dr.i ng. Kobliha

Dr.EuIng. Bohumil Kobliha po druhé
Chci se čtenáři podělit o několik posledních essayů tohoto muže. Dle neradostných zpráv přicházejících z Anglie, tento muž je velice vážně nemocen. Bohužel, jak je tomu zvykem, jelokož není svobodným zednářem či služebníkem hnutí holocaust end cominterna, je opět nepovšimnut, ačkolivtoho udělal pro svobodné Československo moc.
Bohumil Kobliha
Někdy své současníky ani dobu nedovedeme přesně odhadnout. Tušíme jen co je a co není správné a nosné, a co asi dělat. To co dělat, se může stát ale imperativem za zvláštní situace jako je rozhodnutí opustit svojí zemi. Před odchodem do exilu jsem mluvil o svých budoucích úkolech s politickým analytikem Miroslavem Dolejším a usoudili jsme, že důležité bude vyhledávat a dávat schopné Čechy dohromady a připravovat se na dobu, kdy se vymaníme z ruské okupace. To mne pak v Anglii vedlo k ideji Naardenského hnutí (které jsem spoluzakládal), mému angažmá v publicistice a práci ve Společnosti pro vědy a umění. Zde vznikla celá řada osobních přátelství. Po listopadu 1989 jsme tedy byli hotovi účinně pomoci doma, ovšem byli jsme zaskočení angažmá třetích mocí. I tak se ale uskutečnila mnohá důležitá setkání a propojení. Jedním z nich byla schůzka Miroslava Dolejšího s prof. Milanem Zeleným. Přesné datum nemohu uvést, poněvadž se kdosi postaral o odcizení mého deníku z té doby. Toto setkání bylo ale jedním z prvních.Tématem schůzky byla politika a pochopitelně ekonomie. Miroslav došel k názoru, že problémy světa nastaly, když peníze byly učiněny zbožím (viz také moje esej "Souchotě peněz" ze 4.12.2007). Prof.Zelený byl, tuším, poněkud zaražen pronikavým pohledem "laika" Miroslava do ekonomiky, ale více méně souhlasil, že skutečnost peněz jako zboží sehrává závažnou roli. Tehdy ovšem se věci nejevily tak ultimativní jako dnes, kdy se "nejsilnější ekonomie světa", totiž USA, řítí do recese. Američané teď z krize viní kde koho, zejména dřívějšího náčelníka Federal Reserve Alana Greenspana. Na to jsme si ale v Západní politice a ekonomice už zvykli, že se pravé podstaty věcí a událostí nechtějí vidět. Dostáváme se pak ovšem do situace, kdy "všechno je jinak", či daleko přesněji, že "všechno je podvod". Miroslav předpověděl v podstatě nejen dnešní kolaps v ekonomice, ale i v neúnosném a krátkozrakém politickém makléřství, založeném na úděsné chamtivosti "bankéřů světa".Miroslav při našich schůzkách, a konečně i ve své poslední knize "Analýza 17.listopadu 1989." kritizoval cestu ke konzumní společnosti. V tom se rozcházel s Amerikou konfirmovaným ekonomem prof.Zeleným. Amerika a konečně celý západní svět staví na konzumerismu jako hybné síle ekonomie. To je další kámen úrazu. Inserce (dnes akty PR - Public relations) vnucují "kulturu" nakupování (shopping), kupuj, kupuj, kupuj, dokonce jako zábavu či koníčka. A poněvadž ne každý má hotové peníze, bankéři světa vymysleli pohodlné úvěrové karty (s důvěrným a vtíravým označením "flexy friends"). Svůdné kredity pak zatáhly jednotlivce i celé národy do závislosti na bankéřích světa. Dluhy ale není čím uhradit, a tak se splácejí dalšími půjčkami. Doslova komická situace nastala právě v Americe, kde se vláda rozhodla dát 130 milionům zchudlých občanů rabatové šeky na šest set až dvanáct set dolarů (viz The Sunday Times ze 4.5.2008 - Stelzer), ve smělém domnění, že občan hned půjde a peníze utratí za americké zboží. Tím roztočí USA ekonomiku, a zachrání stát před krachem. To už není ani tápání, to je tanec zoufalců, bankéřů světa nad svým vlastním hrobem.Současnost nám tedy připomíná dílo a myšlenky Miroslava Dolejšího jako studny na poušti. Jeho odchod 26.6.2001, bohužel nelze změnit.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn


Oranžová pátá
Bohumil Kobliha
Už po tři roky, vždy s jarem, se rozvíří válečné bubny proti Iránu. Není se co divit. Irán je dnes druhým největším producentem a exportérem nafty, takže byl vřazen do třídy super teroristů, a volá se hrr na něj (ovšem za dalšími zdroji nafty a ke světovládě)! Jenomže komu se chce do války i když vibrace válečné propagandy se protahuje do léta, a bude asi trvat dále. Komu se opravdu chce do dalších válek, když dvě má Amerika rozdělané k nedotažení. To stojí triliony zmenšujících se dolárků, a irácká nafta dosud svobodně neteče a klid v Afganistanu není. K tomu z krku leze recese do deprese, a nikdo z odpovědných neví jak z ní. Prezident G.W.Bush sice plánoval trvalou okupaci Iráku, kde mělo trčet dozorem nad demokracií a svobodou asi sto padesát tisíc vojáků v padesáti opevněných městysech, strategicky rozmístěných po celé zemi, ale nějak mu došel dech či peníze. A US rakví a zraněných z okupovaných území stále přibývá. Proto prezidentský kandidát Barak Obama zamával bílou vlajkou předvolebních slibů, a že prý stáhne vojska do osmnácti měsíců. To se samozřejmě v USA zalíbilo, a voliči mu dali 46% sympatií, zatím co Bushovu jestřábu Johnu McCainovi jen 42%. Není se co divit poněvadž McCain slíbil pokračovat v Bushově politice okupací na věčné časy. Kdo volí rád fanatiky? Nepříjemnou situaci ale stále zamíchává Izrael či spíše Mossad zprávami, že Irán bude mít pumu zítra, nemá-li jí už. Proto aby si utvrdil svoji prezidentskou kandidaturu za demokraty, Obama už 2.června v AIPAC (American-Israel Public Affairs Committee) tedy prohlásil, že udělá vše k zastavení vývoje Irácké atomové zbraně a že bezpečnost Izraele je "svatosvátá". Přesto se Izrael chystá na preventivní bombardování iránských laboratoří na obohacování uranu v Natanz a jinde. Situace je prekérní, a proto admirál Mike Mullen, náčelník US generálního štábu, 3.července 2008 varoval před spuštěním konfliktu, protože by to prý přešponovalo americké volenské síly. Jenom!?!Aby se Izraelci zklidnili, slíbili jim ze státního departmentu USA, že umožní přelety bombardovacích letadel typu F15 a FI6I z Izraele přes Irák (a zřejmě zajistí povolení i Turecka), bohužel ale, že je vojensky nemohou podpořit! Ve studii "Námořní bitva" (9.6.2008) jsme si všimli, jak obtížná situace je Perském zálivu a specielně v Hormuzské úžině. Proplouvá jí v tankerech 40% světové nafty, a přerušit tenhle proud zejména pro USA, ale i celou Evropu by bylo katastrofické. Uzavřít Úžinu vojensky je věcí hodin a několika raket, a Irán jich má jistě pár navíc, když jich mohl zkušebně v minulých týdnech odpálit devět. Irán se netají, že v případě napadení zacílí i na americké námořní síly. Byla by tak ohrožena US Navy Pátá flotila (či nyní správněji Bitevní grupa), která je v Zálivu nasazena. Situace je na poplachovém stupni Oranžová ("Amber").
