Pan Bahník, tady něco nehraje.........

Já to jenom zkompletuji, ostatní si musíte vydedukovat a Mgr. Bahník by měl kápnout Božskou/ to by pro katolíka neměl býti problém,obzvlášť pro předkoncilního/,nebo nějaký užitečný idiot mu udělal medvědí službu, ale to už není moji starostí !


:52
Anonymní řekl(a)...
Z tohodle tě klepne závistivý blbe: uroparlamentubez pořadí: členové Tomáš Marek, Benjamin Kuras, Pavel Krajsa, Dušan Jurča, Ladislav Bátora, Alena Šedivá, Vladislav Nechvátal, Martin Muzikář, Filip Černoch, Jan Kasal, Tomáš Kaláb, Pavel Machálek, Jiří Payne, Tomáš Horák, Luděk Konopáč, Rostislav Srstka, Radmil Kress, Makový Milan, Liana Janáčková, David Hanák, Robert Kefurt, Libor Novák, Rostislav Pech, Jaroslav Neuer, Miloslav Bednář, Michael Bartoš.





Kandidovat chce i registrovaný příznivec strany Petr Bahník.HAHAHA



Berani a beránci


Autor: Mgr. Petr Bahník Zdroj: NTA Datum: 12.03.2009 Tisknout článek...


(Slovo předsedy PaS k současné situaci)

Hájit právo a spravedlnost je dnes úkolem stejně obtížným jako potřebným. Nejde totiž o nějaké abstraktní pojmy, ale o hodnoty, které se projevují velmi konkrétně, v politice především respektem k občanským svobodám, národním zájmům a přirozenému mravnímu řádu. Není těžké rozeznat, kterým silám české i světové politiky je takový respekt vlastní a kterým nikoli. Jednou z důležitých „bojových linií“ mezi nimi je zápas o Lisabonskou smlouvu. Současná podoba EU může jen těžko budit sympatie: hyperbyrokratický aparát, socializující ekonomické vize, chronický deficit demokracie a zejména nepřehlédnutelný vliv ultralevicové propagandy v rétorice i praxi.unijních orgánů. Přesto má představa dalšího prohlubování politické integrace vyjádřená v Lisabonské smlouvě své příznivce, ať už jde o eurofanatiky, pro něž je „Lisabon“ posvátnou krávou, nebo o naivky, kteří myslí, že revitalizovaná euroústava může pomoci i k nápravě výše popsaných negativ.


Bohužel stačí si přečíst pár stránek Lisabonské smlouvy, aby bylo člověku jasné, že jde jen o další prvek nešťastného směřování k evropskému superstátu. Superstátu, který vzdaluje moc co nejdále od občanů, přehodnocuje osvědčený koncept občanských práv, jazykovou rozmanitost Evropy považuje za problém a pochybnost o tradiční etice chápe jako závazné krédo.
Francouští prezidenti Chirak a Sarkozi nám v uplynulém čase také dost jasně naznačili jak a k čemu hodlají využít posílení své pozice Lisabonskou smlouvou, totiž jak vážně berou „silní evropští hráči“ známé proklamace o rovnosti či volném trhu. Nabídli ČR „právo mlčet“ a akceptovat jejich ekonomický protekcionismus (neboť, jak známo, co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi).


Pro nás, zavilé eurokritiky ze strany PaS, to samozřejmě není nijak překvapivé. Překvapivé je spíše to, jak málo vůle k odporu proti tomuto vývoji projevují vůdcové naší parlamentní pravice ! Jakkoli silná rétorika premiéra Topolánka ve sporu se Sarkozim nemůže zastínit fakt, že to byl právě pan Topolánek, kdo dal svému „vojsku“ povel k ústupu ještě dříve, než byla Lisabonská smlouva na stole. Už před parlamentními volbami 2006 bylo zřejmé, že kormidluje loď ODS do „proevropských sítí“ a svou ochotou ke spolupráci se zeleným mefistotelem svazuje své straně ruce. Následný vývoj byl však ještě horší. ODS byla v přímém přenosu kastrována bez narkózy a odpor proti ratifikaci „Lisabonu“ tak zůstal zvláštní výsadou prezidenta republiky a hrstky idealistů v parlamentě i mimo něj. Nemá smysl, skrývat, že takový úpadek parlamentní pravice nás poněkud zaskočil. A zápas s „Lisabonským drakem“ pro mnohé členy PaSu postupně nabyl hořkou příchuť marného boje, ze kterého ovšem nelze dezertovat. Aktuální mocenský nástup levice v globálním měřítku tyto trpké pocity ještě posílil.


Na druhé straně se právě nyní na české politické scéně otevírají nové perspektivy. Oživují se starší eurokritické projekty a formuje se nová protilisabonská strana konzervativního typu. Vědomí společných zájmů může vést tyto subjekty k efektivní spolupráci, např. ve volební koalici v blížících se eurovolbách. Ale i kdyby se tak nestalo, jedno je zřejmé, jsme tu svědky nového proudu, nové naděje. PaS na tento vývoj pohlíží s radostí a bez žárlivosti. Je jasné, že zápas proti „Lisabonu“ i konzervativní politika v ČR potřebují nové podněty, čerstvé síly a dostatek prostředků. Přinese – li zmíněný vývoj českého eurokriticismu právě toto, pak je to skvělé a PaS může s uspokojením říci: „Nejsme v tom sami !“


Nová Strana svobodných občanů si dala do znaku berana. V této figuře je tradičně zakleta dvojí symbolika: Výraz bojovné vytrvalosti a symbol oběti (neboť beránek je jak známo biblickým zvířetem obětním a erbovním znamením Spasitele). Nám v PaSu je blízké obojí, vůle k zápasům i ochota k obětem. Nejde nám o politickou kariéru (to bychom nevolili cestu tak kostrbatou), ani neděláme politiku z dlouhé chvíle jako „nedotknutelného koníčka“ nelpíme na prázdných funkcích ani své „firemní značce“. Leží nám na srdci hodnoty, obsažené v našem názvu. Pro ně pracujeme, pro ně obětujeme čas a síly. A každého, pro koho nejsou slova právo a spravedlnost jen prázdnými termíny, chápeme jako spojence.


Už proto jsem si jist, že v budoucnosti, a já věřím, že v budoucnosti velmi brzké, se budou moci členové PaSu tak či onak do zmíněného nového nástupu eurokritické pravice zapojit. Forma, jakou k tomu dojde, není podstatná, podstatné je, abychom byli společnému dílu užiteční a nikdy nepustili ze zřetele smysl svého snažení.

Přečtení článku č.4 stanov SSo nechám jako bonus a překvapení zároveŇ !

Pane Bahník, já měl za to, že Tomáš Akvinský a sofismata k sobě moc nejdou. Ale je možné, že vy raději N.Macchiavelliho. Potom je ale zbytečné se schovávat za krucifix.

Ona tato společnost bude asi opravdu zbastardizované, to by si Vaši předchůdci z éry 1.republiky nelajsli a že to byli nějaké osobnosti. Oni to ovšem nedělali pro osobní prospěch, ale proto že něčemu věřili.

Na mne se můžete koukat z patra i s pohrdáním, ale přečtete si mnou převzatý článek z LN - rozhovor s doc. Medem !
Ač nekatolík, ona prozřetelnost asi opravdu nademnou drží ochrannou ruku !