Vandas a jeho komplicové, něco od dr. Koblihy

Taškařice pokračuje - aneb český nacionalismus degeneruje


V posledních dnech jsme byli svědky několika vystoupení českých nacionalistů, které skončily jenom verbálním střeten se státní mocí nebo vygenerovaly zdánlivě " myšlenkový " musterstuck, ale zase jenom naplnění teze: DUTÝ SUD nadělá mnoho hluku ! Určitě není od zajímavosti podívat se blíže na některé protagonisty shora uvedeného.




1) DĚLNÍCI ex-sládkovských dorostenců měli intelektuální mejdan na nám. Jiřího z Poděbrad v den státního svátku t.j.28. října. Jejich soupotníci se Slovenské pospolitosti nedorazili, německé soukmenovce raději " nepozvali " a annoncovaný hudební doprovod se také nekonal. Po verbální strkanici s úředníky MHMP a policejním filcunku vše za cca 40 minut skončilo. Je trochu diskutabilní, zda policejní oprávnění se přesvědčit, zda osoba je ozbrojená v tomto případě bylo správně aplikováno. Ale to ať si řeší politčtí arijci se svými advokátními zástupci.
Nemohu se ale nezastavit u jejich předsedy krajské organizace Plzeň. Tímto mužem je Václav Prokůpek, ročník 1972. Tento muž prodělal také zajímavý vývoj politický a asi i osobnostní. Pamatuji či poprvé jsem si ho všiml někdy před cca 10 lety, kdy patřil k lidem blízkým Jana Kopala a jeho aktivit kolem Špíglu a Národně sociálního bloku. Po profylaktické akci establismentu a rozložení NSB a paralyzování redakce Špíglu vedené Janem Kopalem jsem zaregistroval dotyčného muže jako aktivního přispivatele Necenzurovaných novin vydavatele P. Cibulky, který je v letech 2000-1 obnovil. V roce 2003 se dotyčný stáva členem zednářského politického projektu Cesta změny čecho-švýcara Jiřího Lobkowice. V roce 2004 se dokonce stává členem výkonné rady tohoto politického tělesa a takto je uveden dodnes v seznamech pol.stran. MV ČR. Tato strana byla pokusem narušit hegemonii stran opo-smlouvy, byli k ní přizváni mnozí apoštolové Václav Havla, ale malér nastal v moment, kdy Lobkowic prohlásil, že nepřijímá bývalé komunisty. Zde byl jenom krůček ke vzniku klonu jménem naděje vedené studenskou akvizicí z roku 1989 M. Pajerovou.


2) Dalším momentem národního aktivismu byla účast Jana Kopala na semináři Muži 28. října. Zde přednesl svoji přednášku na téma dr. Jiří Stříbrný . Dokonce mi jeden z jeho fanoušků e-mailem sdělil, že na této intelektuální hostině není pro mne místo. Tento diskusní příspěvek - rozuměj - Kopalův byl uveřejněn na webu blízkém českým neonacistům - Altermediích - . Pozorně jsem si ho prostudoval. To že dr. Stříbrný byl velikým politickým talentem, karbaníkem, děvkařem a obětí intrik Beneše a TGM, to vím také a nemusím se s tím někde předvádět. Bohužel jeho tragedií bylo formování fašizujícího politického tělesa a proto asi lidem , jako je Jan Kopal může být mentalitou blízký.


3) Poslední pitomostí uražející ducha 28.října 1918 byla akce českých šovinistů zvaných Národní strana , tentokráte i za účasti předsedy Britské národní strany a snad i švédské Národní demokracie. Trochu se usmívá, zda těmto mužům stála cesta přes celou Evropu, aby viděli cca 100 fanatiků a přibližně stejné množství čumilů a za hodinu bylo po všem, když úředník MHMPnechá tento mejdan úředně rozpustit.
Zastavím se u dvou protagonistů tohoto shromáždění. Prvním je "šedá eminence " NS Pavel Sedláček. Tento muž trpící jednou z cca 4 základních poruch osobnosti si tentokráte pustil " ústa trochu více " a vypadá to na další §- kolikátý už pane Sedláček ? Věřte mi, frustrace opravdu patří mezi tři základní náročné životní situace a reagovat na ni slovní agresivitou v podobě šovinistického či rasového štvaní je cestou do pekel. Už se těším, až budou zveřejněny seznamy všech osob pracujích ve prospěch StB, možná se potvrdí, to co se veřejně šeptá - Vy a vaše mise ve Švýcarech koncem let osmdesátých?
