Non comment !

Vlk obrátil, kritizuje papeže kvůli rehabilitaci popírače holokaustu

Kardinál Miloslav Vlk foto: Michaela Říhová, Právo

Ke kritikům papeže Benedikta XVI. se připojil i pražský kardinál Miloslav Vlk. Vadí mu okolnosti, za nichž rehabilitoval popírače holokaustu biskupa Richarda Williamsona. Vlk se původně papeže zastával. Nový názor zveřejnil na svých stránkách kardinal.cz.
7. 2. 2009 11:42 - PRAHA
Vlk byl přesvědčen, že rehabilitace lefebvristů, odmítajících druhý vatikánský koncil a požadujících mimo jiné mši v latině, odstraní schizma v církvi. "Na svých stránkách jsem hned po zveřejnění toho, že byla sňata exkomunikace ze čtyř schizmatických biskupů, reagoval na vzniklou situaci dvěma články ve snaze hájit papežovo „gesto milosrdenství“ a postavit se proti určité nelogičnosti vlny odporu „proti omilostnění popírače holocaustu“, píše Vlk v novém prohlášení .
Poté, co se však dozvěděl další okolnosti rehabilitace, změnil názor. Na svých stránkách to primas zdůvodňuje slovy: "Vatikán, resp. kardinál Walter Kasper, který je zodpovědný za vztah Židů a Vatikánu, přiznal, že tento papežův krok s ním vůbec nebyl konzultován. Stejně tak zřejmě nikdo nevzal při tomto aktu v potaz názory biskupa Williamsona, které byly známé už daleko dříve. Dělá to dojem, že Vatikán bral příliš na lehkou váhu tento krok." Williamson ještě v listopadu v rozhovoru pro švédskou televizi popíral holocaust.
Sám kardinál Vlk se postavil proti antisemitismu: „Jako katolický biskup rozhodně odsuzuji každý antisemitismus jako s učením katolické církve neslučitelný. Takové je učení II. vatikánského koncilu. Tento postoj církve jsme u nás vícekrát dosvědčili činy vůči našim starším židovským bratřím, jak dříve, tak i v současných diskuzích.“
Připomenul přitom, že antisemitismus se vyskytuje i u lefevbristů v ČR. „Před asi třemi či čtyřmi lety jsem určitou dobu bojoval s antisemitismem zdejších našich lefebvristů, když se tyto jejich názory objevovaly na veřejnosti. Doufám, že už je dnes nedeklarují,“ uvádí Vlk.







Vše převzato z revue KATOLIK:



