Demokracie či pokus o židovské rabování

Německé bludy i do českých hlav
František Vančura - Vydáno dne 13. 01. 2009
Nedávno jsem si v knihovně zapůjčil "Dětský lexikon zemí" od Knižního klubu (překlad německého vydání z roku 2004 v nakl. Wissen Media Verlag), abych potomku rozšířil ponětí o geografii.
Lexikon je velice pěkně graficky vyvedený, na kvalitním papíře a jak to už bývá, jsem se rozhodl podívat na zpracování hesel mně známých. To, co jsem si přečetl o Bělorusku, mě mírně řečeno, silně překvapilo, protože je v ostrém kontrastu s mými zkušenostmi z početných pobytů v Bělorusku. Autoři tam uvádí: "Hodně lidí si však nemůže dopřát ani jedno teplé jídlo denně. Děti bývají hubené. Mnozí rodiče nejsou schopni dát dohromady ani peníze na školní vzdělání. Děti pak musí odejít ze školy a najít si práci."Odkud ty bludy berou? Úroveň školství je stejná, ne-li lepší, a v Bělorusku převyšuje zájem o studium na bezplatných i draze placených státních a placených soukromých vysokých školách nabídku škol. Co se týče výživy, je skoro totožná s Českem či Německem, byť potraviny jsou o něco vyšší a životní úroveň objektivně o něco nižší.
Přesto je tento propad ve srovnání např. s Ukrajinou zanedbatelný. Je ovšem zajímavé, že v hesle o Ukrajině se autoři knihy nerozhodli poškozovat pověst země narážkou na životní úroveň a pouze objektivně zhodnotili některé její turistické zajímavosti. Je to náhoda, nekompetence nebo úmysl?









Evropa a USA určují vítěze před hlasovánímJonathan Steele - Vydáno dne 19. 03. 2006
Běloruská vláda bude vybrána za cíl, pokud Západ nedostane ve volbách tento měsíc výsledky, které chce.
Očekávali byste, že evropský čelný představitel, který řídil po několik let neustálé zvyšování reálných mezd vrcholící 24 % nárůstem v posledních 12 měsících, nebude zvolen do úřadu? Co když také snížil DPH, srazil inflaci, snížil v posledních sedmi letech na polovinu počet osob v chudobě a zamezil sociálnímu napětí tím, že prosazoval nejspravedlivější rozdělení příjmů ze všech zemí v regionu?Samozřejmě, že ne, řekli byste. Slavnou frází Billa Clintona, "je to v ekonomice, hlupáku". Pokud nejsou přítomny prvořadé problémy politické nebo osobní nejistoty - začínající občanská válka, etnické čistky, hromadná zatýkání, vše zachvacující zločinnost na ulicích - většina lidí bude hlasovat podle své peněženky. A tak to pravděpodobně bude v Bělorusku za devět dní.
Proč potom západní vlády, po kterých to jako ozvěnou opakuje většina západních médií, stupňují crescendo jednostranného přinášení zpráv a komentování jedné z nejméně významných zemí Evropy? Condoleezza Ricová, americká ministryně zahraničí, ji minulý rok nazvala "výspou tyranie". Stephen Headly, americký poradce pro národní bezpečnost, si nedávno stěžoval, že "není dostatek rozhořčení a mezinárodní pozornosti Bělorusku". Jako by v pravý okamžik se nyní dočkáváme senzačních úvodníků a předpojatých zpráv v Americe i Evropě, které tvrdí, že nastávající volby jsou fraška a režim hluboce neoblíbený.
Viděli jsme podobný konformismus něco více než před rokem na Ukrajině, kdy jedna strana byla oslavována do nebes, jako by jenom maličká menšina zpátečnických nemyslících robotů ze sovětské éry nepodporovala prozápadního kandidáta Viktora Juščenka. Jeho protivník ve skutečnosti dostal 44 % hlasů a možná se vynoří s největším počtem hlasů v ukrajinských parlamentních volbách za dva týdny.
