" Fialový " hnědák zase blbne !

Mgr. Malý je opravdu klenotem českého národního aktivismu. Mne tyto existence připomínají trockisty. To že má katolický kabát a hnědo v hlavě není nic proti ničemu.

Taková to infividua jsou schopná s křížem v ruce provést gonocidu a ještě kvičet alelujááááááááááá!

D.O.S.T. už bylo dost

May 19th, 2009 · Diskuze (5 Comments)

 

Napsal: Ladislav Malý

Před dvěma roky spatřila v Čechách světlo světa nová občanská iniciativa D.O.S.T. - začáteční písmena slov důvěra, objektivita, svoboda a tradice. Iniciativa, kterou sepsali pražští intelektuálové, se prezentovala základním dokumentem, jakousi výzvou občanů vládnímu establishmentu liberální demokracie, viz:www.akce-dost.cz.

Dokument výstižně popisuje plíživou ideologii, jež se projevuje vírou ve „společenský pokrok“ a snahou o rozbití tradičních sociálních struktur, jako je rodina, národ. Varuje před tzv. antidiskriminačním zákonem, jenž se má stát součástí našich právních norem.

„Ve své propagandě“, píše se v Iniciativě, „nová ideologie konfrontuje veřejnost s vágními termíny - např. extrémismus – jejichž výklad je nejasný a bohužel se stávají impulzem k vytváření nových právních norem. Cíle – pokračuje Iniciativa – k nimž nová ideologie směřuje, jsou sice nejasné, avšak její výše uvedené projevy dokazují, že je neslučitelná jak s duchovními a kulturními hodnotami západní civilizace, tak se základními občanskými právy a svobodami, k nimž se ČR hlásí.“

Iniciativa pokračuje apelem na „…české vrcholné politiky, aby se postavili na obranu občanských práv a svobod, a to i ve vztahu k orgánům EU.“ Můj názor je, že tento bod Iniciativy DOST naši politici splňují, jenže občanským právům a svobodám dávají jiný, resp. svůj smysl a tak je stavějí proti vlastním občanům. Ostatně i komunisté a jejich diplomatické mise po celém světě se dušovali, jaká mají naši pracující svobody, čímž dokonale zmátli západní veřejnost. Iniciativa měla přesně vyjádřit, které svobody to jsou a explicitně je vyjmenovat.

Iniciativa žádá naléhavě „…žurnalisty a přední redaktory deníků, aby usilovali o objektivitu zpravodajství a přestali s diskreditujícím nálepkováním odpůrců této nové ideologie jako tzv.extrémistů, ultrapravičáků apod.“ Média jsou zcela ovládány a placeny „novou ideologií“ – řekněme si jednou pro vždy, co je ona „nová ideologie“: je to staronová sionistická doktrína o ovládnutí světa, která používá různé modifikace vládnutí a taktiky, za účelem zmást veřejnost a tím ji dostat tam, kam sionisté potřebují. A že se to úspěšně daří, názorně ukazuje náš národ. Protože média jsou přímo nástrojem sionistů, a lidé podléhají kouzlu barevných obrázků, zejména televize, a přemýšlejí pomocí těchto vizuálních paskvilů, je volání pražských intelektuálů po „ukáznění“ tisku, rozhlasu a televize naprosto iluzorní.

Rovněž iluzorní je odstavec, žádající „…osobnosti kulturního a duchovního života, aby tváří tvář hrozbě nové ideologie, zasadily se za rehabilitaci tradičních mravních hodnot.“ Tato „kulturní fronta“ se velice ráda a bez řečí zasadí vždycky za toho, koho chleba jídá: jednou to byli nacisté, podruhé komunisté, pak havlisti, a zítra třeba Ahasver. Protože prudké politické turbulence se ve dvacátém století odehrávaly příliš často, jsou to vlastně stále titíž lidé, kteří pro kus žvance a pohodlí plivají na svůj charakter, hajlujíce tak pro ty, kteří jsou právě u vesla. A mají vlastně herci charakter? Není jejich pravý charakter právě momentální brilantní umělecké vystupování večer co večer na scéně divadel? Ne, od těchto komediantů ať národ nečeká žádné „…nalezení pevných základů české a evropské budoucnosti“. Zrovna tak neočekávejme nic od tzv.„duchovních osobností“. Tyto osobnosti nedokázaly za dvacet let získat zpět od státu bolševiky jim ukradený majetek, v důsledku výprodeje Kristových pravd katolickou církev přizpůsobily světu, jejich heslem je stále ono slabošské: sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná - najdou tě. Za dvacet let nedokázaly iniciovat vytvoření kanonizační komise, jež by povýšila na oltář otce Josefa Toufara, umučeného estébáky při výslechu! Co národ může očekávat od mainstreamového vedení katolické církve, které by nejraději rehabilitovalo heretiky?

