Člen PaSu o P.Sedláčkovi - zakladateli Národní strany

Tento článek starý rok a uveřejněný na webu Národní myšlenky doporučuji všem. Mohu si o panu Červenkovi myslet cokoliv, ale zmínka o Edelmanové, že kvůli politice třeba vstoupí do Židovské obce a skutečnosti, které tuto "tezi" Edelmanové potvrzují, určitě znalcům možnosti vstupu do ŽO ledacos napoví a já se mohu zase jenom usmívat !

Pavel Sedláček je pokrytec a lhář
Zdroj: http://www.narmyslenka.cz
Tak mám prý stanout před Národním tribunálem, alespoň to požaduje jistý Martin Verner na webu Národní strany, více viz zde. Abych se přiznal, velice rád bych před tímto tribunálem stanul již jenom proto, aby bylo nějakou důvěryhodnou institucí posouzeno mé provinění a abych si vyslechl za to, že jsem byl v období od 30. září 1987 do listopadu 1989 členem zločinecké organizace a věděl jsem to, nějaký trest. Nebudu zde podrobnosti svého členství rozebírat, řeknu jenom, že v pokřivené době jsou i motivy lidského jednání pokřivené, přičemž je zároveň každý lidský osud jedinečný a vynášet nad ním soud by mělo vyžadovat pečlivou znalost reálií. Je samozřejmě chybou, že zde dosud taková instituce jako Národní tribunál není a já se plně ztotožňuji s požadavkem politického hnutí PaS po jejím vytvoření. Úplně jiný případ je však, proč je znovu má kauza otevírána právě teď a právě na webu konkurenčního politického subjektu, jenž je plně v režii utojovaného předsedy Politické rady Národní strany Pavla Sedláčka. Okrajovou otázkou přitom zůstává, zda nějaký Martin Verner skutečně existuje, nebo zda je to další metamorfóza někoho, kdo se za svou činnost a své jméno stydí a píše pod jmény Fořtových, Chocových či ing. Eliášů. Není pravým důvodem tohoto štvavého článku to, že kruhy, kterým podobné útoky slouží, jsou poplašeny kladnou odezvou na kvalitní vystupování zástupců PaSu v médiích. Mohu se mýlit, ale dalším možným impulsem může být můj článek "Jsme v desítce" upozorňující na fakt, že dle agentury Factum Invenio jsme se dostali v prognóze volebního výsledku do první desítky a náš odhadovaný zisk je dvakrát vyšší než odhadovaný zisk Sedláčkova subjektu. Není pravým důvodem pouze závist kombinovaná s chutí uškodit? Pryč jsou výzvy a závazky představitelů Národní strany vyzývající k neútočení v rámci národně orientovaných stran. Tomu, komu nejde o věc, přece pranic záleží na klidu v národně-konzervativní části českého politického spektra. O čem to svědčí? Pouze o tom, že bohužel jedním z dosavadních pilířů politiky tohoto uskupení je neustále se opakující snaha lhát a podvádět. Stačí jenom vzpomenout na podvržený "dopis předsedy NSJ" a primitivní snahy NS dělat z něj "interní záležitost naší strany". Ubohost aktuálního útoku nejlépe ilustruje fakt, že mé "členství" v době zakládání obnovené Národní strany panu Sedláčkovi nepřekáželo. Radil se se mnou (zřejmě jako i s několika dalšími) o tom, co a jak dělat, první veřejné vystoupení NS (v oné době ještě neregistrované) bylo v Děčíně a program NS, který je i dnes jedním ze základů současného programu Sedláčkova uskupení, se po dva dny sestavoval na naší chalupě v Lužických horách. "Skvrnou" a "odpadem" jsem se stal až po té, co jsem člověku, o jehož minulosti stále nikdo nic neví (tvrdil sice, že studoval v Itálii, ale zahraniční působení bývá často "krytím" agentů bezpečnostních služeb), napsal, že se obávám, že pro svůj manažerský způsob jednání s kolegy nebude do budoucna pro hnutí postavené do značné míry na kamarádství a vzájemné důvěře přínosem. A obávám se, že mé tehdejší hodnocení se v čase potvrdilo. Veškeré působení tohoto člověka v národoveckém prostředí lze po celou dobu charakterizovat snahami rozvrátit vše, co se