tito pánové si půjčili a ti chytřejší vyvedli některá aktiva na svá soukromá s.r.o či přivedli firmy k bankrotu. Dluhy samozřejmě zaplatil daňový poplatník při sanaci nevymahatelných dluhů odstátněných bank. Zůstává otázkou, nakolik třeba prodej SONP Kladno byl plánovaným bankrotem formou prodeje megalomanskému neználkovi a řízené z pozadí bratrem doc. Ježka? Ale to bychom se pohybovali ve sféře spikleneckých teorií bez důkazů, by´t s jistými indiciemi.
Ponechám stranou transformaci zemědělství a formy prodeje malých jednotek určených ke službám za hotové vexlákům a lidem šedé ekonomiky z dob KSČ.
Přichází rok 1997. Nezaměstnanost se pohybujekome 10%, HDP klesá k 1,5 % - což je u tranzitivní ekonomiky sebevražedné -, spekulativní kapitál odchází mimo ČR, banky jsou přd krachem ve smyslu poměru jejich povinných aktiv a nedobytných úvěrů. ČNB začíná výstražně zvedat prst a pan Klaus mírně nervóznět. Kruhy blízké tehdejšímu zeměpánu Havlovi začínají cítit příležitost. Doc. Zieleniec - bratr polského zpravodajského důstojníka odhaleného coby ruského špióna začíná rozehrávat svoje hry, naše rozvědka řízená tehdy mužem pana Havla podstrčí tehdejšímu velvyslanci ve Švedsku informaci o kontu ODS ve Švýcarech, média cítí příležitost a věci se dávají do pohybu. Přichází Sarajevo, se vším, jak ho známe - včetně vzniku posledních spravedlivých Unie svobody.
K vládě se po volbách v roce 1998 dostává ČSSD pod vedením giganta Zemana. Ten zákulisními metodami, které vyústili v opoziční smlouvu podává ODS a doc. Klausovi pomocnou ruku. Klika pana Havla je částečně eliminována,alespoň co se vnitřní politiky týče. Ing. Zeman začíná odstraňovat následky hospodářské politiky éry páně Klause. Privatizuje banky, vyhotoví pobídky ve formě zahraničních investic, stabilizuje trh práce. Bohužel dále probíhá soustavný skrytý boje mezi mocenskými klany pánů Havla a předáků stran oposmlouvy. Panu Havlovi se podařilo posílit svoji rezidenturu v ČSSD,vše se obnažilo při volbě presidenta ČR v roce 2003. Dalším signálem o svoji pevné roli v soustavě skrytých společností ukázal pan Havel, když při volbě pana Klause presidentem v roce 2003 nechal prostřednictvím svých emisarů ve vládě velvyslance v USA jistého pana Koláře - toho, který rozpoutal oficielně kolotoč kolem tajemného účtu ODS.
Hospodářská politika éry ČSSD přinesla značná pozitiva, bohužel podceněním flexibility zahraničního kapitálu ve smyslu výstavby montoven na zelené louce - tj. výrob bez vyšší přidané hodnoty - a orientací struktury české ekonomiky na automobilový průmysl zadělala potenciálně na problémy, které přinese rok 2009.
Za zmínku ještě stojí aktivita soustředění prof. Zeleného, prof. Karlíka a ing. dr. Koblihy kolem ing. Sprušila coby možné altermativy k hospodářským problémům v ČR v roce 1998. Tato aktivita trpěla jistou nepromyšleností, ale také byla paralyzována establismentem a leností bývalých poslanců SPR-RSČ.