Prof.dr.ing. Brom

Prof.dr.ing. Libor Brom
Dne bych Vám krátce představil dalšího velikána našeho exilu. Bohužel se mi nepodařilo sehnat žádnou komplexnější materii, tak předložím něco z jeho publikační činnosti a nekrolog jednoo z jeho žáků. Zájemce eventuálně odkazuji na portál Wikipedia či použít hledače sejménem dotyčného. Osoby znalé AJ si moho opatřit i informace na portálu amerických katolíků. Odkaz tohoto muže neuměli ani zužitkovat politické kruhu blízké českému episkopátu Nakolik je dáno odstupem pana profesora od zednářských a neoconských kruhů mohu jenom domýšlet .
Cizinci mluvící česky


V době nejtemnějšího komunistického panství nad naší vlastí dostala naše exulantská skupina pozvání shlédnout v Americe soubor zpěvů a tanců z Československé socialistické republiky, který cestoval spolu se světoznámým mužstvem amerických basketbalistů a vystupoval v přestávce jejich zábavné exhibice. Bylo opravdu nezvyklým vidět komunisty prokádrovanou českou a slovenskou mládež, kterak v Americe - baště kapitalismu - představuje tancem a zpěvem "tábor socialismu a míru" za železnou oponou. Jejich přestavení doplnila známá česká gymnastka, která vzbudila všeobecný obdiv svým cvičením a akrobatickým saltem na kladině. Celé vystoupení čsl. souboru vyznělo jako důstojný důkaz kolektivní ukázněnosti, kulturní úrovně a sportovní vyspělosti mladých lidí vychovaných v komunismu. Americké publikum odměnilo československý soubor zdvořilým potleskem.
Po programu měla naše skupina příležitost zúčastnit se soukromé hostiny na počest souboru a sedět u stolu s tou důstojnou představitelkou komunistického sportu. Rozhovor byl však zklamáním. Krásná černovláska, prý manželka významného partajního činitele v Praze, nenašla v Americe nic kladného a zněla hrubě. Největší překvapení nás však čekalo po hostině, kdy jsme měli čest zavézt tu privilegovanou gymnastku, eso socialistického sportu, do hotelu ve středu města, kde byla ubytována. Když jsme tam dojeli, ta slavná socialistická žena nás při loučení jednou větou doslova urazila. Řekla náhle a zcela klidně: "Kdybyste našli pro mne někde v Americe místo gymnastické trenérky, tak tady zůstanu." K neuvěření!V době invaze Československa sovětskou armádou v roce 1968 jsme měli hodně příležitostí setkat se s novými uprchlíky z komunismu. Typickým zůstane pro nás pár neznámých manželů, který přicestoval do Colorada a měl od někoho z
New Yorku naše jména. Uvítali jsme ty uprchlíky jako nejlepší přátele, velkoryse pohostili, radostně povozili po našem hlavním městě, které dává tolik možností k práci (sami jsme měli dvě zaměstnání, denní i večerní, a navíc studovali) a upřímně přáli mladým manželům co nejšťastnější život na svobodě v našem nádherném státu. Řekli však, že pojedou dále do Kalifornie, kde je prý pohodlnější život. Jeden jejich známý je tam prý delší dobu, pracoval však všeho všudy jeden rok, nyní je na státní podpoře a lebedí si na plážích. Než jsme to rozšafné mluvení uprchlíků mohli domyslit, manželský pár byl už pryč a nikdy jsme o nich neslyšeli. K neuvěření!
Rok po sovětské invazi Československa v roce 1969 jsme zaletěli na jeden den do Evropy, abychom se zúčastnili v Holandsku 299. výročí smrti našeho prvního velkého exulanta - Jana Amose Komenského - a též příprav k založení Naardenského výboru - celosvětové národní odbojové organizace. Když jsme se na shromáždění dostavili, účastníci už projednávali základní prohlášení své organizace a byli před odhlasováním jeho textu. Ten, jak naše skupina byla předem varována, vyzněl především jako omluva za to, že Češi a Slováci jsou vůbec v exilu. Ihned jsme proto předložili ve čtyřech jazycích námi předem připravený návrh - "Naardenskou deklaraci" sestávající ze třech částí: (1) duchovního dědictví Komenského, (2) odmítnutí komunismu a (3) apelu na svědomí všech exulantů ve světě aby bezoddyšně bojovali za důstojný život každého spolučlověka a s Učitelem národů Komenským pevně věřili, že "po přejití vichřic hněvu i správa československých věcí bude opět náležet českému a slovenskému národu."
