Vyhotoveno k 90.výročí vzniku ČSR

90. výročie vzniku Československa
Soužití Čechů a Slováků
Tato úvaha bude mým pohledem na historii soužití Čechu a Slováků, bude vycházet z premis, pro které bylo Česko-Slovensko geopoliticky ustanoveno, použijí historických skutečností doložených exilovým historikem prof. dr. Josefem Kalvodou. Jak je z moji publikační činnosti zřejmé, jsem zdrženlivý adorovat projekt ČSR, Masaryka vnímám jako bystrého filozofa gnostického typu a politika, který podřídil všechny skrupule mocenským ambicím a jeho „klon“ Beneše za jeho největší omyl. Tento článek je také vzdáním holdu Antonínu Švehlovi - předsedovi Agrární strany za jeho velice pragmatickou činnost při řízení ČSR ve dvacátých letech minulého století. Lze vést akademickou diskusi o pozemkové reformně, kterou toliko kritizoval můj oblíbený historik Josef Pekař, ale to je již nad rámec této úvahy.
Československá dohoda, byla uzavřena v Pittsburghu 30. května 1918. O ní napsal T.G.Masaryk ve Světová revoluci (str. 255 ve vydání Orbis 1930): „Dne 30. května (1918) podepsal jsem dohodu, učiněnou mezi Slováky a Čechy americkými. Tato dohoda se stala k uspokojení malé slovenské frakce, která snila o bůh ví jaké samostatnosti Slovenska...“ Dohoda upravovala ducha uspořádání vztahu mezi Čechy a Slováky. Ona měla být odrazovým můstkem pro ústavní řešení soužití Čechů a Slováků. Vznik Česko-Slovenska (tak bylo původní označení tohoto státního útvaru) bylo determinována snahami anglických zednářů zabránit mocenskému průniku Ruska do střední Evropy. Masaryk pro tyto, jako iluminát a jeden čas jako agent zpravodajské služby pracoval. K tomuto mu byl velice nápomocen šéf jeho soukromé zpravodajské služby kapitán Voska.
Zásadním momentem při konstituování ČSR byl vznik ústavy v roku 1920, kde se mluvilo o československém státním národě. Ostatní národností menšiny v ČSR byly vyňaty z kategorie státních národů, byl jim dán statut národnostní menšiny. Těmto skutečnostem se mohu věnovat někdy jindy, předmětem zamyšlení je soužití Čechů a Slováků v jednom či společném státě.
Výchozí skutečností byl moment, že Češi byli v národním smyslu zralý národ se svoji buržoazii, bankovním sektorem, technickou inteligencí a velice solidním kulturním sektorem přesahují leckdy hranice monarchie. Naproti tomu Slováci díky vlivu maďarizace a absence jakékoliv majetkové či tvůrčí inteligence byli entitou bez špetku národního uvědomění, apatičtí, silně v objetí katolické církve a s občasnými ostrůvky evangelické inteligence bez vlivu na masy. Nakonec byla to ona, která byla jakýmsi předmostím mezi kruhy okolo Masaryka a slovenským národem. Tyto a ještě několik aspektů již od samého počátku tvořily inhibici i tak v nesmyslném konstruktu zvaném československý národ.