Prezident Aleksandr Lukašenko v Bělorusku určitě není žádný liberál. Manipuluje státní televizí, zakazuje rozšiřování kritizujících novin přes stánky vlastněné státem (kterých je většina) a často nechá ty, které jsou vytištěné v zahraničí, zkonfiskovat na hranici, ztěžuje opozičním stranám pořádání shromáždění a používá policii partyzánským a často brutálním způsobem. Studenti se obávají vyloučení a vládní zaměstnanci propuštění, pokud se připojí k protestům.
Toto platilo už v roce 1996, když jsme monitoroval referendum o ústavě jménem Evropského institutu pro média a referoval, že volební ovzduší nebylo ani svobodné ani čestné. V tomto období Lukašenko byl u moci teprve dva roky. Autoritářský populista posedlý řízením potom zůstal věrný formě (nikoli však komunistou - Bělorusko má dvě politické strany, z nichž jedna je nelegální).
Změna je v ekonomice. Jako jiné bývalé sovětské republiky bylo Bělorusko po roce 1991 postiženo masivním kolapsem, s poklesem objemu výroby o více než polovinu díky reformám "šokové terapie". Ale za 12 let u moci to Lukašenko vyrovnal, jak vykazují mé úvodní statistiky (všechny převzaté ze zprávy Mezinárodního měnového fondu o Bělorusku z června 2005).
Nebyl jsem v Bělorusku 10 let, ale místní občané, se kterými hovořím po telefonu, stejně jako návštěvníci ze Západu vyprávějí, že většina lidí je spokojena se svou životní úrovní. Mnozí mají rodinné nebo jiné vazby na Rusko, svého obrovského souseda, a cítí se vděční za stabilitu, umírněnost a hospodářství bez vlivu oligarchů, ze kterých se těší Bělorusko.
V rozporu s tvrzeními, že Lukašenkovy represe vytvořily "informační černou díru", výběr zpráv je rozsáhlejší než v roku 1996. Přes kabel, který mají milióny lidí, je dostupný kanál EuroNews financovaný EU a přístup k necenzurovaným webovým stránkám je snadný v internetových klubech a kavárnách nebo z domova.
Navzdory tomu existuje obrovská kampaň cizích vlád na vměšování do běloruských voleb, dokonce kontroverzněji než ta na Ukrajině v roce 2004. Zatímco Rusko se v těchto volbách stěží angažuje, Evropa a USA do ní pumpují peníze. Podle New York Times se hotovost pašuje z americké National Endowment for Democracy, britské Westminster Foundation a německého ministerstva zahraničí přímo členům Khopits, sítě mladých protilukašenkovských aktivistů.
Polsko znovu spustilo státem vlastněnou radiostanici na svých východních hranicích, aby vysílalo pořady na Bělorusko, zatímco Deutsche Welle německé vlády odstartovala vysílání do Běloruska letos. Aleksandr Milinkevič, hlavní kandidát opozice, cestuje po hlavních městech Evropy a získává podporu, která se rovná do očí bijícímu vměšování do cizí předvolební soutěže.
Některé z peněz se zahraničí budou použity na financování pouličních protestů slibovaných opozičními aktivisty, pokud Lukašenko bude prohlášen za vítěze. Už je nazvali "džínovou revolucí", když příznivcům rozdávají kousky látky jako symboly pro napodobení úspěšných demonstrací na Ukrajině a v Gruzii.
Ale proč mají Spojené státy s Evropskou unií v patách o Bělorusko takový zájem? Je to proto, že Bělorusko vyčnívá jako jediný postsovětský stát, který udržuje většinový podíl státu v hospodářství a má dobré výsledky? Je ideologická deviace zakázána? (MMF připouští Lukašenkův hospodářský úspěch a současně ho nazývá "naprosto neudržitelným", protože je založen na dovozech levných ruských energií a kvůli růstu mezd, který převyšuje růst produktivity práce.). Je problémem Lukašenkova nezávislost, jeho spojenectví s Ruskem a odpor k NATO, jeho neomalený styl typu "Já se nenechám sekýrovat"? Jak mi to řekl jen obyvatel Minsku, je jako "slovanský Castro".
