V.Klaus trochu jinak

Pohled na současného presidenta trochu jinak
Nebudu dílko Dr.L.Andreje doprovázet žádným commenten.
Autor: Andrey Ladislav
Název: Profesor Václav Klaus a bída ducha
Zdroj: NN Ročník........: 0006/012 Str.: 006
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Profesor Václav Klaus a bída ducha Všichni víme, že volná hra hospodářských sil, nespořádaný a bezuzdný hon jedinců za majetkem a mocí už sám o sobě nevede ke snesitelnému řešení problému. Je třeba jistého racionálního pořádku ve výrobě statků, v užívání pracovních sil a v rozdělování vyrobeného zboží, abychom zabránili hrozivému vyřazování produktivních sil a ochuzování a zvlčilosti velkých skupin obyvatelstva.
V poslední květnový den začnou první volby do poslanecké sněmovny v nově vzniklé ČR. Poznamenejme, že současná česká vláda byla zvolena ještě za existence ČSFR v červnu 1992. Už tento fakt, že Václav Klaus tehdy nekandidoval do federálního parlamentu, ale do daleko méně významné ČNR, jasně nasvědčoval tomu, že bylo jenom otázkou času, kdy dojde k rozbití společného státu. Další vývoj to samozřejmě plně potvrdil. Scénář sametového převratu zřejmě obsahoval i scénář rozbití federace. Tím se ale zde zabývat nebudeme. Vzhledem k tomu, že před volbami bývá dobrým zvykem představit kandidáty, ale též vzhledem k faktu, že Václav Klaus se nikdy osobně veřejně české a moravské společnosti neprezentoval, pokusíme se zde novopečeného vysokoškolského profesora, předsedu vlády ČR, majora v záloze, poslance ČNR, předsedu ODS, guvernéra Světové banky, koordinátora MMF, nositele Erhardtovy i Englišovy ceny a mnoha doktorátů na různých provincionálních zahraničních univerzitách, kde mu může konkurovat už jenom Václav Havel, další vyjímečné individuum na politické scéně, pokud možno věcně a pravdivě odhalit. Tak pěkně po pořádku. V.Klaus se narodil za války (1941) v Praze, i když rodina pochází z Haliče a jak to už bývá, ve vhodnou dobu si změnila jméno. Vždyť na to má každý právo. Dá se říct, že V.Klaus pochází z komunistické rodiny. Oba rodiče byly členy matičky strany. Podobné je to i u jeho manželky Lívie, která pochází z Oravy na Slovensku a div se světe, i paní Lívie má stejné komunistické rodinné zázemí. Řeknete si, děti nemůžou za své rodiče. To je sice pravda, ale jenom částečná. V.Klaus se opakovaně hlásil do KSČ, ale měl nevídanou smůlu, komunisté jeho žádost opakovaně zamítli. že by z obavy z ješitnosti a neskonalé touhy po vůdcovství u páně Klause? Je známo, že V.Klaus byl vzorným pionýrem a jako jediný z třídy si pořídil hedvábný pionýrský šátek. To mu vlastně zůstalo podnes, jen rudý šátek nahradily vázanky. Po ukončení VŠE v Praze, kde se seznamuje s budoucí manželkou Lívií, nastupuje aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV. Jeho CSc. práce opěvující údajně socialismus a RVHP se bohužel z knihovny VŠE ztratila po listopadu 1989, podobně jako práce dalšího vládního ekonoma V.Dlouhého, přítele V.Klause z prognostického ústavu.
I přes neúspěch se vstupováním do KSČ stane se V.Klaus nomenklaturním kádrem KSČ v Praze. Pak může absolvovat studijní pobyty v zahraničí, před rokem 1968, například v Italii a později v USA. Do roku 1970 je V.Klaus v EÚ ČSAV. Potom je dlouhodobě v závětří a působí jako bankovní úředník ve Státní bance československé až do roku 1988. Toto je velmi výstižné označení odborných schopností V.Klause, které si on vybral sám a které se téměř denně objevuje vedle jeho fotografie při různých, často nesmyslných názorech publikovaných na stránkách kdysi disidentských Lidových novin. O tom, jak V.Klaus trpěl za bývalého režimu, ať promluví on sám. V Ekonomu č.5 z roku 1994, V.Klaus na straně 18 píše: "Naši ekonomové by měli navázat na první debaty o udělování Nobelovy ceny za ekonomii, které v letech 1980-85 probíhaly v rámci mých seminářů pořádaných v tehdejší Státní bance československé. Leccos užitečného jsme při nich tehdy pochopili." Vzhledem k tomu, že V.Klaus nikdy nepublikoval jediný odborný článek ve světových odborných ekonomických časopisech, ješitnost neskonalá. K tomuto problému, tj. pánu Nobelovi atd. se ještě dostaneme.
Celkem včas, už v roce 1988, nastupuje V.Klaus do známého "prognosťáku", kde se L.Štrougalovi podařilo shromáždit další nomenklaturní kádry až do úrovně ÚV KSČ. Zde šéfuje V.Komárek a předsedou ZO KSČ je mladý nádějný komunista, čerstvý absolvent Katolické university v Louvain, Belgie, V.Dlouhý. Není zde prostor na pikanstní historky, jak se například opatrný a duchem malý Klaus bál podepsat dokonce pamflet "Několik vět" v době, kdy už bylo jasné, že žádné sankce za to nehrozí. Zde V.Klaus potkává svého dvojníka, agenta KGB a StB Kochera, který byl v USA odsouzen za špionáž a pak vyměněn za jednoho významného ruského disidenta. Na první pohled zajímavá a veselá společnost. Přípravy na převzetí moci běží na plné obrátky. V květnu 1987 bylo přece několika nejvlivnějšími "disidenty" vypracováno tzv. Prohlášení spolupráce. Jen na vysvětlenou, jednalo se o spolupráci mezi "reformní" částí ÚV KSČ (13. oddělení) a "zdravým jádrem" Charty 77. Jméno V.Klause se ale pod tímto "prohlášením" samozřejmě neobjevuje.
A pak přišel listopad 1989. V.Klaus se objevuje v Laterně Magice relativně brzo, ale jako neznámý človíček. Věci už ale plynou svým tempem, přesně dle scénáře. V.Dlouhý je navrhován na post místopředsedy federální vlády a V.Klaus na post ministra financív prakticky komunistické vládě M.Čalfy. V.Klaus má pak zásadní "zásluhy" při realizaci šokové terapie v bývalé ČSFR, se všemi důsledky až do dněšních dnů. Stručně řečeno, kaskádní devalvace koruny, libaralizace cen v monopolním prostředí státních výrobců a obchodu při fixníxh platech, kdy průměrný měsíční plat byl devalvací sražen na zhruba 100 USD! Postup přesně dle návodu MMF a Světové banky. Následky jsou okamžité: Prudké zvýšení cen spotřebního zboží, potravin, služeb za současného prudkého poklesu reálných mezd a znehodnocení vkladů občanů a vede tudíž k prudkému poklesu životní úrovně až u 90% populace. V.Klaus jde ale ještě dál. Jako guvernér Světové banky a koordinátor MMF je vzorným služebníkem těchto nadnárodních organizací. Když se člověk podívá do Memoranda o hospodářské politice vypracovaného pro MMF, pod kterým je podepsán V.Klaus coby ministr financí z roku 1990, hodně pochopí z vývoje, který pak u nás následoval. Jinými slovy, již v roce 1990 byly položeny základy k výprodeji čsl. ekonomiky do zahraničí a prakticky k destrukci průmyslu a zemědělství. To by ale vyžadovalo samostatné pojednání. A tak skočme až na konec Memoranda, kde se v bodě 48 doslovně uvádí: "Zahraniční dluh v konvertibilních měnách včetně výpujček od MMF, by podle plánu (zajímavý ekonomický termín, pozn. autora) měl do konce roku 1991 dosáhnout 12 mld. USD, neboli 37% HDP." K tomu není nutné opravdu, ale opravdu co dodat - republika byla prodána nadnárodnímu bankovnímu kapitálu. Jenom pro úplnost dodejme známý výrok V.Klause coby ministra financí, že nezná špinavé peníze - za co by v každé normální zemi ministr financí musel nejem okamžitě odstoupit, ale pravděpodobně navždy z politiky odejít. K tomu se pjí další výrok Klause o "utahování opasků". Slyšely to statisíce televizních diváků, ale V.Klaus to cynicky veřejně opakovaně popřel. A to samé potkalo jeho výroky o šokové terapii - vzpomeňme jen na televizní medailónek "Léčba Klausem" = léčka šokem. A jaký byl trest za ty trestuhodnosti? Další politický vzestup páně Klause, kdy se po volbách v červnu 1992 stává ředsedou české vlády. V tom samém roce toho stihne moc. Je hlavním arbitrem, kromě Havla, při rozdělení ČSFR. Nu a pak následují "zásluhy" při zlodějské malé a velké privatizaci o té světové kupónové raději vůbec nemluvit. Až po současnost.
Ale o tom všem vlastně zde řeč být neměla. Chtěli jsme se přece věnovat páně profesoru Klausovi a bídě ducha, jak jest psáno v názvu článku. Takže přímo k věci. Denní telegraf, noviny ODS, přinesly 7.června 1995 zprávu s titulkem: "Premiér obhajoval habilitační práci". V článku se píše: Předseda vlády Václav Klaus včera v dopoledních hodinách obhajoval před vědeckým kolegiem Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze svou habilitační práci "Ekonomická teorie a realita transformačních procesů". Přítomní odborníci hodnotili práci jako vysoce nadprůměrnou. Jednotlivé kapitoly byly věnovány metodologii, analýze centrálního řízení ekonomie, obhajobě konceptu tržní ekonomiky, problematice transformace a současným ekonomickým dilematům". Tolik Denní telegraf.
Čeho moc, toho příliš. Rozhodl jsem se proto čistě demokraticky, že se s tak významným dílem ekonomickým blíže seznámím. dřív ale než uvedu strastiplnou cestu za "profesorskou" práci páně Klause, dovolte několik poznámek: Klaus, Dyba a Zielenec získali docenturu za ekonomii na Fakultě sociálních věd UK v Praze, přešli to mnozí s úsměvem. Vždyť docent, co to je? Avšak to, že docent je především pedagogická hodnost, která se uděluje po minimálně 1000 hodinách přednášek, jaksi všem uniklo. Výjimky přece musí být. Nedovedu si ale představit, aby se americký prezident Clinton habilitoval jako Assistent Professor (náš docent), třeba na Harvardu. Nedovedu si dokonce představit, aby to mohlo potkat Jelcina v současném Rusku. Ono se to dokonce nedělalo ani za vrcholného komunizmu. Bilak i Jakeš získali známý RSDr. po dlouhém večerním studiu, ale na docenta si nikdo netroufl. A co už titul profesora? Udělení profesury V.Klausovi je proto výsměchem a urážkou akademické obce ČR. Je obrazem jakési podivné demokratury vlády tohoto "pinochetovského" systému. Proč? Mimochodem i proto, že profesorská přednáška byla trochu o něčem jiném, než vlastní předložená práce.