Před dvěma roky, v souladu se svým svědomím, iniciátoři občanské výzvy napsali: „…neexistuje žádný důvod, proč by svobodní občané měli k těmto alarmujícím faktům mlčet a snášet atmosféru podezřívavosti, sudičství a přetvářky, kterou s sebou nová ideologie přináší všude tam, kde se projeví její vliv.“

Po tomto úvodu následuje prohlášení – celkem 9 bodů, jež: „ …vyjadřují pozitivní hodnoty a postoje, které vzbuzují nenávist nové ideologie“. Není důvodu těchto devět bodů – zrovna tak jako celou Iniciativu – nepodepsat. V současné chvíli tak učinilo na pět set občanů.

Protože občanská iniciativa D.O.S.T. pochází z pera pražských konzervativně katolických intelektuálů, s jejichž myšlenkami se v zásadě ztotožňuji, také jsem ji podepsal. Zároveň jsem ale poslal jednomu z iniciátorů svoje obavy s vyjádřením, že to zase opět bude jedno plácnutí do vody. Čas ukázal, že jsem se ve svých názorech příliš nemýlil.

Dost silně mi připomíná nynější čas pozdní dobu osmdesátých let minulého století, kdy tehdejší policejní režim bolševiků nervózně kolem sebe mlátil pendrekem hlava nehlava. I dnes jsou lidé za svoje veřejně projevované názory na ulici od policie biti, lžidemokratická policie bezdůvodně zatkla Dr. Davida Duka a vyhostila ho z republiky, jeho kniha se na policejní příkaz stahuje z českých knihkupectvích, atmosféra v republice houstne, a to nejen kvůli ekonomické krizi. Vláda přijala „balíček opatření“ proti tzv. extrémistům, ve vězení i nadále zůstává občan Vlastimil Pechanec, který – aniž by mu justice a policie cokoliv dokázala – sedí na 17 let! A občanská iniciativa D.O.S.T. k tomu ke všemu mlčí. Pravda, na pořadu dne je tzv.antidiskriminační zákon a podpis s ratifikací ostudné Lisabonské smlouvy. Leč domnívám se – aspoň jak jsem výzvě D.O.S.T. vydané před dvěma roky rozuměl – jejím signatářům, jejichž mluvčí jsou podepsáni pod výzvou, nemá být lhostejná žádná nepřístojnost páchaná sionistickým, lžidemokratickým režimem na našich občanech: včera Pechanec, dnes Duke, zítra někdo z nás. Nemohu si pomoci, ale při sledování práce D.O.S.T mám neodbytný dojem, že kauzy, jimiž se chce zabývat, selektuje na politicky korektní, a na ty druhé. Těmi druhými se nezabývá.

Co se to vlastně stalo, proč najednou D.O.S.T. zapomíná na svoje názory, před dvěma roky tak elegantně vmetené do tváře režimu, jemuž se v současnosti podbízí?

V sobotu 16. května se konalo druhé setkání signatářů D.O.S.T, na které přijelo zhruba čtyřicet lidí – z pěti set signatářů! Schůze probíhala podle klasického a osvědčeného scénáře schůzovnictví - od roku 1989 jsem takových schůzí „prodělal“ velice mnoho, tak vím, o čem mluvím.

