Mám radost

Ono to jde, jen když se chce.
--------------------------------------
Na procházkách se svým psem po Kolíně mám možnost vidět některé skutečnosti, které jsou prostě jinak, než prezentují devotní média či zkorumplovaní politici.

Již dříve jsem psal o pracovistosti kolínských Cikánů-Romů pracujích pro firmu AVE coby obsluha tzv. kuka- popelářských vozů. Vím, je to práce dobře placená,ale také těžká, v každém počasí a občas i o víkendech či nocích.

Onehdá jsem zase spatřil partu Cikánů-Romů pracujících na výkopu pro zavedení elektroinstalace pro restituovaný objekt. Zde bylo zajímavé, že jm šéfoval zřejmě cikánský majitel firmy, který u nich stál a říkal, jak a co.

Dnes jsem zase na tzv. Skále uviděl dvě ženy, jak sbírají odpad po bezdomovcích a třídí ho do igelitových pytlů. Jedna z nich byla zdejší Rumunogronka. Dal jsem s ní chvíli řeč. Práce si váží, dělá co může a shodli jsme se na tom, že největším problémem jsou tzv. Olaši a zkorumplované segmenty ve vedení města.

Ona možná nemá VŠ a zachovala si cikánský akcent, ale patřičně se asimilovala a neztratila tzv. selský rozum.

A za to Vám paní dík a jen houš´t!

Bude objektivně pravdou, že zde vyplývají dvě skutečnosti. Firmy zaměstnají osvědčené a spolehlivé pracovníky a v jednom případě je
dobrý tzv. etnický princip fungování firmy.