Doteky víry

Jak je známo pravidelným posluchačům Radiojournalu, v sobotu po půlnoci je vysílán pořad Doteky víry.
Je zaměřen nikoliv apriori teologicky, nábrž je zde rozebírána Bible v kontextu teologickém, filozofické či sociálním. Samozřejmě je zde i citováno z pramenů křesťanských, židovských, islámských i helenistických.

Včera byl rozebírán pojem saturovaný příslovím K čemu jsou peníze v ruce hlupáka ?
Již nyní mne napadá moc anotací směrem k naší tzv.naci/onální /scéně, ale jelikož je toto zamyšlení věnováno spíše přemýšlivějším čtenářům, zdržím se již naznačeného komentu.

Moc se mi líbilo konstatování, že je lepší potkat medvědici zbavenou mláďat, než hlupáka vybaveného pošetilostí. Tuším, že se jedná o přísloví z knihy Kazatel , která je součástí Starého zákona.

Jakým si livemotivem tohoto pořadu bylo téma jedince a majeteku, potažmo peníze. Byl jsem docela překvapen, i když jsem něco takového již v jiných souvislostech tušil, že vlastně pojetí protestanské etiky ve svém etosu je vlastně jakousi křesťanskou transskripcí Starého zákona v uvedených souvislostech. Jak známo, protestanté ve svoji sociální nauce /lze-li o ni vůbec mluvit/ říkají naprosto srozumitelně, že jedině člověk bohatý a úspěšný je hoden spásy a jedinec chudý a pohybující se na okraji společnosti "nemá " nárok.

Podobný signál lze vypozorovat i ve Starém zákonu, kde bohatí a uspěšní jsou Ti, kteří mají ochranu "Jahveho" a chudí a nemajetní jsou prokleti za hříchy své či svých předků.

Abych byl spravedlivý, Starý zákon v některých svých částech ve smyslu sociálním vybízí k almužně či zřizování pokladniček v židovských svatostáncích ve prospěch již uvedených. Zajímavá je také teze každého 50.roku odpustit dluhy a věnovat přebytek ve prospěch nemajetných.

Naprosto odlišný signál má Nový zákon ve vztahu jedince a majetku. Lze v Novém zákonu dohledat hodně pasáží, které přímo vybízejí k odevzdání majetku a následování Ježíše Krista. Já osobně tuto výzvu chápu jako apel , který jasně říká, že mamonu a bohu nelze sloužit současně a když ano, tak nikoliv spravedlivě a nestranně. Proto je mi velice blízký odkaz Františka z Assisi a ačkoliv spiritualistickou jsem nakloněn tradici helenistické , ento odkaz či jeho vnímání je pro mne fundamenten pro pohrdání materiálním světem a už vůbec světem ,kde se snoubí blbost, majetek a moc.
To že v naci/onalistickém /světě Czech made se nic nesnoubí, tam pouze dominuje krajní mez hlouposti, kterou bych označil za kretenismus, jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná a permanentní frustrace z vlastní bezmoci, která se obrcí proti poslům špatných zpráv........Nic nového pod sluncem !

Saozřejmě žijeme v reálném světě ve smyslu dvou světů dle Platona a bylo by sebevražedné nehledat jakési společenké optimum pro jedince,potažmo společnost.

Osobně jsem vyzavačem teze, že s penězi je to jako s lidskou svobodou. Když se s tím neumí zacházet, je lépe s tím nedisponovat. To že chamtivost po hmotných statcích i za cenu zadlužení zplodila v historii mnoho tragedií jednotlivců, rodin, entit a národů - o tom jsou i zpracovaná díla světové umělecké klasiky.
Zajímavým momentem včerejšího pořadu byla skutečnost, když se narazilo na pojem, který vlastně je integrální součástí penežnictví /dnes bychom spíše řekli bankovnictví / tj .LICHVA.Že tento pojem evokuje spoustu asociací, které leckdy vygenerují i ideologické obludnosti je samo sebou. V tomto pořadu byl tento moment ošetřen dramaturgicky lehkým komentem na odkaz v pařičné knize Starého zákona a vztahu katolických panovníků a židovských lichvářů.

Hned jak jsem ráno vstal,pročetl jsem si essay prof.Janouška na téma vnímání vzetí ohně řeckým bohům Sisyfosem z pohledu východních mudrců a sta´t našeho exilového ekonoma prof. Karlíka nazvanou Etika zisku. Ono to vše do sebe zapadá a je to definováno pohledem dvou lidí koukajících se na akvarium s rybičkami ze strany a zepředu.

Toto paradigma nemá řešení za předpokladu, že oba koukají na stejný proces, akorát každý z " jiné " strany. Podobným problémem byl v renesanci způsob " čtení " a vnímání Bible katolíky a evangelíky, který vyústil v třicetiletou válku. Teprve Vestfálský mír z roku 1648 vytvořil na dlouhou dobu klid zbraní a soužití na starém kontinentu. To že nebylo jenom vítězů, ale i poražených a že třeba na uzemí Koruny české to predestinvalo děje, které řešíme dodnes dějepisně a ideologicky je v daném kontextu irelevantní.

Tímto drobným exkurzem , zamyšlením a vzpomínkou na hezký pořad v Českém rozhlasu jsem chtěl jenom naznačit, že dnešní dny, které jsou velice nelehké nejsou v principu ničím novým pod sluncem. Mají téměř stejné determinanty, instrumenty i protagonisty . Osobně jsem velice obezřetný před rychlými řešeními jako principem/nikoliv jako návratem k výchozí situaci/, chvastounstvím politiků a jejich agitčíků, velice zneklidněn jsem nápady typu přijměme Izrael do NATO /které mohou vésti opravdu k válce, která překreslí mapu nikoliv Blízkého východu, ale celého světa/ apod.

Rád naslouchám myšlenká moudrých mužů znalých tehoto světa a jdu-li občas proti duchu doby, neznamená to, že jsem přehlédl směr toku času coby neměmé veličiny jsoucna a prozřetelnosti!