Pane Kopale, jste hńup a hlupák

Na slovíčko pane KOPALE JANE.....


Mám rád, když je v některých věcech jasno, byť ex post. Ty už asi víš, že kriminální policie provádí šetření ve věci porušení listovního tajemství - byť v elektronické podobě. Ponechám stranou, že tento skutek je dle mých informací kvalifikován jako přestupek proti občanskému soužití. Já jenom chci věřit, že pře vše, co se mezi námi stalo, nejsi to Ty, který přímo pronikl do moji soukromé e-mailové pošty a zveřejnil korespondenci mne a jisté ženy. Co se nedá popřít, že Ty jediný si znal heslo a jméno mého e-mailu, protože jsi ho zhotovoval. Bude pro mne velké zklamaní, zda bude prokázáno, že v zájemném dehonestačním boji si použil uvedené praktiky. Věř tomu, že je-li tomu tak, nenechám věci bez odezvy. Ale to jsem Ti mohl poslat e-mailem. Já Ti chci na dálku vzkázat něco jiného. Jedním z neuralgických bodů našeho " stýkání a potýkání " byl vztah k emeritnímu veliteli Policie ČR pplk. ing. Sprušilovi Jiřímu. Tvůj vztah k němu byl determinovám pohledem dr.Šolera, můj několikaletou korespondencí s tímto mužem. Dnes už nechám bez komentáře, že jsi měl tu drzost o něm napsat, že byl v letech 1966-1969 členem " zločinecké organizace - tj. KSČ." Já ti jenom připomenu, že když sváděl svůj první těžký životní zápas tj, v roce 1970 - tak Ty jsi dával lejnu papů a když sváděl druhá zápas- v roce 1992 -tak Ty jsi byl patnáctiletý smrad, který se rozhodoval, na kterou střední školu půjde. V " hlavním menu " zveřejním tři články týkající se činnosti tohoto muže. Někde na webu PravýBlog je článek, který se jmenuje - Komu vadí ing. Sprušil ? - . Tento článek podrobně mapuje osudy pana Sprušila od jeho reaktivace v roce 1989 až po jeho statutární likvidaci v roce 1992. Dám Ti jenom drobnou informaci - při snaze z něj udělat psychicky nezpůsobilého pro vedoucí funkci tehdejším vedením MV ČR byl požádán o znalecký posudek i Tobě známý prof. Nakonečný. On neshledal žádných překážek k předpokladům pro velitelskou funkci. Tak to noví mocipáni zavonačili tak, že nad pplk. Sprušila ustanovili plk. Vaculku. Tento byl v roce 1976 propuštěn od VB a získán pro spolupráci s StB. Ing. Sprušil na tuto skutečnost přišel a potom již nebylo daleko k jeho " přemísťování " a odchodu ze služeb MV. On totiž již v roce 1990 začal velice nekompromisně vytlačovat romsko-cikánský zločin z Ostravy a všichni začli být " šílení ", když se jim tento začal stěhovat do jejich regionů. A odtud nebylo daleko k lžihumanistickým kreatůrám, z niž jedna tehdy seděla přímo na Hradčanech !!!!!!





Autor: Šišák Luděk
Název: Rozhovor s ing. Sprušilem
Zdroj: NN Ročník........: 0003/003 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 11.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Pane bývalý řediteli Krajské správy policie ČR v Ostravě, je termín Vašeho odchodu ke dni 17.1.1993 do "nucené výslužby" posledním termínem Vaší práce u Policie ČR?
