Dr.ing. Kobliha B. - na pokračování.....

Stav Operace Golgota v roce 2008
Bohumil Kobliha
Před jedenácti lety, přesněji 15. června 1997, jsem dopsal esej nazvanou "K Operaci Golgota".
Pokud je třeba připomenout o co šlo, zopakujme že "Operace Golgota" byl plán záchrany socialistického hospodářství i politiky SSSR, který odvážně navrhl sovětský prezident Jurij Andropov, a byl propracován generálem KGB Michailem Petrovičem Ljubimovem v roce 1983 ‑ 1984. Socialismus a komunismus byl Operací na oko obětován abyl umožněn nástup dravému zcela neregulovanému kapitalismu. To proto, aby se nejen lid SSSR, ale i všech sovětských satelitů a zemí socialismu nadobro odradil od kapitalistických směrů hospodaření po katastrofických zkušenostech s ním. Aby se kapitalismus sám zdiskreditoval. Proto také následně všechny sovětské satelity "dostaly svobodu" prakticky přes noc. Zázračně, koktáním a zapráskáním vousů hlavních aktérů sametových revolucí (totiž "příďových ozdob", jako Walesa či Havel). Světe div se!
Ovšem dnes po letech a v roce 2008 nám události odkryly více. Je zřejmé, že Operace Golgota měla vyřešit další problémy. Sovětský svaz se musel dostat především ztechnické zaostalosti, do které sklouzával stále více a více, bigotností anepružností Stalinismu, anásledkem své fysické ainformační isolovanosti. Sovětský člověk měl být zbaven poddanství astrachu, osvobodit se jako občan a osobnost k tvořivosti. Měla napomoci i kapitalistická motivace práce, rublem, dolarem či librou. Byla tedy nastolena svoboda hospodářská a možnost svobodného cestování.
Nebylo to náhodou
Bohumil Kobliha
Stále se domníváme, že jsme pro tzv. Západní demokracie důležití. Opak je ale pravdou, a dnešek to potvrzuje zpravodajstvím či spíše nezpravodajstvím o právě proběhlých presidentských volbách v České republice. Zde vLondýně jsme marně čekali, že se objeví něco na některém ze čtyř oficielních kanálů britské televise. Nic. Na rádiu nic. A ani řádečka se neobjevila v největších anglických novinách The Sunday Times. Nicoucí nic. A není to tím, že pan prof.Klaus je osoba nezajímavá. Nejsme pro ně ani tak důležití jako nejmenší bývalá britská kolonie. ČR je dnes pouhý vybledlý satelit Západu.
Kdysi dávno mi jeden Brit řekl: Anglická svoboda záleží v tom, že nám na ostatních nezáleží. Byl ale původem Ir, takže si můžeme myslet, že jeho názor byl přehnaný. Prostí Angličané jsou hotoví pomoci bližnímu, a pokud jste v nouzi abezvýznamně dole, vždy jsou ochotni vám podat záchrannou ruku, což je hezké.
Horší to je ale u anglických politiků. U těch se silně projevuje generosita dávat to co není jejich ‑ někomu jinému.
Letos na podzim bude sedmdesáté výročí Mnichova. Velkorysý britský ministerský předseda Neville Chamberlain tehdy v roce 1938 daroval panu Hitlerovi československé pohraničí. Zdůvodňoval to tím, že jde o zemi, o které Britové nic nevědí. Věnovacím dopisem, kterým mával vstříc reportérům, když vystupoval z letadla Mnichov ‑ Londýn, prý zachránil mír.
Takové darování na nás uvalilo německou okupaci 15.března 1939, a ukázalo se být počátkem světové katastrofy, totiž Druhé světové války. Velkorysost darování nebyla v britské historii poprvé. Královně Viktorii pan min. předseda Disraeli daroval do koruny drahokam Indie (`Jewel of the Crown"), totiž celou Indii a titul Císařovny. A jak to skončilo?
Něco horšího jsme zaznamenali s tak zvanou Balfourovou deklarací (`Balfour Declaration"). Pan zahraniční ministr a bývaly ministerský předseda Velké Britanie Arthur James Balfour věnoval sionistům Palestinu. Bylo to jeho dopisem panu Lordu Rothschildovi ze dne 2. listopadu 1917. Deklarace byla pro svět a zejména Střední východ začátkem řetězců destabilizace azabíjení. Svízele potvrzují současné tankové a letecké, téměř denní izraelské útoky na `palestinské území".