Shromáždění bylo rozpuštěno na základě stanoviska pana PhDr.Zděnka Zbořila. Tento muž se zabývající otázkami extremismu je vůbec zajímavou figurou. Někdy kolem roku 2000 bylo a nevím nakolik účelově zveřejněno, že byl agentem Státní bezpečnosti - vědomým spolupracovníkem. Nikdy tuto skutečnost nepopřel, ani se s MV ČR nesoudil. Je zajímavé, že tak erudovaný muž se nikdy neucházel o místo ve státních VŠ, pro jejichž výkon je nutné negativní lustrační osvědčení, bylo mi zabezpečeno místo v Ústavu zhraničních vztahů - velice nečitelné organizace napojené na zednářské hnutí a dnes je prorektorem soukromé VŠ, kde není míti negativní lustrační osvědčení. Jenom v tomto zdánlivě nepatřičném kontextu uvedu, že údajně v Městské policii Praha působí na mnoha velitelských místech mnoho bývalých členů StB a také nelze přehlédnout, že TV Nova v době, kdy došlo k odhalení " pravé " tváře dr. Zbořila si z tohoto udělala mediálního politologa. Já jenom dodám, že TV mimo pobratinců nikoho hned tak neangažuje!
Lustrací v oficielních seznamech StB uveřejněných na portálu MV ČR je uvedeno: ZBOŘIL Zdeněk, nar.22.10.1938, druh svazku - skupinový, osobní, agent - , registrační číslo 18082, registrace provedena 25.10.1971, Správa Stb Praha 1.odbor, 3. oddělení, od 17.8.1989 převeden na 2. odbor, 5.oddělení.Krycí jméno - Houk -
1. oddělení Správy StB se zabývalo rozvědnou činností, 2. odělení čiností kontrarozvědnou - proti vnitřímu nepříteli. Aby bylo jasno- že uvedený mediální politolog Zbořil je veden jako agent StB je skutečností. Zda je totožný se zde uvedeným nevím. Není už moji starostí vyhledat v NN inkriminovaný článek, prostudovat strukturu Správy StB Praha a zjistit, zda mohl pro tuto součást pracovat. Nakonec lze i požádat o zpřístupnění svazku jmenovaného a prostudovat - nebyl -li zkartován.
ZÁVĚREM něco od dr.Eu.ing. Bohumila KOBLIHY
Z10/2008
Spravedlivý stát
Bohumil Kobliha
Najednou se pan president zastavil. "Tak si myslím," řekl, "abychom tu republiku udrželi ještě dvacet, třicet let. Pak už se ničeho nebojím." (Karel Čapek: "Čtení o TGM", str. 18.) Letošním 28.říjnem se naše Československá republika dožívá devadesátky, ovšem rozdělená a bez Podkarpatské Rusi, ale žije(!), i když pochybuji, že dle představ jejích tvůrců, zakladatelů a budovatelů. Možná že sami oni udělali chyby, možná že nahnutý svět nedovolil plnit představy o dokonalém moderním státě. Obrátíme-li stránky historie do doby po první světové válce v Evropě, vidíme odraz amerického „Černého čtvrtku", kdy se zřítila 24. října 1929 burza na Wall Street. Francouzské vlády padaly jak nahnilé hrušky a Velká Britanie 20. září 1931 devalvovala libru. Německo se z krize dostávalo nástupem pana Hitlera, který se 30. ledna 1933 ujal demokraticky (!) řízení státu a začal připravovat odvetu za prohranou válku, tedy zbrojení. Jedině Československo, díky skvělým průmyslovým kapitánům jako byl na příklad Tomáš Baťa, a díky nesmírnému nadšení celého národa, že si vydobylo svobodu a mělo navrácenu vládu věcí svých do svých rukou, se ubránilo větším otřesům a hospodářským výkyvům a snažilo se budovat spravedlivý moderní demokratický stát. Národní náboj pro samostatnost nás nesl nahoru!Nevíme ovšem ani dnes jak bychom pokračovali dál, kdyby nepřišel osudný Mnichov (30.září 1938), kdy po všech slibech „spojenci" naši nadějnou republiku hodili přes palubu stejně tak se potápějící Evropy.Zde se můžeme zamýšlet, zda vše a všichni naši vůdcové byli na místě, na úrovni úkolů a plnili své povinnosti k národu a státu jak přísahali (viz také kniha B.Koblihy: "Šest dní kdy národ věděl"). Vždyť odmítli národu dát, o co volal (!), totiž „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!". A nesplnili slib "Budeme se bránit!" Poprvé jsem přemítal nad stoprocentností našich předáků, když jsem po odchodu do exilu v roce 1968 začal znovu studovat, jak a co bylo. Při přípravě jednoho exilového projevu jsem narazil na