Sprušil: Je to konečný termín na základě rozkazu, který vydal můj nástupce plk.Vaculka 14 dní po mé žádosti o odchod do civilu v srpnu 1992. Důvodem mého odchodu, jak jsem uvedl ve své žádosti, je nesouhlas s bezpečnostní politikou naší vlády, s personálním obsazováním vedení ministerstva včetně ministra. Prvním důvodem mé žádosti o odchod z rezortu Policie je rozchod vlád ČSFR a ČR s proklamovanými zásadami o nutnosti zvýšení bezpečnosti občanů, personální očisty rezortu vnitra od politicky i výkonem služby zkompromitovaných policistů z období normalizace let 1970-1989, se kterými jsem plně souhlasil a tyto v každodenní práci ve vedoucích funkcích prosazoval. Druhým důvodem je, že od října 1990 jsem byl do dnešního dne vedeními FMV, MV ČR za svou neústupnost a konstruktivní kritiku vedení rezortu v uvedených směrech (ad 1) včetně prosazování razantnosti při zajišťování bezpečnosti občanů, šikanován ve službě. Při své obhajobě právními prostředky po služební linii docházelo ze strany nadřízených služebních funkcionářů k provokativnímu porušování právních předpisů, takže jsem byl nucen podat příslušné návrhy k soudnímu projednávání. Šikanování bylo realizováno nejen v mém právně neodůvodněném a důkazy nepodloženém degradování z vedoucích funkcí, ale přikročilo se ze strany MV ČR k mému služebnímu přeřazování mimo místo mého trvalého bydliště (Praha 1.1.1992, České Budějovice 28.7.1992) pod různými záminkami.
Třetím důvodem je, že do vedoucích funkcí v Policii ČR jsou prosazováni policisté, kteří měli být z Policie v roce 1990 propuštěni (nebo v následných letech). Završením tohoto stavu bylo provokativní jmenování do funkce ředitele Správy SmK, Policie ČR v Ostravě, vědomého spolupracovníka StB v období let normalizace a od roku 1990 reaktivovaného důstojníka plk. Vaculku, který vrátil personální stav na ředitelství Správy SmK Policie ČR v Ostravě před listopad 1989, vše za podpory exponenta totalitního režimu a doposud ředitele Policie ČR plk. Dr. Zelenického, který si na ředitelství Policie ČR v Praze v personalistice počíná stejným způsobem.
Odcházím hluboce zklamán již podruhé z činnosti v rezortu MV, a to v roce 1970 to bylo z politických důvodů a za mé postoje proti okupaci armádami Varšavské smlouvy a dnes odcházím vynuceně, byť na vlastní žádost, neboť pan Ruml Jan, Sokol, Zelenický a další neuznávají právo ani právní předpisy. Proto se proti nezákonostem, které se proti mně vedly a vedou, nemám možnost právní cestou účinně bránit, i když je plno návrhů žalob u našich soudů od Prahy až po Ostravu. L.Š.: Myslíte tím u soudů skutečně nezávislých?
Sprušil: Podle mého názoru a mých konkrétních poznatků můžu s klidným svědomím prohlásit a dokladovat. Stejně tak u prokuratur, že o nějaké nezávislosti nemůže být ani řeč. Opět dnes justice chrání lidi, které vynesla takzvaná sametová revoluce k moci, nesmí se jich občan dotknout v jimi tolik proklamovaném "právním státě", nemluvě o tom, že většina lidí pracujících v justici a prokuratuře má pouze zájem o existenční přežití.
U nově vzniklého správního soudu v Ostravě podal můj právní zástupce v květnu 1992 návrh ve věci soudního řízení ve věci nezákonného druhého odvolání mé osoby z funkce zástupce ředitele Krajské správy Policie SmK ČR. Je to první návrh vůbec u nově vzniklého správního soudu. Ustanovený předseda senátu argumentoval již podruhé 4. ledna 1993, že nemůže návrh vyřizovat, protože ve dvou urgencích v roce 1992 mu MV ČR doposud nedodalo vyžádaný spis k této věci, který nebude obsahovat žádné přílohy než ty, které k soudu můj právní zástupce předložil. Do dnešního dne neudělil předseda senátu MV ČR ani pořádkovou pokutu a uvedl, že tento právní úkon provede zřejmě do konce ledna 1993. Tedy nedodá-li soudci státní orgán půl roku vyžádaný spisový materiál, anebo nebude-li ho chtít dodat vůbec, soud prostě nebude soudit. Poslední rozhodnutí nového generálního v této záležitosti vydané v prosinci 1992. Do této chvíle jsem dočasně sproštěn služby, přes veškerá právní opatření důkazně jednoznačně vyvracející nesmyslnost tohoto rozhodnutí o sproštění výkonu služby, které jsem učinil u samotného pana Rumla ve smyslu příslušného zákona, včetně služebních předpisů. Od samého začátku bylo zřejmé, že pan Ruml chce využít krajní možnosti zhlediska časového vymezení sproštění služby, neboť horní hranice této lhůty koliduje s datem mé žádosti o odchod do civilu.
