Dr.ing. Bohumil Kobliha

Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2009
Neradostno - truchlivo aneb Kocovina
Bohumil Kobliha
Ekonomové hovoří o recesi a krčí se před depresí. Předpovědi pro rok 2009 ve všech ohledech jsou neradostné. V Britanii samotné má ztratit střechu nad hlavou (repossession) dalších 75 tisíc rodin, které nebudou moci splácet půjčky. V roce 2008 tak spadlo do klína úvěrovým institucím a bankám údajně 46 tisíc domů. Celkem, včetně dřívějších krachů a exekucí je v celém Spojeném království 750 tisíc domů prázdných a lidé nemají kde bydlet. Ejhle, tomu říkají prospěšné bankovnictví. Nezaměstnanost ve Spojeném království má stoupnout v roce 2009 až na tři miliony občanů, tradiční podniky padají. Cedulová britská banka, Bank of England, která má "řídit ekonomii" výší úrokové míry, je po jejím snížení na 2% bezradná. Premiér Gordon Brown vše svádí na světovou situaci. Zadlužení Britanie je tak veliké, že má splácet na úrocích (dle BBC) 256 milionů liber denně! A přesto se vláda domáhá v parlamentu odhlasování dalších a dalších půjček. Za námi potopa!
V USA, podle Irwina Stelzera, ekonomického poradce a ředitele ekonomických studií amerického Hudsonova Institutu, za rok 2008 kolem dvou a čtvrt milionů domů se dostalo do majetku finančních institucí (The Sunday Times ze 7.12.2008). Americký národní dluh, podle nejnovějších informací, vzrostl na 10,6 trilionů dolarů, což je dvě třetiny národního důchodu! Za Bushem rovněž potopa.
Všechno to ale není jistě náhodou, a má svůj počátek.
Přichází zima a ptá se: cos dělal sedláčku v létě?
Spojené státy i Britanie žily dlouho nad poměry, totiž žily na dluh. Anglické úsloví "žij teď, plať později", se naplňovalo plnou měrou. Americký pěti‑šesti litrový bourák byl symbolem blahobytu a mohovitosti. Život měl být ‑ a pro mnohého byl ‑ jen zábavou prošpikovanou večírky pití, drog, rozvolněných mravů a sexu na pilulky. Amerika žila "nekonečnou party", a U.K. (United Kingdom) se chtělo připodobnit. Navíc všichni předstírali, že na to hýření mají. Dluhy jim nikdo nevyčítal, naopak. Šrajtofle plná úvěrových karet byla honosným dokladem "bohatství"! Spousty nedojedeného jídla, tam i v U.K. se vyhazovaly do popelnic, aby krysy měly pré. Šatstvo se kupovalo od vydání módního měsíčníku k dalšímu vydání, aby se stihla nejnovější paráda. Mladičká fintidla musela mít koupelnu a toaletní stolek nabyté desítkami krémů, kosmetických přípravků, voňavek a šlechtitel.
Průmyslové výrobky, včetně automobilů, se nakupovaly jako módní doplňky, novinky, jako odznaky společenského statutu a blahobytu. Jedna známá kupovala vždy nový sporák, když ten starý zaneřádila. Říkala se anekdota, že dáma ze společnosti pravila druhé: "Představ si drahoušku, budu si muset opatřit nové auto, zanesl se mi popelníček u Rolls‑Royce!"
Servis, pro rostoucí složitost, a často jen jako výsledek "gimmicku" (obchodních taháků) navrhovaných výrobků, se stal výměnou celých dílů. Výrobky jsou přecpány zcela zbytečnou automatikou a elektronikou často jen pro efekt. Stroje a zařízení se přestaly navrhovat pro snadnou údržbu a k jednoduché opravě. Místo šroubů ‑ nýt a svár. Spíše, když se něco maličko porouchá, rovnou do šrotu. Vyhodit. Počítalo se také s tím, že možná praktická životnost, bude znásilněna a zneužita "morálním zastaráním", či touhou po nejnovějším. Co všechno nezmůže reklama a moderní PR (Public Relations)!?! Ekonomové mohli jásat, že se kola točí.
