Dr.Kobliha - ještě něco o neutralitě

Neutralismus jako společná naděje
Bohumil Kobliha
Užitečná práce, všechna tvořivá a zejména inženýrská práce není orientovaná kapitalisticky ani socialisticky, komunisticky či vůbec politicky. Prostě slouží k našemu přežití. Slouží čistě člověku a celému lidskému rodu. Oproti tomu politické systémy (management vyššího řádu) nemusí mít užitečný výsledek a smysl. Proto vítám všechny snahy o rozumné politické uspořádání všude, a tedy i poslední pokusy Čechů a Slováků o revizi vzájemných vztahů, prohloubení naší spolupráce, i případné obnovení naší společné státnosti.
Vše užitečné bývá opřeno o historické zkušenosti. Otevírám proto „Ohlas soudobé inženýrské práce", sborník vydaný SIA k X. sjezdu československých inženýrů v Praze z roku 1930. Připomeňme, že Spolek architektů a inženýrů v Království českém byl založen už v roce 1886, po rozchodu s inženýry německými. Jak víme, na Slovensku podmínky pro vzrůst inženýrských řemesel nebyly, žádné národní natož inženýrské organizování nenalézalo podporu u uherských vládních kruhů. Žádné inženýrské sdružení na Slovensku před vznikem Československa nebylo. Sborník SIA uvádí: „V obnoveném státě československém je život Spolku mnohem plnější a mohutnější než dříve."
Čechům se někdy vytýká jisté nadřazování vůči slabším. Inženýrská spolupráce mluví o pravém opaku. Už v roce 1923 je III. sjezd československých inženýrů pořádán v Košicích a je zde vydán znamenitý třistastránkový sborník i samostatná publikace „Inženýři Slovensku"! K desátému výročí čsl. inženýrské spolupráce vyšla „Pamätnica bratislavského odboru spolku čsl. inženýrov 1919-1929: 10 rokov na Slovensku", kritické ocenění práce vykonané českými inženýry na Slovensku. Tedy ne nějaká patronizace Čechů nad Slováky, ale spolupráce se slovenskými kolegy a bratry! Vždyť vůbec první ilustrací pražského sborníku SIA z roku 1930 je „Stavba mohyly generála Dr. M.R. Štefánika na Bradle".
Historická industrializace českých zemích je logickým důsledkem akumulace řemesel a později průmyslu okolo královských měst. V devatenáctém a dvacátém století je například pro rozvoj nejdůležitější výroba hutní, strojní, doprava, automobilistický a letecký průmysl. Již v roce 1869 vzniká v Praze První českomoravská továrna na stroje. Později roste Vagónka Tatra a Škodovka na Smíchově. Náročná výroba letadel vzniká v Aeru Vysočanech a později Holešovicích, v Avii Letňany, a jsou zakládány vojenské továrny jako Letov ve Kbelích u Prahy. Z menších továren jmenujme alespoň Walter a spol. - Jinonice u Prahy.
Mimo Prahu koupil Rytíř Škoda od hraběte Waldštejna (1859) menší strojírny, které rozšiřuje. Roku 1895 Klement a Laurin zakládají mladoboleslavskou automobilku; aby mohla lépe čelit mezinárodnímu kapitálu a konkurenci, byla sloučena v roce 1925 s plzeňskou Škodovkou. Vzniká automobilka Praga koncernu Českomoravská - Kolben - Daněk. Je založena automobilka Tatra Ringhoferových závodů v Kopřivnici. I Zbrojovka Brno vyrábí auta. V Prostějově Wichterle a Kovařík buduje Wikov, kde se později začínají vyrábět pokročilé zemědělské stroje. Vzniká Start v Hradci Králové. Na auta samozřejmě navazuje potřeba lepších vozovek, roste nová dopravní síť silnic obecních i státních.
