Uveřejněno v Kolínském deníku

Zaujalo Vás - internet - 30.12. 21:07


Jak jsem již ráčil konstatovat, tak bydlím v části, která se zve Zálabí.Tato hezká čtvrť je převážně tvořena zástavbou rodinných domků a vilek, tu a tam něco panelových domů či projektů, kterým se dnes říká milionárské baroko.Rád chodím se svým psem na procházky touto čtvrtí, přvážně večer, kdy jsou ulice vyprázdněny od dějství všedního dne.


Jediným koloritem jsou také pejskaři, něco návštěvníků pohostinství, tu a tam našinec jsoucí z práce apod.Co mne zaujalo, že i přes stavební a developerský boom toliko charakteristický pro minulá desetiletí zde nestojí žádná zřetelná urbanistická ohavnost, která by ukazovala na lidskou pýchu, sebestřednost či prostě jenom korumplovatelnost stavebnho úřadu zdejšího města.Žil jsem téměř čtyřicet let v jedné městské části Prahy, která byla charakterem podobná zdejšímu Zálabí.


Ne toliko vnitřně strukturovaná, ale našli bychom spoustu analogií či podobností.Bohužel nikoliv již střídmost produktů stavební činnosti v uplynulých dvou dekádách.První satelitní městečko, lidová tvořivost při obnově fondu rodiných domků, výstavba nových vil či vícepodlažních domů apod.Zde musím ocenit střídmost, prosté držení linie jak směrem do " ulice", tak do " nebe " atd.


Co je opravdu ukázkou zkombinování nových trendů, splnění požadavků movitějších majitelů a dodržení leté tradice je krásný dům za budovou, ve které dnes prodávávají asijsští trhovci a která kdysi asi byla součástí služeb na Jiráskově náměstí.


Tímto chci na dálku " vzdát " holt a vystřihnout poklonu zdejšímu stavebnímu úřadu, že nepovolil výstavbu nějakého pomníku lidské pýchy a hlouposti v této lokalitě.


Jaroslav Vrána, Kolín



Moje seznámení s orgány veřejné moci v okresním městě Kolín--------------------------------------------------------------------------------------

Přistěhoval jsem se do tohoto krásného středočeského města z Čelakovic cca před půl rokem. Jelikož patřím k lidem aktivistickým a politicky se aktivizujícím se, nemohl jsem nepoznat po relativně krátkém čas "zákoutí" zdejších orgánů státní a veřejné moci.

První moje vcelku negativní seznámení bylo s pracovnicemi zdejší podatelny MěÚ. Parkrát jsem zaslal drobnou poznámku či postřeh starostovi panu Buřičovi elektronickou poštou. Jelikož jsme se předtím nijak nezávazně seznámili v rámci probíhající předvolební kampaně, bylo by divné, že nereaguje. Došel jsem tedy na podatelnu a telefonicky jsem hovořil s jeho asistentkou. Ona se mi dušovala, že žádná pošta nepřišla.

Když se to opakovalo po několikáté, navštivil jsem podatelnu osobně a požádal o prověření přeposlání zaslané pošty z centrální e-mailové adresy na mail pana starosty. A světe div se, dotyčná pracovnice měla velkou část zaslané pošty ve svém PC, aniž by se obtěžovala tuto přeposílat. Byla slíbena náprava a během cca 48 hodin jsem byl patřičnými vedoucími odboru vyrozuměn o řešení či vzetí na vědomí mých podnětů. Bohužel naposledy se situace opět opakovala a já už jsem rezignoval.

Navštívil jsem vedoucí sociálního odboru a předal jí nějaké zimní oblečení pro sociálně potřebně. Já to nesděluji proto, že očekám nějaký vděk- považuji to a své soukromé jednání. Ono to bohužel bude mít implicitní návaznost.Asi před týdnem jsem potkal před starým mostem skupinku asi 12 dětí, které se vedly za šnůru a bylo jim tak cca v průměru 5 let. Co mne zaujalo, že mají pedagogický doprovod v síle třech vychovatelek. Oslovil jsem humorně ta děcka a mezi řečí zjistil od pedgogů, že se jedná o děti v jistém smyslu retardované. Ale abych byl správně pochopen, nejednalo se přímo o děti stižené Downnovým syndromem či oligofreniky. Spíše šlo o děti citově deprivované apod.