Shromáždění přijalo naši "Naardenskou deklaraci" dlouhým potleskem. Několik nejnovějších uprchlíků z Československa (jeden byl prý už činný v mnichovském rádiu Svobodná Evropa) mělo však výhrady. Na jejich naléhání byla sestavena komise, která z našeho textu vymýtila zmínky o komunismu - "materialistické ideologii", "diktatuře jedné politické strany," a "Sovětském Svazu" - a pak přednesla naši zrevidovanou "Naardenskou deklaraci" na shromáždění, které ji jednomyslně přijalo. Koneckonců byl to jedinečný odbojový dokument.
V následujících letech jsme viděli "Naardenskou deklaraci" několikrát, jednou dokonce výrazně vytištěnou velkými písmeny a významně vyvěšenou v úřadovně jednoho londýnského faráře. Zarazilo nás však jedno: druhá část deklarace o odporu ke komunistické tyranii a třetí část s výzvou ke spolupráci na odboji byly useknuty. A nakonec ještě jedna pozoruhodná věc. Před následujícím exilovým shromážděním v Naardenu ke 300letému výročí Komenského se naší skupině z Evropy dostalo několik naléhavých telefonních zavolání od těch nových československých uprchlíků, kteří nás doslova prosili, abychom se o zvolení do vedení "Naardenského hnutí" neucházeli, neboť oni mají o to zájem. K neuvěření!
Několik let před "sametovou revolucí" v Československu se u nás vynořil nejvítanější návštěvník z vlasti, jeden z našich dávných kamarádů ze studentských dob. Bylo tak dojemné setkat se s někým, koho jsme po desítiletí neviděli a ke komu jsme měli odjakživa důvěru, ba cítili lásku. Vždyť jeho rodina, jako mnohá z našich, byla komunisty pronásledována a on sám byl vězněn! Radostně jsme jej objali a pak věnovali mu po několik dní veškerou pozornost - hrdě ukázali naše výstavné město ve výšce jedné míle, provezli předhořím našich velkolepých Skalistých hor, seznámili s univerzitními kolegy, a nakonec se svěřili s výsledky naší exilové dřiny, úspěchy úporného národního odboje, spojeními v Republikánské straně (pozn.editora: míněna Republikánská strana USA) a nadějemi do budoucna. Naše město však nebylo pro přítele nic pozoruhodného, výlet do hor nic zvláštního, universitní kolegové nic k mluvení a když jsme se rozmluvili o americké ekonomice a politice, jaksi nás odsekl s tím, že "dolar je jako koruna" a "Republikánská strana jako komunistická strana". Nakonec v neděli, když jsme se chystali na mši a těšili myšlenkou, že přítel bude reagovat kladně na náš hezký nový kostelík, přítel řekl prostě, že s námi nepůjde a prohlásil: "Před nikým klečet nebudu". K neuvěření! Co je to proboha za člověka, pomyslili jsme.
K našemu překvapení odpověď na tuto otázku se nám dostala od samotného předsedy oddělení logiky na moskevské universitě, který se octil v západoevropském exilu. Ten v jedné ze svých knih dokonce vylíčil scénu, kde jeden muž též odmítá jít do kostela a tam pokleknout a vysvětluje proč tak nemůže učinit. Říká: "Já jsem sovětský člověk!"Sovětský logik, který ve svých spisech rozebral "objektivní zákony sovětské ideologické společnosti", došel k závěru, že tato společnost naprosto znemožnila každému stát se ryzím člověkem, který vede čestný život. "Došel jsem k porozumění toho," napsal Alexandr Zinověv, "že v naší [sovětské] společnosti člověk musí jen urvat, co se dá a být vyhýbavým, mazaným..."