Vloni (1995) na dušičky jsem se vypravil na pražský Žižkov, na VŠE, abych se osobně do habilitační práce profesora Klause podíval. A ejhle! V knihovně se dovím, že práce tam není. Ptám se také na CSc práci V.Klause a dostanu stejnou odpověď. Práce se v knihovně nevyskytuje. V ten samý den se ještě pro úplnost vypravím na Smetanovo nábřeží v Praze na fakultu sociálních věd UK, ale běda. Docentská práce V.Klause se zde taky nevyskytuje. Mám asi smůlu... Na VŠE to ale nevzdávám. Chodím po všech možných i nemožných knihovnách, katedrách. Přece profesorská práce předsedy vlády musí někde být. Po dlouhém hledání narazím na slušné lidi. Dlouho se mne vyptávají odkud jsem, co dělám a proč mne práce zajímá. Když všechno objasním, že jsem z Akademie, že jsem se podrobně zabýval šokovou terapií Jeffreyho Sachse a čistě z profesionálních důvodů bych si v práci rád zalistoval, řeknou mi, abych trochu počkal. Prý jsem první, kdo o práci projevil zájem. Po několika dlouhých minutách čekání, držím v ruce v obyčejných černých deskách svázanou "habilitační práci" pána premiéra. Je mi umožněno práci jenom prolistovat na místě, bojí se, aby to někdo neviděl. Udělat xeroxové kopie mi není umožněno. Listuji v práci důsledně a dělám si poznámky. Zde je výsledek. Práce nese úplně jiný název, jaký měla profesorská přednáška V.Klause. Ten doslovně zní: Soubor publikovaných statí na téma: Makroekonomie, měna, inflace. A dále zjišťuji, že pán premiér měl málo času na napsání vlastní práce, protože práce kromě krátkého úvodu obsahuje jenom xeroxové kopie osmi vybraných článků resp. pamfletů publikovaných i nepublikovaných od roku 1987 do roku 1989. Pokusme se zde o krátkou recenzi jednotlivých článků. První je z roku 1987 a nese název : Ekonomický růst, nerovnováha a nerovnovážné impulzy - teoretická část a byl publikován v časopisu Federálního ministerstva financí ČSSR, Finance a úvěr č.7 (1987) str. 479-91 v sekci "diskuze". V práci se věnuje pozornost vyrovnanému socialistickému státnímu rozpočtu (doslovný přepis, pozn. autora), kde se citují práce Kočárníka z roku 1982, 1986, ale i práce Dlouhého, Dybu, Rudlovčáka, Novotného, D.Třísky apod. Není nezajímavé, že šéfredaktorem časopisu Finance a úvěr byl v té době soudruh současný ministr financí vlády ČR Kočárník!? Zůstala V.Klausovi touha po vyrovnaném rozpočtu už z doby socializmu?
Další práce je vlastně pokračováním první, vyšla ve stejném časopisu, ale v roce 1988 (ibid ad 1, č.6 (1988), str. 391-405). Třetí práce v pořadí nese název "Podstata a projevy inflace" a vyšla v ekonomickém časopise č. 37 (1989), str. 596-611. To už V.Klaus působil v Prognostickém ústavu ČSAV. Článek se prý zakládá na studii vypracované v roce 1988 pro VÚ SRP v Bratislavě. Vydavatelem Ekonomického časopisu je totiž Veda, vyd. SAV Bratislava. V pořadí čtvrtý článek, publikován v Politické ekonomii 36 (1988), str. 475-86 nese název "Měnová kritéria a chování banky" a byl vypracován v prognostickém ústavu. Tak například ş5 článku hovoří o modifikovaném modelu socialistické ekonomiky, citujeme doslovně: "Tradiční model centrálního plánování socialistické ekonomiky je ve své vnitřní struktuře konsistentní. Jeho jednotlivé prvky do sebe zapadají, není v něm místo pro žádné cizorodé prvky..." a tak dále a tak podobně. Jinými slovy, jasná příprava na hladký přechod od komunizmu k postkomunizmu v ekonomice.
V pořadí pátý článek nese název: "Jednoduchý makroekonomický model s explicitním zavedením peněz: teoretická analýza", vyšel opět v časopisu Finance a úvěr 38 (1988), str. 821. Další článek vyšel ve stejném časopisu v roce 1989, kde už je zavedena nová sekce - "Přestavba hospodářského mechanizmu" - zřejmě po vzoru sovětské perestrojky=přestavby (ibid ad 1, 39(1989), str. 155-60). Tedy, žádná transformace, ale tvrdá přestavba. Pro úplnost uveďme ještě název článku: K některým otázkám funkcí a vztahu centrální banky a bank komerčních. Zde se pro změnu citují práce T.Ježka, D.Třísky a dalších. Je zajímavé, že V.Klaus zde necituje společnou práci s D.Třískou (kromě toho, že byl agentem StB, byl také náměstkem ministra financí V.Klause a realizátorem modelu kupónové privatizace), která má zajímavý název: "Ekonomické centrum, přestavba a rovnováha" a byl publikován v Politické ekonomii č.8 (1988)! Důvod je ale zřejmý na první pohled. Dále jsou k práci připojeny pamflety č.7 a č.8, které pravděpodobně nebyly nikde publikovány. Zde jsou jejich názvy: "Makroekonomické souvislosti nového ekonomického programu - schematické zobrazení" ze dne 30.10.1989 a poslední: "Hledání přestavbové strategie - makroekonomický aspekt", zřejmě z konce roku 1989. Do práce je vložen (nebyl čas ho svázat?) jediný text psaný v cizím jazyku. Odcitujme zde přesně titulaci i místo zveřejnění této podivuhodné ideologické práce, vlastně jakéhosi separátu: V.Klaus, El desmantelamiento del socialismo, documento, Estudios Publicos, No.55, In vierno, 1994, Separata, Centro de Estudios publicos Nonseňo v Sótero, 175 - Santiago 9, Chile. jakýkoliv komentář a dokonce i překlad ze španělštiny je myslím zbytečný. Snad jen tajemný obdiv Pinocheta i takovým způsobem je bezprecedentní. Shrnuto a podtrženo, "profesorská práce" pana premiéra se hodnotí sama. Neobsahuje jediný článek publikovaný i v podprůměrném zahraničním ekonomickém periodiku. A to je na profesorskou práci zatraceně málo. Jen kvůli úplnosti poznamenejme, že "profesorem by se měla stát osobnost vědy, která prosadila vlastní vědecký směr ve světě a vychovala svoji odbornou školu doma". Nic z toho novopečený profesor Klaus na hony vzdáleně nenaplňuje.
Doveďmě předvolební představování kandidáta za ODS do poslanecké sněmovny, Václava Klause, až do konce. Noviny Právo (donedávna Rudé právo), oznamují 1.11.1995: "Prezident V.Havel jmenoval V.Klause vysokoškolským profesorem v oboru financí v polovině října. Klausovo jmenování navrhl a Havlovo rozhodnutí spolupodepsal ministr školství (inženýr ekonom - což je celá kvalifikace, kromě předsedy dnes vlastně už bývalé KDS, mimochodem Klausův krajan v Podkarpatské Rusi, pozn. autora) Ivan Pilip poté, co premiérovu přednášku na téma: "Ekonomická teorie a realita transformačních procesů" schválily v řádném procesu orgány VŠE v Praze". Tolik (Rudé) Právo, které dává ODS, ale především V.Klausovi velký prostor. Mimochodem, tyto noviny přinesly nejobsáhlejší informace o promoci novopečeného profesora Klause ve starobylém karolinu. Vždyť to byla poslední promoce před dlouhodobým uzavřením Karolina z důvodů rekonstrukce a pan premiér si přál, aby celý proces schvalování byl proto ukončen včas. Diplom profesora odevzdal panu premiérovi jeho ministr, teď už vlastně člen ODS, inženýr ekonom, Ivan Pilip. Slavnostního aktu se měli zůčastnit ministr zdravotnictví (donedávna ministr dopravy) Strásky, ministr kultury Tigrid (?) a maminka pana premiéra, Marie Klausová.
Britský list Financial Times reagoval na tuto událost dost poťouchle. Noviny ODS, Denní telegraf ze dne 7.listopadu 1995 (čirá náhoda?) komentovali tuto událost až typicky bolševickým způsobem: "Klausova osobnost natolik převyšuje všechny, kteří se ekonomickou vědou zabývají, že ocenění titulem profesor je jen minimálním vyjádřením této skutečnosti." Trefně se k této záležitosti vyjádřil J.Hanák v denníku Práce ze dne 9.listopadu 1995, když srovnává udělení profesury V.Klausovi s povyšováním Stalina. Píše: "Generál bylo pro něj málo, učinili z něj tedy maršála. Pak pro něj vymysleli generalissima a ani to nestačilo. Největší génius všech dob také ještě nebylo úplně ono." A dál pokračuje: "My nesrovnáváme bankovního lupiče Džugašviliho s českým premiérem. Navrhne snad příště palič voňavých tyčinek (resp. malý český človíček a poskok) pro Václava Klause titul profesorissimus? A nebude to málo? Co takhle profesorissimus inženýressimus? A dál? Dál soudíme, že by i lezení do zadku mělo mít v Čechách své hranice." K tomu je snad možné jenom připojit tvrzení, že ke všeobecně rozbujelé korupci hospodářské, privatizační, atd. v současnosti budovaného postkomunistického kapitalizmu novodobými demokraty z řad včerejších nomenklaturních kádrů ÚV KSČ přistupuje čím dál víc i korupce ducha. Výsledkem je galimatiáš primitivního kapitalizmu minulého století a autoritativního pinochetovského kapitalizmu z nedávné doby, "jediná správná cesta" hlásaná donedávna V.Klausem při přestavbě, později transformaci ekonomiky ba i celé společnosti.
Nesmíme opomenout ani vědu a umění. Vždyť takový Nero, Calligula, Stalin, ba dokonce i Brežněv v neblahé paměti také rozuměli všemu, psali básničky a měli vytříbený umělecký vkus. Zanedlouho po slavnosti v Karolinu, přesněji 25.listopadu 1995 píše náš oslavenec V.Klaus článek do svých Lidových novin (kde ty disidentské časy jsou?) článek pod názvem: "Úloha vědce v dnešní společnosti". Aby tomu bylo rozuměno. Velký pedagog, učenec a vědec, vážený pan profesor V.Klaus považuje za samozřejmé a nutné se "kriticky" vyjádřit ale hlavně poučit všechny ty, co tu vědu dělají ale "opravdu moc a moc" špatně. Pro věcnost a přesnost citujeme začátek zmíňovaného článku z LN. V.Klaus píše" "Když jsem nedávno seděl ve staroslavné aule Karolina a přebíral diplom univerzitního profesora (počin asi nemající v novodobých dějinách civilizovaných společností obdobu, aby se předseda vlády ve funkčním období stal řádným profesorem, pozn.autora), přemýšlel jsem nejenom o sobě samém a o poctě, které se mně dostalo, ale i o prazvláštním postavení univerzitního pedagoga a vědce ve společnosti vůbec a v naší zvláště". A tak to pokračuje dál až do konce článku. Nemá smysl diskutovat o prázdné nadutosti resp. až podivné duševní aroganci profesora Klause.