Svět je hadr na holi a bezmocný proti tomu, když britský politik daruje to co není britské, někomu jinému. Proč? Inu, jsou v tom prsty bankéřů světa! Nyní máme opět explosivní situaci vyvolanou intencí Západu darovat Kosovo, historické území našich jižních slovanských bratrů, které bránilo Evropu proti útočným Turkům, etnickým Albáncům. Vybuchne pověstný balkánský `soudek střelného prachu" se všemi důsledky?
Jsem přesvědčen, že Angličanům (ani světu) neposloužil Napoleon ani Hitler, když neprovedli chystané invase Britanie. Kdyby `Hrdý Albion" na své kůži poznal v moderních dějinách co je to být převálcován cizími armádami, nikdy by nepřipustil okupaci jiných národů, ať už je to dnes Afganistan či Irák a zítra někdo další.
Pro nás dnes musíme zaznamenat, že skutečné svobody nenabudeme dokud nedosáhneme neutrality. Naší opravdovou svobodou pak budeme moci ukázat světu co známe, umíme, a čím jsme pro něj významní.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 3.3.2008
Bylo třeba pro systém SSSR "objevit" nové způsoby řízení, nakoupit nejen zahraniční experty a "know how", ale i nová zařízení, a odhalit kde mohou být nové zdroje přírodního bohatství všeho druhu. Bylo nutno investovat a zainteresovat naexistujících i skrytých pokladech země progresivní zahraniční firmy. Musela tedy být dána příležitost k privatizacím aatraktivním nákupům podniků i známých zdrojů za babku.
I to mělo svůj smysl. Ať chceme či nechceme, musíme konstatovat že gen.KGB Ljubimov byl machr, s vizí větší než neocon Paul Wolfowitz, co plánoval nové americké století. Přitáhlo to investory izacenu, že někde byl tradiční domácí průmysl likvidován zahraničními kapitalistickými žraloky, což mělo ovšem za následek zvýšení nezaměstnanosti. Ale ta plánovaně hrála do ruky idejím Operace Golgota, nárůstem občanské nespokojenosti s kapitalisty všeho druhu, jak zahraničními, tak domácími.
Západní stratégové nebyli zcela naivní a využili "otevřenosti" nejen k ožebračení celých národů ve vlastní prospěch, ale ikpronikání svých rozvědek a průmyslových špiónů. Ne nadarmo si Jelcin vybral za svého nástupce Putina, člověka KGB vysokého kalibru, a nověji Putin svého soudruha Medvěděva. Nastaly náročné "šachové partie" rozvědek, a vzhledem kmožnosti dalších horkých válek je situace na ostří nože.
Přichází doba kdy pro skutečné přežití matičky Rusi je nutno se zbavit perestrojkou (Operací Golgota) umožněných závislostí na Západu a spoutání kapitalistickými žraloky.
Markantně viditelný je vývoj v naftařském průmyslu, kdy konsorcium AAR ruských oligarchů, miliardářů Fridmana, Blavatnika, Khana a Vekselberga, se chce legální cestou zmocnit petrolejářské firmy TNK‑BP, aby pak následně všechna nafta mohla být prodána ruským firmám Gazpromu či Rosnaftu. Samozřejmě že mateřská firma BP (British Petroleum, která je ale prakticky v rukou Američanů) se těmto obchodním transakcím brání. Situace se mezinárodně komplikuje i takovými vlivy, že oligarcha Fridman je poradce amerického neo‑conského "Council on Foreign Relations" (The Sunday Times z27.7.2008). V březnu tohoto roku kanceláře TNK‑BP a BP v Moskvě, byly převálcovány FSB (dříve KGB) a zaměstnanci obviněni z průmyslové špionáže. Kdyby ale jen to byly přestupky BP! Ze staršího data má BP u Rusů ale pořádný vroubek za to, že poskytoval technickou a jinou pomoc čečenským protiruským separatistům. Cíl byl tehdy triviálně jasný. BP chtěl kontrolovat naftovody vedoucí přes Čečen. Rusové se ale svými novými ropovody vyhnuli území atd. a separatisty zpacifikovali. Slyšeli jste něco nového o jejich "národním hnutí" někdy nedávno či v přítomnosti? Najednou je ticho a klid. FSB si prostě došlápla na giganta.
Tak jak je to s ruskou naftou?
