Soudruhu a bratře, neškádlete se, vždyť jste

stejný poskomunistický chlív a řečeno slovy neomalenců - pakáž a dobytek!


Šéfredaktor Práva varoval Paroubka před politickým diletantismem
Předseda ČSSD Jiří Paroubek

Šéfredaktor Práva Zdeněk Porybný v sobotu v komentáři v Právu varoval předsedu ČSSD Jiřího Paroubka před politickým diletantismem. Učinil tak v souvislosti s Paroubkovými reakcemi na svou glosu, upozorňující na nebezpečí omezování svobody slova.
7. 3. 2009 14:01 - PRAHA

V komentáři se pod titulkem Co je přehnané, je bezvýznamné uvádí:

Zatímco televizní doktor House s oblibou říká, že všichni pacienti lžou, předseda Paroubek označuje v posledních třech dnech za lháře jen mne. Zatímco House si to může dovolit, protože se jeho virtuální pacienti nemohou bránit, já se bránit mohu, a také budu.

Nejsem bezmocný pacient visící poslední nitkou života na blahovůli muže s vyšším posláním. Žijeme v právním státě a urážky od politiků, příliš uvyklých na imunitu, si nemusíme nechat líbit. Takže čekám omluvu.

Ale je tu ještě jedna. Tu po mně pro změnu žádá Jiří Paroubek. V dopise jeho právníka se říká, že se mám omluvit za „nepřímé obvinění“ ČSSD bůhví z čeho. Takže přes noc se Paroubkovo rozhořčené tvrzení, že obviňuji přímo jeho stranu, změnilo na „nepřímo“.

Uvidíme, na co se to ještě změní u soudu, pokud si tam ovšem Paroubkovi právníci troufnou svůj elaborát poslat. Perliček, až příliš připomínajících argumentaci někdejšího Federálního úřadu pro tisk a informace, je tam k případnému pobavení lidu požehnaně.

Předseda ČSSD rád cituje Napoleonova ministra zahraničí Talleyranda, zejména jeho výrok „co je přehnané, je bezvýznamné“. Kdyby si pozorně přečetl moji středeční glosu varující před hrozbou politicky motivovaného finančního útisku tisku a nezačal hned na moji hlavu kydat nesmyslná obvinění, udělal by lépe.

Takhle si jen neprozíravě nasadil svou oblíbenou masku politika - ranaře. Neprozíravě proto, že v čase českého předsednictví Unie nějak vyšla z módy a může se z ničeho nic proměnit v masku politika - diletanta.

Lépe si majitel Práva - levicového nejčtenějšího deníku - nemohl svůj úvodník, směřující ve formě " morální " lekce a "poučování" předsedovi nejsilnější opoziční strany- která je dle všeho vítězem každých dalších voleb v ČR - ani načasovat.

Metodou interaktivnosti lze dosahnout multiplikační efektu v mnoha parametrech, včetně čtenosti kolem 1 mil čtenářů.


Jelikož jsem opravdu silně nedůvěřivý k mnoha klauniádám naší postkomunistické kocoviny, kde kromě triády pivo-buřty-nenávist je další konstantou konzum, blbnutí až do totálního zblbnutí z peněz a kariéry, úplatkářství na úrovni banánové republiky a to vše v řežii Chazarů - říkám si, to nemá řešení.

Vemu-li v potaz, že nejdříve se kolektivně tatíčkovalo, pak se křičelo dejte nám zbraně - dali jsme si na ně a to byl přítomen jenom Gottwald, dr. Rašín ml. a snad Gajda, potom se masivně chtělo odbenešit, poté bylo plné Václavské náměstí modelů se zdviženou pravicí a přísahající věrnost Říši, pak se zase pro změnu v režii Benešova a Ripkova - vylikvidovat - vykopalo téměř 2,5 mil českých Němců a vítala se dr. Horáková, aby za šest let se plnili koše se souhlasem na její popravu.........mezitím se řvalo My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova, mezitím se znárodňovalo a popravovalo a zavíralo, pak nás zběř z roku 1968 chtěla nalákat na proces zvaný Socialismu s lidskou tváří, okupace druhá v tomto století a normalizace, předání moci - komu pak asi ? no přeci zednářům a bývalým rudým kůžím -,zlodějina zvaná privatizace vedoucí ke krachu její české varianty, nalákání zahraničních montoven, příchod globální světové krize s následky podobnými s těmi v roce 1929, sílící hospodářské a rasové tenze, naprostá ztráta soudnosti elit a jejich odtržení od voličů, zpitomnělý gojímové a konzumenti hajlující neustále těm stejným ksichtům, kteří slíbí hory i s horákama a pak zdrhnout třeba do USA do svoji nové nemovistosti.............mám pokračovat ?

Jde opravdu jenom o selhávání elit či naprostý mentální kolaps švejků říkajících si ještě nevím proč národem?

