Oponentura Klausově verzi transformace

Místopředseda Senátu Petr Pithart, kterého Václav Klaus spolu s dalšími jmenovitě označil za nepřítele tohoto budování, se rozhodl v rozhovoru pro Lidové noviny tuto oslavnou legendu o polistopadové transformaci české společnosti a ekonomiky narušit (LN 21. 1.). Hlavní pozornost při své polemice s Klausovou transformační legendou věnoval politickým problémům té doby, pokud jde o ekonomiku, odkázal čtenáře na mne, neboť jsem podle něho „nejvěrohodnějším historikem všech ekonomických reforem u nás, včetně té polistopadové“. (Petr Cibulka: K osobě Petra Pitharta a jeho věrohodnosti je třeba přečíst následující analýzu:
04) NEJVĚTŠÍ TAJEMSTVÍ (POST) KOMUNISTICKÉ ČESKÉ REPUBLIKY - FOND "Z": JAK SE DĚLÁ „ČESTNÁ“ POLITIKA A „ČESTNÍ“ POLITICI... http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005051106
Žádná třetí cesta!
Je dobře, že se Pithart do polemiky s Klausem pustil. Jen mě mrzí, že si přitom nevzpomněl na roli expertního týmu ekonomů české vlády, jehož jsem byl rovněž členem. Již začátkem dubna 1990 předložil tento tým v čele s místopředsedou Františkem Vlasákem první variantu scénáře transformace tehdejší centrálně plánované ekonomiky na peněžně tržní. Navrhovala se v něm liberalizace vnitřních cen od 1. ledna 1991, dvoukrokové otevírání československé ekonomiky světu, vycházející ze zkušeností Erhardovy reformy v západním Německu v roce 1948, a vedle malé privatizace i privatizace velkých podniků za účasti zahraničního kapitálu. Žádná třetí cesta!
V té době již měli první místopředseda české vlády pro ekonomii Vlasák a ministr české vlády Vrba (dle Klause nepřátelé budování kapitalismu) plně rozjetý projekt privatizace mladoboleslavské automobilky Škoda, a to za kapitálové i technologické účasti německého Volkswagenu, dodnes jedné z hlavních opor pozdějšího růstu české ekonomiky. Další rozjednané privatizační akce tohoto druhu - Tatra, Liaz a Avia za účasti Mercedesu, plzeňská Škodovka za účasti Siemensu, ČKD s pomocí AEG aj. - se však již nekonaly. Do české vlády přišel jako ministr privatizace Tomáš Ježek se svou kuponovou privatizací a Vlasák s Vrbou museli odejít.
Návrh českého scénáře dostalo federální ministerstvo financí vedené Václavem Klausem, které nabídku k účasti na jeho tvorbě nepřijalo, třebaže nemělo zformulovanou vlastní strategii transformace. Zájem neprojevilo ani o seriózní nástin transformační strategie Čechoameričana Jana Švejnara, který jej už počátkem ledna předložil na konferenci ekonomů v Kolodějích.
Jako nová měnová reforma
Přesto Václav Klaus s Vladimírem Dlouhým ze svých federálních mocenských pozic „operativně“ do ekonomiky zasahovali. Klaus, perfektně znalý hlavního proudu neoklasické teorie včetně jejího posunu od neokeynesiánství 60. let k modernizovanému monetarismu friedmanovského ražení, do stále ještě nemonetarizované ekonomiky začal roubovat monetární operace.
Osmého ledna devalvoval korunu z dosavadních 15,60 Kč za dolar o 18,6 procenta a pro občany zvedl tzv. turistický kurs na úroveň dosud nelegálního veksláckého kursu 38 korun za dolar. Při současném zavedení bezvízového styku s Rakouskem tak musel československý občan zaplatit za dosavadní administrativně omezený příděl deviz dvojnásobek jeho ceny. Zahraniční turista si naopak za stejné množství valut mohl koupit dvojnásobek zboží nebo služeb. Při vysoké míře nadále platných dotací cen potravin si tak mohli rakouští návštěvníci nakupovat u nás pět- až pětadvacetkrát výhodněji než doma, což vedlo k masovému vykupování našeho často nedostatkového zboží.