Ano, člověk vychovaný - či jen načichlý - pohanskou sovětskou ideologií, cynickým sovětským způsobem života, nesmiřitelným třídním bojem, neustálým zastrašováním a nekonečným zabíjením milionů je novým druhem člověka.
Mravně, sovětský člověk nikdy neviděl sebe jako kolaboranta komunistické tyranie, ale jen jak se zúčastnil života jaký byl a činil svou povinnost, jak dovedl, - tj. vždy jednu věc si myslil, druhou mluvil, a třetí konal. Koneckonců mravnost je dobrá jen pro lidi, kteří si ji mohou dovolit, ale když se člověk ocitne na hranici sebezáchovy, pak je ovšem nesmyslem dodržovat nějaká pravidla mravnosti.Psychologicky
, sovětský člověk je novým typem člověka a není jen občanem bývalého Sovětského Svazu. Události, které dělají člověka, že se chová jako sovětský, lze nalézt v různých zemích a epochách dějin. Podmíněn životem za bídných okolností, napořád očekávaje zhoršení situace a navyklý poslouchat despotickou moc sovětský člověk obecně souhlasí s těmi, kdo jsou u moci anebo jsou schváleni těmi u moci. Sovětský člověk však není znehodnocením člověka. Právě naopak, sovětský člověk se pokládá za nejvyšší plod civilizace - není tajů, které by nemohl vyřešit. Sovětský člověk je jednoduchý, ale zároveň vševědoucí, a vše pronikající. Je připraven na všechno a na všechny.
Duchovně, sovětský člověk je sekulární materialista, pro kterého existence - koneckonců - je marnost nad marnost. Dočasný obzor je pro něho jedinou existencí a zároveň beze smyslu. Hledě na svět s odstupem, lidská bytost není pro něho ničím jiným než zvířetem jepičího trvání. Pohnut takovým stavem věcí, rada sovětského člověka jak nejlépe prožít život, je tato: "Nevěř nikomu... Pamatuj, že čím více důvěřuješ, tím více budeš cynicky podveden... Nestarej se o potomstvo. Potomstvo je lhostejné vůči našemu osudu. Naši potomci si vysvětlí i naše nejlepší úmysly jako pokus o násilí a naše nejlepší činy jako absurdní věci a smetí. Vykašli se na přátelství. Nemiluj."
Politicky, sovětský člověk je mezinárodní jev. Ať je kdekoliv na světě, občanem kteréhokoliv státu a příslušníkem jakéhokoliv povolání, sovětský člověk je především agentem Sovětského Svazu - ať již na mapě ten Svaz sovětských socialistických republik existuje čin neexistuje. Pro sovětského člověka hlavním a jediným politickým cílem je přemožení kapitalismu a přeměna celého světa na socialistický.
Jinými slovy, sovětský člověk představuje nebezpečnou společenskou nemoc. Absolutní podřízení jeho osobní mravnosti politické taktice a potlačení jeho kritické kultury ve prospěch utopistické strategie představují velkou hrozbu ve světě, kde lidé byli kdysi prostí, ale hrdí, nevzdělaní, ale vznešení, ostýchaví, ale spravedliví, kdežto nyní jsou zmrzačen i strachem a ztraceni bez mravního a duchovního zakotvení.
Za daných okolností nelze než sdílet závěr, že v prodlužujícím se stínu právě prošlého dramatického století člověk dospěl na osudnou křižovatku. Buď zdůrazní lidskost člověka a zajistí růst svého druhu všeobecně známého jako homo sapiens, anebo promarní příležitost k jeho rozvoji v tragickém boji proti sobě samému, bližnímu a přírodě.
Epilog. Více než deset let po "sametové revoluci" se vrací z delší návštěvy v západním zbytku někdejší Československé republiky "domů do Ameriky" česká vlastenka. Příroda je ve vlasti pořád krásná, říká. Nad otázkou, jací jsou tam lidé, se paní pozastavuje. Inu, jsou jiní, odpovídá. Už neplanou obdivem či láskou k národu a jeho dějinám - ke Sv. Václavu, králi Karlu, Mistru Janu Husovi, Janu Amosovi Komenskému, Tomáši Masarykovi a ostatním velikánům našich dějin. Ti všichni jsou pro ně jen pomníky. A dodává: "Když jste tam. mezi lidmi - ať už známými, přáteli či příbuznými - připadá Vám, že to jsou cizinci mluvící česky.