---------------------------------------




Otevřený dopis Fóru proti antisemitismuE. Michael Jones
Vážení,
s velkým zájmem jsem si přečetl Vaši zprávu o antisemitismu v České republice za rok 2004. Důvodem mého velkého zájmu bylo, že jsem v této zprávě uveden na třech místech jako antisemita. Podle Vaší zprávy „7. října 2004 proběhla v pražském Emauzském klášteře veřejná přednáška Michaela Jonese, vydavatele kontroverzního amerického měsíčníku Culture Wars, s názvem ‚Kořeny dnešního judaismu‘. Přednášku pořádala skupina okolo internetového katolického magazínu Katolikrevue. Michael Jones, který byl pořadateli představen jako odborník na historii, označil Židy za syny satana a vynálezce revoluce a mesianismu (sic!). Dále uvedl, že synagogy jsou buňkami revoluce. Přednášky se účastnila i skupina pražských neonacistů. (zdroj: FPA).“
Zpráva o mé přednášce je hned ze dvou zásadních důvodů zcela nečestná. Zaprvé, není zde zmíněna skutečnost, že moje přednáška byla rozborem evangelia sv. Jana. Jsem katolík a mluvil jsem ke katolickému obecenstvu o ústředním dokumentu katolické víry, jehož pravost musí každý katolík přijmout. Kdyby autor zprávy postupoval čestně, uvedl by, že zmínka o židech a satanovi nepochází od E. Michaela Jonese, nýbrž spíše od Ježíše Krista, který v Janově evangeliu 8:44 židům řekl: „Vy jste z otce ďábla a chcete činit žádosti otce svého.“ Ve své přednášce jsem se snažil vysvětlit význam termínu „oi Iudaoi“ a postupnou změnu jeho významu během Janova evangelia. Pokud je tvrzení v Janově evangeliu 8:44 antisemitské, pak by antisemitismus neměl být předhazován k mým nohám. Měl by být předhozen k nohám Ježíše Krista.
Proč Fórum proti antisemitismu záměrně zamlčelo, že moje přednáška byla o užití slova „oi Iudaoi“ v evangeliu sv. Jana? Český překlad přednášky je od jistého času zveřejněn na http://www.katolikrevue.cz/civitas/revolucni_zid_e_michael_jones.htm. Autoři zprávy si ji mohou přečíst, aby si ověřili přesnost zprávy nejmenované osoby, která se zúčastnila mé přednášky. Jelikož jsem přednášel v angličtině a věta za větou byla překládána do češtiny, nejednalo se tedy z mé strany o žádnou improvizaci. Co vidíte na webu, je to, co jsem řekl. Stejně tak i článek, který sloužil za základ přednášky, je více než rok dostupný. Moje přednáška vycházela z článku zveřejněném v Culture Wars - červen 2004 s názvem „Is the Gospel of St. John Anti-Semitic?“ (Je evangelium svatého Jana antisemitské?) (Časopis Culture Wars je v české verzi Vaší zprávy označen za „antisemitský“, zatímco anglická verze uvádí že je „kontroverzní“.) Proč Fórum proti antisemitismu tedy necituje přesně, co jsem řekl? Mimochodem, kdo dal židovské organizaci právo určovat, o čem smí katolické skupiny diskutovat? V mé vlasti se tomu říká „chutzpa“.
Druhým projevem dobře promyšlené prolhanosti je tvrzení, že se přednášky „účastnila i skupina pražských neonacistů“. Zaprvé, nemám žádnou možnost jak ověřit, kdo se účastní mých přednášek. Zadruhé, týden před tím jsem měl přednášku v Rakousku, kde jsem viděl některé lidi s vyholenými hlavami, tetováním na rukou a černými triky s vyobrazením Rudolfa Hesse. Předpokládám, že to byli neonacisté, ale nikdo se na přednášce v Praze těmto lidem nepodobal. Jsem si jist, že je poslech rozboru evangelia obohatil, ale proč bych měl být odpovědný za názory lidí v sále?
Každý, kdo se seznámil s mými texty, ví, že v mých názorech není nic rasového. Opakovaně jsem odmítnul rasové či rasistické uvažování, naposledy v článku „The Hispanic Challenge and the Logic of Empire“ (Hispánská výzva a logika impéria), který byl zveřejněn v Culture Wars - květen 2004. Rasové myšlení je neslučitelné s katolicismem; je rovněž tak zavrženo Ježíšem v již zmíněném evangeliu, když židy odsoudil za prohlášení, že jsou „sémě Abrahámovo“.
Ve své přednášce jsem se také věnoval politickým důsledkům židovského odmítnutí Krista. Když židé Krista odmítli, stali se politickými revolucionáři. Revoluční žid se zrodil ve chvíli, kdy Annáš a Kaifáš stáli u paty kříže a řekli Kristu, že pokud-li se stoupí z kříže, přijmou jej jako mesiáše. Revoluční aktivity židů byly již v plném proudu v Kristově době a poprvé vyvrcholily rebelií proti Římu, která měla za následek zničení chrámu v AD 70. K další rebelii povstali židé pod vedením Šimona Bar Kochby v AD 135. Tato fakta jsem ve své přednášce uvedl, ale nikdo se to ze zprávy FPA nedozví, neboť účelem zprávy FPA není otevřeně informovat, nýbrž pomluvit lidi, které vnímáte jako politické nepřátele. Kniha, kterou momentálně píšu, se zabývá rovněž i židovskou účastí v revolučních aktivitách během staletí následujících po Janově evangeliu. Věnuji se také souvislostí mezi revolucí a požidovštěním, tedy křesťanským heretickým odmítáním kříže ve prospěch meče. Sám pražský Jan Hus, stejně jako zběhlý mnich Jan Želivský, byli požidovšťovači. Dovolávali se Starého zákona, aby ospravedlnili tasení revolučního meče. George Bush a neokonzervativci jsou součástí této tradice, kterou zdědili po Oliveru Cromwellovi a anglických puritánech.
Fórum proti antisemitismu může s těmito tezemi nesouhlasit. Časopis Culture Wars má obšírnou rubriku na dopisy vydavateli a já jsem vždy šťastný, když mohu poskytnu prostor mým kritikům. Avšak nyní bych rád od Fóra proti antisemitismu požadoval několik upřímných odpovědí na mé námitky. Otevřené diskusi o náboženských otázkách bylo, jak jsem to pochopil, za komunistického režimu v Československu bráněno, nebyla-li přímo zakázána. Bylo by tragické, kdyby se jejich nástupci vrátili ke stejné taktice.
V Kristu
E. Michael Jones