Není zde také místo na trapnosti v pozadí udělení Erhardtovy a Englišovy ceny V.Klausovi. V prvním případě byla dikce ceny změněna z původního "za vyjímečné zásluhy o ekonomický rozvoj a transformaci československé ekonomiky" na cenu za "ekonomickou publicistiku" jako přímá reakce na protestní dopisDSYS vedení Erhardtovy nadace. Nebyla ale cena udělena spíše za "rozvoj českoněmeckých ekonomických vztahů" po roce 1989 pod egidou ministrů Klause a Dlouhého? V druhém případě
se pravděpodobně jedná o mrzkou korupci ducha malého českého človíčka, kterou předseda výboru Englišovy ceny Jaroslav Malina projevil, při této příležitosti, cituji:"...vůli iniciovat u švédské královské akademie, aby Václav Klaus získal Nobelovu cenu za ekonomii". Po směšném návrhu Klause a Mečiara na Nobelovu cenu míru, za mírové rozbití Československa, který vyšel z Bratislavy, tedy další trapný povyk podobného ražení, tentokrát z Brna. Ale dost bylo trapasů!
Závěrem si dovoluji položit profesoru Klausovi, kandidátovi do poslanecké sněmovny českého parlamentu a stále ještě premiérovi vlády ČR odpovědnému za vývoj v ČR za poslední čtyři roky, několik předvolebních otázek. Uvědomuji si, že by to byl malý zázrak, kdyby profesor Klaus na položené otázky přímo, věcně, vědecky i pedagogicky rigorózně odpověděl. Proto bude v závorce uvedena i nápověda, ale to zaručeně jenom pro případ potenciálního ohlupování jednoduchého voliče panem profesorem. Tak tedy, pane profesorský předsedo vlády, po čtyřech letech vlády vašeho "ekonomického génia a transformace ekonomiky, nemající období svým rozsahem a provedením v moderních dějinách" se vás ptám:
1) Jaký je zahraniční dluh ČR v konvertibilních měnách? (Je to přibližně 15 mld. USD?)
2) Jaký je deficit zahraničního obchodu ČR a jaký se předpokládá na konci roku 1996?
(Je to v současnosti asi 110 mld. Kč a na konci roku 1996 to bude minimálně 160 mld. Kč?)
3) Jaký je vnitřní státní dluh ČR?
(Byl tento dluh na konci roku 1995 asi 163 mld. Kč?) 4) Jaká je současná zadluženost podniků v ČR, když se při vzniku státu pohybovala na hranici 300 mld. Kč? Jakým způsobem oddlužil stát podniky jako Škoda Plzeň, Mladá Boleslav, Vítkovice, ..., Poldi Kladno?
5) Když byl k privatizaci určen majetek v hodnotě 923.6 mld. Kč a ke konci listopadu 1995 bylo zprivatizováno 660 mld. Kč, což je 71%, přičemž kupónovou privatizací prošel majetek v hodnotě 342 mld. Kč a přímými prodeji majetek v hodnotě 318.6 mld. Kč, jaký je současný stav na kontě FNM? Zde by bylo možné kladení otázek ukončit, protože ony dávají tušit jak je ekonomika ČR na vodě. Pro úplnost vás ale žádám o zodpovězení i následujících "méně" důležitých otázek.
6) Kolik tun pšenice a dalších zemědělských komodit se dovezlo do ČR od roku 1993, když se naopak v roce 1992 vyvezlo z bývalé ČSFR asi 80000t potravinářské pšenice, 120000t hovězího masa, 800 mil. l mléka, 80000t cukru apod.?
Jaká je průměrná spotřeba na hlavu u základních biologických živin v EU a v ČR? O kolik procent tato spotřeba poklesla v porovnání s rokem 1989? Jaká část populace ČR se ocitla pod biologickým minimem v této spotřebě, čímž vlastně ohrožuje zdraví ostatní populace?
7) Proč byla v ČR v roce 1994 nejnižší porodnost za posledních 200 let a porodnost i nadále klesá?
8) Co si myslíte o tom, že po tzv. privatizaci vlastní víc jak 40% ekonomiky ČR 5 bank, které obhospodařují 14 investičních fondů? Kde se trend monopolizace vlastnictví ekonomiky v ČR zastaví?
9) Když započteme do příjmu státního rozpočtu v uplynulém roce asi 70 mld. Kč z turistického ruchu, 18.3 mld. přelitých z FNM a nekontrolované množství peněz z penzijních fondů (30 mld. Kč?), je možné i nadále hovořit z dlouhodobého hlediska o vyrovnaném státním rozpočtu? Je rozpočet ČR opravdu vyrovnaný?
10) Po znehodnocení vkladů obyvatel bývalé federace kaskádní devalvací, s vaší plnou osobní odpovědností ministra financí, pokusí se vaše vláda postupně rozpustit přeléváním do státního rozpočtu i penzijní fondy, které činily v roce 1989 asi 2.7 biliónů (2 700 mld.) korun? Jak dlouho by vám to mohlo trvat?
Sled podobných otázek by nebral konce. Zapomeňme ale raději na šokovou terapii, špinavé peníze, korupci, aféry politické i privatizačně-hospodářské, na jedinou správnou cestu ekonomické přestavby, pak transformace, utahování opasků, monetarizmus, skrytou ruku trhu, co vyřeší vše... a vzhůru do voleb. Dovolte na tomto místě citovat známého liberála Friedricha von Hayeka, nositele Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1974, kterým se často ráčíte ohánět: "Nikdo nemůže být velkým ekonomem, kdo je pouze ekonomem - a jsem téměř v pokušení dodat, že ekonom, který je pouze ekonomem, začne nejspíše škodit, nebude-li přímo nebezpečný." Aneb jste již tézy, že ekonomika vyléčí vše, opustil? Soudě dle toho, jak se téměř denně sám hodnotíte na stránkách LN: bankovní úředník 1970-1988, byl bych v pokušení prohlásit, že jste vlastně ekonomem ani nikdy nebyl. Bankovní úředníci bývají různí. A pak jsou ještě bankovní spekulanti a bankovní lupiči.
Ale teď opět vážně. Blíží se první volby v samostatné nově vzniklé ČR. Každý kandidát by se měl veřejnosti osobně představit. Zde jsme udělali malý pokus představit vás jako kandidáta na poslanecké křeslo českého parlamentu, současného premiéra, vůdce bolševické pravicové ODS, nejrovnějšího z rovných z Orwellovy Farmy zvířat, novopečeného profesorissimusa, Jeho Excelenci, Václava Klause.
V Praze 29.2.1996
Dr. Ladislav Andrey
(Demokratický ekonomický klub)
Něco návdavkem - neoficiální stránky pro.ing.dr. M.Zeleného a něco z jeho poslední pubblikační tvorby
Prof. Ing. Milan Zelený, M.S., Ph.D.
--------------------------------------------------------------------------------
Novější články
Ignorokracie
50 KB
dokument WORD Vstup CR do EU
128 KB
dokument WORD Prokleti zahranic. investic
50 KB/WORD
Prokleti zahranic. investic
PDF
Politika se presunula
PDF
HS management
PDF
Podnikatel. univerzita
PDF
rozhovor pro Pravdu
PDF
Nova kniha CESTY K USPECHU
dokument Word Krest knihy CESTY K USPECHU
304 KB/ dokum. Word Dve kapitoly z knihy CESTY K USPECHU
800 KB / PDF MILAN BLOGUJE
CESTY K USPECHU CESTY K USPECHU (ukázka PDF) osobni stranka xxx
CLANKY 1
Strategie záchrany čes.hospodářství CLANKY 2
NOVÁ ekonomika vytlačuje STAROU CLANKY 3
Sítě malých podniků nutností? CLANKY 4
Co je
“E-inženýring”?
CLANKY 5
AUTOPOIESIS
V SÍTI PODNIKŮ
CLANKY 6
Živá organizace a organizace života
CLANKY 7
Od znalostí kvality ke kvalitě znalostí
CLANKY 8
Sítě - model pro hospodářský rozvoj
CLANKY 9
Sítě - model pro hosp. rozvoj II CLANKY 10
Sítě - model pro hosp. rozvoj III CLANKY 11
Sítě - model pro hosp. rozvoj IV CLANKY 12
Sítě - model pro hosp. rozvoj V
pred kamerou
FOTOGRAFIE
CLANKY 14
Polojasno
CLANKY 15
Levice-pravice
BESEDA 01
Beseda k osobě MZ a korespondence
TRVALÉ HODNOTY SOUSTAVY ŘÍZENÍ BAŤA
TRVALE HODNOTY
Milan Zelený: studie
ZIVA ORGANIZACE
Milan Zelený: studie
TVORIVOST PODNIKATELE
Miroslav Stříteský: studie
TRVALE HODNOTY
část B
TRVALE HODNOTY
část C
xxx
xxx
Nova kniha CESTY K USPECHU
dokument Word Krest knihy CESTY K USPECHU
1 MB / dokument .eml HOME BATA
xxx
Milan Zelený: ČSFR očima exilového ekonoma
KAPITOLA 1
ČSFR očima exilového ekonoma KAPITOLA 2
Hospodářství na rozcestí KAPITOLA 3
O akciových společnostec KAPITOLA 4
Podílové účastenství zaměstnanců
KAPITOLA 5
Co jsou životní jistoty? KAPITOLA 6
Víte, co je to inflace? KAPITOLA 7
Znalosti a vědění jako kapitál KAPITOLA 8
Náš zákazník - náš pán
KAPITOLA 9
Důsledky důsledné rekorytarizace KAPITOLA 10
Lidé jsou také příroda KAPITOLA 11
Neradikální radikalismus KAPITOLA 12
Teď již máme, co jsme chtěli
KAPITOLA 13
Československo - má láska KAPITOLA 14
Tržní hospodářství nevyhlásíme dekretem KAPITOLA 15
Umožní scénář lidem podnikat? KAPITOLA 16
Rekapitulace, ne kapitulace
KAPITOLA 17
Řešení přechodu k tržnímu hospodář. KAPITOLA 18
Jak z krize? KAPITOLA 19
Devatenáct tezí KAPITOLA 20
Politické prostředí v Československu
Milan Zelený: Ještě je čas
KAPITOLA 1
Proč jsem (opět)
v opozici? KAPITOLA 2
První vážné varování KAPITOLA 3
Co se budeme ptát KAPITOLA 4
Vezmime vládu do svojich rúk
KAPITOLA 5
Dnešní stav překonává krizi 30. let KAPITOLA 6
Vlastnické vztahy KAPITOLA 7
Prohlášení ke krizi čs. hospodářství KAPITOLA 8
O privatizaci: K hospodářské obnově
KAPITOLA 9
Scénář: Námezdní hospodářství, chudoba a stagnace? KAPITOLA 10
Dejme zaměstnancům šanci stát se podnikateli KAPITOLA 11
Ekonomický bus do propasti: Je pozdě? KAPITOLA 12
Privatizace nemůže být bezduchou parcelací
KAPITOLA 13
Fenomén Slušovice KAPITOLA 14
Bezradnost nad reformami v bývalé NDR KAPITOLA 15
Nesmíme se dát KAPITOLA 16
Malá privatizace: Jsme opravdu tak naivní?
KAPITOLA 17
Nežít ve lži KAPITOLA 18
Náčrt realistického přechodu k tržnímu hospodářství KAPITOLA 19
Quo vadis, ministerští ekonomové? KAPITOLA 20
Liberalizací proti monopolům?
KAPITOLA 21
Experiment s lidmi KAPITOLA 22
Jak dlouho ještě?
K postupu vládnoucí garnitury KAPITOLA 23
O vztahu podnikové a obecní samosprávy KAPITOLA 24
Iný kraj - iný mrav: O pretrvávaní komunist. myslenia
KAPITOLA 25
O reformě v ČSFR KAPITOLA 26
Komedie plná omylů aneb levice a pravice v ČSFR KAPITOLA 27
Československo - má láska
napiš autorovi
OFICIALNI STRANKY MILANA ZELENEHO WWW.MZELENY.CZ - ZDE.

