Dva doktoráty a sbohem rozume.......

Přijměme zákon na ochranu našeho prezidenta

Autor: RNDr. Tomáš Kaláb, Ph.D. Zdroj: NTA Datum: 03.01.2009 Tisknout článek...
Nejvyšší ústavní funkce v našem státě má řekněme svébytné postavení již od dob vzniku první československé republiky. Ač si to málokdo chtěl otevřeně v nejrůznějších dobách přiznat, přece jen v očích občanů zůstalo cosi z přirozené autority monarchů, kterýžto pohled ještě umocnilo charisma prvního prezidenta T. G. Masaryka. V dalších desetiletích byla tato funkce podkopána zástupy dělnických prezidentů, kteří mezi obyvatelstvem mnoho vážnosti nezískali. On taky nebyl důvod – mnoho původních myšlenek historie nezaznamenala, projevy a rozhodnutí byla předem diktována z východního mocenského centra.
Jak potom k figurce získat úctu?
Dlužno podotknout, že na trpkých koncích poválečných prezidentů se podepsal již druhý muž v tomto úřadě, Edvard Beneš. Nejenže nebyl s to vzdorovat brutálnímu nátlaku nacistického vůdce Adolfa Hitlera, on se těžko vyrovnával i s dvojí tzv. „pátou kolonou“. Ano, dvojí, protože větší šok než většinová absence loajality vlastních občanů německé národnosti musel zažít při zprostředkovatelských misích zemí, které do té doby vystupovaly jako naši spojenci. Arogantní a naprosto jednostranná mise lorda Runcimana na sklonku léta 1938 nepřipouštěla právo na vlastní přístup k řešení problému, nic nezprostředkovávala, pouze oznamovala rozhodnutí politických elit evropských velmocí. Tváří v tvář tomuto soustředěnému tlaku asi nezbývalo nic jiného než přijetí mnichovského diktátu.
Již zmínění dělničtí funkcionáři kompenzovali nedostatek pozitivních a narůstající negativní emoce svých spoluobčanů nejrůznějšími protektivními zákony, v jejichž důsledku strávili mnozí odpůrci režimu dlouhá léta v káznicích, pokud rovnou nepřišli o hlavu (jen přeneseně, takto divoce popravovali jen středověcí vládcové). Pouhou represí se ovšem moc nadlouho neudrží, a tak jsme po znovunabytí svobody a delším intermezzu dramatického prezidenta, jehož popularita po dvou letech ve funkci vytrvale klesala, až se stal exprezidentským dramatikem, dostali na Pražský hrad politika, kterému žádný z kritiků nemůže upřít konzistentnost názorů bez ohledu na okolní politickou módu.
A právě pro své neměnné a v současném hlavním politickém proudu, do něhož nás opakovaně tlačí domácí eurofederalisté, nekonformní názory, je Václav Klaus terčem nevybíravých útoků od evropských politiků a jim poklonkujících žurnalistů.
Vrcholem společenské nestoudnosti, které by se v těchto společenských kruzích málokdo nadál, byla návštěva reprezentace Evropského parlamentu, která by měla představovat výkvět evropského občanstva, působila však spíše jako partička hulvátů z mokré čtvrti. Způsob jednání této mise mající Čechy dotlačit k již předem „demokraticky“ nalajnovanému rozhodnutí nebyl zcela jistě nepodobný již výše zmiňované Runcimanově delegaci. A ne náhodou se jedná o stejné evropské velmoci přesvědčené o své jediné pravdě, které neváhají zneužívat žurnalistické kruhy k bezprecedentní kampani proti hlavě státu jedné ze členských zemí jen proto, že si dovolí prezentovat odlišný názor nikoli na existenci Evropské unie jako takové, ale na její vnitřní podobu. Stejnou diskreditační kampaň jsme zažili proti nositelům nekonformních názorů i za minulého režimu – smutné konstatování!
A co je na věci vůbec nejhorší, že hlavní česká média, která už dávno nejsou v českých rukou, mají pro tuto nestoudnou dehonestující kampaň nejen pochopení, ale ještě se na ni přiživují. Kam zmizela úcta k titulární hlavě našeho státu?
Nebo to už jsme opravdu více tzv. „Evropany“ než Čechy? Jistě, každý z nás žijící na tomto kontinentě je Evropan, stejně jako každý člověk žijící za velkou louží od Aljašky po Andy je Američan. Člověk je ovšem primárně spojen se svou vlastí, která se stala jeho kolébkou, a tuto příslušnost mu žádný sociální experimentátor nemůže vzít. Proto jsme byli, jsme a zůstaneme především Čechy. A proto bychom také měli přijmout zákon na ochranu našeho prezidenta. Nikoli v parlamentu, ale ve svých srdcích…
Autor je signatářem občanské iniciativy D.O.S.T.,