To byla ovšem maličkost ve srovnání s tím, co znamenala realizace federálního scénáře po 1. lednu 1991. Výchozí měnový kurs 28 korun za dolar se při současné cenové liberalizaci pro obyvatelstvo rovnal měnové reformě. Ta lidi připravila o podstatnou část jejich úspor a prudce zvedla jejich životní náklady.
Budovatelé kapitalismu (ještě se tak tehdy neprezentovali) zapomněli, že dosud netransformované státní podniky jsou po desetiletích centrálně plánovaného hospodářství různě zadluženy, tu překapitalizovány a jinde podkapitalizovány atp. Při liberalizovaných cenách to nemohlo skončit jinak než zjištěním, že po prvním čtvrtletí jsou tři čtvrtiny ze všech státních podniků v platební neschopnosti.
Na rozdíl od některých oponentů (např. expertního týmu české vlády) je ani nenapadlo, že dosavadní státní podniky je třeba souběžně s liberalizací trhů kapitalizovat a komercializovat, což především vyžadovalo vymezit jejich startovní základní jmění (kapitál) na reálném základě odpovídajícím jeho konkursní podstatě (nikoli účetní ceně).
Semeniště tunelářů
Zapálení liberálové začali místo toho se starým známým „socialistickým“ přerozdělováním: vyčlenili 50 miliard korun na konto Fondu národního majetku (v něm nebyla ještě ani koruna a při převaze bezplatné kuponové privatizace nebylo možno očekávat výrazný příliv výnosů).
A což teprve kuponová privatizace! Varoval jsem před jejími riziky na dvoustránce Hospodářských novin již v roce 1990. Když loni v říjnu na Bahamách byl na americkou žádost o vydání zatčen Viktor Kožený, aby mohl být stíhán za podvody spáchané vůči americkým investorům, české veřejnosti to připomnělo, že jeho tunel v Česku je odhadován na více než 11 miliard korun.
A kuponová privatizace, to bylo přímo semeniště tunelářů, kteří se zasloužili o „přerozdělení“ patrně stamiliardového majetku ve prospěch svých kapes. Klaus se o tomto „úspěchu“ své zlaté éry budování kapitalismu ani slůvkem nezmínil. „Otec“ kuponové privatizace Tomáš Ježek se po letech pokusil před veřejností očistit tím, že v rozhovoru pro Právo 12. 10. 2005 svedl vinu na federální ministerstvo financí, v jehož čele tehdy stál Klaus. Prý „ze záhadných důvodů“ připravilo vadný zákon o investičních fondech.
Že je vadný a vytváří „prostor pro uplatnění různých lobbistických zájmů k obohacování jedněch na úkor druhých“ jsem zevrubně popsal už 3. března 1994, ještě než skončila druhá vlna kuponové privatizace, v Hospodářských novinách v článku Rozporuplné postavení investičních fondů, samozřejmě bez ohlasu. Proč Ježek jako tehdejší ministr pro privatizaci, který jistě dostal návrh zákona k připomínkám, se už tehdy nepostaral o odstranění jeho vadnosti, ačkoli už podle něj byla evidentní? Proč s tím přišel až teď? (Petr Cibulka: Odpověď najdeme v nejlepší analýze celé privatizace:
Zpráva o masovém rozkradení českého národního majetku komunistickým KGB, GRU a jejich vládními strukturami České republiky! http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005051104)
Pokud by se ovšem pro veřejnost měla legenda o budování kapitalismu změnit v pravdivou story, bylo by třeba položit a zodpovědět ještě řadu dalších otázek. Snad k tomu časem přispějí historici, to však bude trvat dost dlouho. A tak se zatím téma budování kapitalismu v Česku stává předmětem politického boje. Václav Klaus tuto kartu vytáhl jako první, zřejmě v domnění, že to prospěje jemu i ODS. Čas patrně mnohem rychleji než historici prokáže, zda to byla karta pro něho dobrá.
ZDISLAV ŠULC, autor je ekonom