--------------------------------------------------------------------------------
Jak by mela vypadat nova strana podle M.Z.
--------------------------------------------------------------------------------
KONTAKT
Prof. Ing. Milan Zelený, M.S., Ph.D.,
Universita Tomáše Bati, Zlín
Fordham University, New York
telefon: 02-8688 7525
mzeleny@fordham.edu
www.fordham.edu
WWW.FAME.UTB.CZ
www.darius.cz/ag_nikola/milan.html
--------------------------------------------------------------------------------



Osobní údaje:
Prof. Ing. Milan Zelený, M.S., Ph.D.


Narozen r. 1942 v Kluckých Chvalovicích u Čáslavi, v českobratrské rodině. Otec, Josef Zelený, pražský podnikatel (organizační poradce) z české rodiny Zelených (potomek Vácslava Vladivoje Zeleného, literárního kritika, přítele Smetany, Němcové atd.).
Po r. 1948 otec převeden do dolů (razič na Kladně) a jeho bratr do uranových dolů v Jáchymově. Tento "hornický původ" umožnil studium jak na gymnaziu Sladkovského na Žižkově, tak později na VŠE (1959-1964), obory ekonomika práce, politická ekonomie, finance a kvantitativní metody. Nejlepší student, valediktorian, "červený diplom", místo u Oty Šika na Ekonomickém ústavu ČSAV (Ekonomicko-matematická laboratoř), atd. Mezi spoluzaměstnanci i Klaus, Ježek a další. V roce 1965 se zúčastnil konkurzu americké University v Rochesteru, který nakonec vyhrál. Díky Šikově intervenci a vyřešení aféry Komárek-Kazan, odešel na studium v USA, již v srpnu 1967 (lodí Queen Elisabeth).
V roce 1964-65 sloužil jako podporučík čs. armády, oddělení samočinných počítačů, kybernetiky a řízení na MNO v Praze.
Nikdy nebyl členem KSČ ani žádné jiné strany, přes opakovaný nátlak a vábení příslušných orgánů. Před odchodem do USA měl přes 40 odborných publikací v oblasti řízení složitých projektů, mnohé i v angličtině. Jeho publikace byly kritizováný pro "americký postoj" a později zcela zakázány - až do r. 1989; i v současné době si studenti musí jeho transformační práce a články xeroxovat potají.
V r. 1968 vyloučen z Akademie, zbaven místa i bytu a vyzván k okamžitému návratu: dostudoval tedy doktorát a přijal americké občanství. I když mu české občanství nikdy nebylo oficiálně odebráno, byl od r. 1989 až do r. 2000 považován za cizince: v ČR neměl v 90. letech žádná práva občanská, volební či vlastnická. Celoživotní zastánce kapitalismu a volného trhu, nestranického a neideologického přístupu k ekonomice - byl a zůstává nebezpečím a výzvou pro "bývalé" komunisty ve vládách polistopadového období. "Tvorba bohatsví nesmí být předmětem politiky a ideologie; pouze přerozdělování bohatství patří do sféry politiky" je jeho kredem.
V exilu získal skutečné (nečestné) tituly Master of Science a Doctor of Philosophy na přední univerzitě v Rochesteru. Také profesorem podnikového řízení na Kolumbijské univerzitě a nyní s doživotní profesurou na Fordhamově univerzitě v Linkolnově Centru v New Yorku. Též Profesor na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky UTB.Odborné zaměření na UTB:
* Knowledge management (znalostní management)
* Intracompany markets (vnitropodnikové trhy)
* Contract manufacturing (zakázková výroba)
* Optimization of corporate resources (optimalizace podnikových zdrojů)
* Mass customization as internet - based global (Hromadná customizace na internetovém globálním základě)
* Regional enterprise network (REN) of small and medium enterprises

Mezinárodní konzultant, V ČR zakladatel a partner Středoevropského a Českého centra produktivity, partner ZET-organizace, poradenství a konzulting v oborech podnikového reinženýringu a restrukturalizace pro přední české podniky.
Ženatý, žije v Tenafly, stát New Jersey, syn Maximilián. Léta tráví v Evropě, Italii, Švýcarsku a Finsku, ale i na Blatensku v jižních Čechách. Rád cestuje a píše (přes 400 populárních publikací, esejí a povídek v exilovém i domácím tisku).
Hnutí Zvon navrhlo M. Zeleného v letech 2000 a 2007 občanům a poslancům jako kandidáta na prezidenta ČR.


