Publicistika dr. ing. Koblihy

Spravedlivý stát
Bohumil Kobliha
Najednou se pan president zastavil. "Tak si myslím," řekl, "abychom tu republiku udrželi ještě dvacet, třicet let. Pak už se ničeho nebojím." (Karel Čapek: "Čtení o TGM", str. 18.)
Letošním 28.říjnem se naše Československá republika dožívá devadesátky, ovšem rozdělená a bez Podkarpatské Rusi, ale žije(!), i když pochybuji, že dle představ jejích tvůrců, zakladatelů a budovatelů. Možná že sami oni udělali chyby, možná že nahnutý svět nedovolil plnit představy o dokonalém moderním státě. Obrátíme‑li stránky historie do doby po první světové válce v Evropě, vidíme odraz amerického "Černého čtvrtku", kdy se zřítila 24. října 1929 burza na Wall Street. Francouzské vlády padaly jak nahnilé hrušky a Velká Britanie 20. září 1931 devalvovala libru. Německo se z krize dostávalo nástupem pana Hitlera, který se 30. ledna 1933 ujal demokraticky (!) řízení státu a začal připravovat odvetu za prohranou válku, tedy zbrojení.
Jedině Československo, díky skvělým průmyslovým kapitánům jako byl na příklad Tomáš Baťa, a díky nesmírnému nadšení celého národa, že si vydobylo svobodu a mělo navrácenu vládu věcí svých do svých rukou, se ubránilo větším otřesům a hospodářským výkyvům a snažilo se budovat spravedlivý moderní demokratický stát. Národní náboj pro samostatnost nás nesl nahoru!
Nevíme ovšem ani dnes jak bychom pokračovali dál, kdyby nepřišel osudný Mnichov (30.září 1938), kdy po všech slibech "spojenci" naši nadějnou republiku hodili přes palubu stejně tak se potápějící Evropy.
Zde se můžeme zamýšlet, zda vše a všichni naši vůdcové byli na místě, na úrovni úkolů a plnili své povinnosti k národu a státu jak přísahali (viz také kniha B.Koblihy: "Šest dní kdy národ věděl"). Vždyť odmítli národu dát, o co volal (!), totiž "Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!". A nesplnili slib "Budeme se bránit!"
Poprvé jsem přemítal nad stoprocentností našich předáků, když jsem po odchodu do exilu v roce 1968 začal znovu studovat, jak a co bylo. Při přípravě jednoho exilového projevu jsem narazil na Masarykovo vyznání, kdy ve své knize "Světová revoluce" (vydání z roku 1925, které jsem zachránil z dědovy knihovny), na straně 17. říká: "Komenského Kšaft zůstal mi na cestě kolem světa vedle Kralické Bible denním národním a politickým mementem..."
Nemohl jsem potom pochopit a přenést přes srdce, že na straně 45. a i při jiných projevech ze vznešeného proroctví "Věřím i já Bohu..." veliký Masaryk vypustil část věty "...hříchy našimi na naše hlavy uvedeného..."
Nebudeme rozvádět proč asi, ale v dalších pramenech (například v exilovém vydání studie Fr. Jeníka‑Horáka: "Vondrák contra Masaryk", vydala Knižnice Bohemia svazek 1. roku 1958), jsem zíral co všechno padlo a kdo při tom musel jít z kola pryč, jako oběť budování "Masarykovské legendy". I mnozí mužové Dvacátého osmého října byli odsunuti.
Nechtěl jsem ani věřit, když mi zde v exilu legionář dvou odbojů plukovník Roman Kokrda vyprávěl, jak naši vojáci na Rusi na Čeljabinském sjezdu (14. května 1918) odmítli ‑ Masarykem s bolševiky dohodnutou - "ozbrojenou neutralitu", kdy měli odevzdat všechny zbraně a byli pak málem vyvražděni bolševiky. Tehdy odmítli Masarykovo vůdcovství (zbraně uschovali v jimi vyrobených dvojitých stěnách ešalonů) a nastoupili obtížný návrat "Sibiřskou Anabasi", kdy si všechny další potřebné zbraně a munici prakticky museli znovu vydobýt a jimi se při cestě bolševikům bránit. Nemohl jsem uvěřit, až teprve sám TGM mi ve Světové revoluci potvrdil svůj probolševický(!) postoj a kde mimo jiného na straně 225 píše: "...že Spojenci podporovali odboj proti bolševikům, pokládal jsem za pochybené..."
Manévroval TGM jen podle své politické potřeby?