Řečeno slovy písně D.Landy - kam zmizela Čest, odvaha, ochota ?!

Opravdu nevím, zda je to jenom komické či signifikantní pro současnou epochu, kdy si bývalý dlouholetý agent StB Porybný a jeden z těch, kteří z titulu svoji předlistopadové funkce pomohli k majetku, který měl býti bez milosti znárodněn . tj. majetku KSČ (tisková orgán KSČ Rudé právo) - dnes trávící svůj čas v letoviscích v USA - si " vyměňuje " názory s typem, který sice dle platného zákona o lustracích nebyl spolupracovníkem, ale v jeho spisu je odstraněno záznamů z cca 3 let ! Proč a ve prospěch koho ?

Tento šuhaj, který jeden den dojímá sdělovací prostředky svým vystoupením v devotních sdělovacích prostředcích, jak je zhnusen informacemi z Kubiceho zprávy a veme si jako stafáž svoji manželku, se kterou je skoro 30 let. Ono neuteče ani půl roku, kopne ji do zadku - zabezpečí ji jakousi nadací - a začne se producírovat se svoji novou lady karneval - mladší o téměř čtvrt století. Potud v dnešní době asi ready, ale svůj sńatek s ní pojme jako estrádu, kde nechybí ani husitský kněz, ale ani další konfident StB, který pro změnu zprivatizoval asi dva luxusní hotely a v jednom z nich je okázalá žranice páně Paroubka a jeho dolores plus nezbytný vlezdný kompars.

Poté vyš´tourají novináři informaci, že ministr financí - věrný to psík Paroubka- odpustil v rámci platných zákonů doplatek daně ve výši cca 0,5 mil Kč. Ruka ruku meje a chazarský banán uprostřed Evropy je opět všem k smíchu kromě vlastního obyvatelstva, které je přesvědčeno, že EU nám veme suverenitu.

Kromě vlastní namyšlenosti totiž nic již nemáme - zůstali jsme jenom lokaji s plnou hubou keců!

Tunel

Začnu vtipem. Víte, kde byl nejdelší tunel na světě? Byl to tunel KGB. Ten měl vchod v Lubljance a východ na Sibiři. Dnes je to tunel české privatizace. Vchod měl na Fondu národního majetku a východ na Bahamách. K pochopení základního rámce transformace české společnosti po předání moci v roce 1989 se musíme vrátit do konce sedmdesátých let minulého století. Tehdejší strana a vláda nějako cítila, že ekonomicky kolabuje. Výroba na sklad, východní odběratel nesolventní, minimum deviz na dovoz zahraničního zboží a vcelku racionální neochota se na rozdíl Polska zadlužovat. Strana a vláda si kladla otázku, jak z toho ven. Generace ekonomů z éry profesora Šika byla politicky i odborně paralyzována a když tvořila, tak na stránkách neoficielních či neformálních organizací či seskupení. Pokusy o tzv. chozraščot vyzněli z logiky do ztracena.

Mladší generace ekonomů dorůstající v roce 1968 a polemizujících se Šikem byla mezitím reformními kruhy KSČ soustředěna do Prognostického ústavu vedeného profesorem Komárkem - mužem, který byl poslední, který čekal na výsledek čistek v roce 1970. Výše uvedení muži měli za sebou různé profesní kariéry, dnešnímu prezidentu se musí nechat prim v jeho neúnavnosti při hledání neperestrojkové cesty transformace československé ekonomiky při různých přednáškách. Tyto akce byli hlídáni StB, ale výstupy z nich chodili na stůl tehdejšímu progresivnímu vedení strany a státu coby jisté signály o možné cesty nápravy - ale v jejich režii. Jakým si guru dnešního prezidenta a jeho stoupenců při hledání cesty, jak z ekonomického balastu byl maďarský ekonom Kornay, který jako první v komunistickém bloku nastínil cestu ekonomické transformace.

Koncem roku 1988 předložil Prognostický ústav tehdejšímu vedení státu zprávu o stavu ekonomiky ČSSR. Jakeš musel být zpacifikován, protože zase nic nepochopil a žádal vyšetřování StB. Bylo to doba, kdy Doc. Čuba v JZD Slušovice začal stavět první vnitropodnikovou banku, kdy se začali chystat první a.s. se zahraniční účastí, povoleno tzv. živnostničení na individuelním základě. Prostě věci se dávali do pohybu a vedení státu se na ně snažilo reagovat. Přišel listopad roku 1989. První svobodné volby a ustanovení vlád ČSFR, ČR a SR. Začíná boj o charakter ekonomické reformy. Vznikají dvě ohniska. Jedno je soustředěno kolem tehdejšího čerstvě jmenovaného Doc. Klause a je tvořeno Ježkem, Dybou, Dlouhým, Rudlovčákem, Třískou a pod.