Prof. Dr. ing. Libor Brom


Psáno pro Nedělní Hlasatel - Czech Daily Herald č.237, neděle 14. října 2001



Pozn. mimo článek:
Prof.Dr. Ing., Libor Brom, je profesorem university v Denveru, hlavním městě státu Colorado. Věnuje se především politický vědám a filosofii a jeho nejvýznamnější studentkou je dnešní poradkyně presidenta USA G.W. Bushe pro mezinárodně bezpečnostní otázky, paní Condoleeze Riceová, která zašla až tak daleko, že se naučila česky. Prof. Dr. Ing. Libor Brom je stálým přispěvatelem Nedělního Hlasatele, jedněch z nejstarších tiskovin v českém jazyce vůbec, vycházející po více než 110 let v Chicagu. Jeho hlavním redaktorem je po léta pan Carl Hodek o jehož laskavé svolení jsem požádal, abych.směl významná pojednání a zprávy reprodukovat zde v Česku, a také představit významné osobnosti autentického exilu - protikomunistického odboje. Hlasatel jsou především noviny autentické české pravice v exilu, a sdružuje i další vynikající.osobnosti našeho exilu, např. významného odborníka Rochesterské a poté Fordhamské university v oboru ekonomie, ekonometrie a ekonomické modely v národním hospodářství, profesora Jaromíar Zeleného a další. Ing. Vladimír Kebrle


Nezavisle ceske elektronicke noviny *** L. Brom * * Cislo 2 * Duben 1996

--------------------------------------------------------------------------------
Musime se spolehat sami na sebe
Prof.Dr.Ing.Libor Brom:
Ve svem boji o spolecenskou. mravni a duchovni obrodu ceskeho naroda na trvale rozbourenem evropoasijskem kontinentu v dobe soucasneho tak zvaneho postkomunismu nemohou se nasi lide spolehnout vlastne na nikoho nez na sebe samotne a Vsemohouciho Boha svych predku.
--------------------------------------------------------------------------------
"Spojene staty americke, vudce demokratickeho sveta, jsou dnes v hospodarskem, spolecenskem a mravnim a duchovnim rozkladu a s jejich radikalni regeneraci nelze prozatim pocitat."
Prof.Dr.Ing.Libor Brom
--------------------------------------------------------------------------------
Jejich vudcove, politicti vudcove v zapadni casti rozbite Ceskoslovenske republiky jsou ztraceni v honicce za penezi a slavou a zapadni svet volky nevolky sam bojuje o sve preziti pod utokem nove slozite rozkladne taktiky postkomunistickeho podvodu.
Ano, i Spojene staty americke, vudce demokratickeho sveta, jsou dnes v hospodarskem, spolecenskem a mravnim a duchovnim rozkladu a s jejich radikalni regeneraci nelze prozatim pocitat. Pravda, obe komory americkeho parlamentu jsou poprve za ctyricet let v rukou republikanu, ale liberalni president Clinton cini vse mozne, aby tento novy parlament paralysoval: (1) vetoval republikansky rozpocet, jenz byl prvnim vyrovnanym americkym rozpoctem za poslednich 26 let; (2) vetoval republikanske snizeni dani, jez zamerilo na zlepseni zivota obyvatelstva a na vseobecny hospodarsky vzrust zeme; (3) vetoval republikanske zruseni vseliakych byrokratickych spravnich procesu, jez umoznovalo vladni obnovu cele zeme; (4) vetoval republikanskou pravni reformu, jez likvidovala moznost bezpecnostnich, frivolnich a drahych soudnich spuru; (5) vetoval raznou republikanskou reformu welfaroveho systemu, jez pozadovala od lidi zapojit se do prace a omezila prizivnictvi nezakonnych pristehovalcu.