Proč bagatelizoval a vytřídil osoby, které s ním chtěli spolupracovat i vyslané národem za ním do exilu, jako a zejména poslance Düricha? Jak to, že přes všechno a všechny v národě byl Masaryk tak prostrkán na osobu číslo jedna? Nechci a nebudu bourat Masarykovskou osvobozeneckou legendu. Každý se dnes může dočítat jak to všechno za první republiky bylo a utvořit si svůj obrázek, ale musím k podobizně modly uvést jména: Massařik, Redlich, Mardsen, Masaryk...
Vysvětlení? Massařik bylo (viz exilová studie autora lm.: "TGM K otázce jeho původu" z roku 1957) dle matrik jméno jeho negramotného, dvaceti šestiletého otce, povoláním podkoního. Redlich bylo jméno německo‑židovského hodonínského obchodníka (velkého příznivce Massařikovy rodiny), kde Terezie Kropáčková, třiceti šestiletá matka Tomáše Jana Masaryka, sloužila jako kuchařka. Neuměla česky, proto i Masaryk měl později s češtinou problémy. Byl‑li Redlich (jak otec Nathan, synové Alois a Ignác, a i vnuk Josef) příznivcem nijak známého Tomáše (a Josef mu dokonce pomohl k politické kariéře), nemůžeme se příliš divit, že po letech americká státní tajemnice Albrightová se zasadila o TGM pomník na Hradčanském náměstí. Bylo to s podivem, když pánové Klaus a Mečiar likvidovali dílo člověka "který se zasloužil o stát". Může nás napadnout že by bývalo lepší, kdyby paní Albrightová přála monolitu republiky. Konečně, kdybychom si dnes chtěli potvrdit genetický původ TGM, stačilo by podrobit vzorek tělesné jeho schránky laboratorní zkoušce DNA, a bylo by definitivně po dohadech. Měli bychom podklad/zdůvodnění, proč se to či ono dělo a stalo. Vznešený byl Masarykův návod: "Lid chce být klamán, tedy ho neklamme".
Mardsen bylo jméno na britském pase, se kterým Masaryk cestoval na Rusi. Zdeněk Mastník, zvěčnělý redaktor BBC, se po odkrytí britských archivů o věci zajímal, a přednesl někdy na začátku osmdesátých let na půdě Londýnské SVU (Společnosti pro vědy a umění) přednášku o Masarykovi jako zpravodajci Britské koruny na Rusi. (Práce Z.Mastníka bude jistě někde v jeho odkazu, ne‑li, každý profesionální historik může dnes nahlédnout do archivů britského "Home Office"). Konečně nic nového. Masaryk ještě na začátku války cestoval na pas rakouský a "své poznatky ze Západu" přednášel hraběti Thunovi. U carské vlády po vypuknutí války se na něj pohlíželo jako na agenta císařské Vídně.
To vše by nebyly z hlediska dnešních přístupů tragedie, kdyby vše klapalo. Dnes je kdekdo agent, dvojitý, trojitý či nevědomý, a náčelníci tajných organizací a služeb sedí ve vládách, senátech či prezidentských křeslech. Nelegitimní tvorečkové už dávno nemají stigma, hlavně že jsou zdraví a mají se k světu. Žádný zle.
Horší je když zakotví v politice a odkáží své dílo lidem, kteří ho nechtějí ani bránit, poněvadž toho "vědí příliš mnoho", "mají své plány", či poněvadž drží hodnost kadoše u zednářů. Vyvedli nás na věž, a s té věže nás shodili. Běda národům které propadnou kultům osobnosti či legendám.
A tak abychom nenaříkali, přes šílenství doby právě přítomné, musíme hledět do budoucna, bez zatížení legendami (!), a kdy opravdu přejdou vichřice hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného.
Ovšem bude to fuška, aby vláda našich věcí se opravdu navrátila do Prahy a Bratislavy, a nebyla z Bruselu, Washingtonu či Moskvy.
Prodejných politiků je na stohy. Ty nechceme v prvé řadě. V řízení věcí veřejných musí být skutečně naši lidé, a chtít sloužit našim zájmům. Proto potřebujeme přímou demokracii. Všeškrtící korupce musí být z naší společnosti vytlačena.
Co jsou to ale ty naše nejvlastnější zájmy, bez hlásání věčných pravd a vznešených hesel? S podivem, bylo to v našem národě zakotveno už pradávno, kdy Přemyslovy lýčené střevíce byly uloženy k národním pokladům: Vládnout si rozumně (selským rozumem), demokraticky a pravdivě, sami!
Žít v našem a po našem, bez diktátu zvenčí, bez podstrkování cizích idejí a bez cizích návodů, a bez prostrkování jejich nositelů.
Spravedlivý stát musí být založen na skutečnostech. Spravedlivý znamená být pravdivý, to konečně je národním mementem už od Mistra Jana Husa. Žádná obojakost, ale směr! To přece učil dávno Ježíš Kristus: vaše řeč budiž ano, ano ‑ ne, ne.