Je to zamotané všude už od dob, kdy G.W.Bush nastoupil na prezidentské křeslo USA. Kdo chce, může zalistovat vevýtiscích českých nezávislých a odvážných novin začátku roku 2003. Tam jsem předložil esej "Ve znamení Bushe" (konkrétně dopsané 28.12.2002). Zde jsem se snažil přečíst mapu USA k dobytí světové nafty a nadvlády nad světem. Vývoj mé vývody potvrdil.
V plánech na světovládu nejde jen o naftu. Vojensky je provedena příprava pro horké války (viz mé články "Námořní bitva" z9.června 2008, a "Oranžová Pátá" z 23.7.2008).
Ruská federace udělala tedy civilní kroky, aby mohla co nejefektivněji řídit své hospodářství v případě vojenského konfliktu. Mám‑li nabrat z profesionálního škopíčku, řekněme, že v době skutečné války je průmyslová diktatura a centralizované řízení nezbytností číslo jedna.
Právě minulou neděli (The Sunday Times z 27.07.2008 článek "Now it´s war") nám šéf jedné špionážní firmy, která operuje v Rusku, totiž pan Nick Day, prozradil: "Rusko jasně znovu znárodňuje tři průmysly: naftu a zemní plyn, průmysl nerostů akovů, a průmysl zbrojní".
Tedy klíčový průmysl pro budoucí přežití.
Dochází k nutnému ovlastnění státem, renacionalizaci a centralizaci řízení průmyslových odvětví životně důležitých pro obranu Ruské federace.
Kruh "Operace Golgota" se uzavírá za okolností jistě nepředvídaných Andropovem ani Ljubimovem. Ty navodil Wolfowitz aBush doktrínou pro nové americké století...
Pro koho na hrobě vykvetou pomněnky? Pokvete vůbec kdy ještě něco? Nebo zvítězí myšlenky pětihvězdičkového amerického generála MacArthura přednesené v roce 1945, po svržení atomové pumy a k japonské kapitulaci, že lidstvo nesmí dopustit už nikdy žádnou válku?
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 30.7.2008.
Oranžová pátá
Bohumil Kobliha
Už po tři roky, vždy s jarem, se rozvíří válečné bubny proti Iránu. Není se co divit. Irán je dnes druhým největším producentem a exportérem nafty, takže byl vřazen do třídy super teroristů, a volá se hrr na něj (ovšem za dalšími zdroji nafty a ke světovládě)! Jenomže komu se chce do války i když vibrace válečné propagandy se protahuje doléta, a bude asi trvat dále. Komu se opravdu chce do dalších válek, když dvě má Amerika rozdělané k nedotažení. To stojí triliony zmenšujících se dolárků, a irácká nafta dosud svobodně neteče a klid v Afganistanu není. K tomu z krku leze recese do deprese, a nikdo z odpovědných neví jak z ní. Prezident G.W.Bush sice plánoval trvalou okupaci Iráku, kde mělo trčet dozorem nad demokracií a svobodou asi sto padesát tisíc vojáků v padesáti opevněných městysech, strategicky rozmístěných po celé zemi, ale nějak mu došel dech či peníze. A US rakví a zraněných z okupovaných území stále přibývá. Proto prezidentský kandidát Barak Obama zamával bílou vlajkou předvolebních slibů, a že prý stáhne vojska do osmnácti měsíců. To se samozřejmě v USA zalíbilo, a voliči mu dali 46% sympatií, zatím co Bushovu jestřábu Johnu McCainovi jen 42%. Není se co divit poněvadž McCain slíbil pokračovat v Bushově politice okupací na věčné časy. Kdo volí rád fanatiky? Nepříjemnou situaci ale stále zamíchává Izrael či spíše Mossad zprávami, že Irán bude mít pumu zítra, nemá‑li jí už. Proto aby si utvrdil svoji prezidentskou kandidaturu za demokraty, Obama už 2.června v AIPAC (American‑Israel Public Affairs Committee) tedy prohlásil, že udělá vše k zastavení vývoje Irácké atomové zbraně a že bezpečnost Izraele je "svatosvátá". Přesto se Izrael chystá na preventivní bombardování iránských laboratoří na obohacování uranu v Natanz a jinde.
Situace je prekérní, a proto admirál Mike Mullen, náčelník US generálního štábu, 3.července 2008 varoval před spuštěním konfliktu, protože by to prý přešponovalo americké volenské síly. Jenom!?!
