Uveřejněno na webu SHO

Je mi smutno, ale v tomto chazarském chlívu to jiné nebude!
-------------------------------------------------------------
Zneuctění a zapomenutí

Dnes bych se chtěl s vámi čtenáři podělit o osud tří mužů, kteří toho pro ČSR udělali moc. Byli to oni, kteří nehleděli na osobní prospěch a leckdy ani na svoje osobní pohodlí či majetek a pracovali pro blaho vlasti. Bohužel oni „netatínkovali“ ve smyslu pochlebování legendě lži T. G. Masaryka a dokonce šli do polického či právního křížku se slizem českých dějin a duchovním synkem T. G. M. Benešem. Samozřejmě, že nemohli vyhrát, ale oni nezkřivili páteř. Zůstává otázkou, zda takové politiky nepotřebovala česká politika v letech 1938 a 1948, když skřet Beneš zlomil českému národu páteř!

Dnes si něco řekneme o osudech Josefa Durycha, Václava Vondráka a dr. Karla Perglera. Oni spolu s muži 28. října 1918, vůdcem české politiky do roku 1918 dr. K. Kramářem, vojenským hrdinou od Zborova gen. Gajdou, vojenskými hrdiny z ruských legií – např. Vojcechovským, Švecem, Kadlecem, byli překážkou při vytváření lži legendy o Masarykovi, respektive jeho fatální úloze při vzniku ČSR. Ve skutečnosti byl vznik ČSR souhrn historických událostí, v níž nejvýznamnější roli hrály velmocenské zájmy. Do toho je ovšem nutno zahrnout aktivity exilové Národní rady, vystoupení čs. legií, rázné vystoupení českých politiků na konci války a pod. Z těchto událostí nejzásadnější význam mělo vystoupení čs. legií v Rusku a pohotové prohlášení Národního výboru dne 28. října roku 1918.

Josef Durych, narodil se v roce 1847, politickou dráhu začal jako okresní starosta, později byl poslancem říšského parlamentu. Byl jazykově obstojně disponován - prameny uvádí, že mluvil 4 jazyky. V roce 1915 odjíždí ve věku 67 let z pověření dr. Kramáře a A. Švehly do zahraničí a později přes Francii odjíždí na pozvání carské vlády do Ruska. Mezitím spravil ruskou vládu, že jedině on a Masaryk mají zmocnění na zastupování zemí Koruny české v zahraničí. Spolupracuje s Masarykem i Benešem, což se mu později nevyplácí. Beneš v roce 1918 falšuje dokumenty, na niž je uveden Durych jako místopředseda České národní rady, do níž byl Beneš uveden jako tajemník s Durychovým souhlasem. V Rusku panuje silná nedůvěra k Masarykovi, protože napsal proti Rusku nepřátelskou knihu a navíc ruský establisment ví, že Masaryk je zapadnik a tudíž pracuje pro zájmy Angličanů. Durycha dokonce přijal car a několikrát i členové carské vlády. Durych pracuje na vytváření armády z čs. zajatců. Tyto skutečnosti za podpory emisarů car ustál, bohužel zlomovým okamžikem bylo vítězství bolševiků v Rusku. Jeho oddanost věci a orientace na cara se ukazuje jako zlomová. Co nenalomila vláda eserů, to dokončili bolševici samotní. Durych díky emisarům je mocensky paralyzován. Uchyluje se pod ochranu protibolševických vojsk gen. Alexejeva, později Děnikina. Všemi silami se snaží, aby čs. legie byli zapojeny do protibolševického boje. Masaryk ale ve věci vyhlašuje neutralitu a bolševismus jako vnitřní záležitost Ruska. Koncem roku 1918 se vrací do ČSR, je napadán ze všech stran, jsou mu vyčítány styky s carskou vládou, aniž by kdokoliv vzal na vědomí, že tato se vyslovila dříve pro uznání ČSR, dříve, než kdokoliv jiný, je obviňován z defraudace peněz, které obdržel na cestu a jiných podobných nesmyslů. Umírá osamocen v roce 1926.