Odpor proti Lukašenkovi uvnitř Běloruska je nefalšovaný, idealistický a v některých případech statečný. Jako ve zbytku východní Evropy, mezi nacionalistickými intelektuály a městskou elitou, zejména v hlavním městě, jsou mnozí, kteří chtějí změnu a cítí, že odměny za ten risk stojí. Chtějí morální podporu Západu a jeho svobodu, stejně jako jeho peníze. Ale nejsou většinou. Lednový průzkum veřejného mínění prováděný Gallup/Baltic Surveys a zveřejněný v emigrantském Belarussian Review zjistil, pouze 17 % podporu Milinkeviče a téměř 55 % podporu Lukašenka.
Západní poskytovatelé kapitálu tvrdí, že jejich motivy jsou nevinné a že pomoc je nabízena jen pro rozvoj "demokracie" a "evropských hodnot". V tom případě by měli trvat na tom, aby skupiny a média, kterým v Bělorusku pomáhají, byly čestné, přesné a inteligentní spíš než jednostranní očerňovači svých oponentů zrcadlící Lukašenkův přístup. Ale pokud západní média, přes své vychloubání se objektivitou a roky zkušeností v demokracii informují o Bělorusku také způsobem, který je omezený a předpojatý, chtít to je moc.







O serveru Bělorusko.CZFrantišek Vančura - Vydáno dne 08. 07. 2005
Když jsem před několika lety zadal do vyhledavačů klíčové slovo "Bělorusko", zobrazily se mi kromě odkazů na základní turistické info z webů CK jen stránky zaměřené na politickou situaci. Ani po letech se na tom nic nezměnilo, na českém netu skoro žádné údaje (kromě informací o vízech a celních předpisech) pro případné návštěvníky Běloruska prostě nenaleznete. Přehled několika málo cestopisů shrnujeme v článku Cestopisy o Bělorusku na českém internetu (aktualizováno 1. 1. 2007).
Vítám Tě tedy, milý návštěvníku, na stránkách www.belorusko.cz!
Naše stránky zahájily provoz 8. července 2005 na doméně www.belorusko.cz jsou financovány pouze z vlastních zdrojů, nedostáváme žádné granty ani z Běloruska ani Česka. Chceme přinášet články s užitečnými a zajímavými informacemi ze země, která leží překvapivě blízko České republiky - z Ostravy je to vlakem blíže do běloruského Brestu než do Chebu. Přesto o ní obyvatelé Česka vědí méně než o Polsku, Egyptě či Srí Lance.
Existující stránky o Bělorusku i klasická média přináší jen jednostranné, výběrové a neúplné zpravodajství omezené výhradně na vlastní výklad politické situace v Bělorusku a osobu prezidenta Lukašenka. Za současného stavu, kdy existence médií zcela závisí na schopnosti vytvářet zisk, který se odvíjí od prodejnosti či sledovanosti, lze negativní zprávy prodat lépe než pozitivní. Skutečnosti prezentované médii bohužel zájem o Bělorusko spíše potlačí, než aby ho vyvolaly, a tudíž se o tuto zemí nikdo, s výjimkou podnikatelů tam již působících, ani nezajímá.
Mé postřehy z pobytů v Bělorusku za posledních deset let doplňuje rodilá Běloruska. Informace v "nadčasových" článcích se snažíme pravidelně aktualizovat. V budoucnu plánujeme zavést registrované členství s možností přidání komentářů ke článkům, inzerci související s Běloruskem a přístup k bonusovým článkům pouze pro registrované čtenáře.
Budu se snažit uveřejňovat informace nad rámec skrovných zpráv dostupných z běžných zdrojů na území ČR. Ukázat tuto zajímavou zemi z úplně jiné strany. Články by se měly, jak již naznačují rubriky, týkat především cestování, ekonomiky, kultury a sportu. Vycházím z vlastní zkušenosti a nespočetných ruskojazyčných zdrojů, především Belta, Bělorusskije novosti Belapanu, Respublika, Belgazeta, Belarusy i rynok, Komsomolskaja Pravda v Bělorusku a další.





Kongres demokratických sil v MinskuFrantišek Vančura - Vydáno dne 03. 10. 2005
První říjnový víkend se v Minsku konal Kongres demokratických sil. Tento článek věnujeme tomu, o co tam šlo, kdo se tam představil a jak to skončilo.Nezadržitelně se blíží červenec 2006 a tím pádem i prezidentské volby v Bělorusku. Představitelé roztříštěné a nejednotné opozice proti prezidentu Lukašenkovi se snaží racionálně dohodnout na společném kandidátovi, aby opoziční strany zvýšily šanci na vítězství někoho ze svých řad.
