Josef Dolejší - plivnutí do tváře slouhům

Mouřenín posloužil, mouřenín může jít!

Josef Dolejší

"Jak jsem činíval,

tak mi Hospodin odplatil. " (Kniha Soudců 1, 7)

Oproti zažitým zvyklostem vysílala stanice ČT1 dne 7. prosince 2004 ve svých hlavních večerních zprávách krátký, leč pozoruhodný a poučný rozhovor ministra národní obrany Karla Khünla s generálem v.v. Ing. Rudolfem Pernickým, veteránem Druhé světové války a někdejším předsedou KPVČ.

Fyzicky a morálně očividně zdevastovaný generál na invalidním vozíku vytýkal ve svém komfortním starobinci ministrovi, že není o veterány a někdejší politické vězně, a patrně i o něho, náležitě postaráno. Připomněl svému kumpánovi v ministerském křesle, že dané sliby nebyly splněny. Úskočný politik mu kluzce opáčil, že se má slibovat jen to, co je možné dodržet. Tím se vzdal vší zodpovědnosti.

Připomněl jsem si při té příležitosti okamžik, kdy právě hrdinný generál Pernický spolu se svým komplicem JUDr. Stanislavem Drobným slíbili roku 1991 při audienci u Václava Havla na Hradě, že zlikvidují mého bratra Miroslava Dolejšího, jako pomstu za Analýzu 17. listopadu. Jak slíbili, tak také mrzce učinili. Dostalo se jim za to dalších aluminiových metálů, prebend, slev na dráze a slibu finálního zaopatření v nadstandardních starobincích.

Oba pak také proti Miroslavu Dolejšímu zaujatě vystoupili v procesu v Náchodě v dubnu až listopadu roku 1991. Generál Pernický při své nenávistné svědecké výpovědi poskakoval před soudkyní vzteky, jako by byl stižený tancem svatého Víta. Mladé předsedkyni senátu z toho bylo viditelně trapně. Po skončení líčení jsem Pernickému před soudní budovou řekl přímo do očí: "Jste obyčejný gauner, pane generále!" Málem se pominul.

Můj bratr naproti tomu u soudu prohlásil, že si Pernického vždy vážil a váží i nadále. Když jsem mu později namítl jak si lze takového člověka vážit, řekl mi Mirek: "Víš, Rudolf Pernický je voják, myslí trochu jinak než-li my a je přesvědčen o tom, že teprve nyní se mu dostane dlouho odpíraných poct, které si zaslouží, lhostejno od koho. Nechce si to nechat ujít!"

Dle mého názoru: Za misu čočovice prodali Vencovi Havlovi a jeho kámošům mukla z vlastních řad i sami sebe! Nechat se bláhově zneužít a být po použití odhozen na smetiště jako neužitečná materie určená k recyklaci, to není křivda, to je spravedlnost! Na svém mínění nemohu do dnešního dne ničeho měnit a předpokládám, že si to také uvědomují všichni ti Hubálkové, Struskové, Mackové a jim podobní!

Marně chlapci v komfortních i nekomfortních starobincích naříkají. Co chtěli, to mají! Očekávali snad, že je budou Vašek s Dášou chodit navštěvovat a přebalovat? Či, že si budou brát veterány a zklamané mukly na haciendu do Španěl? Nepotřebují je již k ničemu! Stafáž vysloužilých válečníků v mundúrech nikoho nedojímá, stejně jako osudy muklů. Nástupci sametového estabilismentu vzali na vědomí, že ke zradě už netrpělivě nastupují jiní paňácové, fyzicky zachovalejší a duševně čilejší.

Nemám nad tím vším rozhodně pocit zadostiučinění a pomstychtivé radosti - každé bezmocné staroby je mi líto, a to i v případě, že jde o zneužité hrdiny.

Opona se před nimi neodvratně zatahuje.

Pane Pernický, Acheron už tiše čeká ve své loďce na břehu Temné řeky. Neberte si s sebou ony hliníkové metály od Vency, nepřijal by je. Vezme za vděk pouze poctivou starou mincí. Přeji Vám v klidu dožité poslední dny v zákulisí trapné tragikomedie, v níž jste hrál roli pouhého pošťáka, nikoliv krále. Někdy mezi těmi dvěma posledními injekcemi morfia si vzpomeňte na někdejšího mukla Miroslava Dolejšího. Na to, že Vám Venca Havel kdysi s vděčnosti podal obě ruce, klidně zapomeňte - už si je dávno umyl!

S Pánem Bohem!

PhDr. Josef Dolejší