sionistický udavač

Metastázy sionistovy
Na webu českých sionistů pravidelně publikuje jakýsi Břetislav Olšer. Z jeho článků je cítit příslušnost k talmudskému Židovstvu a naprostá oddanost sionismu. To by nebylo nic proti ničemu. Vesvobodné společosti se máme právo každý profilovat dle svých představ a svědomí. Bohužel tento muž má za sebou velice smutnou minulost a byl věrným služebníkem komunistů. Dokonce patřil k těm, kteří ještě čtyři roky po předání moci nomenklaturními komunisty zednářské partičce s názven CH-77 se pokusil jako novinářský slouha pošpinit jména jednoho exulanta. kterýstrávil 10 let v komunistických kriminálech, zůčastnil se protinacistického odboje a od roku 1968 žil v exilu -destinace Kanada. Zde se podílel velice aktivně na práci naší exilantské diaspory, vydával časopis a byl dokonce vyznamenán kanadským ministrem českého původu O.Jelinkem .Tento muž se jmenuje M i r o s l a v KOMÍNEK.
pod oblohou je peklo (Příběh Miloslava Komínka)
Adam Drda (adr) 18. 11. 2007 10.06
[300x400] Miroslav Komínek
Autor: redakce Post Bellum
Dlouholetý vězeň komunismu, letecký akrobat a "muklovský mág" Miloslav Komínek se narodil 20. června 1926 v rodině hutního mistra Josefa Komínka, zaměstnaného ve válcovnách ve Frýdku-Místku a jeho ženy Marie. Vyučil se strojním zámečníkem a kinooperatérem (promítačem filmů). Už v době nacistické okupace se Miloslav Komínek podílel na odboji. Brzy se začal zajímat o politiku a hned po válce se začal i politicky angažovat:
"Můj tatínek byl sociální demokrat, ale já jsem byl opačný, já jsem byl lidovec (smích). Lidovec - protože já jsem měl kamaráda, náměstka ministra dopravy a doprava tehdy vládla letectvu."
Jeho vášní byl ale sport a především létání, které nad zájmem o politické záležitosti zvítězilo. Absolvoval výcvik pilota a parašutisty, stal se leteckým akrobatem. V letech 1945-48 reprezentoval Československo na řadě mezinárodních leteckých dnů, podle jeho záznamů jich bylo 122. Cestoval po celém světě, vystupoval v Evropě, Asii, Africe i Austrálii. "Lítal jsem po světě - a když jsem se vrátil do republiky, už se připravoval komunistický převrat."
V březnu roku 1948 se Miloslav Komínek pokusil utéct za hranice - ve Spojených státech měl natáčet dva filmy o letectví, ale nemohl se oficiálně dostat na Západ. O víc než půl století později vzpomínal:
[300x400] Miroslav Komínek
Autor: redakce Post Bellum
"Nezbylo mi nic jiného, než utéct - pěšky. Vydal jsem se s několika studenty na pochod, a sice na Mariánské Lázně, do Západního Německa. Bohužel, kilometr nebo dva od hranice jsem dostal průstřel břicha a zůstal jsem ležet. Študáci mě potom, když viděli, že přeci jen ještě dýchám, odnesli do jedné selské usedlosti, a tam jsem se probudil, to už byly asi dva dny za mnou..."
4. dubna 1948 byl Miloslav Komínek zatčen a odveden pohraniční hlídkou. To je však jen počátek jeho dobrodružství. Celé si poslechněte v dalším díle z cyklu Příběhy 20. století, a to v premiéře v neděli 18. 11. 2007 od 10.06 a v repríze v sobotu 24. 11. 2007 od 13.06 hodin na Rádiu Česko.