mu nepodřídí a odradit všechny, kdož jej intelektuálně převyšují a nechtějí mu sloužit podobně jako kariéristka Edelmannová, která se kdysi jednomu mému kolegovi svěřila, že pro úspěch v politice je odhodlána udělat vše, dokonce prý zamýšlela vstoupit i do židovské obce. O jejím loutkovém postavení ve funkci předsedkyně Národní strany nejlépe vypovídá fakt, že v době intenzivních jednání o vytvoření jednotné kandidátky pro tyto volby pronesla za celou dobu těchto mnohahodinových rozhovorů snad dvě, tři věty. Jinak hovořil jenom "velký loutkař". Smutný je pak počet těch, kteří sedli na lep slibům této podivně tajemné figury o miliónech na předvolební kampaň a aniž by se tázali na záruky a původ slibovaných peněz, upsali se mu. Cožpak neslyšeli, jak kolegovi nacionalistovi hrozí, že na něj pošle Ukrajince? Nebo přeslechli, když na těchto jednáních nazval veřejně jednoho ze současných krajských leadrů kandidátky NS idiotem? A kdepak jsou ty slibované billboardy???!!!! Milionářská Národní strana nebyla schopna ani dodat předvolební rozhlasový spot Copak ještě všichni nepochopili, že cílem činnosti Pavla Sedláčka (je-li to jeho pravé jméno) není posílení pravicové scény, ale její zánik?Republikány se mu již podařilo zlikvidovat, teď byl zaúkolován zlikvidovat PaS. Snaží se, co mu síly stačí, neuvědomuje si však, jak je slabý a jak je pozdě. Nebo snad uvědomuje a jde pouze o zoufalý výkřik zoufalého a neúspěšného tragéda? Jak již jsem v úvodu zmínil, jsem plně za vytvoření Národního tribunálu, před nímž by měli stanout všichni, kdož v dobách před listopadem i po něm českému národu jakkoli vědomě škodili. Jsem přesvědčen, že by jedním z prvních nekomunistických škůdců byl vedle Havla, Pitharta, C.Svobody, J.X. Doležala či L.Palaty i Pavel Sedláček(jmenuje-li se tak), a to za jeho soustavnou snahu odradit od národovecky orientovaných aktivit všechny poctivé české vlastence a rozvracet vše, co jen trochu vypadá, že by mohlo takto orientované aktivisty spojovat. Stačí jenom vzpomenout všech těch, kdož se na vzniku NS původně podíleli bylo jich okolo třiceti, za všechny jmejme pány Martinovského, Trysčuka, Janovce, Hulína, Šibřinu a další) a z nichž nezbyl v Ns po půlroce působení "obnovitele" NS nikdo! Jak nedozírná ztráta pro další vývoj této organizace! Kolik se jenom vytratilo sil a nápadů kvůli jednomu v lepším případě velikášskému sobci, v horším jasnému zrádci. Nejinak tomu přeci ale bylo i se Sedláčkovou vstřícností ke spolupráci jednotlivých vlastenecky orientovaných subjektů. Stačí vzpomenout referendum o vstupu do EU, kde spojili síly všichni, vyjma samozřejmě Národní strany. A ,nalijme si čistého vína, i integrační rozhovory Národní pětky, pozdějších Národních sil se rozpadly také jenom kvůli jednomu člověku. Hádejte kterému. Nejprve od nich s jasným udáním důvodu (Sedláček) odstoupili národní socialisté, následováni dalšími, kteří již v rámci zachování budoucích "korektních vztahů" veřejně deklarovali šechny možné důvody jiné, leč mimo mikrofony a články mluvili jasně: právě Pavel Sedláček je tím jediným důvodem krachu slučovacích jednání a dobře to ví stejně jako to, že by věci národního hnutí u nás nejvíce prospěl, kdyby z něj navždy odešel. Nikdy to neudělá, o prospěch tohoto hnutí mu totiž vůbec nejde.
autor: Miroslav Červenka datum: 28.2.2008

Intermezzo:
Historie a náboženství Židů(zkrácená předmluva)
Když se v roce 1948 Harry S Truman ucházel o presidentský titul, všichni jej v té chvíli opustili. Náhle se objevili američtí sionisté a na prkna provizorního pódia přinesli dva miliony dolarů v hotovosti. A proto USA tak rychle uznaly stát Izrael. Je to ukázka všudy přítomné korupce v americké politice.