Izraelský premiér Ehud Olmert a Mossad může chtít bombardovat, ale jeho chtění nebude Amerikou vítáno, a ani Evropě a světu nebude vhod. Právě probíhající jednání a protahovačky NATO s Iránem slouží patrně jen k oddálení konfliktu. Zdrží to Izrael, aby právě ještě za prezidentování válečnického Bushe nezavařil všem? To uvidíme v budoucích týdnech či měsících ubírajících se k USA prezidentským volbám.
Námořní bitva
Bohumil Kobliha
Pojem námořní bitva je nám suchozemcům poměrně vzdálený. Nejspíše se nám při něm vybaví nějaká filmová pirátská řežba a v nejlepším případě Nelsonovo vítězství u Trafalgaru. Pro nás vnitrozemce je i jen základní její jednotka, totiž loď, spíše romantickou záležitostí, s myšlenkou na plachetku a parník. Hned vedle kajaku či kánoe, a tak je zřejmé, že chceme-li s dobou držet krok musíme si své znalosti doplnit, zvláště když námořní bitvy permanentně probíhají. Zde připomeňme operace proti Iráku, kdy od útoku "Písečná bouře" (Desert Storm), přes následné bombardování a vojenské akce roku 2003, až po dnešní okupaci je vše řízeno a vedeno z US lodí v Perském zálivu. Vzpomeňme podivného potopení ruské ponorky Kursk. Tam při ruských námořních manévrech vše "stínově sledovaly" dvě US "zabijácké ponorky" (Killer submarine). Jedna z nich pak bezprostředně s nabouranou přídí byla opravována v neutrálních vodách Skandinávie...Tak učit se, učit se, učit se, jak říkával soudruh Lenin (a Komenský před ním)!Američané přejmenovali před časem to čemu se říkávalo flotila, na Bitevní grupa (Battle group). To má svůj význam, jak si dále potvrdíme. Jádrem bitevní grupy je mateřská letadlová loď. Na tu bývá navázáno na její ochranu, i jako spoluútočící, několik torpédoborců, křižníků, ponorek a řada pomocných lodí, podle toho kde a jak má být či je grupa nasazena. Spojené státy americké mají tři třídy mateřských letadlových lodí v celkovém počtu dvanácti, a dvě nové ve výstavbě. V třídě Enterprise jednu o výtlaku 75.000t, a tři ve třídě Kitty Hawk o výtlaku 83.900t. Největšími (pro US Navy i světově) jsou ze třídy Nimitz, o gigantickém výtlaku 91.487t, délky 317m a šířky 40,8m, s baldachýnem dvou rozjezdových ploch 332x76,8m. Těch mají celkem osm, přičemž dvě nové se staví. Každá v této třídě nese 86 letadel, schopných házet i atomové pumy, a šest helikoptér. Jako u všech lodí s atomovým pohonem je i zde akční rádius prakticky neomezený.Angličané, světově druzí, mají mateřské letadlové lodě pouze tři o výtlaku 20.600t. Musíme ale zaznamenat dvě nové právě ve stavbě, třídy CVF o výtlaku 75.000t, délky 283m, šířky 73m. Jejich jména už byla stanovena na HMS Queen Elizabeth a HMS Prince of Wales. Každá má nést 34 letadel plus helikoptéry. CVF jsou svojí velikostí světově druzí za Nimitzem.Vedle těchto námořních velmocí má "nebezpečné" Rusko pouze jednu mateřskou letadlovou loď třídy Kuznětsov, o výtlaku 45.000t, která nese pouze dvacet čtyři letadel a šest helikoptér. Zde se nám může začít rodit v hlavě představa kdo asi a co asi na světě a jeho oceánech zamýšlí.Křižníků má USA dvacet sedm (27). Je to třída Ticonderoga (Aegis) s výtlakem 9.500t, délky 173m, šířky 16,8m. Rusko má celkem křižníků pouze pět (5), z nichž největší je třídy Slava s výtlakem 9.380t, délky 186,6m a šíře 20,8m. Britanie křižníky nestaví, ale nahrazuje je lehčími a