--------------------------------------------------------------------------------


Osobní údaje podrobné:
Prof. Ing. Milan Zelený, M.S., Ph.D.


Narozen: 22. 1. 1942, Klucké Chvalovice, okr. Čáslav, ČSR
Vzdělání, tituly: Ph. D., Business Economics (University of Rochester, 1972); M. S., Systems Management (University of Rochester, 1970); Ing., Kvantitativní metody, politická ekonomie, finance (Vysoká škola ekonomická v Praze, 1964)
Zaměstnání:1964-1967, Československá akademie věd, Ekonomický ústav v Praze, Ekonometrická laboratoř; Vědecký pracovník
1971-1972, University of South Carolina, Columbia, College of Business Administration; Assistant Professor of Statistics and Management Science
1972-1979, Columbia University, New York, Graduate School of Business; Associate Professor of Business Administration
1979-1980, Copenhagen School of Economics, Copenhagen, Denmark, Professor of Economics
1980-1981, European Institute for Advanced Studies in Management (EIASM), Brussels, Belgium; Professor of Management Sciences
1982-současně: Fordham University at Lincoln Center, New York, Graduate School of Business Administration; Professor of Management Systems
1998-současně: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky (FaME); Profesor podnikové ekonomiky a řízení
Výzkumná práce: 1. Management Systems; knowledge management (KM); quality and customer-oriented management systems, self-management, employee co-ownership and profit-sharing, Japanese-style management, Bat'a-system, Integrated Process Management (IPM), high technology management, specialization vs. integration, decline of command hierarchies and lateral organizations, mass customization a trade-off-free management systems.
2. Economic Transformation to Market Economy; socio-economic conditions of socialism and its transition to capitalism, privatization and restructuralization processes in the industry and agriculture, employee-leveraged buyouts, history of economic thought, comparative analysis of socio-economic systems.
3. Multiple Criteria Decision Making (MCDM); implications of the multiplicity of individual and group objectives in decision theory, mathematical programming, game theory, conflict resolution, micro- and macroeconomics, strategic management and decision support systems.
4. Applied areas of portfolio selection and risk analysis; measurement of consumer attitudes; human intuition, creativity and judgment; fuzzy sets and approximate reasoning; simulation models of biological organization and autopoiesis; artificial life (AL); osmotic growths; spontaneous social organizations; computer modeling (GPSS, APL, FORTRAN, BASIC).
Orientace: Odborník v oblastech multikriteriálního rozhodování, produktivity práce a řídících systémů: konzultant četných podniků, institucí a vlád v zahraničí (USA, Japonsko, Belgie, Nový Zéland, Polsko, Sovětský svaz, Čína, Tajvan, Hong Kong, Irsko, Dánsko, Finsko, Německo, Itálie, Jižní Afrika, Portugalsko, atd.). Vědecká práce soustředěna na optimalizaci a optimální systémy, s aplikacemi ve výrobních procesech. Část vědecké činnosti zaměřena na simulační modely a filozofii autopoiesis (sebe-produkce) v biologických a společenských systémech, artificial intelligence (AI) a artificial life (AL).
Politicky neangažovaný, nestraník, pravicově orientovaný: zastánce eticky funkčních svobodných trhů, znalostní ekonomiky (knowledge economics), vnitropodnikové a národohospodářské demokracie, zaměstnanecké autonomie a zaměstnanecko-manažerského spoluvlastnictví. Skeptik ve směru socialistického, státního a veřejně-masového vlastnictví výrobních prostředků. Advokát národního kapitalismu, student amerického post-kapitalismu a Nové ekonomiky.
Pochází z literární rodiny Vácslava a Vladivoje Zelených. Vyrůstal v českobratrském prostředí na vesnici. Myšlenkově a filozoficky nejbližší soustava řízení Bat'a. Otec, Josef Zelený, jeden z prvních Českých organizačních poradců ve 30. a 40. letech v Praze (firma "Zet-organizace"; obnovena v r. 1994). Po r. 1948, původ "změněn" na hornickou rodinu: otec razič na dole "Nosek" (Kladno), strýc kopáč v uranových dolech (Jáchymov).
Vyznamenání a ceny:
1992, The Georg Cantor Award, International Society on MCDM
1992, Erskine Fellowship, University of Canterbury, Christchurch, New Zealand
1990, USIA Fulbright Professor Award, Prague, Czechoslovakia
1990, A. Bernstein Memorial Fellowship, Tel-Aviv, Israel
1980, Alexander von Humboldt Award for Senior U. S. Scientists, Bonn, Germany
1979, Rockefeller Foundation Resident Scholar, Bellagio Study Center, Villa Serbelloni, Bellagio, Italy
1977, Norbert Wiener Award of Kybernetes
Členství: AAAS, TIMS, ORSA, SGSR, HSM, SASE, Beta Gamma Sigma, Omega Rho, Club of Rome. Uváděn ve Who's Who in Science and Engineering (od r. 1992) a Who's Who in America (od 47. vydání)
Redakční rady: International Journal of Information Technology and Decision Making; Prestige Journal of Management; Asia Pacific Journal of International Management; Computers and Operations Research; Fuzzy Sets and Systems; Human Systems Management; Future Generations Computer Systems; General Systems Yearbook
Adjunktní pozice: CSIRO, Pretoria, South Africa, Mathematics and Statistics, Visiting Scientist, 1986
State University of New York at Binghamton, School of Advanced Technology, Professor in General Systems, 1986-1992
Program MBA (Master of Business Administration), Irish Management Institute (IMI), Dublin, Professor of Management Systems,1986-1990
Centro Studi di Estimo e di Economia Territoriale, Florence, Italy, Professor, 1992
Universit_ degli Studi di Napoli Federico II, Dipartimento di Conservazione dei beni, Architettonici ed Ambientali, Naples, Italy, Visiting Professor of Environmental Economics, 1993-now
Technical University of Crete, Chania, Greece, Summer Professor on Multicriteria Decision Aid, 1994
Přes 25 let je šéfredaktorem mezinárodního časopisu Human Systems Management. Obsadil v roce 2007 1. příčku v žebříčku nejcitovanějších
ekonomů a ve stejném roce byl na jeho počest vydán tzv. Festschrift, pod názvem Knowledge and Wisdom.
Publikace: Přes 300 odborných článků, studií a knih v oblastech operačního výzkumu, kybernetiky a teorie obecných systémů, ekonomie,
historie vědy, systémů řízení kvality (Total Quality Management), jakož i simulačních modelů sebeprodukce (autopoiesis) a umělého života (AL).
Řada článků na téma Integrated Process Management (IPM) a Baťovy soustavy řízení přeložena do japonštiny a čínštiny.
Knihy: Multiple Criteria Decision Making (McGraw-Hill), Linear Multiobjective Programming (Springer Verlag), Autopoiesis, Dissipative Structures
Spontaneous Social Orders (Westview Press), MCDM-Past Decades and Future Trends (JAI Press), Autopoiesis: A Theory of Living Organization
(Elsevier North Holland), Uncertain Prospects Ranking and Portfolio Analysis (Verlag Anton Hain), Information Technology in Business (Thomson),
Human Systems Management (World Scientific) a další. Přes 350 povídek, studií, fejetonů, esejů, komentářů a rozborů, v češtině, slovenštině i angličtině.
Knihy v češtině: ČSFR očima exilového ekonoma, Praha 1990; Ještě je čas, Praha 1992; Cesty úspěchu,
Neučte se z vlastních chyb, Praha 2007, Ottovo nakladatelství http://www.ottovo.cz/



--------------------------------------------------------------------------------
Údaje ze školní stránky:
MILAN ZELENY (1981)
Professor of Management Systems Dipl. Ing., Prague School of Economics; MS, PhD, University of Rochester. Professor, European Institute for Advanced Studies in Management (Brussels, Belgium), 1979-81; Associate Professor, Columbia University, 1972-79. Consulting: Nynex; RCA; Arthur D. Little; Czech, Slovak, and Polish governments and corporations on business process reengineering.
http://www.bnet.fordham.edu/public/faculty7.htm