Pane Břetislave Olšere, jste tím B.O, ve kterém je řeč v tomto článku. Mohu se mýlit,ale vaši odpově´d si ověřím...
Denunciace po bolševicku
Jaroslav Gajda


Ministerský předseda kanadského státu Ontario (vpravo) předává Milo Komínkovi Diplom uznání za žurnalistickou činnost.
Člověk by čekal, že po létech totality "rudoši" zalezou a nebudou otravovat vzduch na cestě k demokracii. Chyba! Netrvalo dlouho a opět začínají vystrkovat rohy!
Čtenářům deníku Moravskoslezský den z roku 1993 je jistě znám pokus o likvidaci politického vězně bolševické totality Milo Komínka článkem bývalého redaktora tohoto deníku Břetislava Olšera s titulem "Čestný občan mi dluží 15.000 dolarů", na jehož základě byla postiženým podána žaloba na ochranu osobnosti a v následném procesu byl Moravskoslezský den odsouzen k náhradě škody za "pomluvu" ve výši 150.000,- Kč.


V této kauze však nefiguroval jen redaktor Olšer, ale především jeho "informátor", údajný "ing. George Krejci" z Kanady, ze kterého se před senátem Krajského soudu v Ostravě vyklubal "Čechokanaďan Jiří Krejčí" s falešným diplomem "inženýra", absolventa Českého vysokého učení technického v Praze!
Na této kauze jsem od počátku, tedy od zveřejnění denunciačního článku, pracoval jako vyšetřující reportér a k sledování procesu přiletěl do České republiky ze Spojených států, odkud jsem dovezl výsledky svého šetření nejen v Kanadě, ale také ve Spojených státech, Lucembursku i České republice. Jsou mi tedy detailně známy všechny okolnosti této kauzy, za kterou byl deník Moravskoslezský den odsouzen k náhradě způsobených škod postiženému Milo Komínkovi ve výši 150.000,- korun.
Soudně bylo prokázáno, že se jednalo o "pomluvu" a vše co článek redaktora Břetislava Olšera obsahoval bylo "vylháno" - údajně Jiřím Krejčím. Jenže denunciant Krejčí nejenže nebyl "inženýrem", ale z osobního poznání jsem byl, bez snahy urážet, nucen jej zařadit do kategorie "primitivů".
To signalizovalo, že za celou denunciační kauzou musel stát někdo jiný, kdo vše organizoval. Dlouho jsem hledal "důvod", proč k cílené denunciaci došlo. Stále mě napadalo jen jedno - dlouholetá činnost Milo Komínka, vydavatele a šéfredaktora kanadského exilového časopisu "The Conscience" vydávaného v češtině pod názvem "Svědomí", který zveřejňoval a zveřejňuje články velice nepříjemné bývalým bolševickým nohsledům a "spolutvůrcům" minulého totalitního režimu v Československu!
Ukázalo se, že na denunciační kauze Milo Komínka, v době, kdy měl být za celoživotní boj, líčený v knize "I pod oblohou je peklo" jmenován Čestným občanem Pržna, zveřejněním článku "Čestný občan mi dluží 15.000 dolarů", se podílel nejen "informátor" redaktora Břetislava Olšera Jiří Krejčí, ale také jiní!
Především to byla Dana Gorylová, Jiří Peterka a Jiří Kružík (dnešní manžel Dany Gorylové) z Kanady, kteří Jiřího Krejčího vyslali za dnes již bývalým předsedou senátu Krajského soudu v Ostravě JUDr. Aloisem Klárem, "hájícího" se slovy "nikdy jsem nebyl komunistou". Jenže v totalitě JUDr. Klár odsuzoval odpůrce režimu a po sametové se stal "z kozla zahradníkem" - ty, které odsuzoval opět rehabilitoval - ve funkci předsedy rehabilitačního senátu! Faxové "instrukce" pak Jiřímu Krejčímu zasílal manžel Gorylové - Jiří Kružík (jak vyplývá ze zachycené faxové korespondence).
