Uveřejněno na webu SHO

Velikáni našeho exilu

Dnes vám chci stručně představit velikány našeho antikomunistického exilu. Nemohu ovšem v tomto kontextu nepřipomenout jejich domácí pomocníky, kteří se jim snažili pomoci se etablovat po předání moci zde v České republice.

Miroslav DOLEJŠÍ, narodil se v roce 1931. Nikdy nebyl členem žádné poltické strany. V roce 1950 ho vyloučili ze studia na průmyslovce v Kladně za to, že v klubovně ČSM vyvěsil britskou vlajku. Po vyloučení ze školy měl zákaz studia. Potom následoval tábor nucených prací v dole Gottwald. V roce 1951 ho zatkla Státní bezpečnost a po 15 měsících trvajících výslechů byl odsouzený do vězení. Do svého propuštění na základě amnestie v roce 1960 prošel osmi vězeními a uranovými doly. V šedesátých letech pracoval jako technik. V roce 1969 ho pro členství v K 231 propustili z práce. V sedmdesátých letech ho požádali o napsání článků o počítačových systémech. Po splnění úkolu následovalo v roce 1976 zatknutí a obvinění ze špionáže. Přesto, že mu tato nebyla prokázána, zněl rozsudek na 11 let v třetí nápravné skupině. Choroba, zlý zdravotní stav, podezření z rakoviny kůže a názor lékařů, že brzy zemře, vedlo v roce 1985 k jeho propuštěním před uplynutím trestu. M. Dolejší nebyl nikdy agentem Státní bezpečnosti. V roce 1990 byl dvakrát lustrován nezávisle na sobě. Jednou to bylo na přímý rozkaz FMV, podruhé na popud komise vyšetřování událostí 17. listopadu. Obě lustrace proběhly s výsledkem negativním. M. Dolejší v komunistických věznicích a táborech strávil 19 roků svého života. V roce 2001 umírá.

Ing. Jiří SPRUŠIL, se narodil v roce 1938. Po absolvování techniky nastupuje v roce 1964 jako vyšetřovatel Veřejní bezpečnosti pro důlní neštěstí a mimořádné události. V roce 1970 je se služeb SNB propuštěn pro nesouhlas s intervencí vojsk varšavského paktu. Do roku 1989 se živí jako technik na šachtě. Po předání moci je jmenován velitelem policie ve městě Ostrava. Do povědomí české veřejnosti vstoupil v červnu roku 1990. Tehdy vyhlásil mimořádné bezpečnostní opatření nazvané Zákon a in principo, jednalo se o nemilosrdný atak proti kriminálním živlům ovládající zejména po Havlova amnestii ulice. Tento soustavný tlak přinesl kromě jiného, že cikánský kriminální živel se začal houfně stěhovat do jiných lokací republiky. Lžihumanisté v čele státu začali připravovat jeho statutární likvidaci. Zejména Jan Ruml se dle pozdějších vyjádřeních Ing. Sprušila zasloužil o to, že byl několikrát přeložen na nedůstojná referentská místa. Pplk. policie reaguje na vše znechucením a odchodem do soukromé sféry, kde působí coby ředitel z jedné bezpečnostních agentur. Ve službách Policie ČR stačil zvládnout dvě bezpečnostní stáže v USA. Podruhé se mluvilo o tomto muži v roce 1996, kdy založil projekt Vlastenecko-republikánské strany. Posledním momentem jeho možné aktivizace byl rok 1999, kdy vedení ČSSD s ním počítalo coby s policejním prezidentem. Nakonec byl upřednostněn plk. Kolář a později bývalý prokurátor Antl. Přesto se Sprušilovi dostalo jisté satisfakce. V roce 2004 natočila ČT pořad o přepadení letiště v Mošnově v roce 1991 pod přímou ingerencí Jana Rumla a L. Dobrovského. Tato akce související s likvidací Slušovic tenkrát skončila blamáží a Ing. Sprušil vyslovil dvě zajímavé teze. Jedna zněla, že to tak trochu připomínalo přípravu na eventuální možný útěk vládnoucí garnitury z ČSFR a poté lehce ironicky poznamenal, že v právním státě by protagonisté přepadu letiště byli hodně dlouho ozdobou kriminálů.

prof. Dr. Lubor KARLÍK, odešel v roce 1949 z Československa. V padesátých a šedesátých letech pracoval nejprve v Austrálii a později v USA v obranném průmyslu na vývoji systémů pro vojenskou a průmyslovou aplikaci. V roce 1965 obdržel doktorát v multidisciplinárních vědách operačního průzkumu na Stanforské universitě. V roce 1970 byl profesorem na universitě ve Washingtone a přednášel průmyslovou ekonomii a finance. V letech 1967-88 byl permanentním členem generálního sekretariátu OSN a jedním ze zakladatelů Organizace pro průmyslový rozvoj UNIDO. V jejím zastoupení zodpovídal za realizaci četných klíčových projektů v Asii, Africe a jižní Americe a vyhodnocoval žádosti členských zemí OSN a finanční a technickou podporu pro jimi předložené projekty. V roce 1972-77 pracoval ve Správní radě pro koordinaci řízení programových organizací OSN včetně autonomních organizací Světová banka a MMF. Z pověření Světové banky byl vedoucím poradcem indické vlády na úkolu optimálního rozmístění tvrdých valut v průmyslových sektorech. V roce 1991 byl prezidentskou komisí USA jmenován Fulbricht International Scholár pro mezinárodní akademickou reprezentaci a poté v letech 1991-93 delegován na Vysokou školu ekonomickou. V současné době je činný jako nezávislý poradce.