Začněme sokratovskou otázkou: Jaký je tvůj ideál?
Podle pravdivé odpovědi poznáme hned jak a co a kolik uhodilo. Ovšem co opravdu chceme a co je realisticky možné? Nelhat si do vlastní kapsy a historii nepoužívat jako nástroj manipulace. Musíme mít stupně volnosti, podle svého pravdivého hledání a poznání, podle vývoje.
Stát musí ochránit především svého občana, aby ten mohl žít svým osobním čestným, poctivým a pravdivým představám o své existenci. Musí chránit jeho drahé, majetek poctivě nabytý, a byť by to byl třeba jen majeteček. Domov musí být nedotknutelný. Nikdo nesmí chtít žít na úkor druhého.
Péče o zdraví tělesné i duševní musí být zajištěna poctivým a promyšleným systémem. Stejně tak jako zasloužilý odpočinek ve stáří. Vzdělání bude sloužit osobnosti a osobnímu růstu, a pravdivě připravovat na životní úděl i denní úkoly. Kultura nesmí sloužit plytkým a povrchním módám a trendům. Musí ulevovat, nastavovat zrcadlo i povznášet.
Práce a slušné mzdy budou prioritní hodnotou v základech společnosti. Žádná minorita nesmí být ukřivděna, ale nesmí chtít svým zájmem překřičet ostatní, ani se domáhat nějakého vůdcovství, dokonce pod nějakou cizí vlajkou.
Cítění jak politické tak náboženské každého dospělého a vyzrálého jedince je nedotknutelné, aniž by bylo druhému jakoukoliv cestou vnucováno. Jedinec nesmí být vystavován žádným manipulacím a jeho informovanost musí být pravdivá. Přesvědčení a svoboda vědeckého badání při positivní službě člověku, je bezpodmínečná.
Dokážeme‑li tohle, pak máme opravdu vyhráno a nezanikneme v moři nectností, lží, plytkostí a chrapounství. Nabereme opět svoji sílu, kterou nám dnes usurpují.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 9.9.2008.
Aparát chlupatou dekou
Bohumil Kobliha
"Někomu přece musíme věřit", slyšel jsem k mým kritikám vládních činitelů po Sametu. Správně. Každý loajální občan věří, má či musí věřit svým vládám. Vždyť si je důvěřivě zvolil!
Po sedm let každý slušný, poctivý občan "dobře informovaného Západního světa" věřil a věděl, že ta zpropadená Al‑Queda (Al‑Kejda) provedla v Americe, bezprostředně po sražení dvojčat věží WTC "9/11" 2001, bakteriologický útok na vládní místa anthraxem. Vedle toho ti zlí muslimové chystali ještě vyhození do povětří důležitých mostů v New Yorku, že.
Leč ne všichni jsou hotovi věci předložené k věření hned přijmout bez logického zvážení. Tak zpráva o tom, že mladí muslimové srazili věže, ve mně vyvolala hlubokou nevíru. Na to, aby po čtyřech neprokázaných letových hodinách výučby nasportovním letadélku se dokázali strefit asrazit hned napoprvé dopravním linkovým tryskáčem ne jednu, ale hned dvě věže, aještě před tím přemoci celou posádku, by to museli být supermani se stupněm nedostižitelné geniality. Konečně psal jsem ocelé události podrobně (viz mé články "Řím‑Reichstag‑WTC", "Státy ve státě" atd. z roku 2001). Oficiální zprávy o události byly nestravitelným soustem i pro jiné publicisty. O tom svědčí články jako na příklad "11. September? A Zionist plot!" v New Statesman, a podobně.
O pochybách, kdo je opravdu za anthraxovým útokem, jsem psal v článku "WTC‑Anthrax‑a za pět minut válka" z10.10.2002. Byl jsem přesvědčen, že celá záležitost měla pro Bushovu administrativu stejný smysl jako pro hitlerovské Německo zapálení Reichstagu, totiž propagandisticky připravit půdu pro vlastní výboje.
Je proto důležité zopakovat thesi ze shora uvedeného článku doslova:
"Ten kdo osnoval anthraxový útok musel plánovat použití časovaně (totiž vzhledem k obtížné manipulaci sbakteriemi), atedy musel nutně vědět o přípravě atentátu 11.září 2001! Jinak by nemohla panika ahysterie být použita tak, jak bylo potřeba. Osobně nepochybuji, že historie jednou odhalí fakt, že pravým viníkem nebyl žádný zobviněných muslimů."
Rok se s rokem sešel
3.srpna 2008 se ve světovém nedělníku The Sunday Times dočítáme, že anthraxový vědec Dr. Bruce Ivins, o kterém se vposlední době v kruzích FBI soudilo, že byl za anthraxovým útokem, spáchal sebevraždu. Jako na objednávku! Jako to bylo s tím Janem Masarykem, co v roce 1948 vyskočil z okna a ve své pořádkumilovnosti za sebou to okno zavřel.
Ivinsovi se samozřejmě přišilo, že byl duševně vyšinutý a kde co. Podobně jako státní vědec Britanie Dr. Kelly, který toho věděl příliš mnoho k"dossier" onutnosti napadnout Irák, skrze údajnou Saddamovu atomovou bombu, aten také spáchal sebevraždu.
Pro jistotu FBI také už zjistilo, že Dr.Ivins byl při páchání nepravostí docela sám! Pochopitelně, že nebudou hledat, teď když je mrtev, návaznosti asouvislosti, které by ukázaly třeba na levé křídlo CIA apolitické vedení "špinavých triků". Třeba by to mohlo vést až k Wolfowitzovi aBushovi ato by byl malér.
Nicméně jako že šídlo v pytli neutajíš, aže pravda zUS vládních míst leze jak zchlupaté deky, jsem přesvědčen, že kdyby bylo nutností zastavit další válčení proti muslimům a případně zabránit III. světové válce, že by FBI mohlo odhalit kdo skutečně byl za sražením věží WTC.
To si ale počkáme. Válečné šílenství "proti teroristům" je rozjeto příliš daleko.
Tajné zasedání Bilderbergů 5. až 8. června 2008 v Chantilly, Virginia, USA, o kterém přinesl závažné skutečnosti Dr.Josef Dolejší v článku nazvaném "Bilderbergům by se to určitě nelíbilo" naznačuje, že situace je urgentní a velmi vážná. Jak Dr.Dolejší zvažuje, vysoce exponovaní průmyslníci a finančníci z Bilderbergů rozhodují i o válkách.
Ruská federace dělá všechny nutné kroky k obraně země. Ne nadarmo mají v řízení státu bývalá esa KGB. Osobně jsem přesvědčen, že i ve zdokonalení nové třídy ponorek (Kursk II?), a s vychytáním much na odpalovacím systému torpédo‑raket typu "Granit", se od roku 2002 značně pokročilo. Rusové nejsou nováčci v raketovém průmyslu, a v systémech vodorovného odpalování raket z torpédových trub jsou minimálně pět až sedm let před Britanií. Připomeňme, že ruské rakety Granit jsou zamýšleny jako zbraň proti mateřským letadlovým lodím! Mají mít "dostřel" až 320 mil.
S takovýmhle arzenálem není radno si zahrávat. I když má Amerika permanentně k dispozici minimálně deset Bitevních grup vedených nepotopitelnými mateřskými letadlovými loďmi (viz článek "Námořní bitva" z 9.června 2008), nebylo by příjemné ztratit ve válečném nárazu třeba jen jedinou třídy Nimitz. To by totiž bolestivě ukázalo, že neexistuje nepotopitelná loď, a s tím všechny komplikace. Ztráta posádky od pěti tisíc mužů a žen nahoru by strategicky zoufale morálně poškodila i celý národ, aotřásla americkou nezranitelností či rovnou vírou v neporazitelnost. Podobně jako potopení německého "nepotopitelného" křižníku "Bismarck" (o výtlaku 45.000 tun), zatřáslo nacistickou pýchou adomýšlivostí zaDruhé světové války vroce 1941!
Bylo by tedy velmi zajímavé vědět co Bilderbergové skutečně diskutovali a k čemu se dostali. Povolili tito pánové a dámy Izraeli útok na Irán, přes nechuť rozumnějších Američanů a přes varování admirála Mika Mullena, náčelníka US generálního štábu? Ekonomická situace světa a jeho finanční systémy jsou hluboko pod bodem mrazu. Recese či deprese nikdy nevedla k ničemu dobrému, vzpomeňme třicátá léta minulého století...
Londýn, 8.8.2008
P.S. Svět musí být připraven na útok proti ruským "agresorům". Proto Bilderbergové, vedle jiného, dali evidentně Gruzii (Georgia) a Amerikou vyškolenému prezidentu Sakašvili (Saakashvili) zelenou proti "vzbouřencům" v Osatii (Ossatia). Stejně jako Kosovanská osvobozenecká armáda trénovaná anglickými komandy SAS (Special Air Service), odvádí Gruzie dnes své dluhy. Anglické úsloví "když jdou věci špatně není nic lepšího než dobrá válka" nabývá akcelerace. Bude ale to co toho vzejde dobré!?!
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 12.8.2008.