Při osamostatňování českých zemí od rakousko-uherské nadvlády Češi nezapomínají na slovenské bratry. Ještě před vznikem Československé republiky, už 18. června 1918 (!) je Ústřední svaz českých průmyslníků přejmenován na Ústřední svaz československých průmyslníků. Přestože 98 % výroby surového železa v zemi je z Kladna, Ostravy, Třince, zakládají se v první republice čs. státní železárny v Tisovci, Podbrezové a Chyžné Vodě na Slovensku. I v papírenském průmyslu Slovensko v ČSR dotahuje na 20 % celkové státní produkce. Rostou zde doly na naftu v Gbelech. Doly na sůl a solivar „President Masaryk" v Prešově se rozrůstají. Modernizují se doly na zlato a stříbro v Banské Štiavnici a Kremnici. Za důležitou zmínku stojí Slovenské závody na magnesit v Hrušni na Slovensku, které se skupováním západních akcií dostávají zcela do československých rukou. Staví se nové slovenské silnice například Petržalka - Heinberg a mosty , jako první železobetonový přes Váh v Piešťanech. Vyrostl nový palác pensijního ústavu v Bratislavě, byl vybudován Denánský viadukt. A tak bychom mohli probírat průmyslový obor za oborem, abychom dokazovali, jak společný růst (společné financování!) byl užitečný pro obě naše země, pro celou republiku, která získávala brzo ve světě nejen obdiv, ale i poctivé jméno! Být Čechoslovákem to znělo hrdě! Bylo to jako křišťálový pohár vítězů nad zmatky Evropy! Vše z toho, co jsem viděl jako inženýr a studoval ve svém oboru, mi dokazovalo, že rozmach v politicky nezávislém svobodném Československu byl skutečným zázrakem motivace lidské práce svobodou!
Srovnávat prvních deset let po osamostatnění od Habsburské monarchie s desetiletím po listopadové změně roku 1989 by bylo více než nelichotivé. Kde jsou národní úspěchy prvních deseti let tzv. sametové „svobody" a rozdělení Československa? Zatím co první Československá republika skupovala cizí akcie pro podnikání státní i soukromé, polistopadová garnitura zrušila zákony proti rozkrádání státního majetku a dokázala nás prakticky rozprodat, vyprodat a zplundrovat. Kde jsou z toho zisky? Nikde najednou nejsou peníze. Mimo prof. Zeleného si málokdo všimnul Tomáše Bati a jeho způsobu financování rozvoje baťovských to váren. Dnes výroba obuvi ve Zlíně skomírá, podstatně oslabena je i výroba textilní a oděvní.
Škodovky jsou dnes německými firmami. Přítel inženýr Jiří Sprušil mne loňského roku zdrceně provedl zrezivělými troskami bývalé hrdé huti v Ostravě. Kladenská Poldovka jaksi přestala existovat. Kdo plundruje naše chemické a farmaceutické závody? Nezaměstnanosti se hrozí všichni, a i moji vždy optimističtí příbuzní kroutí hlavami: Kam to vše tak dál půjde? Každý v Čechách a na Slovensku by mohl přidat svoje ouvej.
A obrana našeho státu? Jednou se objímají státní činitelé s panem Brežněvem, po druhé s paní Albrightovou. Co z toho má český a slovenský člověk? Ano, jsme ve světových vojenských paktech, jednou ve Varšavské smlouvě, podruhé v NATO. Ale koho to před kým vlastně bráníme? Sebe rozhodně ne! Jen na to platíme a posléze doplácíme. Jdeme cestou od škarpy ke škarpě, a z chomoutu do chomoutu! Necháváme se zmítat velmocemi a okolím, které si hojí svoje problémy na náš účet. Nemáme dosud vládu ve svých rukou plně, abychom skutečně věcně pracovali pro sebe a pro naše národy dělali to, co je pro nás užitečné a potřebné. Cesta mezi bažinami a pohyblivými písky je nebezpečná. Ale jak se dostat z vlivů, které jsou nám jako národům střední Evropy vmasírovávány? Jak slepit krásnou vybroušenou vázu, kterou za nás a bez nás kdosi rozbil? Jak zacelit z valné části umělé animozity s nejmenšími bolestmi? Jak se dostat z nových osidel Evropy, když jsme v jejím srdci?