Kritické poznámky ke Zprávě o projevech antisemitismu -Česká republika 2004

Michal Kretschmer
Nedávno vydalo Fórum proti antisemitismu, které působí při Židovské obci v Praze, poměrně rozsáhlou česko-anglickou Zprávu o projevech antisemitismu - Česká republika 2004. Zpráva trpí řadou metodických závad, pojmovým zmatkem a vedle oprávněné kritiky odsouzeníhodných činů (fyzické útoky na osoby, vandalství na hřbitovech) obsahuje i zcela nepřijatelné výtky týkající se Katolikrevue. Podívejme se na tuto Zprávu a její ideová východiska podrobněji a pokusme se je podrobit kritice.



Problematická je hodnověrnost informací obsažených ve zprávě. Tím netvrdím, že tyto informace jsou falešné, ale nejsou dostatečně objektivně potvrzené. To vyplývá z toho, že, jak Zpráva sama uvádí, „zdrojem informací byly veřejně dostupné informace především z médií, internetu a od jednotlivých členů Federace židovských obcí“. Citována jsou i neseriózní bulvární média jako je Blesk Morava, Nedělní svět. Zpráva tak představuje jakýsi monitoring médií, k tomu komentář autorů Zprávy a svědectví jednotlivých osob. V celkovém kontextu hodnocení Zprávy to ale zdaleka není její největší vada.



Zásadní je vágnost definice antisemitismu, ze které Zpráva vychází, že totiž „antisemitismus je ekvivalentem protižidovství“. Sami autoři Zprávy si přitom uvědomují, že židovství je „jev náboženský, rasový, kulturní, či národnostní“. Zpráva tak nerozlišuje objektivně hříšný útok proti někomu z důvodu jeho rasy či národnosti, od kritiky a odmítání jeho náboženství, kultury nebo politických ambicí. Jako křesťané musíme trvat na tom, že „spása je ze Židů“ (Jan 4,22), že Ježíš, Panna Maria i apoštolové byli Židé, ale také na tom, co pravil sv. Petr judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma: „vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili“ (Skut 2,23). Odmítání rasismu vychází z jednoty lidského pokolení a z toho, že všichni lidé bez rozdílu jsou povoláni k tomu, aby se stali Božími dětmi. Naproti tomu naše odmítání judaismu vychází právě z toho, že jeho podstatným rysem je právě odmítnutí Ježíše jako zaslíbeného Mesiáše a mnohdy též přijetí dodatečných nebiblických textů (Talmud) s jejich nechvalně známými vyjádřeními o Ježíši a křesťanech. Cílem těchto poznámek však není probírat křesťanské postoje k židovství a historii vzájemných vztahů mezi křesťany a židy a jejich kulturami.



Metodická zmatenost Zprávy se projevuje i v tom, že „do zprávy jsou zahrnuty i projevy, které nejsou jednoznačně protižidovské, nicméně u členů židovské komunity mohou vyvolávat pocit ohrožení“, rovněž i tzv. „latentní antisemitismus“. Podle této logiky by podobná zpráva o projevech protikřesťanství či antikatolicismu musela být nesmírně rozsáhlá, neboť by zahrnovala napadání věrouky, kritiku církví a jednotlivých význačných osob v nich, ale také i celkovou sekularizaci společnosti včetně stávajících zákonů či legislativních iniciativ, kterou se křesťané mohou cítit ohroženi. Sem by náležely i veřejné mravy; převládající chování společnosti, jež je v rozporu s křesťanskou morálkou. Principem při sestavování Zprávy je tak subjektivní pocit. Ovšem někdo se může cítit ohrožen i píchnutím komára. V tomto ohledu působí groteskně zmínka o tom, že o masopustní maškarní zábavě „starosta šel za žida“. Je to možná nechutné, ale že by to bylo ohrožující? Někteří autoři Zprávy jsou asi přecitlivělí. Zdá se, že skutečného antisemitismu je u nás tak málo, že autoři Zprávy musejí sahat k takovým banalitám, aby ji napsali dostatečně dlouhou.