Nejdříve se musí lidé v sále, kteří do Prahy přijeli odevšad, a kteří jsou zatím svěží, plni energie a očekávání, pořádně „obrousit“ a unavit nic neříkajícím a dlouho trvajícím řečněním hlavních řečníků. Ti se přímo vyžívají ve svých slovních obratech, vychutnávají slova – a vzácné minuty přitom rychle uplývají. Potom přijdou na řadu „vzácní hosté“, kteří přesvědčují přesvědčené, a opět hezky pomalu, rozvláčně… Za to sklidí silný potlesk, přeslazené úsměvy „přesvědčených“, zejména od ženské části posluchačů. Pak následují další řečníci - a slova, slova, slova… A náhle je tu polední přestávka! Lidé v sále už jsou patřičně unavení, leckdo pokukuje po hodinkách, o slovo se hlásí hlad - snad to nebude tak dlouho trvat, snad ti za tribunou mají rozum…

A tak na tu nedůležitější část, tj. hledání formulace pro Usnesení ze schůze a volnou diskuzi signatářů, aby se tak mohli vyjádřit k práci D.O.S.T. a k současnosti, zbývá cca tři čtvrtě hodiny. Pravda, sfouknout by se to dalo naráz, kdyby všichni anebo podstatná část schůzujících byla na té správné úrovni českých občanů, od nichž se očekává jenom kývání a potlesk, a zvedla tak už pro vypracovaný dokument ruku. Našli se ale dva šťouralové, kterým se nelíbil bod č. 2 Usnesení. Ten měl tuto podobu:

„Signatáři také vyjadřují vážné obavy z aktuálního nárůstu pouličního násilí v souvislosti s aktivizací neonacistických, ale i ultralevicových skupin, k níž dochází v důsledku dlouhodobě neřešených bezpečnostních a sociálních problémů, tížících občany ČR. Signatáři D.O.S.T. vyzývají příslušné policejní orgány, aby podnikly zákonné kroky k zajištění klidu a pořádku v ulicích a důslednému objasnění některých kauz, které jsou s pouličními nepokoji dávány do souvislosti, zejména případu zavrženíhodného žhářského útoku ve Vítkově.“

Tolik původní bod č. 2 usnesení D.O.S.T.

Jestli někomu z laskavých čtenářů tato formulace připomíná výzvu poctivě pracujících občanů z našich továren v dobách bolševických, aby už konečně Veřejná bezpečnost na ulici udělala klid a pořádek, aby pracující mohli v klidu pracovat pro šťastnou budoucnost našich dětí – tak je to opravdu podobnost náhodná. Ale s hrůzou mi vytane na mysl: jak vůbec mohlo někoho z těch iniciátorů výzvy D.O.S.T. něco takového napadnout?

Skoro hodinu, kdy už lidé byli značně znaveni a projevovala se nervozita, se hledala patřičná formulace, aby byla přijatelná pro většinu. Zatímco se někteří lidé hádali a poctivě hledali úporně přijatelná slova, jiní už ze sálu odcházeli domů.

V průběhu živé debaty se nakonec ukázalo, že i mluvčím, kteří původní text bodu 2 napsali, zdál se být jakoby převzatý z doby před dvaceti lety, a tak ho sami zavrhli! Tady je ovšem třeba říci, že kdyby se nenašli oni dva šťouralové, tak by se klidně dokument dostal „ven“ ve své„normalizační“ podobě.

Usnesení iniciativy D.O.S.T. z 16. května t.r., tak jak je vyvěšené na internetu, se schválilo v počtu 23 osob: 14 bylo pro, 8 proti a jeden se zdržel hlasování.

Episoda s hledáním přijatelné formulace na konci schůze měla tu nespornou hodnotu, že mnozí lidé tak nechtěně odkryli svou pravou podobu; ukázalo se totiž, že základní dokument D.O.S.T. vůbec neznají, či ho už zapomněli, poněvadž skrze jeho prizma a v jeho kontextu neposuzují současné dění ve státu. Setkal jsem se tak s pokrytectvím, oportunismem i strachem před médii, halící se do kouzelného slůvka taktiky: co by tomu řekli novináři?!

Okolnost, že většina signatářů odhlasovala současný bod č.2 Usnesení, je manifestací jejich nekonzistentnosti v názorech a podbízení se mocným tohoto světa - a nad tím je třeba se pozastavit.