L.Š.: Tento rozhovor bude zveřejněn v Necenzurovaných novinách po Vašem odchodu od Policie. Domníváte se, že úsloví "do třetice všeho dobrého" by mohlo být pravdivé, kdybyste se ke své práci vrátil, a jaké podmínky byste si pro tento návrat představoval.
Sprušil: Protože mi šlo a nejen u Policie o dobro věci, o dosažení správních cílů v zájmu občanů a bude-li v budoucnu tento společenský požadavek, jsem ochoten kdykoliv se k Policii vrátit. A za podmínky, že si dnes prioritní politická strana, tj. ODS s koaličními stranami konečně uvědomí, že musí jmenovat do funkce ministra vnitra právníka nebo člověka s právním myšlením, který je skutečně morálně na výši, u něhož se slova nerozcházejí s činy a má potřebnou tvůrčí iniciativu. Pokud je mi známo, takového člověka vedení ODS má.


Luděk Šišák


Autor: Sprušil Jiří
Název: Z vystoupení na kongresu OIOK dne 14. 11. 1993
Zdroj: NN Ročník........: 0003/033 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 14.11.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Staneme se zárukou stability ve střední Evropě? V těchto dnech si připomínáme čtvrté výročí politicko-společenských změn v naší republice, které započaly 17. listopadu 1989. Jistě se každý z nás zamýšlí nad uplynulými čtyřmi roky a snaží se nalézt klady a zápory, které tyto změny přinesly v každodenním životě.
Bezesporu přinesly mnoho kladného - umožnily svobodu cestování do zahraničí, svobodu projevu, shromažďování, a daly právo petiční. Umožňují soukromé podnikání, ale nebyly vytvořeny optimální podmínky pro drobné a střední podnikatele, kteří zabezpečují ekonomický efekt v každé demokratické společnosti s tržním hospodářstvím.
Bohužel, nenaplnilo se proklamované vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Láska nad nenávistí nevítězí, protože nezvítězila spravedlnost a lež vítězí nad pravdou. Veritas vincit - pravda vítězí, vyjádření jedné z morálních zásad našeho národa na standartě prezidenta republiky bylo doplněno smutnou zkušeností dnešních všedních dnů, že ta "pravda", která zvítězí, je pravdou.
Za tak krátkou dobu od započetí společenských změn prozatím, pochopitelně, převažují nedostatky, nad nimiž v prioritě u občanů se zařadil neúměrný nárůst kriminality ohrožující každodenně jejich osobní bezpečnost a nedodržování zákonů, před kterými jsou opět někteří "rovnější".
Řada nadějí občanů, zejména v politicko-personálních změnách byla zklamána a občané se stávají duševně unavenými, lhostejnými až apatickými. Co je příčinou tohoto stavu?
Dnes víme, na základě již publikovaných dokumentů, že v listopadových dnech r. 1989 jsme byli všichni svědky jednoho z největších politicko-společenských podvodů v našem státě, a posloužili jsme jako kompars příslušným velmocem a jejich zpravodajským službám. Vše bylo pečlivě připraveno. V rámci akce Vampír bylo odhaleno, že jedna ze západních zpravodajských služeb vybírala vhodné kandidáty do klíčových státních funkcí v naší republice již od r. 1981.
Rád bych Vám stručně připomenul čtyři závažné dokumenty, které poskytnou vysvětlení následujícího vývoje.