Ten někdo měl být vybrán hlasy 940 delegátů opozičních stran a nezávislých nestátních hnutí na Kongresu demokratických sil. Organizátoři v Bělorusku marně hledali prostory pro sjezd, dokonce se uvažovalo o jeho konání v zahraničí, ale poté, co Lukašenko poručil místním úřadům poskytnout pro účely Kongresu prostory, našli se v budově Paláce kultury Minského automobilového závodu. Pozváno bylo na 300 hostů, mezi nimi i prezident Lukašenko, včetně 80 ze zahraničí.
Kongres se konal první říjnový víkend v sobotu a neděli. Před účastníky vystoupil Alexandr Buchvostov za organizační výbor a sdělil, že z 930 vybraných delegátů se dostavilo (zatím) 760 a dále 260 hostů, mezi nimi představitelé ambasád, poslanci Evropského parlamentu, dvou ruských politických stran, a přítomno bylo i 160 novinářů z Běloruska i zahraničí. Kongres nebude rozpuštěn, ale přemění se v orgán, který bude 9 měsíců řídit politickou kampaň.
První den se posuzovala politická situace v Bělorusku a plán postupu demokratických sil. Před účastníky Kongresu předstoupil ředitel v Bělorusku uzavřeného Nezávislého institutu sociálně-ekonomických a politickým průzkumů se sídlem ve Vilniusu Oleg Manajev s prezentací zářijového průzkumu, podle kterého se 45 % Bělorusů domnívá, že by Bělorusko měl vést někdo jiný než Lukašenko. Co zbývajících 55 % Bělorusů, ani jak byl výzkum prováděn a kdo ho financoval se neuvádí. Společného kandidáta opozice je připraveno podpořit pouhých 10 % dotázaných Bělorusů.
Druhý den začal představením kandidátů. Byli čtyři - Stanislav Šuškevič, Sergej Kaljakin, Anatolij Lebeďko a Alexandr Milinkevič. Šuškevič je předseda Běloruské sociálně-demokratické Hramady. V neděli svou kandidaturu stáhl (měl nejmenší podporu). V prvním kole obdržel Kaljakin (předseda Strany komunistů Běloruska) 18,7 %, Lebeďko (předseda Sjednocené občanské strany) 32,3 % a Milinkevič (vede sdružení běloruských nevládních organizací) 383 hlasy - 47,1 %, hlasovalo 813 delegátů. Protože nikdo nedosáhl 50 %, do druhého kola šli Milinkevič a Lebeďko, těsné vítězství získal Milinkevič s 399 hlasy oproti 391 hlasu pro Lebeďka.
Průběh kongresu byl několikrát zpestřen. Běloruská televize prokázala "brilantní pohotovost", když stihla natočit Šuskeviče, kterého někdo polil smetanou. Kongres si neodpustil přijmout rezoluci "O nezákonnosti účasti Alexandra Lukašenka v prezidentských volbách roku 2006". Když Berazienka představoval komunistu Kaljakina, při slovech "Mávání bílo-červeno-bílou vlajkou společnému kandidátovi hlasy nepřidá, naopak sníží jeho šance na vítězství." se ozvalo "Hanba". Kaljakin potom dostal slovo, poznamenal, že "tím lijí vodu na mlýn nepříteli a že se musí vyvarovat sporů". Moudrá slova. Lukašenko se na vítězství ve volbách (při 10% podpoře společného kandidáta opozice) asi moc (ne)nadře.