Trvalo až neúnosně dlouho, než byl JUDr. Alois Klár, který "nikdy nebyl komunistou", ale léta věrně sloužil totalitě zločinecké KSČ, nejprve z procesu Milo Komínka proti deníku Moravskoslezský den, po prokázání "podjatosti" vyloučen, následně zbaven funkce krajského soudce a v závěru poslán do "zaslouženého důchodu" - místo do kriminálu (podle známého pořekadla - vrána vráně očí nevyklove)!
Domníval jsem se, stejně jako Milo Komínek, že denunciace a snaha o likvidaci exilového časopisu "Svědomí" tím skončily. Domníval jsem se, že zařazením JUDr. Klára mezi "zasloužilé důchodce totality" a nedávným úmrtím Jiřího Krejčího dospěli "organizátoři" k názoru, že to s likvidací Milo Komínka i magazínu "Svědomí" není nijak lehké a svého záměru se vzdali. Navíc, když ztratili nejen svou "spojku" Krejčího, ale také toho, na kterého nejvíce sázeli a který byl ochoten podle "jejich not hrát" - JUDr. Aloise Klára.
Hluboce jsem se mýlil. Nevzdali se a jistě k tomu mají důvod (nebo instrukce stále přežívajících bolševiků!?). Zejména Dana Gorylová z Kanady, kam "emigrovala" z Československa 17. listopadu 1989 (!), tedy v den pádu bolševického režimu v Československu a nástupu demokracie v republice! Že by denunciace Komínka byla založena na strachu z odhalení její minulé činnosti v republice? Dověděli jsme se, že v totalitě byla "dobrou přítelkyní" estébáků, stejně jako funkcionářů Lidových milic v Třinci, kde před svou "emigrací před sametovou do Kanady" bydlela. Nebo jde o obavy samého Jiřího Peterky? O něm (mezi jiným), píše ve svém dopise ze dne 5. září 1993 známý exilový pracovník profesor dr. ing. Libor Brom z Denveru v USA:
"....když se mi jednou osobně na jednom exilovém sjezdu představil, řekl jsem mu, že si nemohu dovolit s ním mluvit, neboť jsou o něm zprávy, že je agentem StB. Hned ode mne odešel a nikdy jsem už o něm neslyšel."
Zatím nevím, ale je velice zajímavé, že po devíti letech, které již uplynuly od pokusu denunciace Milo Komínka článkem "Čestný občan mi dluží 15.000 dolarů" z pera bývalého redaktora deníku Moravskoslezský den Břetislava Olšera, údajně napsaného na základě interview s Jiřím Krejčím, se obdobná denunciace objevila na internetu! (Viz poznamka redakce)
Autor denunciačního článku "Čestný občan mi dluží 15.000 dolarů", redaktor Břetislav Olšer? V totalitě byl redaktorem "Ostravského horníka", na jehož stránkách, spolu s jeho tehdejším šéfredaktorem dr. Ivo Havlíkem, ve zvláštním vydání ještě 27. listopadu 1989 (!), vyzývali "dělnické kolektivy, milice a poctivé pracující k útoku proti pražským rebelům"! Dopis Konfederace politických vězňů, okresní pobočky ve Frýdku-Místku ze dne 26. července 1993 o tom hovoří jasnou řečí. Inu, "vrána k vráně nejen sedá", ale současný stav demokracie v republice zaručuje "minulým tvůrcům totality" nejen beztrestnost, možnost opětovného šíření bolševické, zvrhlé, ideologie, kterou opětovně otravují vzduch pokojným občanům.
Jaroslav Gajda, zahraniční novinář akreditovaný u MZV České republiky, 9.11.2002. Na AAAWebPages přidáno 14.11.2002.
Poznámka redakce AAAWebPages: Na Internetu se nedávno opět objevilo nařčení, že Milo Komínek dluží mnoha lidem peníze a že dokonce byl usvědčen z neoprávněného pobírání sociálních dávek v Kanadě. Autorem těchto nařčení je výše zmíněný Jiří Peterka. Jelikož Milo Komínek mi je osobně znám, byl jsem samozřejmě velmi překvapen a začal se o jeho historii blíže zajímat.