Samotna americka vnitrni bezpecnost je ve stavu rozkladu. Americkymi mesty se to jen hemzi (1) individui, ktera propadla alkoholu a omamnym jedum; (2) matkami, pro ktere plozeni nemanzelskych deti a existence ze statni podpory se stalo povolanim; (3) tulaky bez domova, ktere stat ubytovava, obleka a zivi; (4) nasilniky, podvodniky, zlodeji a vrahy, pro jejichz mnozstvi us neni dostatek vezeni; (5) levicackymi aktivisty vseho druhu, kteri stvou tridu proti tride, narodnost proti narodnosti, rasu proti rase, nabozenstvi proti nabozenstvi, zeny proti muzum a vsechny proti vsem. Zadny vliv, ze od roku 1992, kdy se libral Clinton dostal k moci, americke dane jdou nahoru, prijmy jdou dolu a vseobecna nejistota zavladla obyvatelstvem. Prijem typicke americke rodiny byl v minulem roce o $790 mensi nez v roce predtim. A predstavte si, kazdy desaty obcan Ameriky dostava na svou obzivu zdarma statni potravinove kupony! A to nemluvime o dramatickem rozpadu americkych rodin a o vzrustajicim pohanstvi a cynismu.
Take americka vnejsi bezpecnost je ve stavu rozkladu. Liberalni prezident, ktery se sam jako mlady muz vyhnul branne sluzbe, provadi intervencni politiku Noveho svetoveho poradku, jez v cizim zajmu posila vojaky do nakladnych vojenskych dobrodruzstvi. Recneni umluvneho prezidenta prekypuje pri tom svudnymi terminy jako "multilateralismus", "budovani miru", "budovani naroda", "budovani demokracie", "nove vynalezani svobody", "mirovi bojovnici", atakdale. dobe svetoveho "miroveho" "postkomunistickeho" zbrojeni, atomickych bomb ve 15 statech, raket ve 25 statech a vseobecne prodeje prostredku masoveho niceni do teroristickych statu, liberalni prezident vedomne zanedbava americkou protiraketovou obranu tak, ze Amerika neni dnes zajistena ani proti komunisticke Kube, ktera prave dokoncuje atomickou zakladnmu na Cienfuegos.
Zatimco americvti znalci opakuji, ze Gorbacovem vyhlasena era Druhe svetove socialisticke revoluce je tady a volaji po priprave protiraketove obrany pro pripad pristi biologicke a chemicke raketove valky, liberalni prezident je primo posedly zmensovanim vojenskych vydaju a zavadenim noveho pradku do pozemnich, namornich a leteckych sil, vcetne zaclenovani a zasazovani zen do bitevnich situaci.
Jaky je zaver?
Nemuze-li se nas narod jako celek spolehnout na mravnost svych vudcu, ba ani na tradicni silu
--------------------------------------------------------------------------------
"musi se kazdy Cech v boji o sve a narodni preziti spolehnout sam na sebe! "
Prof.Dr.Ing.Libor Brom
--------------------------------------------------------------------------------
zapadniho sveta, pak za takovych okolnosti musi se kazdy Cech v boji o sve a narodni preziti spolehnout sam na sebe! To znamena, kazdy se musi sam pro sebe zbavit tyrana dvacateho stoleti - materialismu! Kazdy musi sam pro sebe vyhodit ze sveho zivota marxismus, darwiunismus a freudismus - ty metly lidstva z minuleho stoleti, jez charakterizovaly lidi nikoliv jako vecne a zodpovedne bytosti, ale jako zvirata ci nastroje. Kazdy sam pro sebe musi navazat na nejnovejsi rozvoj ved, ktere odmitaji stary prezity materialismus. Kazdy sam pro sebe musi seznat, ze neni nahodnym, bezmocnym jevem vesmiru, jehoz chovani a myslenky jsou diktovany nemennymi silami biologie, chemie a prostredi.
Kazdy sam pro sebe musi vyrust v moderni lidskou bytost a tak privodit kolem sebe duch konecne vitezne sily - vseobecnou mravni a duchovni renesanci.