Masarykovo vyznání, kdy ve své knize "Světová revoluce" (vydání z roku 1925, které jsem zachránil z dědovy knihovny), na straně 17. říká: „Komenského Kšaft zůstal mi na cestě kolem světa vedle Kralické Bible denním národním a politickým mementem..."Nemohl jsem potom pochopit a přenést přes srdce, že na straně 45. a i při jiných projevech ze vznešeného proroctví "Věřím i já Bohu..." veliký Masaryk vypustil část věty "...hříchy našimi na naše hlavy uvedeného..."Nebudeme rozvádět proč asi, ale v dalších pramenech (například v exilovém vydání studie Fr. Jeníka-Horáka: "Vondrák contra Masaryk", vydala Knižnice Bohemia svazek 1. roku 1958), jsem zíral co všechno padlo a kdo při tom musel jít z kola pryč, jako oběť budování „Masarykovské legendy". I mnozí mužové Dvacátého osmého října byli odsunuti. Nechtěl jsem ani věřit, když mi zde v exilu legionář dvou odbojů plukovník Roman Kokrda vyprávěl, jak naši vojáci na Rusi na Čeljabinském sjezdu (14. května 1918) odmítli - Masarykem s bolševiky dohodnutou – „ozbrojenou neutralitu", kdy měli odevzdat všechny zbraně a byli pak málem vyvražděni bolševiky. Tehdy odmítli Masarykovo vůdcovství (zbraně uschovali v jimi vyrobených dvojitých stěnách ešalonů) a nastoupili obtížný návrat „Sibiřskou Anabasi", kdy si všechny další potřebné zbraně a munici prakticky museli znovu vydobýt a jimi se při cestě bolševikům bránit. Nemohl jsem uvěřit, až teprve sám TGM mi ve Světové revoluci potvrdil svůj probolševický(!) postoj a kde mimo jiného na straně 225 píše: „...že Spojenci podporovali odboj proti bolševikům, pokládal jsem za pochybené..."Manévroval TGM jen podle své politické potřeby? Proč bagatelizoval a vytřídil osoby, které s ním chtěli spolupracovat i vyslané národem za ním do exilu, jako a zejména poslance Düricha? Jak to, že přes všechno a všechny v národě byl Masaryk tak prostrkán na osobu číslo jedna? Nechci a nebudu bourat Masarykovskou osvobozeneckou legendu. Každý se dnes může dočítat jak to všechno za první republiky bylo a utvořit si svůj obrázek, ale musím k podobizně modly uvést jména: Massařik, Redlich, Mardsen, Masaryk...Vysvětlení? Massařik bylo (viz exilová studie autora lm.: "TGM K otázce jeho původu" z roku 1957) dle matrik jméno jeho negramotného, dvaceti šestiletého otce, povoláním podkoního. Redlich bylo jméno německo-židovského hodonínského obchodníka (velkého příznivce Massařikovy rodiny), kde Terezie Kropáčková, třiceti šestiletá matka Tomáše Jana Masaryka, sloužila jako kuchařka. Neuměla česky, proto i Masaryk měl později s češtinou problémy. Byl-li Redlich (jak otec Nathan, synové Alois a Ignác, a i vnuk Josef) příznivcem nijak známého Tomáše (a Josef mu dokonce pomohl k politické kariéře), nemůžeme se příliš divit, že po letech americká státní tajemnice Albrightová se zasadila o TGM pomník na Hradčanském náměstí. Bylo to s podivem, když pánové Klaus a Mečiar likvidovali dílo člověka „který se zasloužil o stát". Může nás napadnout že by bývalo lepší, kdyby paní Albrightová přála monolitu republiky. Konečně, kdybychom si dnes chtěli potvrdit genetický původ TGM, stačilo by podrobit vzorek tělesné jeho schránky laboratorní zkoušce DNA, a bylo by definitivně po dohadech. Měli bychom podklad/zdůvodnění, proč se to či ono dělo a stalo. Vznešený byl Masarykův návod: „Lid chce být klamán, tedy ho neklamme". Mardsen bylo jméno na britském pase, se kterým Masaryk cestoval na Rusi. Zdeněk Mastník, zvěčnělý redaktor BBC, se po odkrytí britských archivů o věci zajímal, a přednesl někdy na začátku osmdesátých let na půdě Londýnské SVU (Společnosti pro vědy a umění) přednášku o Masarykovi jako zpravodajci Britské koruny na Rusi. (Práce Z.Mastníka bude jistě někde v jeho odkazu, ne-li, každý profesionální historik může dnes nahlédnout do archivů britského "Home Office"). Konečně nic nového. Masaryk ještě na začátku války cestoval na pas rakouský a „své poznatky ze Západu" přednášel hraběti Thunovi. U carské