Aby se Izraelci zklidnili, slíbili jim ze státního departmentu USA, že umožní přelety bombardovacích letadel typu F15 a FI6I z Izraele přes Irák (a zřejmě zajistí povolení i Turecka), bohužel ale, že je vojensky nemohou podpořit!
Ve studii "Námořní bitva" (9.6.2008) jsme si všimli, jak obtížná situace je Perském zálivu a specielně v Hormuzské úžině. Proplouvá jí v tankerech 40% světové nafty, a přerušit tenhle proud zejména pro USA, ale i celou Evropu by bylo katastrofické. Uzavřít Úžinu vojensky je věcí hodin a několika raket, a Irán jich má jistě pár navíc, když jich mohl zkušebně v minulých týdnech odpálit devět. Irán se netají, že v případě napadení zacílí i na americké námořní síly. Byla by tak ohrožena US Navy Pátá flotila (či nyní správněji Bitevní grupa), která je v Zálivu nasazena. Situace je na poplachovém stupni Oranžová ("Amber").
Izraelský premiér Ehud Olmert a Mossad může chtít bombardovat, ale jeho chtění nebude Amerikou vítáno, a ani Evropě a světu nebude vhod. Právě probíhající jednání a protahovačky NATO s Iránem slouží patrně jen k oddálení konfliktu. Zdrží to Izrael, aby právě ještě za prezidentování válečnického Bushe nezavařil všem? To uvidíme v budoucích týdnech či měsících ubírajících se k USA prezidentským volbám.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 23.7.2008.
Námořní bitva
Bohumil Kobliha
Pojem námořní bitva je nám suchozemcům poměrně vzdálený. Nejspíše se nám při něm vybaví nějaká filmová pirátská řežba a v nejlepším případě Nelsonovo vítězství u Trafalgaru. Pro nás vnitrozemce je i jen základní její jednotka, totiž loď, spíše romantickou záležitostí, s myšlenkou na plachetku a parník. Hned vedle kajaku či kánoe, a tak je zřejmé, že chceme‑li s dobou držet krok musíme si své znalosti doplnit, zvláště když námořní bitvy permanentně probíhají. Zde připomeňme operace proti Iráku, kdy od útoku "Písečná bouře" (Desert Storm), přes následné bombardování a vojenské akce roku 2003, až po dnešní okupaci je vše řízeno a vedeno z US lodí v Perském zálivu. Vzpomeňme podivného potopení ruské ponorky Kursk. Tam při ruských námořních manévrech vše "stínově sledovaly" dvě US "zabijácké ponorky" (Killer submarine). Jedna z nich pak bezprostředně s nabouranou přídí byla opravována v neutrálních vodách Skandinávie...Tak učit se, učit se, učit se, jak říkával soudruh Lenin (a Komenský před ním)!
Američané přejmenovali před časem to čemu se říkávalo flotila, na Bitevní grupa (Battle group). To má svůj význam, jak si dále potvrdíme.
Jádrem bitevní grupy je mateřská letadlová loď. Na tu bývá navázáno na její ochranu, i jako spoluútočící, několik torpédoborců, křižníků, ponorek a řada pomocných lodí, podle toho kde a jak má být či je grupa nasazena. Spojené státy americké mají tři třídy mateřských letadlových lodí v celkovém počtu dvanácti, a dvě nové ve výstavbě. V třídě Enterprise jednu o výtlaku 75.000t, a tři ve třídě Kitty Hawk o výtlaku 83.900t. Největšími (pro US Navy i světově) jsou ze třídy Nimitz, o gigantickém výtlaku 91.487t, délky 317m a šířky 40,8m, s baldachýnem dvou rozjezdových ploch 332x76,8m. Těch mají celkem osm, přičemž dvě nové se staví. Každá v této třídě nese 86 letadel, schopných házet i atomové pumy, a šest helikoptér. Jako u všech lodí s atomovým pohonem je i zde akční rádius prakticky neomezený.
Angličané, světově druzí, mají mateřské letadlové lodě pouze tři o výtlaku 20.600t. Musíme ale zaznamenat dvě nové právě ve stavbě, třídy CVF o výtlaku 75.000t, délky 283m, šířky 73m. Jejich jména už byla stanovena na HMS Queen Elizabeth a HMS Prince of Wales. Každá má nést 34 letadel plus helikoptéry. CVF jsou svojí velikostí světově druzí za Nimitzem.