Buržoazní bohémové
Příliš mnoho lidí se dnes pozastavuje nad chováním generace, která jako mladí lidé v šedesátých letech tak idealisticky bouřila proti kapitalismu a dnes se tak okázale vyžívá u hospodářské a politické moci.
Jak se chování těch lidí změnilo?
Ještě nedávno buráceli nezištností a humanismem – oponovali bohatým a soucítili s chudými, ba demonstrovali proti americké vojenské mašinérii a sympatizovali s komunistickým útokem na svět! Vzpomeňme jen jejich, pro nás hlavních představitelů – tehdejšího Clintonova putování po Evropě, včetně Moskvy a Prahy, coby host komunistů a Havlovy cesty do Ameriky, k účasti na demonstraci proti americké obraně komunisty přepadeného Vietnamu!
Dnes tito jednotlivci, bývalí „rebelové“ a „disidenti“, mají docela jiný postoj k lidem, majetku, moci a mravnosti. The New York Times si všimnul i rozdílu v jejich svatebních oznámeních v novinách. V padesátých letech svatební oznámení předcházející generace zdůrazňovala rodokmen a konexe, minulost nevěsty jako debutantky a ženicha jako člena klubů. Dnes převládá u panující generace jiný mrav. Svatební oznámení zdůrazňují absolvování vysokých škol, akademické tituly, profesionální kariéry a povolání rodičů, jež všechny jsou znakem lidí s vysokým příjmem. Navíc svatební oznámení jsou dnes doprovázena citacemi od přátel, kteří popisují nevěstu a ženicha v paradoxech – jako neformální, ale přesto zakotvené v pevných základech – smělé, ale přesto tradiční, ctižádostivé, ale přesto skromné, neupravené ale přesto elegantní – spontánní, ale přesto rozumné.
Ano, hlavním příznakem nové generace u moci, píše David Brooks v knize Bobové v ráji: Nová vyšší třída a jak se tam oni dostali, je staronové snobství – chytrácká snaha spojit starou revoluční minulost s novou samolibou přítomností a starou radikální svobodu s novým, pompézním postavením. Vzpomeňme jen s jakou nonšalancí přijal ledabyle oblečený Václav Havel ve své prezidentské úřadovně na pražském hradě bývalého amerického prezidenta Richarda Nixona a jak ten s nelibostí pohlížel na necudný obraz vystavený na stěně Havlovy kanceláře. A vzpomeňme též, kterak se Bill Clinton ve své vrozené nespoutané svobodě prokličkoval úskalím drog, které přece nikdy nepolykal, cizoložnictví, která nikdy neprovedl a křivopřísežnictví, které nikdy nespáchal.
Bobové, což je zkratka Davida Brookse pro buržoazní bohémy, jsou nakonec jen novým druhem starých yappies, kteří spojili obojí, tj. lidové hodnoty 1960-tých let, morálku se ziskem, správnost s vlastním sebesplněním. To všechno není však výraz nějakého intelektuálního života, píše Brooks, ale prostý kariérismus a amorálnost…
Taková je tedy perspektiva celé generace buržoazních bohémů, kteří nám nyní po světě vládnou, nezřídka úřadují v podnicích, bankách a na zasedáních v proletářských modrácích a rozhalené košili, avšak vždy se drží jako klíště u měšťácké moci, jež jim dává možnost mít rozkošný život a vyžívat se na veřejné útraty. Vzpomeňme jen, že se Bill Clinton a jeho manželka nacestovali po světě daleko více než kterýkoliv prezidentský pár minulosti a vždy v doprovodu ohromného a nákladného počtu všelikého personálu. vzpomeňme jen, co se toho Václav Havel naflákal po světě a lázních přes chronické nemoci a opakované operace cizími znalci, neboť domácí doktoři si už ani netroufají ho řezat.
Jacob Heilbrunn, publicista pro Wall Street Journal, nazval způsob života této generace buržoazních bohémů vyšší sobeckostí jepičí kasty, které je souzeno zmizet při prvním náznaku ekonomické krize.
To je ovšem závěr, nad kterým je nutno se vážně zamyslit a jednat, dokud je čas!