Již začátkem roku 1990 vešel ve známost oběžník č. 2 informačního a propagačního oddělení ÚV KSČ, oslovující členy KSČ, s uvedením zásad shrnutých do 10 bodů, jak se mají chovat a jednat po 17. listopadu 1989. Např. vstupovat do vzniklého Občanského fóra, zanášet do něho sváry, diskreditovat jeho členy, udržet se za každou cenu na stávajících místech, zastávat se odvolávaných funkcionářů a trvat na soudním projednávání sporů, odvolávat se na prezidenta Havla a jeho výroky o nenásilí a vzájemném porozumění, zdůrazňovat v případech existenčního ohrožení princip kolektivní viny atd.
V roce 1992 byl publikován v tisku závažný dokument II. správy bývalého Sboru národní bezpečnosti, vydaný v Praze dne 28. 11. 1989 s názvem "Zásady činnosti kontrarozvědky při řešení společenské krize politickými prostředky". II. správa SNB byla organizační součástí bývalé Státní bezpečnosti a byla zaměřena na boj proti vnitřnímu nepříteli. V tomto dokumentu se mimo jiné uvádí, že je zapotřebí v součinnosti s příslušnými správami systematicky dokumentovat všechny projevy protisocialistických aktivit, evidovat jejich nositele a získávat procesně využitelnou dokumentaci o nepřátelské činnosti. Aktivní opatření směrovat na dezinformaci a kompromitaci nejvíce konfrontačně naladěných představitelů pravicových struktur před veřejností. Dále tento dokument obsahuje pokyny o konspirativní práci, zabezpečení sítě agentů s důrazem na jejich intenzivní pronikání do pravicových seskupení a hromadných sdělovacích prostředků. Akce "Klín" se vším všudy.
Třetím dokumentem publikovaným v letošním roce byl obsah kabelogramu našeho velvyslance v bývalém SSSR, zaslaného Hradu v r. 1990, v němž jsou uvedeny v podstatě tři podmínky bývalého prezidenta Gorbačova, za kterých souhlasí se společenskými změnami v naší republice: prezidentem má být Václav Havel a změny se nemají dotknout rezortů vnitra a národní obrany.
Čtvrtým závažným publikovaným dokumentem byly důvěrné informace z jednání sovětských a německých expertů o geopolitických problémech ve střední Evropě, které se uskutečnilo v září 1990 v Ženevě. Z tohoto dokumentu vyjímám jen ta ujednání, týkající se naší republiky.
- Německo požaduje po SSSR odstoupení vlivu v českomoravském regionu,
- SSSR nebude bránit rozdělení ČSFR pro nedostatek garance politické rovnováhy ve střední Evropě a nedostatek státotvornosti národů ČSFR,
- SSSR souhlasí s perspektivním začleněním českomoravského regionu do zájmové ekonomické sféry SRN a s politickým zařazením tohoto regionu v průběhu 12 - 15 let,
- Německo pro možný pokles popularity vedení ČSFR bude připravovat i pro SSSR přijatelné garnitury nakloněné Německu jako alternativu i z levicových stran bez zjevného zasahování do profilace stran. Se zřetelem ochoty Maďarska udržet politickou a ekonomickou stabilitu v podunajském regionu nebude SSSR a Německo bránit obnovení Maďarska v původních hranicích platných do Trianonské smlouvy. Německo zvýší ekonomickou pomoc Maďarsku s cílem zvýšit jeho životní standart nad úroveň Slovenska, aby se připojení k Maďarsku stalo pro Slováky přitažlivé, atd.
K těmto závažným dokumentům přiřaďme "Analýzu pozadí 17. listopadu 1989", vypracovanou p. Miroslavem Dolejším, politickým vězněm padesátých a na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, který jako první v republice již v r. 1990 nás všechny upozornil na tento politický podvod.