Vedle těchto námořních velmocí má "nebezpečné" Rusko pouze jednu mateřskou letadlovou loď třídy Kuznětsov, o výtlaku 45.000t, která nese pouze dvacet čtyři letadel a šest helikoptér. Zde se nám může začít rodit v hlavě představa kdo asi a co asi na světě a jeho oceánech zamýšlí.
Křižníků má USA dvacet sedm (27). Je to třída Ticonderoga (Aegis) s výtlakem 9.500t, délky 173m, šířky 16,8m. Rusko má celkem křižníků pouze pět (5), z nichž největší je třídy Slava s výtlakem 9.380t, délky 186,6m a šíře 20,8m. Britanie křižníky nestaví, ale nahrazuje je lehčími a rychlejšími loděmi pod názvem fregaty (Frigates), které také mohou mít různé bojové úkoly a tedy i výzbroj, od raket všeho druhu, děl až ráže114mm a torpéd. Nese i helikoptéry s vybavením vyhledávat a bombardovat i ponorky.
Fregat má Britanie dvacet (20), a nových šest staví. Jedna z nich se už zkouší na moři, včetně střelby nových raket, odpalovaných z torpédových trub, tedy vodorovně. Amerika fregaty sice na zakázku pro jiné země staví, ale sama je nepoužívá (či nebývají zaznamenávány).
Rusko má fregat celkem čtyřicet (40), z toho 24 třídy Grisha, ty mají výtlak 1.200t, délku 71,2m a šířku 10m. Třídy Krivak má 15, s výtlakem 3.650t, a třídy Neustrashimy jednu o výtlaku 4.250t, délky 131m, šířky 15,5m. Rychlost mají většinou kolem 30uzlů/hod. (námořní uzel má 1852m).
Vedle toho pro námořní bitvu jsou a budou vždy důležité torpédoborce (destroyer), které v historii byly stavěny proti rychlým torpédovým člunům, a dnes mají celou řadu úkolů včetně ničení nepřátelských ponorek. To je v současnosti ale také úkolem i "zabijáckých ponorek".
Tedy torpédoborců mají Spojené státy celkem 49, z toho největší jsou třídy Spruance ( počtem 21), o výtlaku 8.040t a délky 171m, šířky 16,8m, s akčním rádiem 6000 mil při rychlosti 20uzlů/hod. Mají max. rychlost 33uzlů/hod.
Britové budou mít i s těmi co právě staví torpédoborců celkem 23, zatím co "nebezpečné" Rusko jich má jen dvanáct (12!). Největší z nich je třídy Udaloy o výtlaku 6.700t, délky 163,5m a šířky 19m. Akční rádius má 7.700mil při rychlosti18uzlů/hod. Maximální rychlost má 29uzlů/hod.
Největším nebezpečím pro svět i budoucí námořní bitvu či bitvy jsou ovšem ponorky, nesnadno sledovatelné i nejnovějšími hloubkovými sonary a radary. Nesou totiž ve většině případů rakety s atomovými hlavicemi. O těch nejnovějších se v námořní a jiné odborné literatuře málo dočteme.
US Navy má ponorek na světových mořích celkem 71 a další se staví. Největší známé jsou útočné, třídy Ohio (počtem18), s výtlakem při ponoru 18.750t, o délce 170,7m a 12,8m šířce. O těch se ví, že nesou 12 nukleárních raket nebo 100 torpéd. Padesát jedna ponorek třídy Los Angeles má vedle útočných možností také úlohu "zabijáků" (Killer submarine), ale specialisované zabijacké jsou dvě třídy Seawolf s výtlakem 8.800t, délky 107,8m a šířky 12,9m. Ty mají ohromující rychlost 39uzlů/hod. při ponoření.