rychlejšími loděmi pod názvem fregaty (Frigates), které také mohou mít různé bojové úkoly a tedy i výzbroj, od raket všeho druhu, děl až ráže114mm a torpéd. Nese i helikoptéry s vybavením vyhledávat a bombardovat i ponorky.Fregat má Britanie dvacet (20), a nových šest staví. Jedna z nich se už zkouší na moři, včetně střelby nových raket, odpalovaných z torpédových trub, tedy vodorovně. Amerika fregaty sice na zakázku pro jiné země staví, ale sama je nepoužívá (či nebývají zaznamenávány).Rusko má fregat celkem čtyřicet (40), z toho 24 třídy Grisha, ty mají výtlak 1.200t, délku 71,2m a šířku 10m. Třídy Krivak má 15, s výtlakem 3.650t, a třídy Neustrashimy jednu o výtlaku 4.250t, délky 131m, šířky 15,5m. Rychlost mají většinou kolem 30uzlů/hod. (námořní uzel má 1852m).Vedle toho pro námořní bitvu jsou a budou vždy důležité torpédoborce (destroyer), které v historii byly stavěny proti rychlým torpédovým člunům, a dnes mají celou řadu úkolů včetně ničení nepřátelských ponorek. To je v současnosti ale také úkolem i "zabijáckých ponorek".Tedy torpédoborců mají Spojené státy celkem 49, z toho největší jsou třídy Spruance ( počtem 21), o výtlaku 8.040t a délky 171m, šířky 16,8m, s akčním rádiem 6000 mil při rychlosti 20uzlů/hod. Mají max. rychlost 33uzlů/hod. Britové budou mít i s těmi co právě staví torpédoborců celkem 23, zatím co "nebezpečné" Rusko jich má jen dvanáct (12!). Největší z nich je třídy Udaloy o výtlaku 6.700t, délky 163,5m a šířky 19m. Akční rádius má 7.700mil při rychlosti18uzlů/hod. Maximální rychlost má 29uzlů/hod.Největším nebezpečím pro svět i budoucí námořní bitvu či bitvy jsou ovšem ponorky, nesnadno sledovatelné i nejnovějšími hloubkovými sonary a radary. Nesou totiž ve většině případů rakety s atomovými hlavicemi. O těch nejnovějších se v námořní a jiné odborné literatuře málo dočteme.US Navy má ponorek na světových mořích celkem 71 a další se staví. Největší známé jsou útočné, třídy Ohio (počtem18), s výtlakem při ponoru 18.750t, o délce 170,7m a 12,8m šířce. O těch se ví, že nesou 12 nukleárních raket nebo 100 torpéd. Padesát jedna ponorek třídy Los Angeles má vedle útočných možností také úlohu "zabijáků" (Killer submarine), ale specialisované zabijacké jsou dvě třídy Seawolf s výtlakem 8.800t, délky 107,8m a šířky 12,9m. Ty mají ohromující rychlost 39uzlů/hod. při ponoření.Proč tolik US Navy Killer submarines? To nám vysvitne, když je srovnáme se známými počty ruského ponorkového parku. Nejlehčí jejich ponorkou jsou ty třídy Kilo (těch mají 9), které byly také prodávány do ostatních zemí jako Indii, Číně, Iránu, Polsku, Rumunsku i Alžíru. Tato populární malá ponorka má výtlak pouze 2.325t, délku 72,6m při šířce 9,9m a rychlosti 17uzlů při ponoření s akčním rádiem 6.000mil při rychlosti 7mil/hod. Je to tedy ponorka spíše hlídková. Ovšem další ruské třídy Akula (počet 10), Delta IV (7), Oskar II (6), Victor III (6) a Typhoon (2) mají všechny výzbroj raket s 200kT nukleárními hlavicemi, nebo 40 torpéd. Tedy Rusko má čtyřicet (40) ponorek celkem. Největší z nich je Typhoon s výtlakem 18.500t, při délce 171,5m a šířce 24,6m, s rychlostí 25uzlů/hod při ponoření. O nových verzích třídy Kursk, které se staví tři (3), nejsou žádné údaje dostupné. Mají to být ale "nepotopitelné útočné" super-ponorky. Britové, jako nejbližší spojenci