Zpráva považuje „zpochybňování práva Státu Izrael na existenci“ za antisemitismus. Může se jednat o politický názor, o kterém, jakkoli jej osobně nezastávám, rozhodně lze diskutovat a židovských obcí v České republice se přímo nedotýká. Ostatně zpochybnit existenci státu Izrael lze i z pohledu židovských mesiánských představ. Jestliže totiž v Ježíši Bůh neposlal Mesiáše, tak se dosud jeho zaslíbení nesplnilo, je třeba na něj čekat a ustanovení státu Izrael je možné potom interpretovat jako pyšný a netrpělivý pokus zajistit pro Židy sekulární spásu bez Božího zásahu pouze lidskými prostředky. To, že stát Izrael nenaplňuje starozákonní představy o kralování Boha (Iz 52,7) je myslím dostatečně jasné. Ani se v něm nerealizují předpisy a ustanovení mojžíšského zákona, např. o trestu smrti pro sodomity, falešné proroky aj. Náboženské strany se v tomto sekulárním státě museí stále domáhat toho, aby se veřejný život řídil principy toho, co považují za Boží zákon.



Zpráva také nedostatečně zkoumá příčiny závadného jednání. Popisuje údajný případ, kdy „napadl jeden člen filharmonie svého kolegu s výkřiky: ´ty židovská svině, ty hajzle, my tě odtud dostaneme!´“. Podle tohoto líčení (převzatého z novinové zprávy) ale mohlo jít spíše o pracovní spor a nenávistné jednání vůči konkrétní osobě; z použití citované nadávky nikterak nevyplývá, že dotyčný chová nenávist k Židům nerozlišeně bez ohledu na konkrétní osobu. Podobně Zpráva uvádí případ, kdy bylo „v Teplicích poničeno 6 náhrobků na jediném dosud fungujícím židovském hřbitově na severu Cech. Nenašly se žádné nacistické symboly.“ Podobný případ se měl stát i „na židovském hřbitově v Trhovém Štěpánově.“ Z ničeho ovšem nevyplývá, že tato odsouzeníhodná vandalství byla zaměřena vůči Židům. Jak je známo, podobně je vandalizován i nežidovský majetek.



Pius XI. v encyklice Mit brennender Sorge v roce 1937 odsoudil novopohanskou ideologii německého nacismu, která pak měla za následek zavraždění mnoha lidí, mezi nimiž bylo postiženo relativně velké procento Židů. Píše: „Kdo rasu nebo národ, nebo stát nebo státní formu, nebo nositelů státní moci, nebo jiné hodnoty společenského života - které v rámci pozemského řádu zaujímají důležité a ctihodné postavení - vytrhává z jejich pozemské hodnotové stupnice a činí z nich nejvyšší normu všech ostatních, i náboženských hodnot a modloslužebnicky je zbožňuje, ten převrací a falšuje Bohem vytvořený a Bohem ustanovený řád.“ Propagovat tyto věci je tedy v rozporu s pravou úctou k Bohu. Zpráva totiž také zmiňuje skutky (např. malování hákových křížů nebo koncerty tzv. skinheadských nebo neonacistických skupin), ve kterých její autoři, příp. policie spatřuje propagaci fašismu. Tady však policie i autoři Zprávy matou pojmy. V Německu nešlo o fašismus, ale národní socialismus (zkráceně nazývaný též nacismus). Fašismus byla italská záležitost. Německý nacismus byl pak levičáky nazván lživě fašismem, aby nebyla vidět jeho spřízněnost s jejich socialistickými idejemi, byť poněkud jiného druhu. Z údajů uvedených ve Zprávě ovšem neplyne, že se primárně jednalo o antisemitské projevy, protože nacismus (tím méně pak fašismus) se nevymezuje pouze svým postojem k Židům. Může se jednat o chování primitivních osobností, které se snaží zviditelnit zveřejňováním tabuizovaných a zakazovaných symbolů, aniž by opravdu prahli po židovské krvi, které tedy nacismus oslovil něčím jiným.