Bohužel, i inženýrský objev navrhování na omezenou životnost, a zneužití koeficientu bezpečnosti kde to šlo, vykonal své neřestné a nemorální.
Hýřilo se, a dosud se hýří.
V národním i světovém měřítku, to vše jsou ovšem nezměřitelné národohospodářské či světohospodářské ztráty. Nejen ztráty na materiálu a energiích, ale i na lidském potenciálu. Konsumeristický přístup k životu, totiž použít a vyhodit, potlačoval a potlačuje lidský um.
Inženýrské techniky a robotika vedly k obrovské produktivitě práce, prakticky ve všech odvětvích lidských aktivit, a rostoucí produktivita svádí nakonec k nadvýrobě. Nadvýroba končí v zápase o trhy a likvidaci konkurence (většinou žraločími, velmi nevybíravými způsoby) ve světovém měřítku.
Metody výrobního managementu jako japonský kanban, anglický JIT (Just in time), "právě v čas", dokázaly, že se materiál od příjezdu do továrny promění v náročný výrobek (automobil) v řádu hodin. Likvidují se mezisklady na výrobních plochách, a teoreticky by se měly vyeliminovat sklady vůbec. Vyrábí se, či může se vyrábět, přímo na objednávku zákazníka s dodací lhůtou pár týdnů.
Utrpěla i ekologie! Z čeho je oteplování a znečistění ovzduší? Z nadvýroby!!!
Tak přikvačila situace, kdy se někteří inženýři a ekonomové začali zabývat tím, kam nadvýroba vede a povede, a jak předcházet krizím z ní.
Ing.B.Kobliha už na International Conference on System Research, Informatic and Cybernetics 1.‑5. srpna 1984 v německém Baden‑Badenu, přednesl studii o nové pracovní době "Hours Convention 1984". Na základě dokladů o produktivitě práce bylo prokázáno, že skutečná pracovní doba v průmyslových státech by mohla být jen 30 minut denně! Společensky únosná a praktická pracovní doba by měla být už dávno čtyři hodiny denně či dvacet hodin týdně. Důsledky takových změn by přinesly světové společnosti celou řadu úspor a výhod. Přispěly by k rozvoji člověka jako osobnosti a předešly by ekonomické a jiné katastrofy.
Pochopitelně, přednesený "papír" (jak se zde říká), byl tehdy šok pro ty, kteří se nedostali ještě ani k Washingtonské "Hours convention" (Dohoda o pracovní době) z listopadu 1919, která navrhovala 48hodinovou týdenní pracovní dobu. Pro zajímavost zaznamenejme, že tehdy po První světové válce to bylo mladičké Československo, které mezi prvními přistoupilo na "Washington hours convention" v roce 1919, a dohodu o 48 hodinové pracovní době týdně podepsalo.
Eur.Ing.Dr.B.Kobliha doporučil svoji práci "Hours Convention 1984" v roce 1991 britské odborové ústředně TUC. Nic ve směru snížení pracovní doby se ovšem nestalo, a stránky studie žloutnou v jejich a jiných knihovnách. Neskončily‑li už někde v koši na odpadky, jako vynález "Švédské zápalky".
Vládnou totiž žraločí zájmy mocných a ne rozum.
A tak jsme se přes "Kreditní krach", bankovní či finanční krizi, dostali k staronovým nástrojům, jak podobným situacím předcházet. Samozřejmě, zkrácená pracovní doba by nezabránila machinacím a kradení bankéřů světa a "Souchotím peněz", ale ukázala by jednu z cest, rozumnou pro všechny možnou a užitečnou. Aby člověk žil skutečně jako Homo sapiens.