USA v míru i válce, vedle toho mají ponorek 16 a ve stavbě další tři.Z hořejších výčtů vidíme, že tedy na každou ruskou "útočnou" ponorku připadá přibližně 1,6 stínově doprovodné americké "zabijácké" ponorky. S rychlostí až 39uzlů/hod. si mohou hrát i s nejrychlejším ruským Typhoonem (25uzlů/hod.) jako kočka s myší. Podobně jako ty dvě co "doprovázely" manévry Rusů, a při známé nehodě ruské super-ponorky třídy Kursk.Sledujeme-li vývoj světové situace a vojenské přepady, můžeme si srovnat a odvodit co znamenají nevyvážené počty bitevního "lodního parku" Ameriky vs. Rusko. Vysoké počty bitevních lodí Britanie a Ameriky mohou být zdůvodněny tím, že hlídají cesty tankerů dopravujících černé tekuté zlato, jak do Evropy tak do Spojených států. Víme jaká je právě uměle vyvolaná palivová krize (139 US dolarů za barel!) a dovedeme si představit, co by znamenalo přerušení lodní dopravy nafty ze Středního východu, jak do USA tak do Británie. Neměli bychom tedy být udiveni nasazením lodí pro možné námořní bitvy podél tras dopravy. Bez nafty Středního východu by se život - včetně obrany, zejména v USA, stal velmi obtížný. Amerika by sice mohla otevřít své rezervy nafty na Aljašce, to by ovšem nebylo přes noc. Ale jak je to s poměrem plovoucích, ostrovů totiž dvanácti amerických mateřských letadlových lodí, k jedné ruské. Pozorujeme-li jejich nasazení, vysvítá také, proč bylo jméno "flotila" pozměněno na "bitevní grupa". Bitevní grupa zasahuje nejen na moři, ale daleko do vnitrozemí, letadly a řízenými raketami všeho druhu. Se svými doprovodnými plavidly kryje a umožňuje bezpečnou přepravu a vylodění desítek tisíc invazních a okupačních vojáků. Jak jsme viděli a vidíme v Iráku, tam se v krátké době usídlilo až sto šedesát tisíc US Marines a pěšáků, kteří údajně pro svět (a zejména Izrael) likvidovali hrozbu irácké atomové pumy (kterou Irák nikdy neměl), a že zemi samotnou prý zbavili Al Kajdy (Al Qaedy), která tam ovšem za Saddama Husseina také nikdy neexistovala. Akce proti Iráku dokumentuje, že pomocí Bitevních grup, vedených gigantickými plovoucími ostrovy, USA mohou, bez velkého nebezpečí pro Americký kontinent, zasáhnout všude na světě, tak jak bude v jejich zájmu a uzdání podle Wolfowitz-Bushovy doktríny. Spojené státy (za bratrské podpory Velké Britanie) mohou plně rozvinout moderní světovou imperiální politiku, bez války (která dle OSN je nezákonná), jen jednotlivými bitvami "proti teroristům" (ovšem zejména za naftou a jinými zdroji), vedenými z moře daleko od svého domova. Pokud neudělají nějakou kardinální chybu, (třeba že podpoří útok Izraele proti Iránu), nemusí se Amerika žádného vážného odporu obávat. Mohou okupovat postupně země všech menších států světa. Obráceně je ale jisté, že potopením jediného plovoucího ostrova (ať už US či GB) v Hormuzské úžině, natož v Suezském průplavu protiútokem, je ohrožena dodávka paliva do USA i Evropy vážným způsobem.Počet ruských ponorek s atomovou výzbrojí nám svědčí pouze o tom, že Rusové své ponorkové síly uvažují jen jako nukleární deterent. Na dobyvačnou, útočnou politiku se nemohou odvážit i kdyby chtěli. Proti USA rozhodně ne.Mám tedy poněkud hrůzu a obavy z mírumilovnosti USA a jejich způsobu šíření svobody, bezpečnosti a demokracie.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 9.6.2008.