Netvrdím, že tomu tak v těchto případech skutečně bylo, pouze to, že Zpráva v tomto bodě bez důkazu zařazuje tyto skutky do rubriky antisemitismus. Zpráva se také zmiňuje o tom, že v Praze proběhla „poklidná demonstrace na podporu Palestinců, při které byl Izrael označován za rasistický stát krvavých sionistických zabijáku“. Posuzování vzájemného nepřátelství Izraelců a Palestinců, které se projevuje vraždami na obou stranách, vyžaduje jistě stanovisko, které nemůže vidět jednu ze znesvářených stran pouze v roli oběti a druhou v roli vrahů. Demonstranti projevili svá politická stanoviska, která se přímo netýkají antisemitismu jako takového, tím méně pak českých Židů. Konečně i podle této Zprávy nebyli za vrahy označováni Židé jako celek, ale vedoucí představitelé státu Izrael. Podobně je to s nápisem ´Intifáda´ na chodníku v Hradci Králové. Zpráva cituje z článku v Haló novinách, že „izraelský premiér Šaron byl voják, účastnil se válek s arabskými zeměmi a rozhodně za sebou má radu zabitých“. Patrně je to pravda, ale co má společného negativní hodnocení význačného izraelského politika s antisemitismem? Stejně tak kritika způsobu izraelského zacházení s Araby v jiném článku v těchto novinách. Podobně autorům Zprávy vadí, že jiný článek kritizuje odmítnutí rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v Haagu o „protiprávnosti izraelské genocidní zdi“ oddělující Izrael od Palestinců. Rovněž jim vadí internetové stránky odsuzující „teroristickou vládu Izraele za provádění masakru palestinského lidu“.



Zpráva na podporu svých thesí cituje kromě jiného z Haló novin také toto: „Dobře známá je zcela čerstvá agrese Spojených států a jejich nejbližších pohůnků proti Irácké republice.“ Na oprávněnost války USA a jejich spojenců proti Iráku lze mít jistě rozdílné názory, v žádném případě její označení jako agrese nemá co dělat s antisemitismem.
Autorům Zprávy se nelíbí některé negativní výroky týkající se Židů, jako třeba výraz „hrabivý žid“. Přitom ale zapomínají, že Starý zákon obsahuje na mnoha místech jejich nelichotivé charakteristiky, jako např. „lid tvrdé šíje“ (Ex 32,9), a líčení jejich zvrhlých mravů, které tak tepali proroci.



Zpráva uvádí: „7. září 2004 proběhla veřejná přednáška Michaela Jonese, vydavatele amerického antisemitského měsíčníku Culture Wars, který byl pořadatelem představen jako odborník na historii, s názvem ´Kořeny dnešního judaismu´. Organizovala ji v pražských Emauzích skupina okolo internetového magazínu Katolikrevue. Michael Jones mimo jiné označil Židy za syny satana a vynálezce revoluce a mesiánství. Synagogy označil za revoluční buňky. Přednášky se účastnila i skupina pražských neonacistů.“ Každému logicky uvažujícímu člověku je jasné, že osoby, které poslouchají přednášku, nemají co činit s její kvalitou. Proto poslední věta uvedené citace je zavádějící a manipulující. Je to tak, jakoby jeden Žid vytýkal jinému Židovi, že na jeho přednášku chodí také křesťané. Pisatelé zprávy by ovšem měli podle této logiky označit za antisemity všechny křesťany, kteří se hlásí ke svému Pánu a Mistru, jenž pravil Židům, kteří se odvolávali na to, že jsou synové Abrahamovi, že jejich otcem je ďábel (Jan 8,44). Ježíš by tak byl zároveň Žid a antisemita. Zásadní spor mezi křesťany a Židy je spor o pravé náboženství. Křesťané věří o Kristu, že „v nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni“ (Skut 4,12). Z toho vyplývá, že musí odmítat judaismus židovských náboženských obcí. Mezi křesťany a Židy může být v některých případech spolupráce v konkrétních věcech, vždyť máme společné Písmo Starého zákona, ale jeho výklad se zásadně liší, takže není možný smír v náboženském ohledu. Časopis Culture Wars je možné charakterizovat jako velmi kritický k judaismu a k řadě bezbožných aktivit, zejména revoluční povahy a usilujících o zničení křesťanské kultury, jejímiž předními protagonisty byli Židé, ale nelze jej označovat jako antisemitský, zaměřený nekriticky proti všem Židům.


Právem si všímá postupné destrukce kultury a podílu některých skupin na této destrukci, ve kterých byli významnou měrou zastoupeni Židé. Jsou některá fakta, jako třeba velký podíl Židů mezi porevolučními bolševickými komisaři, která nelze popřít, a jejich připomínání není možné označit za antisemitismus.