Autorem tohoto článku je člověk s dvěmi doktoráty. Já jsem si vědom, že počet doktorátu ještě nezaručuje imunitu proti lidské hlouposti, zlovůli, mravním selháním či obyčejným lidským slabostem.
Mne spíše děsí, že v poslední době začínají ideologicky velet na "barikády" či volat po depozitu srdce lidé, kteří dle mého soudu měli míti zdravý úsudek a víru ve svět reálný a přitom se nazývají všemi možnými formamy KONZERVATIVCI.
Ačkoliv sami vědí, že konzervatismus není ideologií, ale množinou postojů spíše odvozených do lidské zkušenosti.
Dotyčný autor správě odvozuje svoje teze od skutečného, tj. že lid na území Koruny české vzhlížel ve velké míře s jistou úctou k panovníkovi. Tato projekce se přenesla i do tvarování a konstituování legendy Presidenta osvoboditele. Jako nejabsurdnější případ jeho adorace je demonstrace husitských žen na Hradě v roce1919, kdy se tyto prosté ženy domnívaly, že TGM je držen násilím na Pražském hradě a šly ho "osvobodit" .President je ubezpečil, že je vše v pořádku a tyto se rozešly.
Ono ale vše došlo tak daleko, že v Zákoně na ochranu republiky z roku 1923 v jednom z § byl ustanoven zákaz provedení důkazem při sporu s TGM a jednou z možných konsekvencí byl moment, kdy například člověk ve vlastním domě před dvěmi svědky mluvil neuctivě o hlavě státu a byl malér.
O tom ,že zákon byl retroaktivní se například přesvědčil spisovatel J.Durych, který byl obžalován z jakési polemiky s TGM z dob monarchie. Nakonec i doyen čs. novinářů pan Kopecký se kolikrát v exilu vyjádřil s humorem, že " to za monarchie, to se nám to trpělo"........
Ale zpět k panu dr. Kalábovi.dr. Jeho odsudek na adresu dr. Beneše je racionální. Akorát argumentačně má několik vad.
Když Německo v Locarnu žádalo o posouzení svých hranic, dr. Beneš se vyjádřil, že se schůzky nezúčastní a že platnost hranice ČSR musí posoudit pouze Británie, Francie a Itálie spolu s Německem. "Jeho" požadavku bylo vyhověno o několik let později tzv. Mnichovem . Mise lorda Runcimana pouze s úžasem hleděla na realitu a to, co dr. Beneš v roce 1918 nalhalvelmocem. Já ponechám stranou jeho aktivitu skrze jeho emisara dr. Nečase, která jde nad rámec tohoto článku.
To že každý čs.president byl nějak svázán s mimočeskou činností, je asi tradicí nebo možná záměrem.
TGM - iluminát a agent anglické zprav.služby, dr. Beneš - svobodný zednář a možná agent NKVD, Kl.Gottwald - člen Kominterny, A.Zápotocký - udavač v koncentráku, A.Novotný- totéž, gen Svoboda - agent francouzské a poté sovětské tajné služby, dr. Husák - neformální spolupracovník Státní bezpečnosti v době Slovenského štátu, V.Havel - svobodný zednář lože v USA. V.Klaus - ????????????????????
To že česká média mají zahraniční vlastníky bych neivděl tragicky. Ony hlavně mají český managment a ten je odpovědný za výdělek majiteli, který ho jmenoval. Zda ten výdělek se dá zaručit " úctou " hlavě státu nevím. Jenom si kladu otázku, proč si čeští národní demokraté či národní konzervativci nezaložili vlastní periodikum ? Oni tak po pravdě učinili, ale vždy projekt pro nezájem zkrachoval. On bude problém trochu někde jinde, než v údajné neúctě k současnému " panovníkovi"!
Souhlasím s dr. Kalábem, že chování toho předsedy zelených hovad z Evropského parlamentu bylo na pár facek, ale nemusíme chodit daleko. V ČR máme jejich variaci, která je ve vládě a je řízena z nemanželské postele jednoho konkubinátu!
Ten závěřečný pathos je přímo dojemný. Pane doktore, češství nám nikdo neveme. Zůstává jenom otázkou, zda ho poctivě obhájíme v integrující se Evropě a globalizovaném světě, nebo si namalujeme na prsa českého lva a každá fabrika je dnes v rukou kosmopolitního kapitálu a visí na ni vlajka česká, státu majoritníh vlastního a vlajka evropská a to je kromě jiného i následek ekonomické transformace a la Klaus.
Ony tyto aktivity začínají trochu zavánět nikoliv Heiderizací, ale mečiarizací - projektem starým 15 let!

Závěrem si neodpustím štouchanec mého oblíbeného politika A.Švehly: jak známo, přišli za ním dva straničtí šíbři a sháněli místo - sinekuru - pro svého známého. Nezapomněli dodat kromě jiného, že má dvě VŠ. A.Švehla se podíval svým krásným zrakem a řka: u nás v Hostivaři na statku bylo tele, to sálo od dvou krav a stejně se z něj stal Vůl!