Dávám naději cestě neutralismu. Neutralismus jsou všechny cesty nezúčastnění se na té či oné straně velmocenských her. Neutralismus může vést k plné vojenské neutralitě pečlivě zakódované v Mezinárodním právu a garantované vel mocemi. Cesta neutralismu je účelná pro nás Čechy a Slováky a zásadně neškodná pro ty okolo, i velmoci. Ani skutečná vojenská neutralita nikomu z velmocí nemusí vadit. Naopak. V Evropě neutralita dobře realizovaná od severu až k jihu může vytvořit ochranný pás jak pro nás středoevropany, tak Západ i Východ. Evropa už ve všech předešlých válkách příliš krvácela a tratila, a to lidstvu nebylo a není prospěšné. Chceme ve skutečném demokratickém a křesťanském duchu, na kterém naše civilizace a kultura vyrostla, pomáhat z bídy středověku všude tam, kde dosud vládne. Puška, kanón či bomba není to, co lidi živí a dává svobodu. Svobodu dává cukrovar, nová silnice, letiště, studně - zásobování vodou, užitečná kanalizace, nová a přiměřená technologie.
My, národy Čechů a Slováků, jsme si nechali (bez nás občanů - bez referenda!), a bezpochyby dlouhými prsty zvenčí, rozbít velmi užitečný celek. Žádný křišťál bohužel slepovat k původní podobě nelze. Můžeme ale odlít vázu zcela novou v neutrální Demokratické unii střední Evropy, s novými unikátními výbrusy, a s ambicí připravit prostor pro její rozšíření i na další, nyní i dříve neutrální státy Evropy.
Neutralismus je naše společná cesta naděje. Je to v dnešním ztřeštěném a zmateném světě nová racionální orientace.
Dovětek v diskusi:
Ve světovém slovníku se objevují dnes veliká slova jako například globalismus. Ohromují lákavými ideami, sbratřením všech a celosvětovou spoluprací. Jak vznešené! Kdo může namítat proti? Jenomže pozor, všimněme si co doopravdy znamenají. Zlatovelkoústým, jde jako všem jarmarečním čachrářům o to dostat nás pro jejich kšefty (nezapomínejme na česká přísloví: „Když ptáčka lapají...!"). Chtějí, abychom se vzdali dobrého a vyzkoušeného svého, případně jim to jako „zastaralé", „podřadné" a „nepotřebné" prodali, jen proto, abychom to samé, leč v jejich obalu, nakupovali dráže a s našimi všestrannými ztrátami. Na druhou stranu, když my budeme chtít prodat své výrobky u nich, nedohodneme se. Dopadneme stejně jako právě evropští výrobci oceli, kteří dodávali svůj materiál a polotovary do USA. Svými lepšími materiály a nižšími cenami „ohrozili" americké huťaře, a najednou globalismus přestal fungovat. Američané ihned vydali dovozní ochrany a zamezili dovoz z ostatních částí globu. Najednou jsou z globalistů izolacionisté.
Také pozor na „bzučivá" slovíčka European Union. Byl jsem loňského roku v Norsku a diskutoval jsem o EU s občany. Jednotný názor byl: Němci nás nedostali ve válce, a dnes nás chtějí dostat prostřednictvím EU v míru. Když jsem o této zkušenosti diskutoval s anglickými přáteli, odpověděli mi typicky anglickým zdvižením palce, což mělo znamenat, že s Nory zcela souhlasí. Přesně tak! Jeden pan profesor si zde liboval, že v EU budeme mít přístup k fantastickým zařízením pro základní výzkum. To může být lákavé pro několik výzkumníků. Nepochybně je to potřebné, ale nedostatečné. Co je platný zbylý základní výzkum, když jsme prodali skoro všechny vynikající továrny do ciziny, kde se dnes provádí všechen potřebný „resortní výzkum", i projekty a návrhy! Na tom si školí svoje lidi a my zaostáváme! K čemu je nám exkluzivita, když si větve vlastního vědecko­technického pokroku pod sebou uřezáváme. Dokonce na výrobky zpracované zde si cizinci dodávají svůj materiál a tak si zvyšují svou zaměstnanost, nechávají na plné obrátky běžet svoje hutě, a zajišťují na náš úkor odbyt pro všechno své! Doporučuji, než vykoupíme zpět zase své továrny, vznést rezolutní požadavek uzákoněný vládou, že materiál na výrobky cizích majitelů naší produkce se musí brát především z našich národních zdrojů. Přesně tak, jak to dělají Američané. Nezapomínejme na naše dobrá česká přísloví: „Bližší košile než kabát!"
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýnpřevzato ze sborníku Česká a slovenská otázka v soudobém světě, Konvoj s.r.o. Brno 2002; ISBN 80-7302-041-6
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí