dr.ing. Kobliha

Dva muži cesty

Bohumil Kobliha

V životě se jaksi zákonitě potkáváme s lidmi, se kterými se máme setkat.

Roku 1992, na podzim dramatických změn pro náš národ a stát, jsem byl v Praze. Miroslav Dolejší, se kterým jsem byl v téměř denním styku, mi volal, že by mne chtěl s někým seznámit. Řekl ale, že ten někdo bydlí v Ostravě. Měl jsem tehdy v Praze auto, tak nebylo problémem si odskočit. Miroslav naplánoval cestu na 29. října, prý s "menší" objížďkou přes Orlické hory. Prý budou tou dobou lesy krásné. Viděl jsem. Pravda, kdybych naši krajinu nemiloval, tehdy bych jí pro vznešenou rozvlněnou barevnost musel propadnout. Kouzelná cesta se nám ale o více jak hodinu a půl prodloužila.

Když jsme se dostavili na místo určení, tam jsem byl představen lehce nasupenému Ing. Jiřímu Sprušilovi. Obával se už, že se nám cestou něco přihodilo. S jemu vlastní rázností dal tedy do pohotovosti jednu ze svých jednotek, byl totiž krajským ředitelem policie v Ostravě. Rozjitření jsem chápal, z doby tehdy vanuly pocity nejistoty. Jeden z jeho zaměstnanců "Dědek", který nás pak provázel, si před tím zastrčil za pas nad zadní kapsou "nahatou" pistoli.

Po všem dalším už klidnějším uvítání, jsme byli uvedeni do jistých problémů, které se bezprostředně týkaly další kariéry Ing. Sprušila. Už tehdy totiž proslul svým rázným a nekompromisním postupem proti zločinu jako "ostravský Catani". To byl soudobý televizní hrdina detektivního seriálu. Jako první Ing. Sprušil v tehdejší ČSSR vybudoval zásahovou jednotku, kterou vybavil automobily Tatra 613, zkonfiskovanými orgánům KSČ. Vyhlásil také akci "Zákon", v níž dal ultimatum všem zločincům severu Moravy. Prostě byl to chlap na svém místě! Žádné "patlámo" ‑ paci, paci a srdíčko, dětičky.

Jiří nesouhlasil s postupem nového vedení resortu ministerstva vnitra, čemuž já byť člověk zvenku, jsem se vůbec nemohl divit. Před tím tam byl ministrem lidovecký JUDr.Sachr, který byl záludným "vírem sametu" smeten. Ovšem bylo těžké pro nadaného a energického Ing.Sprušila, konečně v plném rozletu, kdy se dostal do funkce, která byla pro něj jak na míru ušitá, se pozice a postavení vzdát. Jenomže zde nešlo o maličkosti.

Jiří se narodil 17.1.1938 v Břeclavi a byl tedy pravým Moravákem, přímý rodem i postavou. Rodina se záhy přestěhovala do Ostravy, kde Jiří později vystudoval gymnázium a pak tamní vysokou školu báňskou. Po jejím absolvování v roce 1962 působil krátkodobě na Mostecku v Severočeských hnědouhelných dolech (SHD), ale po roce se vrátil do Ostravy a nastoupil jako důlní technik v Ostravsko‑karvinských dolech. V letech 1966 ‑ 1970 pracoval u policie (tehdy Veřejné bezpečnosti) jako vyšetřovatel závažných důlních nehod a průmyslových havárií. Pro svůj nesouhlas s okupací Československa v srpnu 1968 a pro své zásadové postoje, byl označen za nositele pravicového oportunismu a propuštěn. Nastoupil pak opět do OKD, ovšem ne do technických funkcí, ale jak se říká k lopatě. Později mi vyprávěl jak fáral a jak pracoval v dolech na nejnebezpečnějších místech, kde hrozily závaly, v prašných i mokrých štolách v prostředí spíše pro krtky či mloky než pro jeho robustní postavu slováckého šohaje. Ty podmínky se otiskly pak, myslím, do jeho plic. Osmnáct let ničil "spravedlivý" socialistický řád skvělého člověka a pravého muže. Teprve v roce 1988 mu bylo opět dovoleno nastoupit do technické funkce v podniku Ostroj, který vyráběl důlní zařízení. Rokem 1990 se vrátil k policii.

Nelze se tedy divit, že Jiří který si prožil všestranné ponížení a přesto zůstal svým, nemohl souhlasit s tím, co dnes už historicky zveme "havlárnou".

Kdo je čestný a zásadový člověk, nemůže jednat jinak než podle svého svědomí, a tak následně v roce 1993 Ing.Sprušil opustil své místo, pro které byl jako odlitý a ukovaný.

Později, už v civilním zaměstnání se věnoval praktické politice, a mezi jiným založil i Vlasteneckou republikánskou stranu, která byla také jedinou politickou stranou pevně programující naši neutralitu.

Není jistě náhodu, že se Miroslav Dolejší, jako poradce ministra vnitra Dr.Sachra, setkal s Jiřím, a pak po propadu Lidové strany nepřestali spolupracovat pro dobro naší země.

Ing. Jiří Sprušil připravoval a promýšlel další kroky, a jedním z nich byl návrh stínové vlády.

Miroslav jako bezesporu nejvýznamnější politický analytik doby a člověk s neuvěřitelně hlubokými vědomostmi a přehledem, nezlomený a nezlomitelný Čech, byl navrhován na místo budoucího prezidenta republiky. Vládní resorty pak měly být svěřeny skutečným odborníkům a věrným Čechům či Čechoslovákům. Škoda, že se tehdy národu nepodařilo získat vládu věcí svých, skutečně do svých rukou.

Ale co bylo dobrého, to zůstává.

Dodnes bych doporučoval každému politiku i novináři, aby si alespoň jednou v roce znovu přečetli Dolejšího "Analýzu 17.listopadu 1989".

Oba muži, jak Miroslav tak Jiří, ukazovali cestu české politiky, a daleko dopředu. Tou je plné vědomí složitosti světa okolo a naší životní, bezpodmínečné důležitosti si vládnout na svém a po svém. Toho je možno dosáhnout jedině při cílené neutralitě. Národy střední Evropy ji musí mít právo získat.

Je ztrátou pro národ a tragickou shodou, že Miroslav Dolejší zemřel 26. června 2001, a Ing. Jiří Sprušil ho následoval přesně o tři roky později, dne 27. června 2004, oba prakticky na důsledky zvůle nepřátel naší země.

Oba tito muži cesty jsou přesto svými díly stále s námi a s připomínkou, že naše pouť není ukončena. Směr je vytrasován.

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn-Hendon, 5.5.2009.

Kde moudrost

Milan Křesadlo

Putování časem je stále přitažlivé. V literatuře ho uvedl anglický spisovatel H.G.Wells (1866‑1946) utopickým románem "Stroj času" (Time Machine). Vesmírem ovšem také cestoval náš smíchovský patriot Jakub Arbes (Newtonův mozek). Od té doby se s turistikou v existenci, dopředu i dozadu, dveře netrhnou. Slouží zejména pro filmovost fantastických námětů.

Podívaná je a může být jistě zajímavá, ale což takhle si půjčit cestování časem k něčemu užitečnému a závažnějšímu.

Svět je rozkotán a dle Padre Pia žijeme v epoše zhroucení.

Co se děje? Musí to tak být?

Vezměme tedy "stroj času" a s jeho pomocí se podívejme na snahy velkých duchů světových dějin. Jak by se asi chovali, kdybychom je strojem času dali dohromady na jedno společné sympozium?

Konfucius, Lao C´, Gótama‑Budha, řecký Sokrates, biblický Mojžíš, Ježíš a historický Mohamed. Možná, že by se mohl připojit i bájný válečník, princ filozof Ardžuna s pradávnými tvůrci naučných eposů jako Bhagavadgíta. A jiní takoví a podobní. A vidím mezi nimi dokonce i našeho velmi praktického moderního Tomáše Baťu. Stroj času zapracoval sám za nás umělou inteligencí a po pravdě i zásluhách ho přiřadil. Proč ne?

Dejme jim všem ještě stejný jazyk překládacím počítačem anglického televizního utopického Dr.Who a pozorujme.

Jejich shromáždění by bylo zpočátku asi velmi tiché. Inteligentní lidé nejprve pozorují a sledují co se stalo či co se bude dít. Proč tu najednou jsou pohromadě? Co hlásali ve své době, nemohli by nepřinést na sympozium. Opatrnost je známkou moudrého myšlení. Byli a jsou urození.

Jako první vystoupil odvážný Ardžuna poučený Krišnou, a pronesl něco na téma moudré ušlechtilosti v souladu s řádem existence.

Ostatní pokyvovali hlavami, a obrátili se k Sokratovi který opáčil: Proč to?

Jeho otázku vzali ovšem ne jako kverulantství, ale konstruktivně, k výzvě dalšího myšlení a začali rokovat a doplňovat.

Jako vznešený k vznešenému zvedl svůj hlas princ Gótama. Nemohl neuvést, že Ardžuna i Sokrates mluví správně. Že to je správný začátek mít správné porozumění a vědět proč! To navozuje správný přístup ke všemu. A máme‑li své poznání sdělit aby mělo účinek, musíme ho prezentovat správnou řečí, za kterou musí následovat správný čin či akce.

Ovšem k akci, abychom mohli něco uskutečnit, musíme mít správné prostředky, jinak se naše nejskvostnější myšlenky promění jen v prázdné tlachání.

I když máme dostatečné prostředky, musíme do akcí ještě vložit správné úsilí. A hned s tím jde správné rozmýšlení, přezkoumání poněvadž naše konání může narazit na nepředvídané svízele, a provést korekce naší cesty může být nutné. Náš pochod by měla uzavírat správná meditace a rozjímání. Zvážení všeho, a je‑li to k trvalému dobrému a bez sobeckých zájmů.

Zde se nemohl udržet náš dynamický a energický Moravák Baťa a přitakal: To je výborné! Poučil jsem se hned na začátku své dráhy ve Vídni, že musím znát jak jazyk, tak trh. To co lidé opravdu potřebují a chtějí a jak jim to podat a dát. Lidé žádají poctivé a trvalé výrobky. A to co se jim líbí. Proč jim vnucovat co nechtějí? Každý sám musí dobré najít a rozhodnout se pro něj s kvalifikovaným přehledem.

Konfuciovi se velmi zamlouvala Baťova odvaha dělat dobré a sloužit lidem. Aniž by Baťovi chtěl lichotit soudil, že Baťa jako průmyslový genius poukazuje na správné společenské smýšlení a zušlechťování člověka. Porozumění jeho potřebám a růstu je tolik důležité. Mnohého lze jistě dosáhnout správnou výchovou. To přináší pak nejen jednotlivci, ale celé společnosti sladké ovoce a ne trpké padavky.

Ježíš ve své přirozené důstojnosti zdůraznil: Nebojte se! Nebojte se vidět pravdu a realitu. Stvořitel není hromovládný. Jeho kreace jsou dobré. Svět byl stvořen jako promyšlený celek ‑ nic není náhodného. Kdo chce přinášet užitek musí být odvážný. Blahoslavení jsou bohatí duchem, kterým mohou sloužit druhým. Blahoslavení jsou ti, kteří o svém konání přemýšlejí. Prokazujte dobro všude a všem. Nebojte se ran. Nečekejte, že budete hned pochopeni, nové myšlenky se prodírají pomalu. Ani strom nevyroste za den.

Nesuďte ty, kteří nepochopí. Nečekejte za své dobré činy nic nazpět. Oceňujme laskavost, shovívavost, citlivost, toleranci a porozumění. Milujme!

Mohamed nemohl nepřitakat Ježíšovi: Ano svět je jeden, proč ho máme čímkoliv rozdělovat!?! Uznejme jeho jednotu a jednotu lidstva pro svůj vlastní užitek. Věřme v dobré, přemýšlejme o dobrém, a dělejme dobré a prokazujme milosrdenství činem ‑ almužnou. Ovládejme tělo a cvičme ho půstem. Cestujme do posvátných, svatých míst pohody a rozjímejme tam.

Mojžíš doplnil a poukázal na nutnost nejjednodušších pravidel chování a konání aby se zamezily kolize. Řád a Zákon je užitečný stejně jako dobrá pravidla hry.

Všichni na sympoziu prokazovali pozitivní porozumění pro dobro. Dobro viděli jako základní nutnost pro život. Byli schopni se domluvit...

Velicí duchové spojení strojem času si rozuměli!

Pro všechny bylo a je tím základním, a společným jmenovatelem dobro!

Jak je tedy možné že my, dědici jejich poznání a znalostí žijeme v epoše zhroucení a svět je rozkotán? Nebojme se odpovědět. Je to bezpochyby tím, že následovníci moudrých, ztratili jejich velikost a velkorysost. Že chtějí prostrkat jen to své, a ve svůj prospěch. Jen svou vlastní "moudrost", bez pochopení a tolerance k ostatním. Chtějí a uznávají jen toho svého mudrce a jdou jen za tím jediným! Jen pod svojí korouhví, kterou mávají a vyvyšují.

Chtějí se zalíbit sami sobě a nadřadit těm druhým. Proto se vyhlašují za jediné vyvolené k dobrému a moudrému ‑ ti ostatní za nic nestojí. A tak ve svém povýšeneckém postavení zapomínají, že skutečné dobro patří všem.

Ti všichni, kdož se vyvyšují a vyhlašují za nadlidi, supermany a panské národy se prohřešují na tom základním, totiž skutečném dobrém. A to je možné uskutečňovat jedině když jsou do něho zahrnuti všichni bez rozdílů, předností a privilegií.

Rovnou příležitost k dobrému a dobru musí mít každý stejnou měrou.

Milan Křesadlo, Londýn, 19.června 2009

Organizované super zločiny

Bohumil Kobliha

Svět se jakoby zastavoval. Je saturován lidskou bídou a dušen zločiny.

V článcích a esejích v posledních etablovaných a intelektem fundovaných českých novinách sledujeme, kde všude nás dnešek tlačí, bolí či rovnou drtí a doslova ničí. Myslím, že nejpříkladněji podává seznam našich současných bolestí autorka Renata Pourová v měsíčníku Svědomí (Conscience) číslo 5. a 6. 2008, na bezmála pěti stránkách tištěného slova. Není sama. Mluvil jsem v Praze s jednou moudrou, světa znalou ne zrovna mladicí, a její komentář k našim svízelím byl: „Vždyť to všichni vidí!"

Jak je tedy možné, že nemůžeme "v podmínkách demokracie" jednat a dosáhnout toho, co pro svůj normální lidský život potřebujeme a požadujeme? Jak to, že jsme se do "neřešitelné" situace vůbec dostali?

Naší národní dávnou ctností je hluboce zakořeněná dobrota, poctivost a z ní vykvetlá důvěra: podle sebe soudím tebe! Nechce se nám věřit, že by někdo byl od morku a vrozeně nepoctivý a podvodník. Že by používal zlé k tomu, aby dosáhl toho, co on chce. Zloduchové jsou pro nás spíše románovou výjimkou.

Vymýšlet podvody nebylo nikdy českou cestou! Pravda, její hledání a obrana bylo heslem našich národních vůdců, Mistrem Janem Husem počínaje. Tak co se to se světem okolo stalo?

Když americký profesor Milan Zelený byl jmenován také profesorem na univerzitě ve Zlíně, vyzval mne, abych pro něj přednášel management. Odpověděl jsem mu po pravdě a jak jsem cítil, že nemá cenu přednášet řízení a ekonomii v poměrech, kdy vládne zlodějna a zločin.



Uvedení zločinu do života slušných lidí není novinkou.

Moderní organizovaný zločin byl přizván, jak známo, poprvé do taktiky USA už za Druhé světové války. Když Američané připravovali invazi Sicílie a Itálie, použili služeb tradiční italské zločinecké organizace Mafie. Invaze pak byla úspěšně provedena 23. července 1943. Náhlým manévrem Američané úspěšně dobyli Palermo, kde obklíčili armádu Osy, totiž Němců a Italů, v síle 45.000 mužů. Ti se pak museli vzdát, jinak hrozila totální anihilace. 17. srpna 1943 byla celá Sicílie už v rukou Spojenců. Generál Eisenhower popsal vítězství jako první stránku událostí k osvobození evropského kontinentu. Problematická spolupráce výzvědných složek armády s italskou Mafií ušetřila jistě hodně amerických, ale i dalších lidských životů. O pozdějším dopadu spojení tajných služeb se zločinci se ale nikdy dále nemluvilo, natož o nějakém "něco za něco", jak bývá mezi policií a zlodějíčky.



Poctivý člověk váhá věřit, že organizovaný zločin pronikl v naší epoše do bankovnictví (jak už nás varoval Miroslav Dolejší), a přímo do vlád států a parlamentů, ale je tomu bohužel tak. Vidíme, že "administrativy" tvoří zákony tak, aby byly umožňovány krádeže ve velkém. V době, kdy byla rozpuštěna soustava sovětských satelitů, zrušením zákonů proti rozkrádání socialistického majetku počínaje. V současnosti, legalizovaným kradením peněz daňových poplatníků ve prospěch bankovních kruhů jistě nekonče. Tyto loupeže jsme popsali už v esejích "Souchotě peněz"(4.12.2007), "Předpověděl" (7.5.2008) a "Neradostno ‑ truchlivo aneb Kocovina" (24.12.2008). Současná ekonomická situace celého světa zřetelně ukazuje, potvrzuje a dotvrzuje řečené.

Proč se trmácet za vylupováním milionů z trezorů bank, když do vedení finančních institucí mohou být prostrkáni ušlechtilí gentlemani, kteří zašantročí "v mezích zákonů" miliardy. Česky: mají terno; anglicky: bingo!