vlády po vypuknutí války se na něj pohlíželo jako na agenta císařské Vídně. To vše by nebyly z hlediska dnešních přístupů tragedie, kdyby vše klapalo. Dnes je kdekdo agent, dvojitý, trojitý či nevědomý, a náčelníci tajných organizací a služeb sedí ve vládách, senátech či prezidentských křeslech. Nelegitimní tvorečkové už dávno nemají stigma, hlavně že jsou zdraví a mají se k světu. Žádný zle.Horší je když zakotví v politice a odkáží své dílo lidem, kteří ho nechtějí ani bránit, poněvadž toho „vědí příliš mnoho", „mají své plány", či poněvadž drží hodnost kadoše u zednářů. Vyvedli nás na věž, a s té věže nás shodili. Běda národům které propadnou kultům osobnosti či legendám.A tak abychom nenaříkali, přes šílenství doby právě přítomné, musíme hledět do budoucna, bez zatížení legendami (!), a kdy opravdu přejdou vichřice hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného. Ovšem bude to fuška, aby vláda našich věcí se opravdu navrátila do Prahy a Bratislavy, a nebyla z Bruselu, Washingtonu či Moskvy.Prodejných politiků je na stohy. Ty nechceme v prvé řadě. V řízení věcí veřejných musí být skutečně naši lidé, a chtít sloužit našim zájmům. Proto potřebujeme přímou demokracii. Všeškrtící korupce musí být z naší společnosti vytlačena.Co jsou to ale ty naše nejvlastnější zájmy, bez hlásání věčných pravd a vznešených hesel? S podivem, bylo to v našem národě zakotveno už pradávno, kdy Přemyslovy lýčené střevíce byly uloženy k národním pokladům: Vládnout si rozumně (selským rozumem), demokraticky a pravdivě, sami!Žít v našem a po našem, bez diktátu zvenčí, bez podstrkování cizích idejí a bez cizích návodů, a bez prostrkování jejich nositelů. Spravedlivý stát musí být založen na skutečnostech. Spravedlivý znamená být pravdivý, to konečně je národním mementem už od Mistra Jana Husa. Žádná obojakost, ale směr! To přece učil dávno Ježíš Kristus: vaše řeč budiž ano, ano - ne, ne.Začněme sokratovskou otázkou: Jaký je tvůj ideál? Podle pravdivé odpovědi poznáme hned jak a co a kolik uhodilo. Ovšem co opravdu chceme a co je realisticky možné? Nelhat si do vlastní kapsy a historii nepoužívat jako nástroj manipulace. Musíme mít stupně volnosti, podle svého pravdivého hledání a poznání, podle vývoje.Stát musí ochránit především svého občana, aby ten mohl žít svým osobním čestným, poctivým a pravdivým představám o své existenci. Musí chránit jeho drahé, majetek poctivě nabytý, a byť by to byl třeba jen majeteček. Domov musí být nedotknutelný. Nikdo nesmí chtít žít na úkor druhého. Péče o zdraví tělesné i duševní musí být zajištěna poctivým a promyšleným systémem. Stejně tak jako zasloužilý odpočinek ve stáří. Vzdělání bude sloužit osobnosti a osobnímu růstu, a pravdivě připravovat na životní úděl i denní úkoly. Kultura nesmí sloužit plytkým a povrchním módám a trendům. Musí ulevovat, nastavovat zrcadlo i povznášet.Práce a slušné mzdy budou prioritní hodnotou v základech společnosti. Žádná minorita nesmí být ukřivděna, ale nesmí chtít svým zájmem překřičet ostatní, ani se domáhat nějakého vůdcovství, dokonce pod nějakou cizí vlajkou.Cítění jak politické tak náboženské každého dospělého a vyzrálého jedince je nedotknutelné, aniž by bylo druhému jakoukoliv cestou vnucováno. Jedinec nesmí být vystavován žádným manipulacím a jeho informovanost musí být pravdivá. Přesvědčení a svoboda vědeckého badání při positivní službě člověku, je bezpodmínečná.Dokážeme-li tohle, pak máme opravdu vyhráno a nezanikneme v moři nectností, lží, plytkostí a chrapounství. Nabereme opět svoji sílu, kterou nám dnes usurpují.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 9.9.2008.
pozn.KODOŠ - je 30.stupeň svěcení skotského - modrého - rituálu svobodného zednářstva. V něj byl zasvěcen Václav havel v roce 1968 při návstěvě New Yorku. Do lože byl uveden režiserem Formanem a lože patřila panu Millerovi. Ten byl v padesátých letech minulého století vyšetřován pro neamerickou činnost.......