Můžete si přečíst, jak o těchto událostech informuje Mirek Tóda ze SME v článku Bielorusko hľadá súpera pre Lukašenka, u kterého je z nepochopitelného důvodu foto dva týdny staré "demonstrace" jedné stovky zubrů v Minsku. Lebeďko, který neodmítl násilí při případné "revoluci", pro SME prohlásil "Obávam sa, že by to bol skôr rumunský scenár". Dále v podvečer uveřejnila slovenská Pravda článek Opozícia proti Lukašenkovi sa spojila. Ten je opět z (ne)pochopitelného důvodu doplněn portrétem prezidenta Lukašenka (asi si ho na Kongresu zvolili za společného kandidáta), po fotografiích kandidátů opozice ani stopy. Ani v brzkých ranních hodinách nepřišlo nikomu divné, že "na Kongrese demokratických síl, na ktorom sa zišlo vyše 800 zástupcov opozičných strán a hnutí." a přitom "Milenkevič, ktorý (ve druhé kole) získal 339 z 391 hlasov, ". O víkendu se událostem v Minsku po dlouhé době obsáhle a důkladně věnoval také Lubomír Gombos na Kremlinu.



Zákon a pořádekTatjana Vančurová - Vydáno dne 24. 03. 2006
V časných ranních hodinách bylo v pátek zadrženo okolo tří set lidí a po páté ranní komunální služby nezanechaly ani stopy po několikadenních protestech.
Včera 23. března Ústřední volební komise (ÚVK) vyhlásila oficiální výsledky prezidentských voleb. Vítězství Aleksandra Lukašenka se upevnilo o 28 tisíc dříve nezapočtených hlasů, úřadující prezident tak získal podporu 83 % voličů. Aleksandr Milinkevič po sečtení a upřesnění dostal o 7 tisíc hlasů navíc, skončil s 6,1 % hlasů, Aleksandr Kozulin se pohoršil o jednu desetinu procenta a získal 2,2 %, počet hlasů pro Sergeje Gajdukeviče se nezměnil - 3,5 %.Když se měří dvojím metrem
Jako jeden z argumentů ve prospěch tvrzení, že volby byly zfalšované, opozice uvádí i to, že není možné v demokratických volbach získat tak velký počet hlasů. Nicméně výsledky prezidentských voleb z roku 2004 v Gruzii dokazují, že to možné je, a to dokonce s ještě pozoruhodnějším počtem hlasů. Michail Saakašvili ve volebním klaní podle ÚVK Gruzie zvítězil ohromujícími 96,27 %! Kandidovalo proti němu 5 dalších kandidátů a 4 z nich nedostali ani jedno procento. O tom se přilíš nemluví. My o tom nebudeme mluvit též. Fakta mluví sama za sebe.
Jak je to ve skutečnosti, ví málokdo
Ani lídři opozice, ani vláda již nechápe, co dělat dál s mládeží, která třetí den "bydlí" v centru Minsku. Je prostě opuštěna a skoro zapomenuta. Když se zeptáte účastníků protestu, co vědí o plánech kandidátů, odpovídají podrážděně, zle: "Nejsme tady kvůli nim, jsme tady za sebe!" Ti, co zažili strach první noci, teď prožívají zklamání. Předáci se k nim neobracejí s dlouhými projevy a největší emoce u demonstrantů vyvolává troubení klaksonu projíždějících aut. Jako odpověď celý tabor vybuchuje výkřiky přivítání a věří, že tohle je projev solidarity řidičů. (Napadá mě:- "Děkujeme všem řidičům, kteří v noci svítí a podporují tím v Bělorusku boj za demokracii").
Již v úterý se dalo postřehnout jakési ochlazování vztahu Milinkeviče ke svým stoupencům, kdy řekl, že "pokud se mládež rozhodla zůstat, zůstanu s ní". Pochopila jsem to správně, že jinými slovy řekl: "Nejsem organizátorem této akce a tudíž ani nenesu odpovědnost za následný vývoj událostí?"
Narozdíl od Milinkeviče Aleksandr Kozulin jasně vyjádřil záporné stanovisko k rozmístění mládeže na náměstí a vyzýval ke složení stanů a odchodu. Svůj postoj opakoval i včera, 23. března večer, a zdůvodnil to tím, že "lidí nepřibývá". Nejvíce protestujících bývalo od 18. do 22. hodiny - kolem 3-5 tisíc, ale do rána vydrží jen 200 odvážných. Mládež vzdorovitě stála tři dny, zkoušela svou odolnost vůči mrazu, policii i vůči vlastním lídrům.
I po dnešních událostech nejsilnější opoziční předak Milinkevič zdůraznil, že "rozhodnutí o vytvoření stanového městečka bylo spontánní a jeho tým s tím není spojený, je to občanská iniciativa. Jsou to lidé, kteří ukázali, že je možné překonat strach. Oni udělali to, co nedokáže udělat několik generací politiků".