Najde-li se dnes odvážný redakční kolektiv s vydavatelem, který by zveřejnil tyto dokumenty současně, občané by se přestali ptát: - proč nacházíme stále stejné a známé tváře normalizátorů nebo agentů bývalé StB ve vedoucích funkcích ve státní správě, vedení akciových společností, na soudech a prokuraturách,
- proč k nám proniká a převažuje v podstatě jen jeden zahraniční kapitál,
- proč dochází k výprodeji našeho národního "stříbra" atp.
Zároveň bychom si však měli každý sám sobě zodpovědět základní otázku - zda chceme být ve vlastní zemi cizinci a levnou pracovní silou pro zahraniční kapitál?


Naše republika by měla spolupracovat bez omezení s různými státy jako stát neutrální, bez mocenských vlivů a neproměňovat se zhlediska vojensko-strategických plánů v nárazníkové pásmo, v němž bude opět utvořena nová železná opona, tentokrát na moravsko-slovenském pomezí.
Pozornost občanů o skutečné dění je však záměrně odváděna jiným směrem, aby se mohly nekalé záměry již zmíněných dokumentů realizovat. Každodenní vážné existenční starosti mnoha lidí jsou pochopitelně prvořadé.
Každá vláda si zejména po společenském zvratu v prvé řadě udělá pořádek v mocenských orgánech - vnitru, justici a legislativě (ve smyslu slov Jana Masaryka: "Co jste slíbili, splňte, co nechcete splnit, uzákoňte") a vytvoří kontrolní mechanismy. Přijme opatření k stabilizaci politické situace a k ochraně bezpečnosti republiky a občanů (s tím bezprostředně souvisí opatření k zabránění růstu kriminalitya, korupce, praní špinavých peněz, působení zpravodajských služeb, atd.), aby pak mohla provádět společensko-hospodářskou reformu ve prospěch občanů své země. Jsem přesvědčen, že se u nás v tomto směru, zvláště v bezpečnostní politice postupovalo liknavě a polistopadové vlády bezpečnostní situaci velmi podcenily. Tím se otevřel prostor pro činnost různých kriminálních živlů a mafií, které dnes začínají vážně ohrožovat situaci v této zemi. Brutální vraždy i na objednávku jsou více než výmluvným příkladem. V celkovém nárůstu kriminality patříme ke světové špičce. V důsledku podcenění dané situace je to vlastně logický vývoj. Mne - jako řádového občana této země - však neuspokojuje dosavadní argumentace, že jinde je to ještě horší. Proč nemůžeme být lepší?
Od poloviny r. 1990 totiž docházelo v rezortu vnitra k jeho organizační destrukci, a tím funkčnímu oslabení. Připomenu památný výrok bývalého 1. náměstka federálního ministra vnitra p. Rumla o záměru přeměnit tento rezort v jakési "sady, lesy, zahradnictví". Dnes sčítáme výsledky.
V minulých letech jsem veřejně vystupoval s kritikou práce vnitra, dnes to nemám v úmyslu, protože těch kritik již bylo ze všech stran mnoho a pozoruhodně bezvýsledných. Ale jako občan tohoto státu nemohu přehlédnout a stydím se, když je práce tohoto rezortu adresně kritizována ze zahraničí. Italský ministr vnitra "hodnotí" práci svého českého kolegy tak, že ho vlastně obviní z maření úsilí italské strany likvidovat činnost mafií tím, že bez jakýchkoliv opatření umožňuje jejím představitelům poklidná jednání v Praze (vysíláno rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa dne 4. 9. t. r.).
Na druhé straně závidím Angličanům nedávno vyhlášenou iniciativu ministra vnitra p. Howarda, který se rozhodl rázně zakročit proti narůstající kriminalitě (mimochodem nárůst je nesrovnatelně nižší než u nás - o pouhých 6 %), včetně úvahy o znovuzavedení trestu smrti za vraždu. Rovněž prezident Jelcin rozhodl zavést provádění přísných bezpečnostních opatření k likvidaci kriminálních živlů, což bylo obyvateli Moskvy přijato s povděkem, a sami se dobrovolně těchto akcí účastnili.