Uspěchané uznání Izraele jako státu, bohužel, vyústilo v pětačtyřicet let vražd, násilí a zmatků. Vinu na tom mají především ti, kteří mají sklon se domnívat, že velký nebeský realitní agent jim na věky věků věnoval oblast Judey a Samarie. Ukvapené vytvoření Izraele otrávilo politický a intelektuální život i v USA, pochybném izraelském patriotovi.
Pochybném proto, že nikdy žádná jiná minorita a americké historii nevytáhla tolik peněz z kapes amerických daňových poplatníků, aby je obratem investovala do své " domoviny " . Náboženská menšina, čítající méně než dvě procenta, si koupila nebo zastrašila(!) dvě třetiny amerických senátorů. Izraelská lobby totiž dokázala vyvolat dojem, že každoroční přísun mnoha miliard dolarů do Izraele z něho vytvoří " obranný val proti komunismu " . Ve skutečnosti neměl v oblasti Středního východu tehdy velký vliv ani komunismus, ani Sovětský svaz. Zato se podařilo sionistům poštvat proti Americe kdysi přátelský arabský svět. Vidíme to i dnes. Kdekoliv se objeví byť jen trochu náznak přátelských vztahů ze strany Arabů, už se objeví židovští agenti, aby za pomoci pomluv, případně nějakého toho atentátu vše zničili. Obětí různých křiklavých lží jsou pak především američtí Židé, soustavně šikanovaní profesionálními teroristy typu Begina a Šamira. Ti Židé, kteří neuznávají agresivní a hlavně rasistickou politiku státu Izrael, jsou často označováni za zrádce a nezřídka i vražděni zabijáky Mosadu.
Židovský profesor Izrael Shahak, autor knihy " Historie a náboženství Židů " , až do konce svého života nepřestal analyzovat Talmud a komplexní vliv rabínů na malý stát, který se židovský rafinát snaží proměnit na čistě židovskou teokracii.
Izraelské úřady se Shahakovi snažily znepříjemnit život. Ale s člověkem, který prožil dětství v koncentračním táboře, jen tak něco nehne. Profesor Shahak obnovil Izraelskou ligu lidských práv a prací v ní si vysloužil nenávist sionistů. Byl to on, který vytvořil pojem " židonacisté " , který charakterizoval metody používané Izraelci proti Palestincům. Poukazoval na přímý vztah mezi sionismem, judaismem a represemi proti nevěřícím. Nevěřícími jsou v tomto případě všichni, kdo nejsou Židé. Těmito výroky profesor morálně narušil izraelské zákony a politické praktiky. Kniha čtenáře zajistě zaujme.

Jedince píšící pod pseudonymem doc. má webu Republikáni několik zajímavých článků . Zde je jeden a určitě není náhodou, že jenou potvrzuje mnou vyslovená podezření více jak před rokem a navíc i reflektovaná jinými činovníky politickými aktivisty.
Komu slouží Národní strana
Politické spektrum každého systému demokratury se skládá z několika názorových spekter. Bylo by možno jej vymezit na spektrum pravicové, extrémně pravicové, středové, levicové a extrémně levicové. Je důležité, aby všechna tato spektra byla, pro zdání demokratického podílu obyvatelstva na vládě, alespoň částečnou silou zastoupena. Zatímco volič extrémní levice může demokraticky uspokojit svoji touhu podílet se na vývoji při pohledu na kandidátku Strany zelených nebo KSČM, pravicovým voličům znechuceným současným kabaretním politickým systémem mnoho alternativ nezbývá. Stejně tak potenciálně velmi cenným aktivistům, kteří se rozhodnou nedržet se již stranou ve stínu beztvarého davu.