K výše uvedenému článku bych zatím jenom krátce poznamenal, že mám v ruce kopie dokumentů, o kterých se zmiňuje Jaroslav Gajda, ať se již jedná o dokumentaci soudního sporu Milo Komínka s Moravskoslezským dnem, dokumenty týkající se nekalých praktik bývalého soudce Klára, zmíněný dopis od prof. Libora Broma, nebo notářsky ověřené prohlášení udajných věřitelů Milo Komínka, že tento jim nic nedluží. Dále máme ověřeno, že Milo Komínek ze žádného podvodu v Kanadě usvědčen nebyl a že naopak jeho protikomunistické činnosti v Kanadě se dostalo ocenění z nejvyších míst. Proto bych se sám rád zeptal: Kdo má zájem na diskreditaci hrdiny třetího odboje a mnohaletého politického vězně Milo Komínka, a z jakých důvodů?
Josef Bílek, 14.11.2002
Bratranec pohraničník
Ještě „drsnější“ je vzpomínka letce Miloslava Komínka. Utíkal už v březnu 1948. Chtěl do Ameriky, šel z Československa pěšky se skupinou studentů přes Mariánské Lázně. „Bohužel, kilometr nebo dva od hranice jsem dostal průstřel břicha a zůstal jsem ležet. Študáci mě potom, když viděli, že přeci jen ještě dýchám, odnesli do jedné selské usedlosti a tam jsem se probudil, to už byly asi dva dny za mnou.“ Aby neohrozil majitele usedlosti, vydal se Komínek v plískanici a v zimě znovu na cestu. Chytila ho hlídka a odvedla na služebnu: „V té kanceláři, tam mě dotloukli, tam mě dobili. Když jsem ležel na zemi ve zvratkách, a ve všem, co prostě z člověka jde vrchem spodkem, tak najednou stál nade mnou kapitán. Dával mi otázky, které padaly jenom v rodině, tzn. diskrétní otázky. A já si říkám: Co to je za chlapa? A pak najednou, když mi dal ještě poslední ránu, když mě zkopal, tak najednou si vzpomínám, říkám si: Pane Bože, vždyť to je tatínkův bratranec! Ano, to byl on.“ Komínek šel do vězení, ale kupodivu byl propuštěn na amnestii za pár týdnů. Přidal se pak k ilegální protikomunistické skupině a ještě týž rok skončil ve vězení s dvacetiletým trestem. Útěky a zabíjení na hranicích nepatří jen k 50. letům. Lidé utíkali na Západ do konce komunismu. A nebyli to jen Čechoslováci, prchající na důmyslných vynálezech, od amatérsky zhotoveného tanku až po stroj na jízdu po drátech vysokého napětí - zdokumentovány jsou případy mnoha zadržených občanů NDR či Polska. Na hranicích pochopitelně umírali v přestřelkách i pohraničníci (a někteří z nich při pokusu o útěk, zastřelení vlastními kolegy). Ovšem kdo byl za jejich smrt zodpovědný? Ti, kdo se chtěli dostat na svobodu? Anebo totalitní aparát, který se snažil hranice neprodyšně uzavřít? V mnoha případech byla za smrtí pohraničníků jednoduše jejich služební horlivost.
***
Nedotknutelnost státních hranic
Takto vidí dění na státní hranici komunisté, resp. s nimi spjatý Klub českého pohraničí: „Každý civilizovaný stát je povinen chránit nedotknutelnost svých hranic jako jeden ze základních znaků své identity. Jistě, je škoda každého lidského života a pohraničníci, na rozdíl od mnohých narušitelů, kteří utíkali před spravedlivým trestem za kriminální činy, s tímto vědomím ke své službě přistupovali. Na tom nic nezmění ani selhání jednotlivců, často ve složitých situacích, vytvářených těmi, co porušovali zákon. Velký podíl na lidských tragédiích na obou stranách mělo i štvavé vysílání zahraničních rozhlasových stanic, zejména tzv. Svobodné Evropy, které vybízely naše občany k nezákonnému opuštění republiky do říše svobody, demokracie a hojnosti.“


--------------------------------------------------------------------------------
Svět žasl nad jeho akrobacií. Režim ho poslal na uran
12:00 23.11.2007 Adam Drda (spolupracovník redakce)
Praha - Začalo to prý kvůli holce. Jednoho dne na počátku II. světové války měl Miloslav Komínek rande u rybníka poblíž Frýdku-Místku, ale čekal marně, slečna šla jinam s jiným. Rozhodl se, že jí ukáže, o jakého frajera přišla - a protože obdivoval artisty v cirkuse, začal se s kamarády učit chodit po laně. Dotáhli to až k představení ve vesnické sokolovně.
Jestli tím tenkrát dívku okouzlil, to už si Miloslav Komínek nepamatuje, zato se prý nadchnul pro akrobacii tak, že nechtěl dělat nic jiného. Lano, napnuté pár metrů nad zemí, mu brzy bylo málo - po válce tedy začal provádět nebezpečné kousky na hrazdě, zavěšené na aeroplánu...
Miloslav Komínek, politický vězeň větší obrázekAutor: Archiv Post Bellum


Miloslav Komínek se narodil 20.června 1926 v rodině frýdeckého hutního mistra Josefa Komínka a jeho ženy Marie. Vyučil se strojním zámečníkem a kinooperatérem, ale živil se jinak - absolvoval výcvik pilota a parašutisty, založil si "leteckou reklamní kancelář" a v letech 1945-48 reprezentoval Československo na řadě mezinárodních leteckých dnů (podle jeho záznamů jich bylo 122). Vystupoval v Evropě, Asii, Africe i Austrálii, vidělo ho prý přes pět miliónů lidí.
Krátce před únorem 1948 vypadala jeho budoucnost docela nadějně - podepsal smlouvy na natočení dvou filmů s americkou společností MGM.
Dokumenty Miloslava Komínkavětší obrázekAutor: Archiv Post Bellum


Skopal mě tatínkův bratranec
Nástup komunismu ale Komínkův život zásadně změnil: cesta do ciziny náhle nebyla možná, dostal dopis, v němž mu úřady oznamovaly, že se mu s okamžitou platností zakazuje přístup na veškerá letiště a že se má hlásit na stanici SNB.
Spojil se tedy se skupinou studentů a domluvili se, že přejdou za Mariánskými lázněmi hranice na Západ. Na cestu vyrazili hned v březnu 1948. Měli smůlu, všimla si jich hlídka a zahájila palbu.
Miloslav Komínek vzpomíná: "Bohužel, kilometr nebo dva od hranice jsem dostal průstřel břicha a zůstal jsem ležet. Študáci mě potom, když viděli, že přeci jen ještě dýchám, odnesli do jedné selské usedlosti a tam jsem se probudil... To už byly asi dva dny za mnou."
Příběhy 20. století
--------------------------------------------------------------------------------
Nepřehlédněte:
Svědectví, která by neměla být zapomenuta

Aby neohrozil majitele usedlosti, vydal se v plískanici a v zimě znovu na cestu. Měl však příliš velké bolesti - pohraniční stráž ho objevila, zatkla a odvedla na služebnu: "V té kanceláři, tam mě dotloukli, tam mě dobili. Když jsem ležel na zemi ve zvratkách a ve všem, co prostě z člověka jde vrchem spodkem, tak najednou stál nade mnou kapitán. Dával mi otázky, které padaly jenom v rodině, tzn. diskrétní otázky. A já si říkám: Co to je za chlapa? A pak najednou, když mi dal ještě poslední ránu, když mě zkopal, tak najednou si vzpomínám, říkám si: Pane Bože, vždyť to je tatínkův bratranec! Ano, to byl on."
Komínek putoval do vězení, ale šťastnou náhodou byl propuštěn na amnestii za pár týdnů.
Věděl, že s akrobacií a létáním je konec, že se na svobodu dostal omylem - a že ho přijdou zatknout hned, jak se objeví doma. Přidal se tedy (pod jménem "kapitán Miko") k ilegální protikomunistické skupině, která měla operovat v Beskydech a sbírat informace o pohybech vojenských jednotek.
Jenže: "Všude byla zrada, zrada, zrada. V mé skupině byl taky zrádce," vypráví Komínek. Onen udavač předal policii mapu s přesným označením "partyzánského" tábora - a 6. srpna 1948 policie všechny členy skupiny pozatýkala.
Po vyšetřování Státní bezpečností dostal Miloslav Komínek u soudu v Ostravě trest: 22 let vězení.
"Mágova" pouť po československých kriminálech
Komínek zahájil obvyklou cestu politického vězně po věznicích a pracovních táborech.
Nejdřív seděl v Plzni-Borech: "Tam jsem přišel 11. října 1948. Co jsem tam viděl, to byla pro mě hrůza: chlapi zakovaní v železech, to byla do té doby pro mě španělská dědina. Těch zlodějíčků tam moc nebylo, to plnili političtí vězni."
Fotografie z kanadského pasu.větší obrázekAutor: Archiv Post Bellum