MBA in Management Systems and Systems Design:
* Concentrations in Management Systems & Systems Design
* Management Systems Courses
* Systems Design Courses
* Advisory Board
Area Chair
Robert M. Wharton, Professor
The area offers courses leading to the MBA in Management Systems. The MBA program consists of 60 credits; additional prerequisites of up to nine credits in economics and quantitative methods may be required.
The management systems curriculum prepares managers to lead the organizational change and to make the strategic decisions necessary for businesses to survive in today's globally competitive world. It offers a unique blend of courses that go beyond the narrow functional specializations of the past, integrating behavioral and systems concepts to produce a new management systems technology called Quality Management.
Quality Management utilizes and extends principles associated with the teaching of W. Edward Deming, Joseph M. Juran and others concerning quality management and flexible systems, principles that have demonstrated remarkable potential for improving quality, productivity and competitive position. These principles and how they are applied globally by leading companies represent the foundation of the area curriculum. They are relevant to all levels of management and all types of business organizations.
ZDROJE: WWW.SPOLUPRACE.CZ - - - ARCHIV D.N. - - - WWW.FAME.UTB.CZ
LINKY EKONOMICKÉ (interní)
MILAN ZELENY
Studie, knihy a os. data
JAN KELLER
Články, studie, recenze, fotky
GLOBALIZACE
Spousta článků...
ROZPOCET
xxx
BOOKCHIN
xxx
MANKIW
xxx
ORG. ZLOCIN
xxx EKONOMIKA V AKCI
xxx DANE, ZIVOT. UROVEN
xxx
SYSTEM BATA
xxx
FIDEL CASTRO
jak to vidí
USA
GREENSPAN
začátek konce stability globalni ekon. a ekon USA
MANAGERSKA DESATERA
xxx SIMULTANNI POLITIKA
xxx
REENGINEERING OSTRAVA
xxx
KOBLIHA
xxx DELONG
xxx
PORTAL EKONOMIE
HOME
HOME ZVON
DARIUS.CZ
CLANKY JINYCH AUTORU
ARCHIV CLANKU POLITICKÉ LINKY
HNUTI, STRANY,
INICIATIVY AGENTURA NIKOLA
NAPISTE REDAKCI

Milan Zelený: Neučit se z vlastních chyb …
Kniha profesora Milana Zeleného se snadno může pro každého politika, politického aktivistu, ekonoma, sociologa a vlastence stát nepostradatelným sborníkem brilantních, často objevných (ač mnohdy spíše záslužně znovuobjevených), zásadních a přitom vtipně a srozumitelně napsaných ekonomických a ekonomicko-politických úvah, který může být každé tvůrčí duši celoživotním kompasem v mnoha oblastech společenské vědy i praxe. Zároveň jde o kritické zrcadlo nastavené našemu polistopadovému vývoji, užitečné každému, kdo se chce nechat poučit moudrostí a zkušeností jiných. Kniha zaujme už svým názvem, který vtipně parafrázuje staré české pořekadlo a symbolizuje autorův tvůrčí přístup k zaužívaným nešvarům a omylům. V politice, v řízení podniku, v ekonomice, v rodině, v médiích – všude, kde rozhodnutí jedince výrazně ovlivňují životy mnoha druhých lidí, nelze chybovat, nelze se mýlit, nelze se učit z vlastních chyb. Je třeba se učit z chyb druhých. Všechno, o co se snažíme či oč se pokoušíme, již někdo na světě odzkouše, udělal chyby a nabízí své zkušenosti…
Publikace z Ottova nakladatelství je pozoruhodným dokumentem, plným cenných studií a novinových článků, fotografií a svědectví o tom, jak se Československo, chlouba a naděje Evropy, stalo bezperspektivní ČR, tak jak ji známe dnes.
http://www.ottovo.cz/
Milan Zelený: CESTY K USPĚCHU aneb Trvalé hodnoty sústavy Baťa
Myslíte si, že Tomáš Baťa dosáhl svých úspěchů a velikosti náhodou nebo že se řídil pravidly a zásadami, díky kterým se stal největším podnikatelem českého původu a zároveň se zařadil mezi největší podnikatele světa? Čtivá kniha profesora Milana Zeleného Cesty k úspěchu poutavým způsobem předkládá, že Baťovy myšlenky a pravidla jsou nejen nadčasové, ale že jsou také výborným návodem, pokud chtějí lidé dosáhnout úspěchu, ať už jako jedinci či jako celek.
Občas se můžeme setkat s názorem, že Baťův systém řízení je zastaralý, že se hodil na dobu, ve které žil a že se v současné době od Bati nemáme co naučit. Jsou snad služba druhým, poctivost, přímé jednání, integrita, pravdomluvnost a další vlastnosti, podle kterých se Tomáš Baťa řídil a které vyžadoval po druhých, zastaralé a do současnosti se nehodící nebo to jsou zásady, které dnešní společnost potřebuje více než kdykoliv jindy?
Prostudujte si Baťovy myšlenky, názory a zásady v této zajímavě zpracované knize, která byla napsána a vydána jako hold Tomášovi Baťovi a jeho podnikatelskému géniu. Zjistíte, proč a jak se dopracoval ke svým neobyčejným úspěchům. Pokud se budete řídit jeho radami, pokyny a zkušenostmi a budete je aplikovat ve svých životech, obohatíte tím nejen sami sebe, ale i společnost, ve které žijete, a všechny, s nimiž přijdete do styku.
http://www.dobreknihy.sk/produkty/knihy/cesty-k-uspechu/index.html
CESTY K USPECHU
CESTY K USPECHU (ukázka PDF)
10.05.2008: Co je v nepořádku s americkou ekonomikou? Nic.
Autor: Milan Zelený
Přečteno 12327 krát
Pošli e-mailem
Bernanke is an idiot.
Jim Rogers

Mnozí čtenáři se ptají, zda komentuji také americkou či globální ekonomiku? Samozřejmě. To již je úloha (a úděl) profesora ekonomie.
Bankéři, makroekonomové a politici zásadně a podstatně podcenili vztahy a dynamiku globální ekonomiky. Tvrdošíjně uplatňují makroekonomická dogmata zašlých dob, od keynesianismu až po monetarismus, totálně nevhodných pro éru globálních trhů. Světové „krize“ – kreditní, hypotéční, potravinové, energetické, ekologické a myšlenkové – jsou následkem až debilního lpění na dogmatech, která mají s moderní ekonomikou pramálo společného. Ekonomie se musí měnit a rozvíjet podle rapidně se měnící globální ekonomiky. Ekonomie musí být odrazem ekonomiky, ne naopak. Kde k tomu nedochází, anebo dochází jen velmi pomalu, tam přichází katastrofa, krize a uměle vyvolaná destrukce ekonomického organismu.

Vezměte si bublinotvorné aktivity americké Fed, které po zmatení senilního Greenspana předsedá „ubohý Bernanský“ (Ben Shalom Bernanke) - oba makroekonomové dogmatu, kteří snad neví jinak než si donekonečna pohrávat s úrokovými mírami a sanovat bankrotující banky. Makroekonomové se propojili s politiky v míře, která již nějaké spásné odlišení ani nedovoluje. Bernanke snížil úrokové míry šestkrát za sebou a tím zatloukl dolar na jeho historicky nejnižší hodnotu, bez ohledu na klíčovou roli dolaru v globální ekonomice.
Uměle vyvolaný pád dolaru způsobil světový útěk ke spekulacím s komoditami, od rýže a pšenice přes naftu až po barevné kovy. Prudce rostoucí ceny komodit přinesly silné inflační tlaky, proti kterým měl pokles dolaru vlastně ochránit. Následkem jsou rostoucí ceny potravin, které v některých regiónech hraničí s nedostatkem a hladem. Rostoucí ceny ropy vedly k politickému tlaku olejářských monopolů směrem k biopalivům (vzhledem k jejich mixování s tradičními benziny). Politicko-ekonomický komplex podlehl a dotoval spekulace v biopalivech, čímž způsobil masivní přesun od kukuřice a rýže jako potravin k jejich spalování. Mezitím nárůst cen ropy zůstal bez odpovědi makroekonomů a politiků, kteří vyloučili ekologii a ekologické myšlení z domény ekonomie. Biopaliva přesunula investice a soustředění od čistých zdrojů (vítr, slunce, voda) na spalování nejdražších zdrojů fosilních a potravinových. Navzdory všem vyvolaným negativním pohybům, předseda Bernanke opět – snížil úrokovou míru a srazil tak dolar na kolena.
Je až k nevíře, že bankéři, olejáři, makroekonomové a politici – tedy skupiny, které spekulativní pohyby a „bublinaci“ ekonomiky způsobili – jsou dodnes vyzývání k vyjádření názorů jak z této globální šlamastiky ven. Jak to proboha mohou vědět? Vždyť dodnes žijí s ekonomickými dogmaty 30. – 50. let minulého století. Dle mého názoru, zlatá éra makroekonomie, zahájená ve 30. letech Lordem Keynesem, právě skončila. Návrat od symbolické k reálné ekonomii je nevyhnutelný. I legendární král komoditních spekulantů, Jim Rogers, již prohlédl a volá po zrušení Fed a po odstoupení Bernanskýho, pro něhož má pouze přívlastky jako “nut“, „idiot“ anebo „hlupák“ – jako kdyby za globální ekonomiku mohl tento jediný, zmatený človíček. Tak snadné to zase nebude.