Prof.Dr.Ing.Libor Brom, USA
Převzato z časopisu Svědomí Conscience č. 8/2000, e-mail propojit na svedomi@applet.cz
Pozn. Zpravodaje: Pojem BOBO vznikl z prvních slabik bohemian a bourgeoisie, protože stojí jednou nohou v bohémě, druhou v buržoazii (lépe řečeno „trhu“), tedy líbí se jim myslet levicově, žít pravicově). Pojem yuppies se zrodil v 80.letech, označoval ty, kdo neskrývali svou lásku k penězům a nepokrytě dávali svůj sklon k luxusu pořizováním nejnovějších aut a značkového oblečení.


Z časopisu Svědomí/Conscience 11/2006
Učitel exilu - prof. Libor Brom
Bohumil Kobliha
Je mi smutno, když otevírám pořadač s dopisy Prof. Dr.Ing. Libora Broma.
Už minulého roku 24.června 2005 mi píše, rozčarován nad stavem světa:
"Co se mne týče, udělal jsem v boji proti vezdejší primitivní nenávisti a k záchraně křesťanské lásky na tomto světě svou povinnost…Jsem tedy připraven z tohoto slzavého údolí odejít…", a mne jako vždy povzbuzuje: "Vy pane doktore, máte před sebou ještě velkou řádku let a tak se držte v tempu…", a ještě 9.ledna 2006 kdy se se mnou prakticky loučil mi píše: "…Vše tvrdé slovo je všude velmi zapotřebí…"
Do poslední chvíle měl stav světa na paměti a strachoval se povzdechem i o činnost svojí někdejší žačky, nyní Státní tajemnice USA Dr.C.Rice: "…jak to ta děvčice všechno zvládne…" On jako, nedeklarovaný president exilu, viděl i do věcí velké politiky. Upozorňoval na největší problémy světa jasně, a ještě v dopise z 27.dubna 2005 se zamýšlí:
"Proslulá Balfourova deklarace (pozn. redakce: k založení státu Izrael) z listopadu 1917 a další sliby Spojenců...byly základem trvalého krvavého zmatku, který od té doby na Blízkém východě panuje."
Vyučoval, ale nikdy nepoučoval.
V předmluvě k jeho poslední knize "Vlast po 50letech okupace nacizmem a komunizmem" jsem tedy 24.srpna 1992 nemohl nenapsat:
"Dnes nám neúnavná a tvořivá činnost Dr.Broma otevírá nový pohled na člověka, který vidí jasně dopředu a ukazuje směr. Prorok dneška je citlivý člověk hluboce vzdělaný s těžce vydobytými tituly na předních universitách…"
Bromova publicistika byla vybroušena léty. Započala dávno ve vlasti v roce 1946 kdy psal do Peroutkových Svobodných novin a do Dnešku. Od roku 1956 už v exilu neúnavně pokračoval ve své publikační činnosti. Připomeňme alespoň jeho nejdůležitější práce, které vyšly knižně Ve vichřicích hněvu (1976), K obnově mravního pořádku (1980), Na cestu světla (1982), Učitel národů a naše časy (1982), Útokem (1983), Mezi proudy (1985) a shora zmíněná kniha Vlast… Bohužel kniha Nástup zůstala jen v rukopise.
Samozřejmě publikoval také v angličtině, vedle svých akademických prací. Zde připomeňme důraznou esej: "Where is Your America", a leží mu pochopitelně na srdci osud jeho nové vlasti. Všímá si jak tu i onde jedna garnitura podvodníků a taškářů vyměňuje druhou.
V exilu skvěle spolupracoval s Naardenským hnutím. Byl spoluautorem některých poselství domovu a podílel se na mnoha exilových akcích.
Jako vedoucí katedry Ruských studii na Denverské Universitě sleduje jak v Rusku jedna doktrína překonává tu předchozí. Jak nám bolševici dohazují nové vládce a zajišťují nám je frázemi prostřednictvím subversní sítě tajných služeb jako "jediného člověka", "vždyť nikoho jiného nemáme!", "celý svět nám ho závidí"! Brom viděl ostře do problematiky doby.
