Dr.KOBLIHA - zase o těch od Jordánů a jejich nohsledů

Muži změn

Bohumil Kobliha

Dne 14.ledna 2009 jsem si z bankomatu vybral třicet liber. Tři desetilibrové bankovky. Co je na tom zvláštního? Tohle. Za celá léta co si takto vyzvedám z mašinky mi nikdy do ruky nevyjely zbrusu nové peníze.Tyhle navíc voněly barvami, které neměly ani čas pořádně vyschnout. I když se na nich barva nerozmazává, jak to bývalo na našich nových bankovkách z doby socialismu, cosi to signalizuje. Ukazuji bankovky své choti, a ta mne trumfuje. Ze své portmonky vysoukává dvacetilibrovku, a ta rovněž šustí a nese pachy novoty od tiskaře. I když britský pan ministr financí Alistair Darling popírá, že by se inflačně tiskly peníze, že to je jen doplňování měny, aby se usnadnil obchod, penězoměnci si té aktivity všimli a libra na světovém trhu spadla o jednu třetinu. Laciná libra na chvíli umožní turistům výhodné výlety do Britanie a slušné nákupy ve výprodejích, kde ceny sklouzly až na 70% originální ceny, ale co bude dál?
Podobně si "vypomáhá" pro plynulost plateb (cash flow) americká Federal Reserve Bank.

V zápětí Britanie oficiálně přiznala, že je v recesi.
Sloupkař The Sunday Times AA Gill se k situaci výstižně a svým sžíravým humorným stylem vyjádřil, že ekonomové nic neznají, politici vědí jen to co jim ekonomové řeknou a bankéři soudí, že ekonomové jsou fantasti a politici idioti, přičemž bankéři ví méně než nic.

S děsivými zprávami jsme se také dozvěděli, že zaměstnavatelé v rámci recese vyhazují ženy z práce dvakrát rychleji než muže. Asi proto aby byly doma a uvařily v tom studeném klimatu něco teplého do žaludku pro své partnery, až i ti přijdou o zaměstnání. Jak to, že se tak rychle zpracovaly výsledky o nezaměstnanosti žen, když dosud oficiálně žádná recese nebyla, ale jen sklouznutí ekonomiky? Ve smyslu českého chápání a významového zatížení slov, to všechno pro většinu z nás už není vůbec žádná "recese" čili legrace.

43. president USA Bush ve své řeči na odchodnou dne 16. ledna 2009 "obhájil" svoji politiku a bojové akce ve světě. V Iráku a Afganistanu prý nastolil demokracii. Prezident může říci všechno. O tom ale, že Amerika rozjela válku proto, aby Irák byl nukleárně odzbrojen se jaksi nezmínil. S touhle záminkou by to dnes vypadalo akorát na soud válečných zločinů, jak jeho, tak jeho administrativy, včetně poradců. Leč co není může být, či mělo by být!

Ovšem americký typ demokracie nadále, a podle Wolfowitz‑Bushovy doktríny, znamená sto padesát tisíc US vojáků v Iráku, pátou US Navy flotilu (bojovou grupu) v Perském zálivu a čtyřiceti tisícovou armádu v Afganistanu, "bezpečnostní kontraktory" (totiž soukromé žoldnéře) nepočítaje. US demokracie stála přibližně čtvrt milionu civilních obětí obou "osvobozených" zemí. Obě "osvobozené" země dostaly Americe vděčné vlády, vazalské pohlaváry a Karzaje (v množném čísle).

Matematicky porovnávat tuto situaci s okupací vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 u nás je dost obtížné, i pro zaujaté příznivce Ameriky a přátele radaru. Tím nikterak nezmenšuji vinu Brežněva.

Válečný 43. prezident USA, hodil své "úspěchy" na krk, 20.ledna 2009, 44. prezidentu Baraku Husseinu Obamovi, muži programovaných změn.
Obama ve své inaugurační řeči, která byla jen vyvatýrovanou variantou té proslovené v opojení z vítězství ihned po vyhlášení volebních výsledků, vychvaloval americkou demokracii, až se mu od úst jen kouřilo. Ne každý si ji může a chce dopřát bez desetitisíců amerických vojáků v zemi. Kdo na světě si pro "demokratické" zvolení prezidentů může dovolit vyhodit miliardu sto padesát milionů dolarů (či ekvivalentů) jako Amerika? Je to ještě volba nebo nákup? Nákup prezidenta nebo voličů?
Obamovi ani ve snu nenapadlo se zeptat, zda ostatní země světa americkou demokracii vůbec chtějí. Pokládá to s bohorovnou arogancí za samozřejmost. Mohou také ty ostatní země být ochotny za ni zaplatit svými statisíci mrtvými civilními občany, zabitými rukou osvoboditelů?
Ovšem obrana importované americké demokracie a svobody nikde ve světě, natož u Kabulu, nebude snadná. Barak Obama bude prý muset poslat do Afganistanu dalších třicet tisíc vojáků pro bojovou "Silovou vlnu" či "Příboj" (Surge) čtyřhvězdičkového US generála Petreuse. Na podporu této operace už žádal britského premiéra Browna o další čtyři tisíce vojáků Jejího Veličenstva. Nepochybuji, že i ostatní země NATO, včetně České republiky a Slovenska, budou urgovány zvýšit své kvóty "dobrovolníků". Podpořit Ameriku půjdou samozřejmě oddaně a rádi. Podobně jako Interbrigadisté do Španělska v akci "u Madridu za Prahu" v roce 1936. Připomeňme jak "Španěláci" na své služby doplatili nesmyslným strádáním, a ještě v některých případech to dodatečně odskákali v kádrových čistkách, poněvadž prohlédli. S Kabuláky to nemůže nakonec být jiné.

