uveřejněno na internetové mutaci Kolínského deníku

Zaujalo Vás - internet - 11.12. 13:19 Moje seznámení s orgány veřejné moci v okresním městě Kolín--------------------------------------------------------------------------------------Přistěhoval jsem se do tohoto krásného středočeského města z Čelakovic cca před půl rokem. Jelikož patřím k lidem aktivistickým a politicky se aktivizujícím se, nemohl jsem nepoznat po relativně krátkém čas "zákoutí" zdejších orgánů státní a veřejné moci.První moje vcelku negativní seznámení bylo s pracovnicemi zdejší podatelny MěÚ. Parkrát jsem zaslal drobnou poznámku či postřeh starostovi panu Buřičovi elektronickou poštou. Jelikož jsme se předtím nijak nezávazně seznámili v rámci probíhající předvolební kampaně, bylo by divné, že nereaguje. Došel jsem tedy na podatelnu a telefonicky jsem hovořil s jeho asistentkou. Ona se mi dušovala, že žádná pošta nepřišla. Když se to opakovalo po několikáté, navštivil jsem podatelnu osobně a požádal o prověření přeposlání zaslané pošty z centrální e-mailové adresy na mail pana starosty. A světe div se, dotyčná pracovnice měla velkou část zaslané pošty ve svém PC, aniž by se obtěžovala tuto přeposílat. Byla slíbena náprava a během cca 48 hodin jsem byl patřičnými vedoucími odboru vyrozuměn o řešení či vzetí na vědomí mých podnětů. Bohužel naposledy se situace opět opakovala a já už jsem rezignoval.Navštívil jsem vedoucí sociálního odboru a předal jí nějaké zimní oblečení pro sociálně potřebně. Já to nesděluji proto, že očekám nějaký vděk- považuji to a své soukromé jednání. Ono to bohužel bude mít implicitní návaznost.Asi před týdnem jsem potkal před starým mostem skupinku asi 12 dětí, které se vedly za šnůru a bylo jim tak cca v průměru 5 let. Co mne zaujalo, že mají pedagogický doprovod v síle třech vychovatelek. Oslovil jsem humorně ta děcka a mezi řečí zjistil od pedgogů, že se jedná o děti v jistém smyslu retardované. Ale abych byl správně pochopen, nejednalo se přímo o děti stižené Downnovým syndromem či oligofreniky. Spíše šlo o děti citově deprivované apod. Přiznám se, že mne až zabolelo u srdce. Ony tyto děti zřejmě pocházejí z rodin, kde sociální patologie je na denním pořádku. Když vemu v potaz, že mám zdravého a velice inteligentního syna, kterého šesté Vánoce neuvidím jenom proto, že jeho matka si postavila hlavu a opatrovnická justice a sociální pracovnice jsou partou kašparů , tak se mi otvírá " kudla " v kapse.Rozhodl jsem se, že těmto dětem alespoň udělám částečně radost. Koupil jsem několik plyšáků ,ale nastal problém.Já jsem se neoptal těch učitelek, kde ta školka sídlí. Zavolal jsem tedy již uvedené vedoucí sociálního odboru a požádal o spolusoučinnost. Byl jsem konsternován její lapidární odpovědí. Vy jste takový chodec, tak si tu školku najděte, zřejmě se jedná o MŠ v Bachmačské ulici. Neschopen nějaké reakce jsem zavěsil.Tak věnuji plyšáky dětem asisjkých obchodníků , kam chodím nakupovat a bude klid.Poslení kapkou pro mne bylo setkání se zdejší státní policií.Vcelku banální causa - někdo mi vnikl do mého e-mailu a zveřejnil soukromou poštu na veřejném webu.Již při oznamování tohoto přestupku jsem se stal terčem nejapné poznámky policisty, který přijímal oznámení. Nebezpeční stížnosti se podařilo zažehnat duchaplností jeho kolegy.Po převzetí oznámení dne17.10.letošního roku trvalo cca sedm neděl, než by vyšetřující policista sdělil, že se nemůže hnout z místa, protože správce webu s ním nekomunikuje. Slovní telefonická přestřelka trvala asi sedm minut. Bohužel téměř s nulovým výsledkem, ale s příslibem, že ve věci se bude dále šetřit.Když jsem si selským rozumem rozebral, že jediný problém je v tom, že patřičná policejní stanice nedisponuje internetem ,ale pouze intranetem a dotyčný policista není ochoten navštívit veřejný net, kde dotyčnou osobu lze identifikovat, alespoň co se zasílateslké adresy týče, sedl jsem k mailu a adresu s jménem dotyčného muže zaslal.Po urgenci mi bylo sděleno z okresního ředitelství, že dotyčný materiál byl postoupen dotyčnému policejnímu úředníku.Abych nebyl jenom " negativista" - tak jedna příjemná zpráva. Vyběhl jsem vyvenčit psa a zjistil, že nemám klíče a byt je zabouchnutý. Zavolal jsem ln 156, ale tam to nikdo nebral. Tak jsem zkusil ln158 a vysvětlil můj problém. Pak už šly věci jako na drátku - zavolání zamečnické firmy, otevření bytu, zaplacení faktury a ohřátí večeře.Vrána Jaroslav - Zálabí, Kolín