Zpráva též kritizuje některé texty zveřejněné na internetových stránkách Katolikrevue. Zmiňuje článek Hilaire Belloca Židé a bolševismus, který označuje za ukázku tradičního antisemitismu. Jeho autor sice správně konstatuje židovské zničení staré ruské společnosti bolševickou revolucí, ale na druhé straně za to Židy příliš omlouvá, jak pozorný čtenář sám sezná.
Kritizován je rovněž Radomír Malý za článek, ve kterém „žádá omluvu Židů za vraždu spáchanou na Ježíši Kristu“. Jakkoli podle katolické nauky Kristus zemřel pro hříchy všech lidí, stalo se to opravdu formou justiční vraždy, za kterou v první řadě byli zodpovědní židovští předáci, v menší míře pak jimi svedený lid volající po ukřižování, Pilát a nejméně pak samotní kati. Co se týče omluv za hříchy předků, jsou podle mého názoru zbytečné; ze smrti Ježíše nelze vinit ani všechny tehdy žijící Židy, tím méně pak Židy současné. Podobně ovšem by neměli očekávat Židé omluvu např. od Němců narozených po válce za to, čeho se jejich předkové vůči nim dopustili. Mělo by se však na obou stranách označit bez vytáček minulé zlo jako zlo.
Zpráva se též pozastavuje nad snahami „devalvovat pojmy holocaust a antisemitismus“. V této souvislosti vytýká poslanci Karasovi, že srovnává norimberské zákony považující Židy za méněcennou rasu s potratovými zákony, které počaté dítě nepokládají za dostatečného člověka, aby jej chránily od zavraždění.





Obojí zákony jsou samozřejmě špatné, ale z hlediska kvantity bylo nejvíce zavražděno nenarozených dětí, na druhém místě jsou oběti komunismu a teprve na třetím nacismu (včetně významného podílu obětí židovského původu). Ty nenarozené děti si to ovšem, na rozdíl od dospělých, ani nemohly zasloužit, neboť neučinily žádný hřích. Utrpení Židů za nacismu i za jiných okolností nelze zlehčovat, ale současně je třeba si uvědomit, že zdaleka netrpěli jenom oni. Největší negativní událostí světových dějin a současně jejich ústředním bodem není tzv. holocaust, za kterého zahynulo údajně 6 mil. Židů, ale bohovražda. Tak je třeba to nazývat (viz článek „Bohovražda a kdo za ni může“ autora tohoto textu v Mezinárodním reportu č. 4/2004). Zpráva napadá Michala Semína, jenž se v článku „Monopol na utrpení?“ zastal poslance Karase. Budí dojem, že z něj cituje, když uvádí, že v článku vybízí „Pavláta a spol.“ k omluvě za „největší holocaust lidských dějin – odsouzení a utrpení Ježíše Krista“. Ve skutečnosti o nějaké omluvě v článku není zmínka, pouze je tam uvedeno, že by se měli zamyslet nad svým podílem v této věci.
Autorům Zprávy se též nelíbí oddělení českého umění od zahraničního v expozici Národní galerie, přičemž zahraniční tvorba je zastoupena díly některých českých umělců, kteří nežili v zahraničí. Abychom toto posoudili, je třeba se věnovat otázce po definici národa. Pokud jej chápeme čistě na jazykovém základě, pak je nesprávné umělecké dílo česky mluvících Židů takto zařazovat; pokud však k pojmu národa patří i příslušnost k jisté kultuře, pak zařazení Židů mezi Čechy je, alespoň v některých případech, diskutabilní. Rozhodně takové informace o exposici NG nepatří do zprávy o antisemitismu.



Stránky http://www.ivtt.net/ psychologa Petra Bakaláře představují diskusní, mnohdy nemoderované, fórum věnované tématům, které hlavní média tabuizují, z nichž jen některá se přímo týkají Židů. Je však zcela legitimní zkoumat např. zda politický, kulturní či ekonomický vliv Židů ve světě odpovídá jejich početnímu zastoupení, zda je dosahován čestnými prostředky, kdo jsou propagátoři destruktivních ideologií atd. Je jasné, že na takových fórech se vyskytnou nejrůznější sobě odporující názory i projevy primitivnějších osobností. Pro sociologa jsou ale cenným zdrojem informací o rozložení názorů a nálad ve společnosti. V takových diskusních skupinách se vyskytují i protikřesťanská vyjádření (hojněji než protižidovská) a myslím, že bychom se tím neměli příliš zabývat.