Po vyhlášení republiky nejsilnější politická strana na Slovensku - Hlinkova slovenská ludová strana byla vytlačena z hlavních momentů při rozhodování správy ČSR. Převodovými mechanismy byl zemský president dosazený z Prahy, slovenská odnož Agrární strany vedená dr. Hodžou, úředníci a četníci - většinou Češi, nepočítaje další státní zaměstnance - viz ČSD, banky, správní úřady a pod. Snaha řešit zemskou správu zavedením župních celků se neosvědčila a bylo se vráceno k zemskému uspořádání. Několikrát museli politici Slovenska žádat o zásah centrální moc proti svévoli českých správních úředníků například při nerespektování hlubokého náboženského cítění Slováků, zásahy četníků - bývalých legionářů proti shromážděním HSĽS a pod.Bohužel tato situace v menších obměnách trvala téměř celých 20 let existence první republiky. Na druhou stranu je nutno upřímně říci, že protistátní činnost Tuky ve prospěch Maďarska věcem neprospěla. Jisté zlepšení nabízela situace v roce 1935 při volbě dr. Beneše presidentem. Proti českým nacionálním kruhům se podařilo socialistickému bloku získat i české lidovce a HSĽS. Těm bylo slíbeno řešení kulturní autonomie slovenského národa v rámci ČSR a byl propuštěn exponent Hlinkovy strany, Tuka. Vše velice noblesně zprostředkoval emisar Vatikánu dr. Ruckel. Bohužel po volbě dr. Beneše presidentem věci zůstaly při starém a pomalu přicházejí události roku 1938. Mnichovské události přinesly pokus o puč na Slovensku, který byl vojensky potlačen armádou pod vedením zemského velitele čs.armády na Slovensku gen. Homolu. Předseda HSĽS Hlinka umírá. Okupací v roce 1939 dochází k rozdělení ČSR na Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát. Zde je nutno říci, že Hitler vzkázal Tisovi, že buď bude vyhlášen Slovenský stát nebo toto území bude obsazeno Maďarskem.
ČSR je obnovena v předmnichovských hranicích v roku 1945, ale dle Košického vládního programu je věnována Podkarpatská Rus Sovětskému svazu. Dochází k hledání spravedlnosti - retribuční a vyřizování účtů. Poprvé dochází k nalomení důvěry vztahu mezi Čechy a Slováky ve společném státě. Dr.Beneš odmítne dát milost exprezidentu Slovenského státu Tisovi. Dalším velice pochybným momentem je po volbách v roce 1946 útok proti vedení Demokratické strany Slovenska a její pozdější likvidace. Tyto momenty jenom stupňují nevraživost mezi Čechy a Slováky a oba národy ženou do lůna bolševismu. Mimo uváděný kontext stojí za zmínku odsouzení dr. Husáka a spol. v padesátých letech coby tzv. slovenských nacionalistických komunistů.
V době budování socialismu stojí za zmínku druhá polovina šedesátých let. President Novotný nemiluje slovenský národ a jeho neurvalý výrok na adresu Matice slovenské v roce 1967 je jedním z formálních důvodů při jeho odvolání z funkce presidenta a později tajemníka KSČ. Vše samozřejmě souvisí s jeho neochotou připustit na území instalaci sovětských raketových systémů a Brežněv zvolí mocenskou hru, kdy na místo prvého tajemníka je instalován lidový Dubček. On je velice lehce manipulovatelný, věci se mu v roce 1968 začnou vymykat z rukou a vše skončí okupací 21.8.1968. Na místo generálního tajemníka KSČ nastupuje Husák, který je v roce 1975 i zvolen presidentem ČSSR. Lze říci, že v době normalizace dochází ke značným investicím na Slovensku a toto se industrializuje. Je též nutno konstatovat, že v době tzv. obrodného procesu v roce 1968 vzniká federace mezi ČSR a SSR, je připraven vznik ústavního soudu a do ústavy implementována některá ustanovení narovnávající vztahy mezi oběmi národními republikami federace. Bohužel za normalizace je duch federace ryze formální.
Po předání moci nomenklaturními komunisty zednářské loži Charta 77 a Prognostickému ústavu je uváděn pokus o vznik regulární federace. Bohužel reminiscence na historii, různý pohled na ekonomickou transformaci z pohledu české a slovenské politické reprezentace, zřejmě i duch dohod velmocí z Malty roku 1988 o přičlenění ČR do sféry Německa a SR do sféry ZSSR, boj o tzv. hvězdičku v EÚ v podání předsedy KDH Čarnogurského, následky rozhodnutí federálního presidenta Havla o likvidaci slovenské zbrojní výroby a pod. vyvrcholí dohodou o ukončení či spíše zániku federace a vzniku dvou samostatných republik k 1.1.1993. Tím éra soužití Čechů a Slováků ve společném státě končí.
Jaroslav Vrána