****
S ekonomikou je vše v pořádku.
Ronald Reagan

Prezident Reagan, tváří v tvář hroutícím se akciovým trhům, trval na tom, že s ekonomikou je vše v pořádku. I dnešní krize je pouze krizí finančního sektoru.
Ve skutečnosti existují ekonomiky dvě: První, skutečná (reálná) ekonomika výrobků a služeb, kde na trhu probíhají transakce se zbožím proti platbám za toto zboží, a druhá virtuální neboli symbolická ekonomika peněz a finančních nástrojů, ve které se sází na budoucí pohyby cen a hazarduje hlavně s penězi druhých lidí.
Tato druhá ekonomika není nutně podložena skutečnými toky zboží a služeb; jejím hlavním produktem jsou peníze. Produkuje peníze přímo, bez obtěžující přítomnosti skutečných výrobků nebo služeb. Jak je to možné? Hlavně díky spekulacím, sázkám, hazardní hře. Prostě s touto druhou ekonomikou je vždy něco v nepořádku.
Chceme-li pochopit praktickou ekonomiku i ekonomii jako vědu, neměli bychom tyto dvě ekonomiky směšovat.
Rozdíl vysvětluje jednoduchá metafora: Když získáte peníze prostřednictvím zboží a služeb, zanecháte v ekonomice stopu – užitečný výrobek, cennou službu. Tento skutečný užitek lze spotřebovat; nová znalost se získá a uloží do organizační paměti ekonomiky. Můžeme říci, že peníze byly vydělané (zasloužené).
Když získáte peníze tím, že vsadíte třeba na budoucí vyšší úrokové sazby nebo směnné kurzy, nezanecháváte v ekonomice žádnou trvalou nebo viditelnou stopu – žádné zboží, žádné služby, žádné znalosti. Peníze se jednoduše přesunou z jedné kapsy do druhé, aniž by zanechaly jakoukoli skutečnou stopu. Peníze se prostě udělaly, jakoby kouzlem, jako v sázkové kanceláři.
Existuje tedy velký rozdíl mezi vyděláváním a děláním peněz. Není nic špatného na vydělávání peněz, ale dělání peněz se permanentně ocitá v potížích. Když ukradnu nebo vyhraji vaše peníze (převedu je z vaší kapsy do své), v ekonomice nezůstává žádný pozitivní přínos. Když si vaše peníze vydělám (tím, že vám prodám skutečné zboží nebo služby), dojde k pozitivní akumulaci užitku a znalostí.
Skutečná a virtuální ekonomika: Přerušení spojení
Tyto dvě ekonomiky, ač zásadně odlišné a relativně nezávislé, se v mezních situacích navzájem ovlivňují. Nové výrobky a služby vytvářejí nové pohyby kapitálu; skutečná ekonomika pohání finanční ekonomiku. Nové finanční toky umožňují a stimulují novou výrobu a služby, a tak pořád dokola … Problémy nastanou, když ona druhá ekonomika symbolů přestane působit v součinnosti s první ekonomikou skutečného zboží a snaží se dělat peníze prostřednictvím spekulací, sázek a iracionálního riskování.
Díky rychlé globalizaci kapitálových trhů, bleskové rychlosti, s jakou fungují komunikační sítě a internet, a automatizovaným, počítačově řízeným finančním nástrojům, je nyní v rostoucí míře možné získat peníze bez toho, abyste je vydělali: stačí je udělat. Rychlost je dostupná, potřebujete jen spoustu peněz do hry. Obrovské sumy peněz se získávají tím, že na několik minut nebo hodin investujete ještě větší sumy peněz, proženete je během jediného dne několikrát kolem světa. Žádné skutečné zboží nebo služby nemění svého majitele či lokalitu v tak krátkem zlomku času.
Symbolická virtuální ekonomika se tedy stala významně nezávislou, odpoutanou od skutečné ekonomiky. Lze spekulovat s ropou, vepřovými boky, hypotékami nebo zlatem, aniž byste se o tyto produkty zajímali, bez toho, abyste měli vliv na jejich pohyby nebo převody: Pro globální spekulanty je skutečná povaha těchto komodit nebo produktů většinou nepodstatná.
Peníze druhých lidí
Jak lze udělat peníze na krátkodobých změnách cen v rozsahu pouhých zlomků procent? Potřebujete spoustu peněz – a to znamená peníze druhých lidí.
Podnikatel nebo živnostník pracuje s vlastními penězi nebo vlastním dluhem. Banky, investiční ústavy, zajišťovací fondy a podobné instituce jsou specificky určené pro práci s penězi těch druhých. V globálním komunikačním prostředí i jediný obchodník může získat nebo ztratit miliardu přes noc – pokud má k dispozici dostatek peněz druhých lidí.
A jak dosáhneme toho, že získáme dostatek peněz druhých lidí? Snadno. Když jsou úrokové sazby vysoké, lidé budou ukládat své úspory do bank. Když jsou úrokové sazby nízké, investiční bankéři budou tyto peníze půjčovat levněji a začnou investovat – ne do skutečné ekonomiky, ale do spekulací a sázek v rámci symbolické ekonomiky.
Vezměme například ceny ropy: Ačkoli nabídka je dostatečná a poptávka ve skutečnosti klesá, sázejí se velké sumy peněz na rostoucí ceny. Nymex (New York Mercantile Exchange) dnes elektronicky obchoduje s ropou 24 hodin denně. Člověk může nakoupit velké množství ropy (ve skutečnosti pouze krátkodobé tituly na ropu), aniž by ji vůbec chtěl, viděl nebo uvedl do pohybu. Jak cena roste, druhý den ropu prodá, shrábne do kapsy zisk a vsadí si na další kolo zvyšování cen. Dosahují se vysoké zisky, aniž by ropné tankery vůbec opustily přístav… v takové ekonomice jsou všechno jen vícebarevné žetóny. Je v zájmu těchto „investorů“, aby ceny ropy a ostatních komodit rostly co nejrychleji a nejspolehlivěji.
Státní zásahy vyvolávají spekulační bubliny
Úsudek spekulantů, politiků a makroekonomů se jen zřídka opírá o znalosti a porozumění, jejich investice jsou špatné a rizika nesmírná – jsou tvůrci investičních bublin a krizí, plní si kapsy zisky – a pak nechávají bubliny prasknout … konec konců, jde o peníze těch druhých.
Jak se nejlépe vytvoří bublina? Tím, že dáte levně k dispozici spoustu peněz. Jinými slovy, stlačíte dolů náklady na půjčování peněz, úrokové sazby. Levné peníze se nalévají do ekonomiky velice rychle, na špatné peníze se chytají špatné projekty, skutečná ekonomika nemůže odpovědět kvalitními výrobky a službami, obchodní modely se stávají chatrným dovětkem. A nakonec spekulační bublina praskne. Nadělaly se velké sumy peněz, ale vždycky za to musí někdo zaplatit, někdo jiný musí o tyto peníze přijít. Jdou z jedné kapsy do druhé, bez jakéhokoli skutečného produktu mezi nimi.
Kdo platí za iracionální nevázanost hraní si s penězi těch druhých? Ti druzí lidé: Nerozumní kupující a nevinní daňoví poplatníci, ti všichni jsou pěšáci ve hře Kasino v oblacích. Vláda pomáhá z nesnází finančním institucím, aby tak zabránila panice investorů a útokům na vklady. V případě bank to musí dělat, protože vklady jsou pojištěné; v případě investičních ústavů to také musí, i když nepřímo, aby podepřela důvěru a stabilizovala finanční hospodářství. V obou případech je to v konečném součtu daňový poplatník, kdo zaplatí za všechny špatné úsudky, nerozumná rozhodnutí a neomezenou lidskou chamtivost.
Dvě větve ekonomie: Mikro a makro
Vezměme například nedávný kolaps wallstreetského giganta, investiční banky Bear, Stearns & Co.. Zcela nemoudré a nekompetentní rozhodování vedlo k pádu ceny akcií ze 178 dolarů na pouhé 2 dolary za akcii. Jen si představte, jaké kapitálové bohatství bylo ztraceno.
Federální banka zakročila, snížila náklady na vypůjčování peněz, poskytla peníze a schválila dohodu ve prospěch investiční banky JPMorgan Chase, která převzala Bear Stearns během jediné noci. Trhy se uklidnily a vrátily se zpět ke svému obvyklému spekulativnímu investování; daňoví poplatníci zaplatili za celou tuto dohodu svými těžce vydělanými penězi.
To nás přivádí k ekonomii jako vědě. Existují dvě základní větve ekonomie – makro a mikro. Mikroekonomie (také cenová teorie neboli teorie firmy) se zabývá tvorbou bohatství prostřednictvím výrobků a služeb na úrovni firmy. Studuje úsudek a veřejnou volbu, rozhodování, nabídku a poptávku po výrobcích, tvorbu cen, produktivitu, konkurenceschopnost, organizaci, veřejnou ekonomii, institucionální ekonomii, politické vědy, atd.
Makroekonomie se vyvinula jako studium agregátních hodnot na úrovni národní ekonomiky. Zabývá se státními zásahy, dolaďováním a přerozdělováním statků vytvořených někým jiným (většinou podnikatelským sektorem) – protože stát sám žádné statky nevytváří. Makroekonomie tedy studuje peníze, dluh a úrokové sazby, stejně jako úhrnné veličiny a statistiky národního hospodářství.
