Omyly mladých nacionalistů

Omyly mladých nacionalistů
1)
Již delší dobu se zabývám studiem a pozorováním nacionalistické scény v ČR. Jsem opravdu zklamán, že v ČR neexistuje relevantní strana národní pravice. Již několikráte jsem upozornil, pokud tyto snahy budou v rukou politických recidivistů typu Mgr. Skácela, bude to pouze běh v kruhu s nulovým výstupem. Řekněme, že v posledních pěti letech se objevilo několik mladších jedinců se snahou vnést nové zevní impulsy národnímu hnutí, ale výsledky jsou tristní či alespoň rozpačité. Žijeme v době, kdy myšlenky přitahují peníze. Brilantní exilový ekonom Prof. Dr. Ing. Milan Zelený dokonce tvrdí, že v současné epoše jsou myšlenky ve spojení s umem hlavním domovem kapitálového či spíše výrobního řetězce. Já tímto narážím na myšlenkovou jalovost vedoucích leaderů národní scény. Oni se vydali zásadně dvěmi směry. Ten první spočívá v obdivu autokratických či autoritativních režimů stavovského (sociálního) či národně-socialisticko-arijského typu, ti druzí permanentně bojují proti legendě či mýthu zvaném TGM formou obdivu jeho protivníků, aniž by byli schopni definovat či myšlenkově konstituovat nějakou alternativu nosnou pro 21. století.
Budu a třeba donekonečna opakovat, že jedinou schůdnou cestou je vznik strany národní pravice respektující parlamentní demokracii a kapitalismus jako hospodářský systém. To jsou základní konstitutivní souřadnice bez ohledu na ideové, sociální či politické nuance. Alternací opozičního hnutí proti establishmentu lobbyistického a zednářského provedení může být něco jako politický klub v podobě občanského sdružení, který by navazoval na činnost Vlajky univerzitního profesora F. Mareše a dr. Vrzalíka. Ryze z psychologického a sociologického pohledu veřejnost nerozumí nacionalistickým aktivitám. Já ponechám stranou duchovní a intelektuální stav populace v ČR. Pouze se omezím na konstatování autora Analýzy 17. listopadu M. Dolejšího, cituji: "Český národ se jako národ přestal chovat a v zásadě na podobnou kvalitu rezignoval." Jeho bratr PhDr. Josef Dolejší upozorňuje na myšlenkovou sterilitu a impotenci, včetně absence obyčejné mužské odvahy. V otevřené, znalostní společnosti není problém v penězích, nýbrž v tom, o čem píši. Národnímu hnutí v ČR chybí konzistentní ideová platforma, intelektuální zázemí, kooperace lidí akademického a podnikatelského světa a možná trocha pokory, víru v Boha nevyjímaje. Tato část této eseje nemá jiné ambice, než laicky zmapovat a to velice letmo chyby v prvních krocích.
V druhé části se zaměřím na charakteristiku jednotlivých politických stran a občanských sdružená, eventuelně neformálních seskupení, v další části se budu snažit upozornit na chyby jednotlivých aktivistů. V poslední části věnuji pozornost tištěným periodikům, webovým stránkám, aktivitám apod.
2a)
V ČR působí SPR-RSČ po vedením PhDr. Sládka, Dělnická strana vedená exčlenem strany Dr. Sládka Vandasem, Právo a spravedlnost vedená Mgr. Bahníkem, Národní strana vedená Mgr. Edelmannovou, formálně existující Národní sjednocení vedené panem Vrtíkem a parta kolem Mgr. Skácela coby přípravný výbor Národní demokracie.
Již existence šesti stran národní pravice je anomálií. V principu se jedná o zdivočelé národní socialisty, kromě Práva a spravedlnosti. Tato strana je politickou platformou integrálních katolíků.
SPR-RSČ - je čerstvě po svém sjezdu. Při sepisování této materie nemá autor k dispozici výstupy ze shora uvedeného, ale… SPR-RSČ je nominálně, sociologicky i empiricky nejsilnější a nejkonzistentnější politickou formací. Její předseda je majetkově zabezpečen, jazykově vybaven, udržuje mezinárodní kontakty. Strana připravuje vydávání tištěného periodika, rozšiřuje svoje webové stránky. Cynik by řekl, že jednooký je vždy mezi slepými králem, ale těžko někdo věřil zmrtvýchvstání SPR-RSČ. Lze očekávat dílčí úspěch v krajských volbách.
DS - je špatnou parodií na politiku SPR-RSČ v letech devadesátých minulého století. Má svoji organizační strukturu, tištěné periodikum a jistou členskou základnu. Bohužel její slovník politické subverze a inklinace ke spolupráci s politickými árijci ji diskredituje coby možného vůdce národní pravice. Lze i říci, že její intelektuální a duchovní potenciál je mizivý.