Zpráva uvádí statistiku údajně antisemitských projevů v ČR za rok 2004. Nejsou to velká čísla: 5 útoků na člověka, 9 na majetek, 27 případů obtěžujícího chování, 13 antisemitských textů a 10 případů zjevného latentního antisemitismu. To zahrnuje i ty nesprávnosti a banality mnou výše kritizované. Zprávě by prospěla větší stručnost, které by docílila, kdyby se zaměřila na nepochybné fyzické útoky proti Židům pro jejich rasovou příslušnost, takto motivované ničení jejich majetku, nadávání jim nebo na výzvy k násilí proti nim. Nevhodné je též používání slova „extrémisté“, jakoby krajnost sama o sobě znamenala něco špatného. Je to pokus o nálepkování lidí místo věcné diskuse – patřit k pravici je ještě přípustné, ale k „extrémistické pravici“ (aniž by se tento pojem definoval) je už neomluvitelné.
Závěr:
Zpráva matoucím způsobem zveličuje míru skutečného antisemitismu v České republice, vydává za něj odmítání judaismu či politiky státu Izrael a pasuje české Židy do role obětí. To bylo výše ukázáno na řadě příkladů. Zpráva ovšem popisuje také některé činy namířené proti Židům, které si vyžadují odsouzení. Moje celkové hodnocení s ohledem na popsané nesmysly je negativní. Jsem přesvědčen, že mezi Židy je řada lidí, kteří usilují žít podle Božího zákona, jak se jej domnívají poznávat. Jakkoli odmítám jejich náboženskou nauku, soud nad jejich svědomím přísluší jedině Bohu. Myslím, že i pro jejich sebevědomí, pozemský a duchovní život není nejšťastnější se vidět v ohrožení nebo jako oběť, k čemuž uvedená Zpráva směřuje.
Zprávu je nutné považovat za nebezpečnou, protože směřuje k potlačení svobody slova kritizovat Židy, a to i v oprávněných případech, a sugeruje výlučnost jejich postavení a utrpení.




Žid antisemitou?Radomír Malý


Při četbě Zprávy o projevech antisemitismu v ČR, zveřejněné Fórem proti antisemitismu a zaměřené zejména na přednášku pana Jonese v Praze, bezděčně člověka napadne, aby si otevřel Starý zákon.



Pan kolega Kretschmer ve svém vynikajícím polemickém článku výstižně poukazuje mj. i na ostrá slova starozákonních proroků na adresu izraelského národa. Představuji si, jak snadno by se dnes Izajáš, Jeremiáš nebo Amos, ačkoliv byli pravověrní Židé, octli na listině předních a nebezpečných antisemitů, již by vyhotovilo FPA. Jenže toto nehrozí. FPA, jakož i jiné podobné organizace, totiž nikdy na rovinu neřeknou, že to byli právě poctiví a vysoce morální příslušníci izraelského národa, kteří vždycky kritizovali hříchy svých vlivných soukmenovců, v současnosti konkrétně účelové zneužívání strašlivého zločinu nacistického holocaustu ke kriminalizaci každého, kdokoliv se jen trochu opováží poukázat na to, že ten či onen Izraelita nejednal podle přirozeného mravního zákona.



Předložím zde zřejmou manipulaci, která bývá v poslední době právě v těchto souvislostech častým jevem. FPA totiž uvádí ve své zprávě mezi "projevy antisemitismu" i můj článek na téma "Dluží něco židé křesťanům?" Obviňuje mne tam, že prý požaduji "omluvu židů za vraždu spáchanou na Ježíši Kristu". Jenže pardon! Tuto omluvu vůbec nepožaduji já, ale v Izraeli žijící křesťanský konvertita ze židovství Klaus Moše Pilz, já v uvedeném článku - nechť si ho každý ráčí najít - pouze představuji jeho medailónek, neboť jsem usoudil, že se jedná o zajímavou a ušlechtilou osobnost. A teď se dostávám k nejdůležitější otázce: Proč FPA nenapadne z antisemitismu přímo K.M.Pilze? Z jednoduchého důvodu. Ono by to totiž postrádalo logiku a udělalo vadu na kráse zamýšlenému propagandistickému záměru, kdyby došlo k obvinění etnického Žida z antisemitismu, k poukazu na to, že sám příslušník izraelského národa, jenž se však "nevyvedl" v tom směru, že uvěřil v Ježíše Krista jako Syna Božího, žádá po svých soukmenovcích něco jako omluvu za justiční vraždu Bohočlověka, spáchanou na prvém místě představiteli židovského sanhedrinu (že z toho nelze vinit tehdejší židovský národ jako celek, tím spíše pak jeho potomky, je snad každému normálně uvažujícímu člověku jasné).



Obvinění z projevů antisemitismu totiž ztrácí svou průkaznost, když kritiku vůči nešvarům, které se v izraelském národním a náboženském společenství vyskytují, vznáší sám příslušník tohoto národa. Žid a zároveň antisemita - to je přece logický protimluv, to by ztratilo svoji přesvědčivost. Proto je třeba o každé kritice Židů, vznášené ze strany jiných Židů, ať už konvertitů ke křesťanství nebo tzv. mesiášských Židů nebo i Židů ortodoxních, mlčet jako hrob a tyto skutečnosti co nejvíce tajit.