Takže mikroekonomové hovoří o výrobě, inovacích, rozhodování, poptávce a nabídce firem a podobně, zatímco makroekonomové hovoří o centrálních bankách, daňovém systému, úrokových sazbách, množství peněz v oběhu, směnných kursech, zaměstnanosti a vládní politice. Za ideálních podmínek se tyto dvě větve potkávají a navzájem doplňují, zapřahají svoji synergii ve prospěch národního blahobytu a tvorby a přerozdělování bohatství.
Za ne už tak ideálních podmínek stát a makroekonomie dominují a zasahují do tvorby bohatství tím, že je zdaňují, utrácejí za politické projekty, nekonečně si pohrávají s úrokovými sazbami, zachraňují padlé banky a finanční instituce a tak podobně. Stát je nejméně kompetentní institucí pro tvorbu statků, avšak je tou nejmocnější institucí pro prosazování svých politických cílů prostřednictvím zásahů a ovlivňování tvorby těchto statků.
Tato převaha makroekonomie nad mikroekonomií je zejména nápadná v post-komunistických státech. Jiné vzdělání ekonomů nebylo dostupné. Komunismus byl všechen o agregátních hodnotách, vládním ovlivňování a útlumu zodpovědnosti. Stát kontroloval vše, od cen a daní až po plány výroby a obchodní strategie.
Pan Bublina a jeho odkaz
Neoddiskutovatelným panem Bublinou byl předseda správní rady Federálního rezervního systému, ryzí makroekonom a monetarista, Alan Greenspan (viz např. Fleckenstein, Greenspan’s Bubbles: The Age of Ignorance at the Federal Reserve, 2008). Prakticky sám bez cizí pomoci, prostřednictvím své monetární politiky, vytvořil více bublin, než o kolika se zpívá v písni „I’m forever blowing bubbles“. Jeho vliv na ekonomiku byl po mnohá desetiletí nesporný. Mezi jeho vrcholná čísla lze zařadit krach na akciovém trhu v roce 1987, tzv. krize Savings & Loan (pád spořitelních a úvěrových sdružení), kolaps investičního fondu Long Term Capital Management, technologická bublina roku 2000, katastrofa zvaná Y2K a kreditní bublina a krize realit v roce 2007.
Kaše, kterou Greenspan navařil, poskytuje usvědčující důkaz o veřejné naivitě šéfa Fedu, pokud jde o pohyby na trhu a v ekonomice. Ještě více zneklidňující je skutečnost, že Greenspan nejen že dělal nákladné chyby, ale že dělal stejné chyby zas a znova. Nikdy se ze svých vlastních chyb nepoučil, nikdy nebyl schopen tyto chyby uznat a byl zcela neschopný poučit se z chyb druhých. Namísto toho neúnavně přepisoval vlastní historii, aby své chyby ospravedlnil.
Tento úděl je pro makroekonomy typický: Rádi se drží dogmat, jako je keynesiánsví, monetarismus nebo volné trhy – a nikdy je neopustí. Nechápou, že ekonomika není neměnný a předvídatelný stroj, kde si trochu pohrajete se vstupy a získáte odpovídající výstupy. Tak tomu není. Ekonomika není stroj; je to lidský systém, živý organismus, který se v rámci svého prostředí trvale adaptuje, přizpůsobuje a vyvažuje.
Použijme jednoduchou metaforu: Ekonomika je jako pes – jednou ho kopnete, a on vám olízne nohu a oddaně na vás hledí. Kopnete ho podruhé, a on s vytím uteče do kouta. Kopnete ho potřetí, a skočí vám po hrdle. Jak říkával můj mentor, ekonom Oskar Morgenstern: „Upustíte francouzský klíč do stroje, a ten se zastaví. Upustíte jej do ekonomiky – a ona jej pohltí.” Tedy absorbuje jej, přizpůsobí se mu jako živý organismus. Studium biologie a psychologie by tedy pro ekonomy bylo užitečnější než učit se fyziku, mechaniku nebo deskriptivní geometrii.
Bernanke zdědil Greenspanovu poslední bublinu, ale nezná také nic lepšího než si hrát s úrokovými sazbami (od léta 2007 se snížily již šestkrát) – a klesají stále níže a dál potápějí dolar.
Bubliny tady budou vždycky … Tak co?
Pokud jde o bubliny, měl bych asi zmínit co vždycky opakuji studentům … V roce 1637 tady byla známá bublina Tulipmánie. Ceny tulipánů vyháněli vzhůru spekulanti, kteří ani tulipány neměli rádi, milovali jen jejich rostoucí ceny a rychlé zisky – potom bublina praskla a oni přišli o peníze. Ale tulipány zůstaly, ještě krásnější a v hojnějším počtu než dříve. Tulipány dodnes přinášejí všem radost a dobré obchody. S ekonomikou nebylo nic v nepořádku.
Pak zde byla internetová bublina roku 2000. Mnozí nenasytní investoři přecenili své znalosti a schopnosti … a ztratili své peníze, když jejich bublina praskla. Ale s internetem a e-businessem bylo vše v pořádku: pouze neinformovaní investoři se spálili. Internet vyrostl do ještě větší síly a stal se dominantní globální silou, novým prostorem pro podnikání a vydělávání peněz. S ekonomikou nebylo nic v nepořádku.
A nyní je zde ta hypoteční a realitní bublina. Domy šly na odbyt jako čerstvě upečené koláče. Hypotéky byly levné a géniové z Wall Street, ve své nekonečné chamtivosti, poskytovali hypotéky lidem, kteří se mohli spolehnout jen na malý nebo vůbec žádný příjem … a bublina praskla. Mnoho bláznů, investorů a spotřebitelů přišlo o své peníze i své domy. Ale domy jsou stejně pevné a spolehlivé jako kdykoli předtím a stavební pozemky jsou krásné, v hojném počtu a o 20 procent levnější. S ekonomikou je vše v pořádku.
Tato stará moudrost byla známa našim předkům již dávno před všemi těmi CMO, CDO, CDS, SIV a „všemi těmi nesmysly ” a vším tím „humbukem” okolo nového oboru „finančního inženýrství“ (CMO – Collateralized Mortgage Obligation – Zajištěná hypoteční obligace, CDO – Collateralized Debt Obligation – zajištěná dlužní obligace, CDS – Credit Default Swap – směna úvěrového selhání, SIV – Structured Investment Vehicles – strukturované investiční nástroje).
Všechny tyto kreativní technické zázraky věčných nedospělých „hráčů“ postrádají skutečné pochopení financí, osobní odpovědnosti či dlouhodobých dopadů na ekonomiku. A nejen to, jejich bossové na Wall Street rozuměli těmto nástrojům a prostředkům dokonce ještě méně a dovolili, aby levné peníze zprostředkovávaly stále méně dobrých obchodů, financovaly stále více průměrných fúzí a akvizicí, které byly odsouzeny k nezdaru, když se vyčerpaly kreditní trhy. Pomocí spekulací a sázek se finanční nástroje prodávají dál, až se ztratí přehled o tom, kdo půjčuje a kdo si půjčuje.
Tohle znali už naši předkové, jak lze vidět na obrázku, který popisuje dvě ekonomiky, tu virtuální i tu skutečnou, v roce 1875. Nic se od té doby nezměnilo a nic se nikdy nezmění. Pouze někteří se umí poučit z chyb druhých; všichni ostatní se mohou učit pouze z chyb vlastních, stále dokola, generace za generací.
Spekulativní bublina je způsobena stejně tak chybou rozhodování a úsudku jako špatným poučením se z minulosti nebo falešným záměrem hráče. Ve skutečnosti jsou pozdní lítost, pravděpodobnost a hazardní hra nedílnými součástmi spekulativní bubliny. Co však činí bublinu mnohem složitější, je to, že jde o společenský jev. Masy investorů-gamblerů se pohybují stejným směrem, s nadšením následují a kopírují jeden druhého, protože masy a davy nemají vlastní rozum, znalost nebo inteligenci. Jeden blázen, který věří, že aktivum je značně podhodnoceno, nezpůsobí bublinu, ale spíše jen dočasně vyšší cenu. Je to skupina, dav, který zrodí spekulativní bublinu. Poválečná generace věčných nedospělců nemá jinou možnost než následovat jeden druhého, protože nemají čas studovat ekonomii, ale vědí hodně o jednoduchém hraní hazardních her.
Zlepšit jejich úsudek a rozhodování je velice obtížné. Vyžaduje to, aby se individuálně rozešli s davem a logicky přemýšleli o historii, hodnotě a pravděpodobnosti. Vyžaduje to opustit dogmata a neužitečné mantry o volném trhu a dělání peněz bez zásluh. K tomu nikdy nedojde a výkyvy té druhé ekonomiky budou stále prudší, zatímco pohyby skutečné ekonomiky (neboli dlouhodobé fundamentální ukazatele) budou stále mírnější a bezpečnější pro ty, kdož chtějí tvořit nové výrobky a služby, aby si zasloužili své peníze, ovládli svou chamtivost a používali zdravý úsudek, racionální rozhodování a zdravý rozum při správě svých záležitostí.
S ekonomikou je vše v pořádku…
… pokud státní makroekonomové nebudou i nadále stlačovat úrokové sazby, pohřbívat dolar, zažíhat inflaci, spekulovat s komoditami, prosazovat biopaliva, stimulovat růst cen energií, vyfukovat spekulativní bubliny, pobízet nezaměstnanost, zachraňovat bankrotující banky a investiční ústavy … a tak nezardousí skutečnou ekonomiku zboží a služeb a nepohřbí kapitalismus volného trhu.

Upraveno z Czech Business Weekly č.13, 31.3. 2008

Váš,
Milan Zelený

Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.
Čínské přísloví