Také by nezabránila válkám, které zištní pořádají ve svůj prospěch, i když by nepřímo mohla. Stačilo by přijmout řád, že nikdo nebude a nesmí válčit tím co si nevyrobí! Stačilo by přestat dodávat munici tam, kde se z jinde vyrobených zbraní střílí, a bylo by za pár týdnů po vraždění v mnoha neprůmyslových státech světaY ale to jsme v oblasti zbožných přání a úsloví mé babičky: "Kdybych tak byla mocnáY"
Americké automobilové giganty, General Motors, Ford a Chrystler, zastavují právě na tři týdny výrobu, a pláčí že potřebují finanční injekci minimálně 17miliard dolarů, aby nemusely propouštět zaměstnance. I když jim to prezident posledních pár stávajících týdnů dává, a nastupující pan Obama půjčky podporuje, jediné čeho se dosáhne bude rozšíření parkovacích lánů pro automobilní nadvýrobu. Obdobně jako se stalo v roce 1974, kdy na polích východního okraje Londýna, za dagenhamskou Formovkou, stály desetitisíce neprodaných aut, a já se dobrovolně rozhodl vzít nabídnutý "zlatý stisk ruky" a opustit s díky, a s novým luxusním Fordem‑Cortinou, rozsáhlou halu dagenhamské projekční kanceláře.
Prezident Bush, který chce automobilové giganty podpořit, ovšem nemá ani páru kde pes je zakopán, a pochybuji silně o tom, že nový prezident Obama bude krizi schopen vyřešit, i když připravuje vládu desítek odborníků. Nechtějí rozumět tomu co se děje. Mnoho ‑ a příliš dlouho ‑ se věci zanedbávaly, a vláda idiotství a podvodů se dovršuje.
Irwin Stelzer se chytá za hlavu: "To je špatná zpráva, když politici chtějí zastoupit funkci trhu"!
Kocovina z nadvýroby a ze špatného řízení států a společnosti vůbec, které se děje celé století, se nedá řešit penězi ani diktátem přes noc. Navíc, nesmyslné dobyvatelské a okupační války mrhají materiálem, energiemi i lidským potenciálem. Bude nafta z Iráku a Iránu zdarma? Dostane USA kontrolu nad výrobou kokainu v Afganistanu, a získá jeho území jako nástupní pro dobytí uralských energetických a nerostných zdrojů Ruska? Kolik tyhle války ještě mají stát peněz a lidských životů!?!
To ovšem ekonomové Bilderbergů a bankéři světa také nechtějí vědět. Jde jim jen o jejich zisky a světovládu, či jen nadvládu, jako tomu milionáři Undershaftovi z "Majorky Barbary" G.B.Shawa.
Obávám se, že krizi roztaženou po celém glóbu, bankéři světa využijí. Ač viníky, zahrají si na spasitele, a navrhnou řešit problémy jednotnou globální měnou. Nějakou dobu se už o tom šušká. Nemusím říkat, že jednotná světová měna by nás občany (i státy!) dovedla pod jejich totální vládu a absolutní diktaturu, proti které nacismus i komunismus byl legráckou.
Je nějaká cesta jak se dostat z této situace? Jistě že je. Mladí lidé, kteří se dostali pod vládu plastikových karet, ji ukazují: rozstříhali je. Nenakupují dále na dluh. To musí udělat i státy, a především USA a "rozstříhat" dluh těch 10,6 trilionů dolarů. Vše co chtějí dále financovat jen z vlastních prostředků, jako dávno ukázali naši geniální národohospodáři v čele s Tomášem Baťou ‑ samofinancováním. V malém, českým způsobem Kampeliček. Ukončit všechny dobyvačné a okupační války, a vzdát se pošetilých snů o světovládě. Mezinárodními dohodami snížit válečný potenciál světa a začít žít slušně, spravedlivě a beze strachu. Tak jednoduché to je, jen chtít! Jinak to nedopadne dobře.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 24.12.2008.
zpět na hlavní stranu