Právo a spravedlnost - strana politických integrálních katolíků. Jsem názoru, že by mohla tvořit obzvláště pod jejím současným předsedou katolické křídlo některých národních stran. Bohužel obecná slovanská nesnášenlivost a nevraživost Čechů k Bohu tento segment národní pravice vede do jisté izolace. Mgr. Bahník pochopil tuto skutečnost velice rychle a omezil činnost strany na osvětovou či kulturně náboženskou činnost. Velice si cením bratrské organizace této strany Institutu sv. Josefa, vyhotovení petice D:O.S.T. Ač tato strana spíše připomíná kulturní organizaci s náboženským přídechem, díky Bohu za ni! Lze i kvitovat jisté zklidnění jejího místopředsedy pana Červenky.
Národní strana - toto uskupení vedené nacionalizující židovkou a čerstvou doktorkou politických nauk Edelmannovou je dle mého soudu vydržovaným „užitečným idiotem“ nacionalismu. Lze vystopovat indicie, že tato strana má uměle živenou mediální podporu a je pro svoji ekonomickou hloupost držena establishmentem coby beranidlo proti obdobným typologicky stejným politickým aktivitám. Podobnou taktiku používala agrární strana. Čas od času „finančně pohnojila“ NOF v boji o hlasy s ČSL na českém venkově.
Národní sjednocení - strana starobylého názvu, ale kromě jednoho patetického gesta element, jemuž zvoní umíráček. Snaha přejít na občanské sdružení stejného názvu zřejmě klopýtne na chronicitě nacionálních stran, tj. kdo zaplatí audit.
Národní demokracie - zřejmě nasciturus politické strany, jejíž konstituce skončí blamáží. Je to opět jeden z mnoha pokusů Mgr. Skácela vytvořit přijatelnou verzi prvorepublikové NOF. Jeho proklamace o navázání na odkaz JUDr. Kramáře jsou nevěrohodné. Už základním a nepřehlédnutelným faktem je skutečnost, že se k prvnímu premiérovi RČS chce osobnostně přiblížit člověk jako Mgr. Skácel Autor této eseje byl členem PV NSj, které Mgr. Skácel vedl…
2b)
Národní odpor - čeští árijci, nacionální socialisté. Jsou součástí evropského tzv. svobodného nacionalismu. Lze je považovat za neonacisty, netají se svými styky s německou NPD. Letos poprvé se vyskytli "v blízkosti" DS. Tato, byť jednočinná fúze má svoji logiku a pozornému čtenáři webových stránek DS nemohlo uniknout zásadní. Bylo jenom otázkou času, kdy tito uvedení najdou k sobě cestu.
Národní korporativismus - sekce českých stoupenců stavovského státu s prvky fašismu vedená panem Jiřím Petřivaldským. Lze bez podjatosti říci, že kromě adorace autokratických evropských politiků nejsou intelektuálně ani organizačně schopni ničeho.
Národní čest - sekce českých nacionalistů s nádechem neofašismu. Původně jev či projev českého integrálního autonomního nacionalismu, po zhanobení hrobu generála R. Gajdy se přeměnili de facto ve Společnost R. Gajdy a neofašistický spolek. Šéf pan Andrej Draganov.
Vlastenecká fronta - nacionalistická organizace vedená panem Davidem Macháčkem. Trochu vhledem ke svoji letité existenci opotřebovaná, zevně ji chybějí impulsy k obnovení její vitality. Osobně bych ji považoval za mládežnickou analogii Národní ligy J. Stříbrného.
3)
Společným znakem téměř u všech nacionalistických organizací je programově zdivočelý národní socialismus jdoucí k fašisoidním trendům a tendencím. Jedinou výjimkou je Právo a spravedlnost. Zde je ovšem moment postavení věcí na hlavu. Tato organizace typologií podobná Lize polských rodin se pojmenuje jako lidová konzervativní strana stejného názvu v Polsku. Bohužel je to typická ukázka intelektuálního potratu. Na české scéně nacionalismu občas tento moment tj. intelektuální potrat přejde v jeho množinu, tj. myšlenkovou genocidu. Připočteme-li k výše uvedenému myšlenkovou sterilitu, organizační neschopnost, absenci finančních prostředků, nesmyslnou rivalitu a tendenci každého být "vůdcem" něčeho, nesmíme se divit volebním výsledkům ve formě desetin procenta ve volbách! Autor si dokonce troufá tvrdit, že kromě mediálních strašáků jsou akce nacionalistů establishmentu k smíchu. Co ovšem považuje autor za velice nebezpečné pro vývoj demokracie v ČR, a aktivizaci exponentů politických Židů a sionistů, aby byl okleštěn shromažďovací zákon (sic)! Českému nacionalismu opravdu chybí osobnosti typu Dr. Krámáře, Jiřího Stříbrného, univerzitního profesora F. Mareše, Dr. Vrzalíka a dalších. Tato část essaje se zabývá pouze okrajově tristním stavem českého nacionalismu.