Nabyl jsem přesvědčení, že v dnešní době je již nejvyšší čas, nechceme-li v budoucnu pouze trpně přihlížet dalšímu nárůstu kriminality, narušování bezpečnosti naší republiky, výprodeji a rozkrádání národního majetku, úpadku kultury, prohlubující se demoralizaci národa, a dokonce ohrožení národní existence, přijmout rázná opatření. Je to povinností vládnoucích stran a my musíme tyto kroky po nich tvrdě vyžadovat. Vyžadovat plnění slibů, které daly ve svých volebních programech. Abychom se nemuseli vracet do nedávné minulosti a opět zvonit klíči na znamení nesouhlasu s vnuceným scénářem, podle něhož nechceme hrát.
Nechci tím vyzývat k další destrukci a napadat pravici - byla by to ironie, protože sám jsem byl před 24 lety (tehdy v policejních službách) vyhlášen a oficiálně potvrzen jako nositel pravicového oportunismu v Severomoravském kraji. Své názory neměním, ale jsem přesvědčen a věřím, že spolu se mnou všichni, kterým není osud naší republiky lhostejný, musíme jednoznačně dát najevo nesouhlas s rozhodováním o nás, bez nás. Tím prokážeme své rozhodnutí a schopnost udělat si ve vlastní zemi pořádek sami, a zároveň dělat politiku úměrnou naší velikosti, mezinárodnímu významu, v neposlední řadě také finančním možnostem, a stát se tak zárukou stability a politické rovnováhy ve střední Evropě.
A pokud někdo sleduje jiné cíle a nechce pochopit, že se čas naplnil, měl by se smířit s myšlenkou, že je umění včas přijít, ale nemenší umění je včas odejít.
Ing. Jiří SPRUŠIL


ZÁVĚREM něco " z úst " muže, který pravidelěn publikuje v Tebou spoluredigoaných Svobodných novínách. Jím není nikdo jiný, než Dr.EuIng. BOHUMIL KOBLIHA . Vtip je v tom, že Ty a Tobě podobní nejste ani schopni po vytisknutí uvedeného periodika toto rozdistribuovat třeba v metru, vlacích a nádražích. Toho radší schraňuješ měsíc po vydání na svém pracovisti, kam si pro něj občas přijde někdo z Tvého fanclubu.
Z časopisu Svědomí/Conscience 9/2004
Limitovaná svoboda
Bohumil Kobliha
„Co se s vámi stalo?“
Napůl stroze, napůl s obavami nás uvítal v budově ředitelství ostravské policie Ing. Jiří Sprušil.
„Dal jsem už do pohotovosti pátračku...“ a vede nás do své kanceláře v prvním patře.
„Promiň. Chtěl jsem Bohumilovi ukázat krásy českého severovýchodu,“ vysvětluje Miroslav Dolejší s omluvou v tónu hlasu „... Vzali jsme to přes Hradec Králové, Orlické hory, Jeseníky a Opavu a tak jsme se trochu opozdili.“
„Trochu? Já objednal oběd na půl jedné a teď je víc jak půl třetí!“ Vyčítavě, ale se zřejmým pochopením se otáčí ke mně. Miroslav nás představuje a začínáme si tykat. Pomáhám odčinit naše zdržení s odkazem na krásu země, a že krajina tam byla opravdu kouzelná. Je srpen roku 1991.
V salónku moderní restaurace, kde máme zajištěno soukromí začínáme hovořit o situaci, kterou musí Jiří řešit. Miroslav analyzuje události a přináší informaci o dohodě mezi Moskvou, a Západem že Československo bude rozděleno. Autor „Analýzy 17. listopadu 1989“ ví více. Aniž bychom znali krycí jméno „Operace Golgota“, identifikujeme co se skutečně děje a co se bude dále dít.
Jiří je přesný ve slovech a chápe zrovna tak přesně naše vývody. Od prvního okamžiku si rozumíme. Jiří sám přidává své poznatky:
„Komunisti, které vyměňuji mi říkají: ...nebojte se pane Sprušil do deseti let budem všichni zpátky...“
Vidíme, že naše svoboda je limitovaná velmocensky jak ze Západu tak z Východu. Miroslav konstatuje, že jsme zpravodajsky otevřená země, a že si tu rozvědky Východu i Západu s Mossadem včetně podávají ruce.