Pro faktografii byla použita převážně kniha Roberta Hutchinsona "Warship Recognition
Bohumil Kobliha
Stále se domníváme, že jsme pro tzv. Západní demokracie důležití. Opak je ale pravdou, a dnešek to potvrzuje zpravodajstvím či spíše nezpravodajstvím o právě proběhlých presidentských volbách v České republice. Zde v Londýně jsme marně čekali, že se objeví něco na některém ze čtyř oficielních kanálů britské televise. Nic. Na rádiu nic. A ani řádečka se neobjevila v největších anglických novinách The Sunday Times. Nicoucí nic. A není to tím, že pan prof.Klaus je osoba nezajímavá. Nejsme pro ně ani tak důležití jako nejmenší bývalá britská kolonie. ČR je dnes pouhý vybledlý satelit Západu.Kdysi dávno mi jeden Brit řekl: Anglická svoboda záleží v tom, že nám na ostatních nezáleží. Byl ale původem Ir, takže si můžeme myslet, že jeho názor byl přehnaný. Prostí Angličané jsou hotoví pomoci bližnímu, a pokud jste v nouzi a bezvýznamně dole, vždy jsou ochotni vám podat záchrannou ruku, což je hezké.Horší to je ale u anglických politiků. U těch se silně projevuje generosita dávat to co není jejich - někomu jinému. Letos na podzim bude sedmdesáté výročí Mnichova. Velkorysý britský ministerský předseda Neville Chamberlain tehdy v roce 1938 daroval panu Hitlerovi československé pohraničí. Zdůvodňoval to tím, že jde o zemi, o které Britové nic nevědí. Věnovacím dopisem, kterým mával vstříc reportérům, když vystupoval z letadla Mnichov - Londýn, prý zachránil mír.Takové darování na nás uvalilo německou okupaci 15.března 1939, a ukázalo se být počátkem světové katastrofy, totiž Druhé světové války. Velkorysost darování nebyla v britské historii poprvé. Královně Viktorii pan min. předseda Disraeli daroval do koruny drahokam Indie (`Jewel of the Crown"), totiž celou Indii a titul Císařovny. A jak to skončilo?Něco horšího jsme zaznamenali s tak zvanou Balfourovou deklarací (`Balfour Declaration"). Pan zahraniční ministr a bývaly ministerský předseda Velké Britanie Arthur James Balfour věnoval sionistům Palestinu. Bylo to jeho dopisem panu Lordu Rothschildovi ze dne 2. listopadu 1917. Deklarace byla pro svět a zejména Střední východ začátkem řetězců destabilizace a zabíjení. Svízele potvrzují současné tankové a letecké, téměř denní izraelské útoky na `palestinské území".Svět je hadr na holi a bezmocný proti tomu, když britský politik daruje to co není britské, někomu jinému. Proč? Inu, jsou v tom prsty bankéřů světa! Nyní máme opět explosivní situaci vyvolanou intencí Západu darovat Kosovo, historické území našich jižních slovanských bratrů, které bránilo Evropu proti útočným Turkům, etnickým Albáncům. Vybuchne pověstný balkánský `soudek střelného prachu" se všemi důsledky?Jsem přesvědčen, že Angličanům (ani světu) neposloužil Napoleon ani Hitler, když neprovedli chystané invase Britanie. Kdyby `Hrdý Albion" na své kůži poznal v moderních dějinách co je to být převálcován cizími armádami, nikdy by nepřipustil okupaci jiných národů, ať už je to dnes Afganistan či Irák a zítra někdo další.Pro nás dnes musíme zaznamenat, že skutečné svobody nenabudeme dokud nedosáhneme neutrality. Naší opravdovou svobodou pak budeme moci ukázat světu co známe, umíme, a čím jsme pro něj významní.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 3. 3. 2008
