Všichni krademe a každý má hovno aneb dopis spolužáka z průmyslovky

Poflakuju se po fabrikách za mizerný peníz. měl jsem obrovské štěstí, že dělám s petrem skovajsou. chodil do stejného ročníku, ale o rok starší. velice slušný a hodný kluk. je sám s dcerou. starou vyhodil před lety, protože si pletla peníze pro domácnost za její kapesné. taky to nemá jednoduché. je na tom v porovnání s námi o hodně hůře, protože se musí starat ještě o jeden krk. už jsem toho procestoval také dost. všude to bohužel stojí za stejné hovno. nejhorší je, že když se člověk moc stěhuje, tak si nevybuduje žádnou pozici. skoro 5 let jsem podnikal v pohostinství a obchodě.
Tady jsem už 6. rok a sere mě to tam taky. drží mě tam pár lidí, s kterými si dobře rozumím. vedoucí je namyšlená rozvedená hysterická kunda asi o 1,5 roků starší. dal jsem jí košem, že jsem jí nevoprcal a mám zle. skovajsa je na tom s ní obdobně.
Za dva roky jsem se dopracoval k tomu, že nekouřím a ani nepiju. pročistil se mi mozek. po tahu jsem chodil do práce dost nasranej a všechno mě sralo. seděl jsem s kamarádem v práci, ale nechali ho letos doma, protože propouštěli skoro všechny důchodce. na rozloučenou z něj udělali senilního blba. jeho zásluhou dělala fabrika 1/3 - takových 20 milionů tržeb.
Byly to jeho výrobky, které stvořil i s pomocí skovajsy. zbavili se ho jako kusu hovna. narodil se za první republiky a slušnost, kterou převzal od rodičů, jde z něj čerpat. na něco člověk musí navázat. naši rodiče jsou myšlenkově úplně v prdeli. kde co ukrást a co kde vochcat. my jsem také částečně nahnilí, ale snad to půjde časem léčit.
Já tomu fakt nerozumím a chtěl bych, aby to mělo nějakou logiku. furt si bohužel připadám jak za totáče. stejní zmrdi jsou u moci a už se na ně tlačí mladí zmrdíci. slušný člověk to nemá lehké. doba přeje asertivním prolhaným hajzlům. nic pořádně neumí, ale umí prodat ten zbytek hovna, co v nich je.