Za čas se dostal do Jáchymova, do uranových dolů, kde utrpěl těžký úraz páteře. Ještě předtím ale uspořádal kouzelnický program: "Musel jsem nějak bavit lidi, ne? A jelikož jsem to uměl, tak jsem dělal triky. Rekvizity jsem si připravil na šachtě. Na cimře bylo možná pětatřicet kluků, přišel se podívat i náčelník. Udělal jsem si takovou rotačku, z jedný strany se do ní strkalo Rudý právo a z druhý strany z ní vypadávaly táborové peníze. Náčelník na to koukal, v noci pak za mnou přišel a říká: Komínek, vy jste letec, vy jste akrobat, vy jste mág! Velký mág! My na vás musíme dávat pozor, ať nám nefouknete."
Na Komínkův spis prý pak náčelník napsal tuší "Velký mág" - a tohle označení se s ním táhlo až do konce jeho kriminální historie.
Miloslav Komínek byl držen například v Leopoldově a ve Valdicích, na svobodu se dostal roku 1965. O tři roky později emigroval na Západ - a až do pádu čs. komunismu žil v Kanadě.
Pokud vás příběh Miloslava Komínka zaujal a chcete o něm vědět podrobnosti, poslouchejte v sobotu po 13 hodině rádio Česko - pořad Příběhy 20. století.
Co dodat, nechť si každý udělá obrázek sám. Zde okrajově vystupují soudce Klár je smutnou skutečností postkomunistické justice. Je to jeden z těch, kteří sloužili komunistům přes 30 let, vynášeli politické rozsudky a díky lidem jako Uhl či Pithart zůstali v justici i po roce 1990. Stali se neodvolatelnými, finančně nadměrně hodncenými a opět se smáli slušným lidem do očí.
Zdravím a potvrzuji totožnost Břetislava Olšera. Podle fotografie na wb je
to bezpečně on.
Jinak jak ho osobně znám jeho manýry jsou 100% sionistické a bolševické..
V listopadu 1989 žádál s šéfredaktorem časopisu HORNÍK (Ostravsko-karvinský
revír), aby na pražské Letné policie rozehnala protestující studenty proti
komunistickému režímu.
Milo Komínek





Jaroslav Vránapátek 12. září 2008 11:42karma článku: novýpřečteno: 52 x
Líbil se Vám článek? Klikněte sem, zvýšíte karmu článku!Co je karma článku?
DISKUSE
TÉMA: Metastázy sionistovy

Olšer ? Kolaborant a udavač? Ani se nedívím (Semper2)
Ani mně to nepřekvapuje. Tak to vidíte : z redaktora komunistického závodního plátkem, slouhykomunistů se stal kámošem mozsáádu Ale nechápu co děláte u republikánů. Ta partaj ještě existuje ?Právo a spravedlnost, o níž se zmiňujetemi se mi dá celkem dobrá partaj, určitě lepší než NS. Ta Edelmannová je sice hezká ženská, ale intuice mi říká, že tudy cesta nevede.
Re: Olšer ? Kolaborant a udavač? Ani se nedívím (Semper2)
Oprava :"...závodního plátku..."