Bohumil Kobliha
V anglických plískanicích prosince 2007 pan Tony Blair, podivně sesazený ex-premiér Británie, konvertoval ke katolicismu.Jeho oči už před `abdikací" od jara toho roku těkaly výrazem štvaného zvířete, i když skořápka sádrového úsměvu nezmizela z jeho kosmeticky zpracované tváře. Oči ale prozrazují - to víme všichni. Stovky, ne-li tisíce britských vojáků a "bezpečnostních kontraktorů" zahynulých v nekoloniálních a okupačních válkách na půdě Afganistanu a Iráku, a statisíce občanů zabitých při procesu "ochrany" a "osvobozování" jejich národů, i při prosazování tzv. demokracie "křižáky ze Západu", to nemůže ani otrlému nechat spát a nesmazatelně se podepíše na jeho fysiognomii. Pravda, o ty cizí, převážně muslimské civilní mrtvoly se Tony poctivě dělí s 43tím presidentem USA George "Dubyjou" Bushem.l když by někteří nejraději parafrázovali "mrtvý muslim dobrý muslim", nemůžeme si nepřipomenout oči "kulturtrégra" Hitlera. Ty měly podobný lesk úděsu, když naposledy vycházel z berlínského bunkru (viz obecně známé autentické filmové záběry z dubna 1945), aby povzbudil bojovníky za tisíciletou říši, která se mu jaksi nepovedla.Maně mne napadá, jak by se Vatikán (o kterém někteří židé tvrdí, že nadržoval nacistům - viz holocaust) postavil k situaci, kdyby Hitler zatoužil zachránit si kůži či alespoň duši, a chtěl konvertovat ke Katolické církvi třeba v roce 1944. Samozřejmě, Führer měl na svědomí už tehdy životy statisíců, na rozdíl od Tonyho desetitisíců, ale jsou v těchhle počtech cifry řádů rozhodující? Zmařené životy jsou zmařené životy, ať jde o stovky, tisíce či statisíce!Já sám jako konvertita (před patnácti lety) si nedovedu představit ty odpustky, a co by musel odklečet pan Blair. To by jistě nemohlo být 5x `Otče náš" a 5x `Zdrávas". U Blaira za každý život jedna svíčička? To by byl fajrák! Neslyšel jsem, že by londýnští hasiči měli poplach. Že by pomohla cesta do Lurd a odpustky za to? Kolik za kolik? Neznám intence Benedikta XVI.Soudím, že Führer byl v podstatě pohansky čestný, nezatěžoval Církev ani zpovědníky. Otrávil se cyankáli a ještě si pro sichr stačil vpálit kulku do hlavy. To byl charakter! Ale tihle váleční zločinci dneška nemají úctu ani sami před sebou, tak ji shání od kardinálů... Na harakiri nemají!A tak 21. prosince 2007, v den pohanských oslav Slunovratu, za asistence samotného westminsterského arcibiskupa pana kardinála Murphy O'Connora, vstoupil Tony Blair do lůna Církve - zřejmě pro její větší slávu a autoritu. Nebo to patří tragikomicky k té `éře zhroucení" (viz Padre Pio)?Nezbývá nám než nechat věci běžet, a nechat je na svědomí jak pana Blaira, tak samotné Církve Svaté. Nyní pan Blair, `očištěn", může být prostrkán i na funkci presidenta EU, když na věc přijde.Ale co ty zmařené životy zavražděných civilistů i mrtvých vojáků? Ty nepřestávají křičet...
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 4.února 2007