4a)
Začátkem tohoto odstavce se zastavím u občanského sdružení Národní myšlenka. Ono vydává kvartálník stejného jména, vydává knihy v ediční řadě NM a má webové stránky, na kterých je možno diskutovat. K periodiku o. s. NM bych měl pouze jednu připomínku. Doporučil bych větší vyváženost mezi články zaměřenými na minulost a články tématicky ze současnosti. Knihy vydávané NM jsou šperkem v knihovně každého nacionalisty. Sloučením periodika NM s periodikem VF došlo k jistým rozpakům mezi čtenáři NM, ale kromě sebestředných článků právního koncipientíka Nonnemanna - člena VF, to in principio není nic proti ničemu. Souhrnně lze říci, že činnost NM patří mezi nejlepší aktivity českého nacionalismu.
Měsíčník Svědomí - vydavatel politický vězeň a exulant M. Komínek. Časopis má formu jakéhosi periodického "pall mall", přispěvatelé různé ideologické orientace i publikační úrovně. Lze říci, že i Mgr. Rozhoň dal tomuto periodiku jistý styl.
Dělnické listy - pamflet DS. Lze jenom lapidárně konstatovat, že úroveň je úměrná intelektuální a mentální úrovni přispěvatelů.
Obrana národa - původně periodikum VF, dnes součást časopisu NM s autonomií VF. Úroveň mají úderné články p. Macháčka, k úrovni publikační činnosti pana Nonnemanna jsem se již vyjadřoval.
Svobodné noviny - vydavatel PhDr. Janošík. Kvartálník pod vedením redaktora J. Kopala, půlka novin věnovaná placené inzerci strany Dr. Sládka, o. s. VF a proklamacím ND. Bohužel se autor již několikrát setkal s dílčími odmítnutím SN díky publicistice pana Bělohoubka. Snaha přiblížit se svému učiteli a vzoru univerzitnímu profesoru Dr. Černému panem Bělohoubkem, co se týče sršatosti, je nulová. Ona intelektuální jiskra a sršatost není totéž co zavilost a zatrpklost.
Vyjadřovat se k periodiku NS autor nehodlá, neboť tak implicitně učinil při charakteristice jí samotné. Totéž platí i o periodiku - zinu Národní cti.
4b)
Co lze říci závěrem - téměř všichni uvedení mají svoje webové stránky, existuje publikační platforma Aletermedia apod. Český filozof univerzitní profesor F. Mareš - vitalista tvrdil, že život je sám tvůrčí síla. Dlouhodobým a sytematickým studiem české národní scény ve všech jejich aspektech lze vypozorovat značnou podobnost s tzv. První republikou. Jsou samozřejmé odlišnosti - geopolitické - včera vznik národních států a zánik teokracií, dnes oslabení národních států, globalizace a evropeizace, demografické - včera multinárodnostní stát, dnes téměř etnicky čistý, ekonomické, sociální atd. Člověku je jenom smutno, když čte statě zahraničního exilu (Prof. Dr. Ing. Zelený, EuIng. Dr. Koblihy, Jan Sammer atd.) a nenalézá schopnost osvojení si jejich závěrů při praktické politické činnosti. Ono bohužel nikdo není schopen ani zaregistrovat dva základní trendy politického nacionalismu v Evropě, tj. řekněme nacionálně-publicistický a nacionálně-fašistoidní, eventuálně populistický a nacionálně-fašistoidní či fašistoidně-fašistický.Prvním trendem se řídí třeba Národní fronta J. M. Le Pena. V ČR je převažující trend organizací fašistoidních. Je jenom smutné, že aktivisté v ČR se neumí učit od nejbližších sousedů nám kmenově a jazykově blízkých tj. Poláka a Slováků. Na Slovensku je SNS členem vládní koalice a čeští nacionalisté se paktují se slovenskými fašisty s názvem Slovenská pospolitost (sic)! Sbohem rozume. V Polsku byly členem vlády dva roky Sebeobrana a Liga polských rodin a zase nic. Autor essaje napsal do polského Sejmu vedení Sebeobrany, za měsíc přišla odpověď s reklamními proprietami a se zájmem o spolupráci. Vše předáno vedením Republikánů M. Sládka. Stejně učiněno směrem k německým Republikánům a RMS. Cca před 10 lety navázal autor spolupráci s NS prof. Finiho v Itálii. Dokonce byl v Itálii ustanoven emisar pro styk s ČR. V té době byly na vrcholu vztahy mezi italskou NA a SNS. NA české politické scéně se nenašel nikdo, kdo by uvedené in natura zužitkoval…
Autor si ani nedělá patent na provádění politiky národní pravice. Pouze se snaží podat jistou reflexi svoji více jak 14leté aktivistické činnosti. Život svoji tvůrčí silou přinese v budoucnosti mnohá překvapení. Bude zajímavé pozorovat souboj SPR-RSČ a NS, námluvy Dělnické strany s českými árijci a aktivitu Práva a spravedlnosti!
Vrána Jaroslav, člen SPR-RSČ
V Praze dne 30. května 2008