Proč tolik US Navy Killer submarines? To nám vysvitne, když je srovnáme se známými počty ruského ponorkového parku. Nejlehčí jejich ponorkou jsou ty třídy Kilo (těch mají 9), které byly také prodávány do ostatních zemí jako Indii, Číně, Iránu, Polsku, Rumunsku i Alžíru. Tato populární malá ponorka má výtlak pouze 2.325t, délku 72,6m při šířce 9,9m a rychlosti 17uzlů při ponoření s akčním rádiem 6.000mil při rychlosti 7mil/hod. Je to tedy ponorka spíše hlídková. Ovšem další ruské třídy Akula (počet 10), Delta IV (7), Oskar II (6), Victor III (6) a Typhoon (2) mají všechny výzbroj raket s 200kT nukleárními hlavicemi, nebo 40 torpéd. Tedy Rusko má čtyřicet (40) ponorek celkem. Největší z nich je Typhoon s výtlakem 18.500t, při délce 171,5m a šířce 24,6m, s rychlostí 25uzlů/hod při ponoření. O nových verzích třídy Kursk, které se staví tři (3), nejsou žádné údaje dostupné. Mají to být ale "nepotopitelné útočné" super‑ponorky. Britové, jako nejbližší spojenci USA v míru i válce, vedle toho mají ponorek 16 a ve stavbě další tři.
Z hořejších výčtů vidíme, že tedy na každou ruskou "útočnou" ponorku připadá přibližně 1,6 stínově doprovodné americké "zabijácké" ponorky. S rychlostí až 39uzlů/hod. si mohou hrát i s nejrychlejším ruským Typhoonem (25uzlů/hod.) jako kočka s myší. Podobně jako ty dvě co "doprovázely" manévry Rusů, a při známé nehodě ruské super‑ponorky třídy Kursk.
Sledujeme‑li vývoj světové situace a vojenské přepady, můžeme si srovnat a odvodit co znamenají nevyvážené počty bitevního "lodního parku" Ameriky vs. Rusko.
Vysoké počty bitevních lodí Britanie a Ameriky mohou být zdůvodněny tím, že hlídají cesty tankerů dopravujících černé tekuté zlato, jak do Evropy tak do Spojených států. Víme jaká je právě uměle vyvolaná palivová krize (139 US dolarů za barel!) a dovedeme si představit, co by znamenalo přerušení lodní dopravy nafty ze Středního východu, jak do USA tak do Británie. Neměli bychom tedy být udiveni nasazením lodí pro možné námořní bitvy podél tras dopravy. Bez nafty Středního východu by se život ‑ včetně obrany, zejména v USA, stal velmi obtížný. Amerika by sice mohla otevřít své rezervy nafty na Aljašce, to by ovšem nebylo přes noc.
Ale jak je to s poměrem plovoucích, ostrovů totiž dvanácti amerických mateřských letadlových lodí, k jedné ruské. Pozorujeme‑li jejich nasazení, vysvítá také, proč bylo jméno "flotila" pozměněno na "bitevní grupa".
Bitevní grupa zasahuje nejen na moři, ale daleko do vnitrozemí, letadly a řízenými raketami všeho druhu. Se svými doprovodnými plavidly kryje a umožňuje bezpečnou přepravu a vylodění desítek tisíc invazních a okupačních vojáků. Jak jsme viděli a vidíme v Iráku, tam se v krátké době usídlilo až sto šedesát tisíc US Marines a pěšáků, kteří údajně pro svět (a zejména Izrael) likvidovali hrozbu irácké atomové pumy (kterou Irák nikdy neměl), a že zemi samotnou prý zbavili Al Kajdy (Al Qaedy), která tam ovšem za Saddama Husseina také nikdy neexistovala.
Akce proti Iráku dokumentuje, že pomocí Bitevních grup, vedených gigantickými plovoucími ostrovy, USA mohou, bez velkého nebezpečí pro Americký kontinent, zasáhnout všude na světě, tak jak bude v jejich zájmu a uzdání podle Wolfowitz‑Bushovy doktríny. Spojené státy (za bratrské podpory Velké Britanie) mohou plně rozvinout moderní světovou imperiální politiku, bez války (která dle OSN je nezákonná), jen jednotlivými bitvami "proti teroristům" (ovšem zejména za naftou a jinými zdroji), vedenými z moře daleko od svého domova. Pokud neudělají nějakou kardinální chybu, (třeba že podpoří útok Izraele proti Iránu), nemusí se Amerika žádného vážného odporu obávat. Mohou okupovat postupně země všech menších států světa. Obráceně je ale jisté, že potopením jediného plovoucího ostrova (ať už US či GB) v Hormuzské úžině, natož v Suezském průplavu protiútokem, je ohrožena dodávka paliva do USA i Evropy vážným způsobem.
Počet ruských ponorek s atomovou výzbrojí nám svědčí pouze o tom, že Rusové své ponorkové síly uvažují jen jako nukleární deterent. Na dobyvačnou, útočnou politiku se nemohou odvážit i kdyby chtěli. Proti USA rozhodně ne.