Přiznám se, že mne až zabolelo u srdce. Ony tyto děti zřejmě pocházejí z rodin, kde sociální patologie je na denním pořádku. Když vemu v potaz, že mám zdravého a velice inteligentního syna, kterého šesté Vánoce neuvidím jenom proto, že jeho matka si postavila hlavu a opatrovnická justice a sociální pracovnice jsou partou kašparů , tak se mi otvírá " kudla " v kapse.Rozhodl jsem se, že těmto dětem alespoň udělám částečně radost. Koupil jsem několik plyšáků ,ale nastal problém.Já jsem se neoptal těch učitelek, kde ta školka sídlí. Zavolal jsem tedy již uvedené vedoucí sociálního odboru a požádal o spolusoučinnost.

Byl jsem konsternován její lapidární odpovědí. Vy jste takový chodec, tak si tu školku najděte, zřejmě se jedná o MŠ v Bachmačské ulici. Neschopen nějaké reakce jsem zavěsil.Tak věnuji plyšáky dětem asisjkých obchodníků , kam chodím nakupovat a bude klid.Poslení kapkou pro mne bylo setkání se zdejší státní policií.Vcelku banální causa - někdo mi vnikl do mého e-mailu a zveřejnil soukromou poštu na veřejném webu.Již při oznamování tohoto přestupku jsem se stal terčem nejapné poznámky policisty, který přijímal oznámení. Nebezpeční stížnosti se podařilo zažehnat duchaplností jeho kolegy.

Po převzetí oznámení dne17.10.letošního roku trvalo cca sedm neděl, než by vyšetřující policista sdělil, že se nemůže hnout z místa, protože správce webu s ním nekomunikuje. Slovní telefonická přestřelka trvala asi sedm minut. Bohužel téměř s nulovým výsledkem, ale s příslibem, že ve věci se bude dále šetřit.Když jsem si selským rozumem rozebral, že jediný problém je v tom, že patřičná policejní stanice nedisponuje internetem ,ale pouze intranetem a dotyčný policista není ochoten navštívit veřejný net, kde dotyčnou osobu lze identifikovat, alespoň co se zasílateslké adresy týče, sedl jsem k mailu a adresu s jménem dotyčného muže zaslal.Po urgenci mi bylo sděleno z okresního ředitelství, že dotyčný materiál byl postoupen dotyčnému policejnímu úředníku.Abych nebyl jenom " negativista" - tak jedna příjemná zpráva. Vyběhl jsem vyvenčit psa a zjistil, že nemám klíče a byt je zabouchnutý.

Zavolal jsem ln 156, ale tam to nikdo nebral. Tak jsem zkusil ln158 a vysvětlil můj problém. Pak už šly věci jako na drátku - zavolání zamečnické firmy, otevření bytu, zaplacení faktury a ohřátí večeře.

Vrána Jaroslav - Zálabí, Kolín

Úvodní stránka
Zaujalo Vás - internet - 10.01. 00:10 Jsem osobou, která občas po silném psychickém vypětí upadne do stavu deprese.V týdnu jsem byl na zdješím Úřadu práce řešt stížnost na zaměstnavatele, který se mnou podepsal pracovní smlouvu a pak tvrdil, že nic nepodepsal. Abych byl správně pochopen - tuto skutečnost řeší Inspektorát bezpečnosti práce, jehož pracovník na zdejší Úřad práce dojíždí. Asi po půl hodinovém breafingu s pracovníci IBP jsem odcházel silně rozrušen, protože mi sdělila, že se toho moc dělat nedá.Dnes už je to nakonec jedno.
V tomto stavu jsem šel na odbor dopravy odhlási auto. V rozrušení jsem zde zapomněl mobilní telefon a složku a malým OTP a průkazem PN.Asi za dva dny se mi ozvala pracovnice tohoto odboru, že telefon mám zde na tomto odboru.Prý ho vrátil nějaký pan doktor.Dnes jsem si ho byl vyzvednout. Děkuji pracovnicím odboru dopravy i neznámému nálezci.Při řešení stížnosti přímo na ÚP na jednu firmu, která zaměstnává pouze osoby ZZS -OZP došlo ze strany inspektorky této instituce k omylu.
Znechuceně jsem úřad opustil. Jaké bylo moje překvapení, když mi asi za půl hodiny zavolala, přiznala chybu a příští týden věc uzavřeme. Každý má nárok na chybu a být arbitrem v dnešní vypjaté době ,kdy stoupá tenze mezi lidmi práce a lidmi kapitálu a to se občas přenáší do sfér úřednických je to pro mne milá zkušenost a já za ni děkuji.
Jaroslav Vrána, Kolín