Systém ze známých důvodů nechce a nemůže tolerovat oficiální alternativu tohoto směru. Tedy alespoň v případě, kdy ji nemá plně pod kontrolou. A toto je příklad Národní strany. Strana vznikla 31. října 2002 a její název byl plagiátem úspěšné nacionalistické Slovenské národní strany (SNS). Vzpomeňme však, co tomu předcházelo. Hlavní myšlenkou lidí v pozadí bylo utvořit alternativu schopnou zastřešit nezkrotné nacionalistické proudy a pevně je kontrolovat. Na tehdejší vůdčí sílu hnutí - Národně sociální blok (NSB), byl vytvořen silný tlak na akceptování lidí z okruhu současné šéfky Národní strany Petry Edelmannové. Jak jinak než výměnou za velké peníze (v řádech milionů korun) a samozřejmě postupné předání kontroly nad stranou. To bylo vedením odmítnuto a NSB raději rozpuštěn.
Bylo tedy nutno zaměřit se na jiný cíl. Konkrétně Národního front castistů a odpadlíky z Vlastenecké ligy. Ti pracovali na vytvoření původní Národní strany již od roku 1996. V době průniku lidí z okruhu paní Edelmannové do přípravného výboru (2001), bylo již tedy vše hotové. Druhou podmínkou úspěchu bylo, stejně jako v případě NSB, nahrazení současného vedení. Strana se následně díky názorovým rozpeřím rozštěpila na dva přípravné registrační výbory Národní strany. Staré vedení bylo Ministerstvem vnitra při žádosti o registraci, celkem logicky, odmítnuto. Následně však díky zákulisním tlakům druhého, "vyvoleného", registračního výboru, Nejvyšší soud tuto negaci zrušil. Vzniká Národní strana, posléze sněm jednomyslně volí za předsedkyni strany Petru Edelmannovou.
Následuje řada demonstrací nebo spíše (díky slabé členské základně) provokací. Bezúspěšné lanaření aktivistů jiných frakcí (RMS, DS, NO ...) a následné rozvázaní jakékoliv spolupráce s většinou českých nacionalistických uskupení. Pokračuje kopírování taktiky jiných evropských hnutí - demonstrace dvaceti lidí před Domem etnických menšin s ukradeným plakátem bílých a černých ovcí švýcarské nacionalistické strany, vytvoření Národní gardy po vzoru maďarských nacionalistů atd. Ta by prý již měla zahrnovat (při současném počtu 30 aktivních členů Národní strany) na 5000 gardistů. Je možné se nad tím pousmát? Snad jen pokud si neuvědomíme ohromný potenciál Národních gard v rukou skutečných patriotů. Takto byly Gardy díky kvapnému a cílenému činu Národní strany úmyslně zdiskreditovány, ztrapněny a legislativně ošetřeny. Zajímavá je též vizáž jejich členů. Ačkoliv se distancují od spojení s ?ultrapravicí? a každou svoji provokaci do detailu plánují, je možno na jejich akcích vidět klasické, staré a uměle vyholené skinheadské policejní typy v roli vlajkonošů. Jde snad o další vábničku? Jak si vysvětlit v našich kruzích nevídaný, mediální zájem a prostor v mediích? Je možné, že se skupince patnácti postávajících bezcenných onanistů dostane v televizi větší prostor než třísethlavému davu? Určitě ne.
Poslední volební kampaň Národní strany spolykala přes 12 milionů korun. Nutno podotknout, že tyto peníze se díky neúspěchu nikdy nevrátily. Přesto strana pokračuje v činnosti i v kandidatuře. Kde bere prostředky na svoji aktivitu? Ze stranických příspěvků těžko. Může být tajemným sponzorem skupina pánbíčkářů z KDU-ČSL nebo židozednářů z ODS se kterými, jako se svými "nesmiřitelnými nepřáteli", udržuje vedení četné styky? Nebo snad předseda ODS Mirek Topolánek? Lecco tomu nasvědčuje. Položme si otázky. Koncentruje se vůbec Národní strana na reálné získání politické moci, nebo je pouhou smrdutou a nenasytnou houbou v rukou mistrů loutek? Houbou pohlcující a znechucující sympatie českého obyvatelstva k alternativě nacionálního spektra? Skupinou zcizující a znehodnocující moderní nápady evropského nacionalismu? Na tyto otázky si musíme odpovědět sami. Dřív než dopadneme jako Národní stranou zažalovaný záložník fotbalové Sparty Pavel Horváth.