Václav Vondrák, narodil se v 1890 jako syn zemědělce v Kyjevě. Po studiích se stává majetným podnikatelem a zemským poslancem.Angažuje se v etnických spolcích, publikuje i v etnickém tisku. Po vypuknutí války spolu s dalšími Čechy se začíná politicky angažovat, pracuje pro českou věc a netají se tím, že s Rakouskem je třeba zúčtovat. Je několikrát přijat členy carské vlády i samotným carem. On a jeho spolupracovníci vycházejí z premisy, že osvobození území Koruny českých přijde z východu a tomu podřizují vše. Opravdovým skutkem Vondráka je prosazení ustanovení, kdy čeští a slovenští zajatci v Rusku jsou vyjmuti ze standardního režimu pro zajatce. Co to znamená, snad není třeba dodávat. Lepší strava, důstojnější ubytování, možnost práce pro ruské zemědělce, více svobody v omezeném smyslu slova atd. Bohužel vše je zmařeno opět příjezdem Masaryka do Ruska. Pomocí svých emisarů vnáší rozkol do centrální organizace Čechů na Rusi, denuncuje Vondráka a pomocí lží a jeho poskoků se mu podaří tohoto muže odstavit na druhou kolej. Masaryk se vůbec rád pletl účelově do záležitostí. Ačkoliv měl možnost několikrát poručit legiím k ataku proti bolševikům, vymlouval se vždy na neutralitu. Během této doby měl v Moskvě několik schůzek s intelektuály podporujícími nově vznikající bolševismus. Minimálně se jednou sešel s eminentním ruským Židem podporujícím ruskou bolševickou revoluci. To ale netušil, že se mu toto vymstí. Prezident USA ho po informacích o těchto aktivitách odmítl přijmout. Přijetí se mu dostalo až poté, když legie se rozhodly odejít z Ruska vlastním pořádkem vyhlášeným Gajdou a spol. a to i za cenu ozbrojených střetů s bolševiky. Po návratu do ČSR, respektive po odchodu ze svoji původní vlasti, kde mu byl zabaven majetek a povraždění někteří jeho přátelé se stává terčem mnoha pomluv. V roce 1925 vydává knihu o svoji práci na Rusi. V roce 1927 se pokouší o poslední odpor. Vydává rozsáhlé memorandum a toto odesílá tehdejšímu premiéru Švehlovi. V něm kriticky líčí činnost Masaryka za války, skutečnost, že Masaryk nevyúčtoval prostředky obdržené během exilu, kritizoval zákon na ochranu republiky, v němž se důkaz pravdy či přesvědčení pravdy proti presidentovi nepřipouští. V závěru memoranda žádá Švehlu, aby přijal kandidaturu na prezidenta. Švehla kandidaturu odmítá a Vondrák odchází opět do exilu - tentokráte do Chile. Zde umírá ve věku kolem 90 let.

Dr. Karel Pergler, v USA žilo před první válkou cca 0,5 mil Čechů. Z niž se asi 70-tisíc sdružilo v nadstranickou organizaci České národní sdružení a to v roce 1914 po vypuknutí války. Toto sdružení podporuje Masaryka, k tomuto sdružení se během války připojují i čeští katolíci v Americe jakožto američtí Slováci. Dr. Pergler - se počátkem roku 1918 stává místopředsedou této řekněme koalice Čechu a Slováku v Americe. Jako brilantní sinolog je v roce 1918 jmenován prvním velvyslancem vzniklé ČSR v Japonském císařství. On je sem vlastně Benešem uklizen, protože ten intuitivně tuší v budoucnu problémy. Zde mu jsou přidělení úředníci, kteří mají na krku defraudace a jiné poklesky proti dobrým mravům. Dr. Pergler je odvolán a vrací se do ČSR. Shromažďuje důkazy proti Benešovi, který zdefraudoval peníze od našich krajanů v Americe poslaných mu do Francie a tyto zde prohrál v kasinu. V roce 1929 je Dr. Pergler zvolen do parlamentu. Vytvořil politické hnutí zvané Hnutí proti vázaným politickým kandidátním listinám. Ono mělo v programu průlomovou skutečnost proti statut quo za éry první republiky. Tehdy kandidáti podepisovali tzv. bianco šeky na stranických sekretariátech, ve kterých dávali souhlas ke svému odvolání stranou, budou-li z jejího pohledu se protivit stranické kázni. Tato praxe byla zrušena po 2. světové válce. Dnes ovšem máme druhý extrém - poslanec je neodvolatelný a všechny pokusy ho odvolat lidovým hlasováním v dotyčném okrsku plebiscitem voličů jsou zatím právně neprůchodné. Přesto člověk musí se sklonit před prozíravostí Dr. Perglera. Jako poslanec hodlal se zasadit o zřízení výborů, které prošetří majetkové poměry bývalých i současných ministrů. Samozřejmě, že hlavním předmětem jeho zájmu byl tehdejší ministr zahraničí a již připravovaný nástupce Masaryka, Beneš. Události vzaly rychlý spád. Byl volebním soudem zbaven mandátu pod záminkou, že není československým občanem. V jeho prospěch vystoupili např. prof. Weyer - tehdejší kapacita ústavního práva, soukromý docent Dr. Procházka - pozdější ministr spravedlnosti atd. V roce 1932 je vypovězen z ČSR. Osobně Masaryk mu dává peníze na cestu a žádá ho, aby odletěl.Dr. Pergler seč programově socialista udělal i mnoho záslužné práce osvětové. Vydal několik knih pro odcházející Čechy a Slováky do USA za prací, kde jim vysvětloval postup při hledání práce, při styku s imigračními úředníky atd. Jeho zbavení mandátu a vyhoštění mělo kromě již uvedeného důvodu ještě několik podkategorií. Jako stoupenec emancipace Slováků trval na dodržení ducha Pittsburské dohody, byl nepříjemným pamětníkem finančních dotací pro Masaryka, byl kritický k Benešově zahraniční politice a pod. V roce 1932 se ocitá ve Spojených státech. Zde kritizuje podmínky v ČSR. „Cenzura je horší než za Bacha, dovedete si někdo představit demokratickou republiku, ve které se nepřipouští důkaz pravdy.“ Působí jako advokát a později vstupuje do služeb gen. americké armády McArthura. V roce 1945 se jako jeden z právníků podílí na tvorbě nové ústavy Japonska.