Druhé se soustřeďuje kolem Ing. Vlasáka a jeho tvůrčím duchem je Ing. Vrba, který provedl ukázkovou privatizaci Škody. Do arény též vstupují někteří exiloví ekonomové, zejména profesor Zelený a na krátko ekonom slovenského původu profesor Pučik, který řekl natvrdo, že ekonomická transformace je pučem bankovních úředníků. Blížíme se k volbám v roce 1992.
Ty dopadli tak jak dopadli. V zásadě legitimovali již dlouho předpovídané – rozpad kdysi uměle vytvořeného asymetrického soustátí - ČSFR, začal boj o vliv Německa a Ruska v tomto regionu. Nastupuje Klaus a jeho parta. Alfou a omegou je kuponová privatizace. Jejím hlavním úkolem má být nalezení soukromého vlastníka u velkého počtu subjektu národního hospodářství. Jako hlavní problém se jeví nedostatek kapitálu.
Klaus je posedlý myšlenkou, vše, co jde prodat a je mu jedno komu. Zde se poprvé vzepře Ježek a jasně stanoví podmínku restitucí. To je první střet mezi těmito dvěmi muži, který vyústil poté v poťouchlosti Ježka na adresu privatizačních výtečníků v podobě jeho knížek a zatvrzelost prezidenta Klause ho nejmenovat řádným profesorem. Bohužel kuponová privatizace dospěla v tzv. bankovní incest. Banky vlastněné státem vytvořili investiční fondy, které absorbovali Diky, kteří drželi kupony již soukromých firem. Rozepisovat se o Koženém či Motoinvestu je snad zbytečné a jde nad rámec této úvahy.

Snad za úvahu stojí ještě jeden segment české cesty privatizace. Prodej vlajkových lodí českého průmyslu Junkovi, Stehlíkovi či Soudkovi. Tito pánové si půjčili a ti chytřejší vyvedli některá aktiva na svá soukromá s.r.o či přivedli firmy k bankrotu. Dluhy samozřejmě zaplatil daňový poplatník při sanaci nevymahatelných dluhů odstátněných bank. Zůstává otázkou, nakolik třeba prodej SONP Kladno byl plánovaným bankrotem formou prodeje megalomanskému neználkovi a řízené z pozadí bratrem Doc. Ježka? Ale to bychom se pohybovali ve sféře spikleneckých teorií bez důkazů, být s jistými indiciemi. Ponechám stranou transformaci zemědělství a formy prodeje malých jednotek určených ke službám za hotové vekslákům a lidem šedé ekonomiky z dob KSČ.
Přichází rok 1997. Nezaměstnanost se pohybuje kolem 10%, HDP klesá k 1,5 % - což je u tranzitivní ekonomiky sebevražedné, spekulativní kapitál odchází mimo ČR, banky jsou před krachem ve smyslu poměru jejich povinných aktiv a nedobytných úvěrů. ČNB začíná výstražně zvedat prst a Klaus mírně nervóznět.
Kruhy blízké tehdejšímu zeměpánu Havlovi začínají cítit příležitost. Doc. Zieleniec - bratr polského zpravodajského důstojníka odhaleného coby ruského špióna začíná rozehrávat svoje hry, naše rozvědka řízená tehdy mužem Havla podstrčí tehdejšímu velvyslanci ve Švédsku informaci o kontu ODS ve Švýcarech, média cítí příležitost a věci se dávají do pohybu. Přichází Sarajevo, se vším, jak ho známe - včetně vzniku posledních spravedlivých Unie svobody.
K vládě se po volbách v roce 1998 dostává ČSSD pod vedením giganta Zemana. Ten zákulisními metodami, které vyústili v opoziční smlouvu podává ODS a Klausovi pomocnou ruku. Klika Havla je částečně eliminována, alespoň co se vnitřní politiky týče. Zeman začíná odstraňovat následky hospodářské politiky éry Klause. Privatizuje banky, vyhotoví pobídky ve formě zahraničních investic, stabilizuje trh práce. Bohužel, dále probíhá soustavný skrytý boj mezi mocenskými klany Havla a předáků stran opoziční smlouvy. Havlovi se podařilo posílit svoji rezidenturu v ČSSD, vše se obnažilo při volbě presidenta ČR v roce 2003. Dalším signálem o svoji pevné roli v soustavě skrytých společností ukázal Havel, když při volbě Klause prezidentem v roce 2003 nechal prostřednictvím svých emisarů ve vládě velvyslance v USA jistého Koláře - toho, který rozpoutal oficielně kolotoč kolem tajemného účtu ODS.

Hospodářská politika éry ČSSD přinesla značná pozitiva, bohužel podceněním flexibility zahraničního kapitálu ve smyslu výstavby montoven na zelené louce - výrob bez vyšší přidané hodnoty - a orientací struktury české ekonomiky na automobilový průmysl zadělala potenciálně na problémy, které přinese rok 2009.
Jaroslav Vrána