dr. Beneš - potřetí

Monetarismu a kalhotky osobu E. Beneše jsem se již ,byť implicitně zabýval. Dnes bych se chtěl krátce zabývat sexuálními avantýrami jeho zeny Hany, roz. Vlčkové Tento článek nebude životpisem Hany Benešové. Bude pouze kompilací méně známých či neznámých skutečností z jejího života. V roce 1902-04 je evidovována pařížskou mravnostní policií jako prostitutka. Od této doby se zřejmě datuje její onemocnění luesem. V Paříži se později seznamuje s dr. E. Benešem, který je zde v emigraci od roku 1914. Jejím dvorním lékařem je MuDr. Maxa, který po roce 1945 je na základě retribučních dekretů uvezněn de facto jako Benešův vězeň, protože zná tajemství manželské postele Benešových. S ním jsou uvězněni i přemnichovští generálové Klecanda a Plaček, kteří patřili k milencům Hany Benešové. Dále jsou uvězněni například někteří důstojníci Hradní stráže jako například plk. Fiala za stejné prohřešky. Ve vězení je spousta Benešových špiclů, takže raději drží jazyk za zuby. Bohužel nikoliv generál Klecanda, který je zavražděn a vše je hodnoceno jako mimořádná událost. Ale to je jenom několik příkladů za všechny. Některé prameny uvádějí, že neí pravda, že Benešovi byli bezdětní. Před válkou se jim mělo narodit dítě, které bylo silně retardované a bylo uklizeno do ústavu. Jak jsem již psal, doklady o činnosti hany Benešové v Pažíži byly odstraněny za pomoci dcery policejního důstojníka Oliče, která byla kamárádkou Hany Benešové. On tento fenomém má svoje pokračování i po roce 1989. Všichni si vzpomenou určitě na tzv. akci Olovo. v principu nešlo o nic jiného, než že skupina členů ČSSD se zmocnila dokumentů pražské mravnostní policie, která v roce 1989 zjistila, že tehdejší průvodkyně Cestovní kanceláře mládeže dr. Buzková v hotelu Ostaš na Žižkově provádí občasnou prostituci s tzv. valutovými cizinci. Tento poznatek byl předám tehdejší Státní nezpečnosti, která založila svazek kandidáta tajné spolupráce. Petr Cibulka tvrdí, že dotyčná dáma napsala orgánům StB dvě agenturní zprávy a tyto měl po roce 1989 uloženy v sefjfu dnešní velvyslanec ČR v Rusku Jaroslav Bašta. Nakonec byla to jím vedená komise, která konstatoval, že dr. Buzková nebyla konfidentem StB. Jenom pro zajímavost - udajným ochráncem dotyčné Buzkové v době její sexuální aktivity byl vexlák a černý taxikář Jiří Marek, syn spisovatele J.Marka- autora Hříšných lidí města pražského. To je jak ze hry jistého dramatika... Něco podobného zadokumentoval bývalý novinář Lidových novin u tehdy velice vlivné političky paní Marvanové. Zde se nejednalo o klasickou prostituci, ale řekneme o jistou formu vydírání spojenou s postelovým románkem. Samozřejmě, že byl na hodinu vyhozen. Vojáci Hradní stráže sloužící v Lánech v éře pana Havla by také mohli vyprávět. Zejména po smrti paní Olgy se zde občas dveře netrhly. Dle mých informací jednou z několika byla například v té době velice populární televizní hlasatelka paní Všetečková. Od této doby jako by procházela prokletím. Od krachu spokojeného manželství, narození postiženého dítěte,krach druhého manželství s golfistou Čejkou, její problematický vztah s mužem o téměř 10 let mladším a v současné době ve výkonu trestu včetně velkého ústupu ze slávy spojeného s úpadkem profesionálních dovedností. Závěrem přiložím text jednoho našeho exilanta - převzatý z webu cs-magazin.com Vysouložila nám paní Hana Benešová Československou republiku? Jan Nepomuk Albert Berwid Buquoy V učebnicích dějepisu by jste to marně hledali. Sex je často v dějinách utajován. V nejlepším případě podceňován. Světoznámý autor Zvonokos, francouzský literát Gabriel Chevallier, kdysi prohlásil: "V celém lidském snažení jde pouze o dvě věci - o peníze a o mrdání. Ten zbytek je sebeklam. Je hrozné, když člověk nemá ani jedno, ani druhé. Potom mu nezbývá nic jiného než lhát a chodit krást." Před ním byl francouzský kardinal Richelieu ještě daleko konkrétnější. Prý prohlásil "Cherchez la femme" (Za vším hledej ženu). Jde o výrok cenzurovaný katolickou církví. Legendární kardinál totiž ve skutečnosti řekl: "La conne est le souverain absolu d'un pays!" (Kunda vládne světu!). Barokní zámek v Táboře-Měšicích je přístupný veřejnosti. Prohlídky probíhají pod heslem "Život, bydlení a práce na zámku - Pohled do zákulisí vlastnictví historické památky dnes". Turisté zde mohou zhlédnout mobiliář z různých