prof. Dr. Ing. Milan ZELENÝ, narodil se v roce 1942. Po vystudování VŠE byl na doporučení prof. Šika odeslán na stáž na universitu do Rochesteru. Zde získal titul Master of Sciente a Doctor of Philosophy. Jako profesor podnikového řízení působil na Columbia university, nyní má doživotní úvazek na Fordham universite v New Yorku. Působí též na Universitě Tomáše Bati ve Zlíně. Působí též jako konzultant, poradce a zřídil pro české podnikatele České centrum produktivity a dvě další obdobné filiálky. Je též velice plodný, co se týče publikování jak odborného, tak politologického.

Ing. Dr. Bohumil KOBLIHA, se narodil v roce 1930. Po vystudování ČVUT nastupuje do výzkumného a projektového ústavu. V roce 1960 se při práci ve Škodových závodech na unikátním projektu vysokofrekvenčním kalicím stroji pro Indii se seznamuje s již uvedeným M. Dolejším, toto setkání se pro něho stává osudové. Roky 1961 a 1962 tráví na montáži v Indi. Od poloviny šedesátých let je externím lektorem ČVUT a Institutu ministerstva strojírenství. V roce 1969 odchází do exilu. Zde se seznamuje s mnoha nekomunistickými exilanty a začíná politicky pracovat. Zakládá Naardenské hnutí, rediguje jeho oběžník a přednáší. Bohužel v roce 1976 rezignuje na post generálního tajemníka tohoto hnutí pro neshody s příznivci zednářských struktur a Charty 77. Pracuje v oboru na vrcholných manažerských postech a dostává se mu excelentních ocenění. V letech 1982-84 působí jako lektor na zambijské universitě a přednáší alokaci investic. Po návratu se opět zapojuje do činnosti exilových organizací, ale některé opouští pro jejich stranění reformním komunistům. Přechází k akademické práci - na londýnské universitě získává titul PhDr, od roku 1989 je evropským inženýrem. Publikuje, píše, poznává jiné kultury než anglo-americkou, působí jako poradce v Saudské Arábii. Jeho jméno je známo ze všech exilových periodik nezednářské či prokomunistické provedience, jeho kontakty jsou v rámci exilu neuvěřitelné. Dnes tento téměř osmdesátník publikuje, sděluje prostřednictvím některých národních periodik jak to vypadá v Británii, co je nesnázemi současného globalizujícího se světa a pod.

prof. Dr. Josef Kalvoda, se narodil v roce 1923. Po vystudování střední školy se zapojuje do politické práce v ČSL ihned po skončení druhé světové války. Po zatčení Státní bezpečnostní v létě roku 1948 v listopadu téhož roku opouští Československo. Po krátkém pobytu v utečeneckém táboře, kde se stává zájmem StB, Německo opouští a usazuje se ve Francii. Zde si vydělává vlastními rukami a později emigruje do USA. Zde pobývá od roku 1951, živí se manuelní prací a dálkově studuje. V roce 1960 získal titul PhD na Kolumbijské universitě. Anglicky publikoval tři knihy, kapitoly v dalších devíti knihách a velké množství článků. Česky kromě jiných vyšla geneze Česko-Slovenska a trilogie Z bojů o zítřek. Během předvolební kampaně v USA v roce 1980 byl členem výboru Scholars for Reagan and Busch. Velice podrobné údaje o tomto vyjmečném muži najdete na jeho webových stránkách, založených majitelem vydavatelství Dílo, jemuž manželka věnovala písemnou pozůstalost, když profesor Kalvoda v roce 1999 zemřel.

Karel Kryl: „Demokracie rozkvétá byť s kosmetickou vadou, ti kteří kradli po léta dnes dvojnásobně kradou, ti kteří nás léta týrali nás vyhazují z práce a z těch kdo pravdu zpívali nadělali zrádce. Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky brbláme spolu u piva jako vždycky farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky my nakrmíme Forbesa za dvě tři pětky. Demokracie zavládla zpívá nám Gott i Walda zbaštíme sóju bez sádla u strejdy Macdonalda, král Václav první je jedna parta se šmelinářským šmejdem pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem. Demokracie panuje od Aše po Humenné, samet i něha v pánu je a zuby vylomené dali nám nové postroje a ač chomout pálí zaujímáme postoje místo abychom rovně stáli. Demokracie dozrává do žaludečních vředů bez poctivosti bez práva a hlavně bez ohledů a je to mýlka soukromá snad z optického klamu že místo srdce - břicho má a místo duše – tlamu…“

Jaroslav Vrána

Ono když si člověk uvědomí jací lidé odešli do exilu, tak by byl i k národnímu panoptiku shovívavý.
Tragedie začíná v ten moment, že tito lidé byli apriori odmítnuti a navíc jsou ještě dnes dehonestování včetně jejich domácích pomocníků a to i takovými nulami, jako je Šoler nebo Kopal!