Mám tedy poněkud hrůzu a obavy z mírumilovnosti USA a jejich způsobu šíření svobody, bezpečnosti a demokracie.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 9.6.2008.Pro faktografii byla použita převážně kniha Roberta Hutchinsona "Warship Recognition Guide", Harper Collins Publishers, 2002.
Předpověděl...
Bohumil Kobliha
Někdy své současníky ani dobu nedovedeme přesně odhadnout. Tušíme jen co je a co není správné anosné, aco asi dělat. To co dělat, se může stát ale imperativem za zvláštní situace jako je rozhodnutí opustit svojí zemi. Před odchodem do exilu jsem mluvil o svých budoucích úkolech s politickým analytikem Miroslavem Dolejším ausoudili jsme, že důležité bude vyhledávat a dávat schopné Čechy dohromady a připravovat se na dobu, kdy se vymaníme zruské okupace. To mne pak v Anglii vedlo k ideji Naardenského hnutí (které jsem spoluzakládal), mému angažmá vpublicistice a práci ve Společnosti pro vědy a umění. Zde vznikla celá řada osobních přátelství. Po listopadu 1989 jsme tedy byli hotovi účinně pomoci doma, ovšem byli jsme zaskočení angažmá třetích mocí. I tak se ale uskutečnila mnohá důležitá setkání apropojení. Jedním z nich byla schůzka Miroslava Dolejšího s prof. Milanem Zeleným. Přesné datum nemohu uvést, poněvadž se kdosi postaral o odcizení mého deníku z té doby. Toto setkání bylo ale jedním z prvních.
Tématem schůzky byla politika a pochopitelně ekonomie. Miroslav došel k názoru, že problémy světa nastaly, když peníze byly učiněny zbožím (viz také moje esej "Souchotě peněz" ze 4.12.2007). Prof.Zelený byl, tuším, poněkud zaražen pronikavým pohledem "laika" Miroslava do ekonomiky, ale více méně souhlasil, že skutečnost peněz jako zboží sehrává závažnou roli. Tehdy ovšem se věci nejevily tak ultimativní jako dnes, kdy se "nejsilnější ekonomie světa", totiž USA, řítí do recese. Američané teď z krize viní kde koho, zejména dřívějšího náčelníka Federal Reserve Alana Greenspana. Na to jsme si ale v Západní politice a ekonomice už zvykli, že se pravé podstaty věcí a událostí nechtějí vidět. Dostáváme se pak ovšem do situace, kdy "všechno je jinak", či daleko přesněji, že "všechno je podvod". Miroslav předpověděl v podstatě nejen dnešní kolaps v ekonomice, ale i v neúnosném a krátkozrakém politickém makléřství, založeném na úděsné chamtivosti "bankéřů světa".
Miroslav při našich schůzkách, a konečně i ve své poslední knize "Analýza 17.listopadu 1989." kritizoval cestu ke konzumní společnosti. V tom se rozcházel s Amerikou konfirmovaným ekonomem prof.Zeleným. Amerika a konečně celý západní svět staví na konzumerismu jako hybné síle ekonomie. To je další kámen úrazu. Inserce (dnes akty PR ‑ Public relations) vnucují "kulturu" nakupování (shopping), kupuj, kupuj, kupuj, dokonce jako zábavu či koníčka. A poněvadž ne každý má hotové peníze, bankéři světa vymysleli pohodlné úvěrové karty (s důvěrným a vtíravým označením "flexy friends"). Svůdné kredity pak zatáhly jednotlivce i celé národy do závislosti na bankéřích světa. Dluhy ale není čím uhradit, a tak se splácejí dalšími půjčkami. Doslova komická situace nastala právě v Americe, kde se vláda rozhodla dát 130 milionům zchudlých občanů rabatové šeky na šest set až dvanáct set dolarů (viz The Sunday Times ze 4.5.2008 ‑ Stelzer), ve smělém domnění, že občan hned půjde a peníze utratí za americké zboží. Tím roztočí USA ekonomiku, a zachrání stát před krachem. To už není ani tápání, to je tanec zoufalců, bankéřů světa nad svým vlastním hrobem.
Současnost nám tedy připomíná dílo a myšlenky Miroslava Dolejšího jako studny na poušti. Jeho odchod 26.6.2001, bohužel nelze změnit.