Aniž bychom zlehčovali skutečnost, že vlády a parlamenty očividně nahrávají zločinu, (ať už vědomě či nevědomě), jsou zde ještě nebezpečnější infiltrace zla a podvodů do výzvědných a obranných složek států i celosvětových organizací. Organizovanému zločinu se podařilo proniknout do tajných služeb a do armády. Špionážní služby navozují (na pokyn odkud?) situace k prosazování zločinných útočných, a pak okupačních válek. Tak to dokazují útoky na Irák a Afganistan. Vlády se musí řídit tím, co tajné služby řeknou.

Válku proti Iráku samotnou můžeme právem pokládat za epochální úspěch organizovaného zločinu! Je snad vůbec možné, aby bez důkladně promyšlených zločineckých záměrů a plánů pro vlastní obohacování byl proveden záludný vojenský přepad, a v zápětí byly rozkradeny sbírky bagdádských musejí pohádkové ceny a poklady Babylonu? Tam přímo na významném archeologickém území si americký vojenský hlavní štáb postavil svoji základnu! Moji přátelé, kteří v Iráku dříve pracovali, mi vyprávěli, že v Babylonu jsou (či byly) doslova kopce neprozkoumaných památek ve formě dosud neprobádaných "tumulů", popsaných hliněných destiček z dob Sumerů a Asyřanů. Zde jde vpravdě o loupení či záměrné ničení kulturního bohatství světa! A to nemluvíme o ukořistění zdrojů nafty a jiných strategických cílech.

Jaké je dědictví americké války "proti teroru" v Afganistanu?



Je možné, aby bez spolupráce armád a jejich logistických sítí s výrobci a pašeráky najednou tak nápadně stouplo množství kokainu na západních trzích?



V článku "Předpověděl" jsme nahradili okřídlenou větinku anekdotického rabína "všechno je jinak" tvrdým poznáním dnešní reality, že "všechno je podvod". Podvody začínají překrucováním významu slov, změnou jejich původní sémantické náplně. Nejnovějším je ve finančnické terminologii "kvantitativní ulehčení" (quantitatve easing), což se používá pro inflační tisknutí nových peněz dávaných do oběhu. Evropské organizace národní zdravotní péče, v podmínkách žraločího kapitalismu, opatřují jen lidský materiál pro konzum výrobků nadnárodního chemického a farmaceutického průmyslu, a zajišťují tak jeho fantastické zisky. Přesně dle receptu dra Suffolka ze Zvonokos: "Pacienti jsou náš majetek"!



Že zločinci jsou lidé nemocní na duši, víme dávno. Ing. Jiří Sprušil, policejní ředitel Severomoravského kraje, říkával: "Prostitutka se rodí". Jistě, vrozené předpoklady pro zločin musí být, ale i výjimečná situace (jako za války) může ohrozit slušné poctivé lidi tak, že sklouznou z cesty dobra.

Nabádání a výchova k dobrému je správná. Ovšem nabádání samo nestačí!

Návody na to co máme dělat jsou bezcenné, nemáme‑li základní podmínky pro to, abychom mohli rozhodovat na svém a po svém, totiž musíme mít vládu věcí svých opravdu ve svých vlastních rukou. To znamená nebýt součástí žalářů národů, kterými včera byla sovětská soustava satelitních zemí socialismu, komunistická RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) a Varšavská smlouva, a dnes je doslova novou totalitou a ovčincem americké NATO a Evropská unie.



Cesta k osamostatnění nebude lehká, ale mnozí už uvažují co dělat. JUDr. Ogňan Tuleškov, známý vydavatel Křesťanského sociála, mi minulý týden navrhl, abychom znovu vydali moji studii "Právě nutná neutralita". Ta ovšem vyšla už v roce 2000 i ve Svobodných novinách, dokonce nákladem 3000 kusů. Znovu jsem přednášel o nutnosti naší neutrality, a studie o její důležitosti je uvedena ve sborníku "Česká a slovenská otázka v soudobém světě" (Brno 2002), pod názvem "Neutralismus jako společná naděje". Loňského roku jsem poslal výzvu k neutralismu prezidentu Václavu Klausovi. Dopad negativní.

Jsme inteligentní a z gruntu poctivý národ, a často si myslíme, že naše pravdivá slova musí mít odezvu. Bohužel slova nestačí!

"V životě přece žádná víra, samotná zámky neotvírá..." Textař filmu "V pravé poledne" má pravdu.



Jsem přesvědčen, že cesta je v akci, v činu. Náš národní duševní a duchovní potenciál musíme osvobodit vlastní cílevědomou, poctivou prací. Nelze jen psát či klábosit.

Založme Celostátní výbor pro neutralitu, angažujme univerzity a jejich dobré profesory. Pořádejme přednášky, prosaďme celonárodní diskuse v sálech, na náměstích i v televizi, uvádějme osvětové pořady. Manifestujme pod idejemi neutralismu naši neúčast na válečných dobrodružstvích, které dnes už neslouží ani těm, co je jako požáry založili.

A teprve pak, až dosáhneme porozumění jak drtivé většiny národa tak pochopení těch, kterým by mělo záležet na přání občanů a rozumném životě bez nesmyslných válek, až budeme mít vládu věcí svých ve svých rukou, pak můžeme začít čistit vše co je zanedbáno a zaneseno kaly lží a podvodů.



Věřím, že k takové samostatnosti a svobodě patří především a zejména soběstačnost v hlavních našich potřebách, poctivým zemědělstvím počínaje a výrobou konče. Globalistické přerozdělování výrobních programů z nebe bankéřů světa, (tedy Bilderbergy, zednáři, atd.) je ochuzováním původních výrobců. Zároveň je to zločin, který umožňuje ovládání národů z nadnárodních center cizích zájmů. Jednoduše a lidově: nemáš-li vlastní sirkárnu, ani si neškrtneš!!!



Nemůžeme mluvit o svobodě, dokud svobodně nepracujeme na užitečném a krásném pro sebe! Vycházet musíme z poctivého umění dokonalé řemeslné výroby! Ta nás také učí zodpovědnosti, dovednostem mozku i rukou, a nakonec radosti z práce a lásce ke stvoření. Lidská práce byla dnes nahrazena z valné části lacinou strojovou produkcí, kde se ztrácí člověk a byl nahrazen, či může být stoprocentně nahrazen roboty.

Máme pro nesmyslné finanční úspěchy bankéřů světa a jejich kulhavou propagandistickou mašinérii vyřadit člověka a dát existenci robotům? Filozofie, že finanční úspěch je všechno, vede k organizovanému super zločinu! Dnes a denně se to potvrzuje, a prožíváme si kam nás přivedla..

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn-Hendon, 15.3.2009.

Tři a jeden

Bohumil Kobliha

Začalo to Nixonem. Ano, nepochybně prvním v sérii výtečníků byl Richard Nixon. Byl zvolen prezidentem Spojených států amerických po dlouhém politickém zápase 6. listopadu 1968 a neslavně skončil rezignací po skandálu "Watergate" 8.srpna 1974, jako vůbec první americký prezident v dějinách. Musel dobrovolně odejít, poněvadž jinak mu hrozilo ostudné sesazení Kongresem pro "zločin a provinění". Tak bylo stručně definováno jeho podvodné chování proti opozici a lhaní. To se týkalo magnetofonový záznamů odposlechů hlavního stanu oposice, totiž Demokratické strany, a celé série nelegálních a neetických činností neslučitelných s funkcí prezidenta. Skončil jako vyhlášený lhář.

Bill Clinton, jako 42. prezident USA (od ledna 1993), za své lhaní v případu sexbomby slečny Lewinské, kdy si udělal z prezidentské kanceláře šmajchlkabinet či hampejz, sice nebyl donucen k rezignaci, ale to už ukazuje jen na značnou korozi veřejného života USA a jejich hlavních představitelů. Nicméně byl alespoň jako lhář zbaven možnosti provozovat svoji právnickou praxi.

Dalšímu, 43. presidentu G.W.Bushovi, prošlo vraždění v Iráku a Afganistanu a nelegální okupace těchto zemí už zcela hladce. Vše umožnila a za vším byla a je neoconem Wolfowitzem připravená doktrína pro tzv. Americké století. Jak už dnes všichni víme, podle ní USA může zasáhnout všude tam, kde cítí že mohou být ohroženy jejich zájmy a jejich svoboda, totiž především nároky na světové panství nad zdroji. Přesněji řečeno jde o svobodu "osvobozování"= kradení. My Češi jsme něco podobného zažili dávno (1945 a dále) ve formě ruského "Davaj časy". Tedy Dubya Bush (čti Dabija=W) a jeho spoluviníci "imperiálního prezidentství" (jak nazval jeho vládu komentátor The Sunday Times Andrew Sullivan ‑ 28.října 2007) zřejmě nebudou v dohlednu nikterak soudně postihováni, přestože mají na svědomí zmaření životů nejméně čtvrt milionu civilních obyvatel Iráku a Afganistanu.