Je jasné, že autoři Zprávy FPA můj inkriminovaný článek četli, nemohli proto přehlédnout, že omluvu za vraždu Krista žádá K.M.Pilz a nikoli já jako pouhý autor stati. Jestliže se neuráčili přímo toto sdělit, potom zde máme jasný důkaz unfair manipulace a nutno se tázat známým latinským "Cui prodest?", komu to prospívá? Boji proti antisemitismu a všem předsudkům v tomto směru, který i já z celého srdce podporuji a angažuji se na oné straně barikády, určitě ne.


Odpověď na obvinění vznesená pražským arcibiskupemkardinálem Miloslavem VlkemMichal SemínMartin R. Čejka
Považujeme za potřebné reagovat na prohlášení TS ČBK, vydané 14.9. 2006 pod názvem „Kardinál Vlk odmítl jakékoliv projevy extremismu“. V něm se Miloslav kardinál Vlk vyjadřuje, v poslední době již poněkolikáté, na adresu tzv. lefébvristů. Stejně jako v předchozích případech, i nyní jsme svědky zcela nepravdivých obvinění na adresu blíže nespecifikovaných osob či organizací.
Z kontextu je zřejmé, že terčem této pomlouvačné kampaně jsou aktivity laiků, nepřímo spjatých s působením Kněžského bratrstva sv. Pia X (FSSPX). V této věci důrazně prohlašujeme, že se na organizaci apoštolátu FSSPX nepodílíme, opačně pak platí, že naše přednášková činnost není FSSPX ani řízena, ani spoluorganizována. Naše jednání nelze proto spojovat s FSSPX a jeho duchovními. Existují-li tedy výhrady vůči naší činnosti, je zcela neoprávněné útočit na FSSPX, jenž s ní nemá nic společného.
Důrazně protestujeme proti nehoráznému obvinění ze sympatií k „antisemitismu, neonacismu či islamismu“. Všechny tyto tři ideologie principiálně odmítáme, neboť jsou neslučitelné s křesťanskou věroukou a sociálním učením Církve, které vyznáváme a svými laickými aktivitami také aktivně šíříme. Je nám zcela cizí nenávist vůči jakémukoli etniku, obzvláště pak židovskému, z jehož středu pochází vykupitel celého lidstva Ježíš Kristus. Proti neonacismu důrazně vystupujeme, neboť se jedná o návrat k pohanskému světonázoru s pro křesťany nepřijatelným rasistickým pozadím. A obvinění z islamismu je neméně absurdní. Jsou to právě tradičně smýšlející katolíci, kdo varují před uměle utvářenou multikulturní a islámu otevřenou společností. Všechna tato obvinění jsou vedena zlou vůlí společensky ostrakizovat katolíky, upozorňující na negativní důsledky liberalizačních procesů v katolické církvi, vedoucí k rostoucímu úbytku věřících, duchovních i laiků.
Je rovněž absurdní tvrzení, že zahraniční přednášející (zmiňovaný Dr. Jones nepřednášel a prof. Rao je renomovaným profesorem historie na St. John University v New Yorku a prezidentem mezinárodně uznávaného Institutu Dietricha von Hildebranda) přijeli do Prahy za účelem „školení“ místních neonacistů. Jde o další z řady fabulací, podobajících se svým stylem konspiračním teoriím sepisovaných politruky proti odpůrcům komunistického režimu. Ze stejného těsta je i tvrzení, že naše přednášková činnost je finančně závislá na „amerických fundamentalistech“. Pomineme-li fakt, že „američtí fundamentalisté“ jsou protestantského vyznání, a tak jen stěží lze od nich očekávat podporu přednáškovým aktivitám katolíků, považujeme za nevkusné a nemravné, že se autoři prohlášení k tomuto tématu vůbec vyjadřují.
Po pravdě řečeno, propaganda mocných je zbraň, na kterou nemáme účinnou odpověď. Nenávistné pomlouvačné kampani, vedené pražským arcibiskupstvím na naši adresu, nebudeme čelit stejnými prostředky, neboť jsou křesťana nedůstojné. Proto vše poroučíme Božímu spravedlnosti, ale i Jeho milosrdenství.
Michal Semín, Institut sv. Josefa
Martin R. Čejka, Katolík Revue