Chronologie událostí aneb Velký jarní úklid na náměstí
Pozdním večerem 23. března oznámili protestujíci ze stanového místečka, že při splnění čtyř požadavků jsou ochotni opustit náměstí:
Propuštění všech aktivistů volebních štábů a účastníků akce
Vyhlášení opakovaných voleb do 16. cervence 2006
Rozpuštění ÚVK
Žaloba na všechny osoby podílející se na "falzifikaci" výsledků voleb
Ve tři hodiny ráno přijelo 7 "antonů", několik obyčejných autobusů a komunální technika. Tím začalo odklízení stanového městečka. Tábor vydržel 3 dny a tvořilo ho 35 stanů. Pracovníci bezpečnostních složek požádali novináře, aby opustili tábor, pak navrhli účastníkům, aby nastoupili do autobusů, ale demonstranti se posadili na zem a chytili se za ruce. Prvních deset účastníků bylo naloženo do auta, ostatní do připravených vozů nastoupili sami. Celkem bylo zadrženo kolem 250 demonstrantů, ze kterých, jak se později ukázalo, bylo 22 nezletilých, které hned poslali domů, občané Litvy a Ukrajiny, syn Milinkevičovy manželky, synovec Kozulina, velvyslanec Polska Marius Maškevič a další dvě polské občanky. Zásah trval 20 minut a nikdo nebyl zraněn. Pracovníci komunálních služeb nechali novináře vyfotografovat opuštěné stany, potom provedli velký úklid za pomoci traktorů. Mezi odklizenými předměty nebyly žádné lahve od alkoholických nápojů. V pět hodin ráno na náměstí nebylo po protestech ani stopy.
Někteří účastníci mohou nést zodpovědnost i trestní
Dnes Ministerstvo spravedlnosti vystoupilo s oznámením, že masová shromáždění na Říjnovém náměstí v Minsku smí probíhat s povolení Rady ministrů a Minského městského výkonného výboru a upozorňuje na zodpovědnost za provedení nepovolených akcí - toto rozhodnutí bylo přijato minským magistrátem v roce 1998. Ministerstvo spravedlnosti připomnělo, že za porušení pravidel provedení masových shromáždění hrozí upozornění, pokuta ve výši 1 bázové veličiny (Pozn. - Cca 345 Kč) nebo trest od 3 do 15 dnů.
Na konec několik reakcí politiků po dnešním zásahu
Šéf ministerstva zahraničních věcí Ruska Sergej Lavrov na dnešním brífinku řekl, že "nechápe, co lidé reálně očekávali, a to, co viděl v reportáži z Minsku nepřipomínalo rozhánění nebo použití síly a ani v nejmenším nelze přirovnát k násilnostem, probíhajícím nyní v řadě evropských měst".
Milinkevič reagoval: "Vláda opět ukázala svou pravou tvař, nevydržela zkoušku demokracie. Nicméně od počátku nebyly v tomto ohledu žádné iluze. Dnešní vláda neumí vést dialog se společností. Ona se lekla akce naplánované na 25. března. To je začátek konce. Stanové městečko silně dráždilo a reakce byla krajně nervózní. Je možné, že 25. března nás na náměstí nepustí, ale věřím, že se národ nezalekne."
Gajdukevič: "Zásah zachránil od smutného konce (Pozn. - nemoci, omrzlin) nejen účastníky, ale i Milinkeviče a Kozulina, jsou to oni, kdo vytáhl mládež na ulici".
A zatímco Milinkevič vyzývá Západ k přitvrzení vůči Bělorusku, premiér Ukrajiny Jurij Jechanurov na dnešním vystoupení před studenty a učiteli Kyjevské polytechnicke univerzity se zdržel kritiky volebního procesu a řekl: "Věřím, že jestli Aleksandr Lukašenko nedostal 83 %, tak 82 % dostal určitě. Co chceme my - to je jedna věc, realita - druhá. Každý národ si zaslouží tu vládu, kterou má."
Viktor Juščenko dodává, že Ukrajina prosazuje pragmatický vztah a rozvoj obchodně-ekonomických styků.