Vše co kdy Prof. Brom dělal a ve všem co psal vždy myslel na budoucnost. Jak předat svým potomkům náš národní štít aby jej obdrželi ve víře v Pravdu Boží. Tak dopsal svojí poslední knihu, a tak s touto myšlenkou letošního 30. srpna vydechl naposledy.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 28.9.2006
Page


Vaclav Havel radi narodum Evropy
Prof. Dr. Ing. Libor Brom
V predvelikonocni cas pustu a pokani procitame projev presidenta Ceske republiky pred poslanci Evropskeho parlamentu, kde se Vaclav Havel po pravu venuje jedne zavazne veci: radi zamyslit se nad tim, co to znamena byt Evropanem.
Vaclav Havel se pta, ,,zda vedle vedomi ci pocitu narodni prislusnosti existuje v dusich Evropanu i vedomi ci pocit evropanstvi, zda se tedy Evropane vskutku citi Evropany, anebo zda jde spis jen o pomysl ci teoreticky konstrukt pokousejici se geograficky fakt povysit na stav mysli."
Vaclav Havel se pritom priznava k udivu nad tim, ze si sam klade tuto otazku az ted ,,po tlakem urcitych aktualnich politickych temat ci ukolu" a ze si ji nepolozil uz davno, ,,kdy se zacal orientovat ve svete a premyslet o nem a sobe samem." Nyni pry vita, ze ,,evropanstvi se zacina vynorovat z neurditeho more samozrejmosti."
Pote se Vaclav Havel venuje v soucasne dobe nezbytnemu ztotozneni zakladniho ,,souboru hodnot, idealu ci principu," jenz ,,pojem Evropy evokuje ci je pro Evropu prIznacny" a priznava se k dalsimu udivu. Vzpomina, kterak, ,,po drahe svetove valce, kdy demokraticka zapadni Evropa stala tvari v tvar vzpomince na hruzy obou svetovych valek a tvari v tvar nebezpeci expanze komunistickeho totalitniho panstvi, bylo skoro zbytecne mluvit o hodnotach, ktere je treba uchranit. Tyto hodnoty byly totiz vsem zrejme."
Po ucenem rozboru dochazi Vaclav Havel nakonec k zaveru, ze existuje to, co nazyva ,,zakladnimi okruhy evropskych hodnot" a vyjmenovava jejich celou radu: ,,respekt k jedinecne lidske bytosti, k jejim svobodam, pravum i k jeji dustojnosti, principsolidarity, rovnost pred zakonem a pravni stat" atd. atd. az do ,,trzni politiky" a ,,rozvoje obcanske spolecnosti."
Osobni zamysleni Vaclava Havla - ktery procestoval po mestech, vesnicich a laznich velkou cast Evropy - a jeho vefejne hledani spolecnych evropskych hodnot je dozajista chvalitebne.
Jak vsak pri celem predlouhem mluveni pred evropskym parlamentem o tom, co v minulosti Evropu spojuje a o co v budoucnu pri sjednocovani Evropy je nutno se tez oprit, mohl Vaclav Havel opomenout tu hodnotu nejdulezitejsi, zakladni, pro celou Evropu spolecnou a jedinecnou, jejiz symbol lze videt z kazdeho vlaku krizem krazem pres Evropu od Portugalska az do Finska - coz teprve z okna prazskeho hradu pri pohledu na stovezatou Prahu!
Krestanstvi!
Jak mohl Vaclav Havel opomenout krestanstvi, lasku k Bohu a k bliznimu, zakladni hodnotu evropske civilizace a kultury, kterou jsme my vsichni Evropane zdedili a na ktere my vsichni dodnes - chte nechte, volky nevolky - stavime svou viru v cloveka a svou peci o cloveka, vsechna lidska a obcanska prava a povinnosti!
Jak mohl Vaclav Havel zapomenout na Bohu oddane dedictvi Evropy, kteremu se slusni lide i v nejtezsich dobach nikdy nezproneverili.
Jen zatvrzeli zaprodanci se mu dosud vyhybaji jako cert krizi.


Prof. Dr. Ing. Libor Brom
(1923 - 2006)