dějinných epoch. Nábytek patřil navíc známým, více či méně populárním osobnostem naších dějin. Jednou z nich byl Aristide Briand (1862-1932). Briand byl francouzským předsedou vlády a ministrem zahraničí. V roce 1926 obdržel dokonce Nobelovu cenu míru. V době I. světové války se zasazoval o vznik československé republiky a byl přítelem Dr. Edvarda Beneše, tak jako údajně důvěrným přítelem jeho ženy Hany. V létě 1930 si pozval do Paříže Ing. Jana Bervidu (1893 - 1962). Tento rodák z Radkova u Tábora byl v letech 1929 - 1938 ministrem čs. civilního letectví. Kontakt s Briandem mu zprostředkoval jeho dobrý přítel, vynikající čs. diplomat Hugo Vavrečka (dědeček Václava Havla). Při příležitosti pařížské návštěvy byl Bervida vyznamenán čestným uznáním francouzské vlády za vynikající spolupráci mezi leteckými společnostmi ČSA a Air France. Briand pozval Bervidu na své letovisko nedaleko Paříže, kde mu důvěrně sdělil: "Rozvědka naší vojenské mise v Praze mi nahlásila, že jste milencem paní Hany Benešové, je to tak?" "Oui, monsieur. C'est vrai." Přiznal se šéf československého letectva bez zapírání. "Můj přítel Edvard Beneš v tom nevidí žádnou překážku. Alespoň to tak hodnotí naše výzvědná služba. Je pouze nutné utajovat onen fakt před prezidentem Masarykem. Neměl by pro věc pochopení." Poté mu ukázal svou ložnici: "Zde je moje secesní ložnice z roku 1904. Také já jsem se v ní blíže seznámil s Madame Benešovou, drahý příteli. Naposled v roce 1919. Nechci přehánět a žádám Vás o absolutní diskrétnost. Musím přesto důvěrně říci - lid Československa může vděčit za svou republiku paní Haně a této mé ložnici." Hledě do tváře dojatého ministra civilního letectví, pokračoval: "Drahý příteli, věnuji Vám tuto mou ložnici jako důkaz diskrétního přátelství mezi Francii a Československem. Nechť toto přátelství mohutní a sílí i ve vládním baru Boccaccio ve vaší překrásné Praze, kde se pravidelně setkáváte s paní Haničkou (la petite fleur Madame Hana). A tak se vzácný nábytek, kterému vděčí ČSR let 1918 - 1938 za svou existenci, dostal do služebního bytu Jana Bervidy v Praze-Dejvicích. Dnes je možné spatřit Briandovu ložnici z roku 1904 na barokním zámku v Táboře-Měšicích. Ložnice je kompletní a skládá se ze dvou postelí, dvou nočních stolků, šatníku a prádelníku. Francouzská secese nepoužívala v ložnicích žádné stoly a žádné židle. Ostatně, ve které z obou postelí začala vznikat, za přispění Aristida Brianda a Hany Benešové, Československá republika, nelze již v dnešní době zjistit. V době války prý měla první dáma republiky také krátký poměr s Anthony Edenem, ministrem zahraničí Velké Británie. Jeho lordstvo se tehdá nacházelo v rozvodovém řízení. Každopádně prezidentova cesta lodí z Liverpoolu do USA se konala pouze ve třech: Prezident Beneš, Hana Benešová a Anthony Eden. Existuje o tom dokonce fotodokumentace. Bylo zakázáno jí zveřejňovat. Do poměru Eden - Benešová údajně musel prý zasáhnout dokonce sám král: Dáma je cizinka, není šlechtičnou a tím je jeho lordstvu nepřiměřenou společnicí. To, že je vdaná a ženou presidenta, patrně vůbec nevadilo, protože o tom nepadlo ani slovo. V každém případě se Anthony Eden vehementně zasazoval o znovu obnovení ČSR. Těžko budete hledat tak závažné kauzality v učebnicových osnovách dějepisu pro žáky a studenty naších škol. Když jsem ještě v roce 1967 studoval práva na KU v Praze, vznesl jsem dotaz k našemu učiteli ústavního práva, profesoru Rattingerovi: "Soudruhu profesore, podle mého prastrýce Ing. Jana Bervidy se postarala paní Hana Benešová o vznik ČSR dvakrát. Jednou po I. světové válce pohlavním poměrem s Briandem a podruhé v roce 1945, pohlavním poměrem s Edenem. Dalo by se něco podobného říci o soudružce Martě Gottwaldové a vzniku socialismu v naší zemi?" "Naprosto jistě!", odpověděl univerzitní profesor Rattinger, "Za války v SSSR, kde pobývala s Klementem Gottwaldem, pravidelně souložila s Berijou a Molotovem." Závěrem si neodpustím jednu pikanterii, kterou občas přidával k lepšímu pěvecký bard Karel Kryl. Někdy v polovině devadesátých let minulého stletí seděl ve společnosti a tuto bavil. Přišla Petra Buzková a chtěla na sebe strhnout pozornost. karel Kryl se na ni podíval svýma kouzelnýma očima a řekl,cituji. paní doktorko, už jste se ráčila prošoustat na post místopředsedkyně ČSSD, konec citace._________________Vrána Jaroslav,