Neděláme si iluze.
Z politických proudů a se znalostí profilů nejproblematičtějších figur na Ministerstvu vnitra usuzujeme, že chce-li si Jiří zachovat jako dosud vždy rovnou páteř bude muset opustit svoje místo ředitele, kde se už tak znamenitě osvědčil. Byl zastáncem politiky nulové tolerance ke zločinu a tak pevně řídil svůj úřad. Jeho ideálem bylo aby jediným zvukem, který by mohl porušovat noční ticho byly jen kramflíčky lodiček dívenky vracející se z divadla sama, bezpečně a bez obav domů.
Jiří měl v sobě jako maturant klasického gymnázia ideály řecké filozofické školy, i dědictví vysoce organizované racionální římské společnosti, vlády triumvirů. Jako absolvent Vysoké školy báňské nemohl nemít vypěstovánu inženýrskou logiku faktů.
Bohužel jak se ukázalo tyto vysoké osobní kvality byly v rozporu s rozebíráním našeho státu zvenčí, za pomocí lidiček vždy ochotných se prodat za misku čočovice. Nihil novi sub sole.
Jiří se pokusil, přes to co jsme věděli, rozjet s lidmi, kteří se nemohli ztotožnit se Sládkovskými republikány novou Vlasteneckou republikánskou stranu s programem neutrality pro naši zem. Byl to pokus téměř zoufalý. Ale Jiří necouvá ani před nejtěžšími úkoly. Když zorganizoval v Praze ustavující schůzi ve vinohradském Obecním domě (Dům železničářů), účastnila se celá řada významných osobností i z čs. Třetího exilu, včetně prof. Milana Zeleného a prof. Lubora Karlíka a dalších. V kuloárech jsem byl s Jiřím, když se rozhodoval, zda má přijmout funkci předsedy a co udělat s rozbíječi. Opět zde rozhodlo jeho svědomí, charakter a vůle bojovníka.
Ing. Jiří Sprušil byl více jak vzorným předsedou. Zraňovala ho ale v průběhu funkce dezorientovanost a letargie voličů i děsivá nevůle občanů být něčím více než piony pro hazardní hráče tzv. „občanských hnutí" podporovaných mimonárodními zájmy odjinud.
Naposledy jsem se s Jiřím setkal loňského pozdního léta na Sprušilovic „Budce“, jak skromně říkal sroubku v kouzelných lesích Hradce nad Moravicí. Za téměř rodinného posezení, kdy Jiřího paní Šárka mne i moji choť obětavě a téměř královsky hosti!a, jsme probírali další možnosti v politice a mého přesunu zpět do vlasti. Jiří i já jsme si byli vědomi, že situace je nelehká, že „Operace Golgota“ končí a Moskva se učinila ještě více neprůhlednou než kdykoliv před tím.
Nevyšli jsme si už ale na Žimrovickou skálu. Jiří přemáhal únavu vleklé nemoci, ke které lékaři právě v té době hledali osudný klíč.
Nicméně s mojí ženou jsme si udělali sportovní výběh pod Ská!u za ranního lehkého mrholení sami. Zde stojí psáno:
"V jedné z pověstí se vypráví, že nedaleko Žimrovic končí les Hanuše velikou skálou v níž čeká rytířské vojsko, které jednou s Antikristem o víru bojovati bude."
Věřím že duch Jiřího, hodný svého svatého jmenovce, se s nimi v pravý čas objeví. Byl vždy tak prozíravý, přesný a viděl daleko dopředu.
V dnešní limitované svobodě a manipulativní demokracií nemohl udělat pro národ více.
Jiří Sprušil se narodil v Břeclavi 17. ledna 1938. Zemřel v neděli 27. června 2004 v Ostravě, které věnoval tolik ze svého života.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 11. srpna 2004