Záminkou útoku na Irák, jak všichni máme ve svěží paměti byla údajná nukleární výzbroj země, která jak se následně ukázalo nikdy neexistovala. Pravým důvodem bylo přisvojit si panství nad druhými největšími zdroji "snadné nafty" na světě vůbec! Energetická krize a globalistické chrapounství Západu nás o tom denně utvrzuje.

Co bylo a je společné jmenovaným pánům prezidentům USA? Podvod a lež!

Nejde tedy o nějaké spravedlnost hledající tři mušketýry a románové hrdiny, ale o taškáře, laciné lháře a v posledním případě o válečného zločince, ale svět dělá jako by to neviděl. Proč? Poněvadž zde jde o útok "hodných křižáků Západu" na proradné, historií a zejména křesťanstvem nenáviděné muslimy, kteří ubližovali a pořád nám ubližují. Opravdu? To, že za dnešní propagandou a manipulací jsou v podstatě jen loupeže území a především přírodních zdrojů arabských států totiž tekuté zlato ‑ nafta, to přehlížíme! Jen do nich do Arabáků!

Naší pohodlností nám uniká, že žijeme v éře desinformace, a to že IT (Informační technologie) s hlavními jejími nástroji, totiž počítači, internetem a mobilem, nám dává možnost indoktrinovat, manipulovat, překrucovat pravdu a vládnout a ovládat lží v globálních rozměrech.

Desinformace a propaganda ovšem není novinkou. My sami jsem ji zažili a víme, že za jejím moderním byť triviálním znovuzrozením byla bolševická Kominforma. Hned za ní nás oblažila nacistická Goebelsovská mašinérie. Okřídleným rčením zvěčnělého redaktora BBC v Londýně Zdenka Mastníka bývalo, že "se zrozením Kominformy se zrodila desinforma".

Rusko mělo pravdu hledající geniální spisovatele/myslitele Gogola, Turgeněva, Tolstého, Dostojevského, Puškyna, a přece uklouzlo do zhovadilého a prolhaného bolševismu.

Německo mělo Johanna Wolfganga Goethe, Johanna Christopha Schillera, a další lidi vznešené a pravdivé, a přece se tam urodil vražedný nacismus.

Je snad Amerika nějak více kulturní a urozená než Německo, že se ji nemůže něco podobného stát? Nemyslím. Přítomnost ukazuje, že na počátku všech světových katastrof byly lži, nehorázné lži a podvody.

Pátého listopadu 2008 byl zvolen a letos v lednu nastolen, nový v pořadí čtyřicátý čtvrtý president USA Barack Obama. V přípravě na jeho zvolení napsal skvělý politický komentátor Simon Jenkins studii "Obamova nabídka je: ukončit US stupiditu" (The Sunday Times 31.8.2008). Obama vystoupil s hesly a přísliby změn. Celý svět tedy očekával zvrat k dobrému od nebezpečné pirátské cesty lhářů a podvodníků, kde se zvláště vyznamenal Dubya Bush.

Obamovo distancování od Wolfowitz‑Bushovy doktríny se ale nedostavilo a nedostavuje. Naopak, ponechal si Bushovu válečnickou garnituru počínaje ministrem "obrany" Robertem Gatesem, pevně zakotvil svoje vojska v Iráku (i když možná část jich bude nahrazena "bezpečnostními kontraktory") a zintensivnil zabíjení v Afganistanu. Tam neuplyne týden, abychom se nedozvídali o nových a nových obětech nevinných občanů. Už i Amerikou dosazený vazal president Karzai si stěžuje.

Ve středu 24. června 2009 jsme se dozvěděli na Ceefaxu (zpráva č. 109), že americký "drone", totiž letadlo bez pilota, raketami bombardoval dokonce pohřební průvod obětí náletu minulého víkendu. Dle zprávy zahynulo více než padesát civilistů. Jiné informace uvádějí počty daleko vyšší (až stopadesát).

Ve zprávě číslo 106. stejného bulletinu se dovídáme, že prezident USA Barack Obama odsoudil "nespravedlivé násilí" použité proti lidem protestujícím proti výsledkům prezidentských voleb v Iránu. Jinde žádá aby v Iránu byla nastolena lidská práva. Můžeme si představit větší stupeň arogance, pokrytectví a věrolomnosti? Těžko. Obamovi nevadí zabíjení stovek a tisíců civilistů US vojáky v Afganistanu, ale nešťastné události v Iránu jsou "nespravedlivé násilí".

Anglický velící generál Jim Dutton řekl BBC (zpráva Ceefaxu č. 105 z 25.6.09) že v jižním Afganistanu jsou rozsáhlé oblasti (huge areas!) bez vojenské prezence a zároveň poděkoval Obamovi, že poslal do Afganistanu další tisíce vojáků. Dokládá to co už dávno víme, totiž že demokracie a svoboda může být jedině tam kde je americká přítomnost, kde je US armáda. O.K.?

Obama potvrzuje, že bude pokračovat v cestě svých předchůdců, a jako suverénní loutka těch, kteří ho do rozhodujícího postu prostrkali.

Čtyři roky připravují útok na Irán, dalšího největšího producenta ropy v oblasti. Nyní využili iránské prezidentské volby a proběhla dosud největší světová internetová a mobilová desinformační "revoluce", vzedmutá proti celému řízení Islámské republiky, pod záminkou že volby prezidenta byly údajně zfalšovány. Manifestace a útoky byly zorganizovány přes internet a mobily. Via Twitter žádali dokonce i zabití svrchovaného muslimského vůdce Ayattolah Ali Khomenei. Při tom kdo je to a co je Twitter? Jeden z reportérů The Sunday Times to vystihuje jednoznačně: "jedna osoba = jeden vysílač". Kde je pravdivost informací, které jsou rozšiřovány a propojeny do celého světa?

Za organizováním "revoluce" byla definitivně IT. Protesty musely být připraveny a vybaveny. To potřebuje vhodné lidi, dá práci je sehnat, zorganizovat, instruovat a musí se shromáždit materiál. Barvy, štětce, plátno, papír, standarty a nakonec desítky lahví Molotovova koktejlu. To stojí peníze. Někdo musel naplánovat proč, kde a kam se budou házet! Kolik jich bude potřeba. Obstarat skleněné lahve, benzín, zátky s roznětkami. Bomby se někde musí dát dohromady ‑ vyrobit, a pak na místo určení dopravit. Lidé co "koktejly" mají házet, se to musí naučit. To chce peníze, čas a trénink!

Prezident Obama odmítá obvinění, že má v záležitosti prsty. Gordon Brown ministerský předseda Británie rovněž. Kdo tedy? Opět nějaká soukromá firma jako "Freedom House" multimilionáře Petera Ackermana, co připravila a udělala Oranžovou a Růžovou revoluci na Ukrajině a v Gruzii?

Kolik obětí, protestujících studentů v Teheránu, bylo zastřeleno policisty, kteří se bránili v hořících policejních stanicích a kolik záškodnicky zavražděno agenty provokatéry? Francouzský denník Le Monde z 23.června 2009 ukazuje na nesrovnalostí ve zprávách a celou řadu desinformací.

Kolik krve má na svých rukou za těch šest měsíců vlády Barack Obama!?!

USA i Velká Britanie odmítají a bude odmítat obvinění, že "internetovou revoluci" podnítily. Může, či vzhledem ke svým obyvatelům, kteří nejsou všichni zcela na hlavu padlí, musí. Lež je normální výzbroj dnešních politiků.

Resumé

My Češi říkáme "Kdo lže, ten krade". To se dá při pozorování moderního světa aktualizovat na : kdo se chystá krást, ten lže!

Shora uvádíme výraz "snadná nafta". Výraz nám vysvětlí skutečnost, jak a kde se těží nafta. V Iráku jsou náklady na vytěžení barelu surové nafty pouze dva až čtyři dolary, zatím co jinde na světě to stojí padesát a více dolarů, pokud jde o náročnější těžbu pod mořem, a z písků a bahna. Ergo zde je původ výrazu "snadná nafta", a tam je zároveň náramný důvod pro dráždění chuťovek na "privatizaci" těchto zdrojů. Privatizace říkáme proto, že za Saddam Husseina byl naftový průmysl znárodněn. Cena surové nafty (crude oil) v minulých dvanácti měsících dosahovala na trzích až 143.33 dolarů za barel! Rozdíleček mezi sto padesáti a čtyřmi dolar jde do kapsy toho kdo naftová pole vlastní. Irák má odhalených zásob k vytěžení 115 miliard barelů. Saddam Hussein musel být pověšen, aby ji neměl kdo pro Irák hájit.

Hned za plotem irácké Basry jsou obdobná a bohatá naftová pole Iránu. Kdo si umí spočítat pět a pět ví o co v oblasti Perského zálivu běží.

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn-Hendon, 30.6.2009.