Pro úspěšné vedení poslední bitvy si 44. prezident "v rámci změn" ponechal - od 43. prezidenta - pana Ministra obrany Roberta Gatese, bývalého šéfa CIA, a samozřejmě všechnu generalitu. Není nad to být prozíravý.
Přítel amerických radarů pro Čechy mi může namítnout, že Obama už ohlásil stažení amerických vojsk z Iráku. O.K., jenomže tam je háček. Co když vláda v Bagdadu požádá 44. prezidenta o to, aby tam i nadále, samozřejmě pro posilování demokracie, ponechal alespoň sto tisíc US Marines. Takhle přece na podzim minulého roku Bagdádská vláda reagovala, když mandát OSN pro obsazení Iráku vojsky NATO vypršel a všichni cizí kombatanti měli být z území Iráku staženi.
Bude velkomyslný Obama moci žádost přátelům odmítnout? Wolfowitz‑Bushovu doktrínu o hájení americké svobody a amerických zájmů po celém globu Obama také přece nezrušil.

Jinak v rámci změn si prezident Obama na záchranu US ekonomiky už vyžádal půjčku dalších 825 miliard dolarů. Nemám nejmenších pochyb, že ve skutečnosti to bude další triliónek a posílí jím jenom výši amerického státního dluhu na 12 trilionů. Pakatel. Dnes pár miliard sem, pár miliard tam žádná míra. Do kdy a komu to americký občan bude splácet, jsem nikde nečetl.

Pan Barak Obama se při prezidentské přísaze vesele zakoktal, k pobavení okolí a své choti (jak se pochlubil) a musel ji (totiž tu přísahu) soukromě odcvičit podruhé. To bych mu rád odpustil, bylo‑li by to zakokrhání jediné.
Duševní napětí a vypětí je při podobných slávách jistě značné. Princezna Diana se při svatbě při svém "ano" také přeřekla a vzala si vlastně tchána. To nic.
Jak to ale dopadne skutečně s těmi zcela nevinnými z Campu Delta, v Guantanamo Bay? To pro Ameriku nebude velký problém, udělá si někde jinde vězení jiné, či rozstrkají "nepřátele USA" do věznic po celé Americe, a bude se na ně moci zapomenout. Amerika je přece odedávna zemí možností, a v poslední době největších podvodů světa včetně barnumských lhářů a klamajících prezidentů.
Co Obama udělá s oněmi dvanácti bojovými grupami/flotilami po světových mořích, a co s těmi dvěma co se právě staví? Hitler i Stalin jistě nad takovým arzenálem blednou na nebesích, pekle, či kde a jak pro koho, závistí. Nebylo by lepší se jít klanět preventivně ke Zdi nářků, kde se Židé dodnes odříkají svých hříchů a pláčí nad svojí biblickou pohádkovou velikostí, která nikdy nebyla?

Obama slíbil, že navrátí Americe ve světě prestiž. Marně přemítám v čem a k čemu?

Na konci své inaugurační řeči Obama už pokleslým hlasem a s vyhaslou energii žádal: "God bless America". Já bych to volně přeložil jako: "Jahve, budeš tady mít fušku".

Ne, ne, 44.prezident USA to nebude mít snadné.
Vždyť Izrael (kterému Obama přísahal záštitu a věrnost už 2.6.2008 v AIPAC, což je American‑Israel Public Affairs Committee) svým novoročním "ohňostrojem" obráceným do Gazy potvrdil, proč Ježíš přišel skutečně k Židům. Zde bude pro Baraka Husseina Obamu pěkný kámen úrazu.
Plemeno zmijí (Mat. 3,7), ty z otce ďábla (Ev. S.Jana 8, 44.), ani Ježíš neobměkčil.

O Palestinském problému se Obama ani slovem nezmínil. I když na počest jeho inaugurace (aby nebyl porušen velebný její ráz) byla jednostranně zastavena Izraelem v Gaze palba, a izraelské jednotky byly staženy..

Na obálce posledního vydání žurnálu The Economist se objevil dvojportrét Obamy a jeho Státní sekretářky Hillary Clinton s obláčky textu u úst. On říká: `Budeme moci všechno svést na Bushe?A, a ona podle předtextu z jeho triumfalistických řečí potvrzuje: `Yes, we can!A Ano oni mohou.
V Americe "Amerického století" je možné všechno.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn