Polemika s eu poslankyní a Lidská paměť

Polemika s paní europoslankyní
Paní Bobošíková, pročetl jsem si velice pozorně Váš poslední článek na téma stav péče o seniory ČR v LDN, eventuelně domovech důchodců. V tomto smyslu není s Vámi o čem diskutovat, protože zadán i předmět diskuse je jasný a srozumitelný. Co mne ovšem zvedlo ze židle, je skutečnost, že se, byť implicitně otíráte o skutečnost, že se ČR konečně rozhodla narovnat vztah mezi státem a zdůrazňuji církvemi. Vy jste si utilitárně a teleologicky vybrala církev římsko-katolického rituálu. Sama intuitivně tušíte skutečnost, kterou lze pojmenovat následujícím způsobem. Česká kotlina má „4. historické nepřátele“, a to pana Boha, římskokatolickou církev, Němce a rytířstvo. Sledováním Vašich politických eskapád lze konstatovat, že těch prvních dovedete mistrně využít k prosazování svých politických cílů. Nakonec ono tomu není jinak ani u čtvrté kategorie. Věřte, že česká v zemském smyslu šlechta není odpovědna za výsledek bitvy na Bílé hoře v roce 1620 a konsekvence Vestfálského míru z roku 1648. Jenom pro Vaši informaci, druhým v pořadí největším akceptorem od státu při nápravě historických křivd je Federace židovských obcí. Budete také tuto skutečnost kritizovat? Asi či spíše nikoliv ne. Sama víte, že by to byla Vaše sociální i politická sebevražda. Já navíc pomíjím skutečnost, kterou zveřejnily webové stránky českých politických árijců… Ale vrať ume se k samotné římskokatolické církvi. Doporučuji Vám ke studiu poslední knihu biskupa diecése Hradec Králové Monsgr. Duky s názvem V duchu pravdy. Intelektuální kruhy uvedené církve pracují na uvedeném tématu s horizontem 30 let, až česká společnost bude vykazovat počet starých a produktivních lidí v poměru 1 ku 1.
Musím konstatovat, že navazujete na ty nejhorší tradice českého národního socialismu. Mám samozřejmě na mysli národní socialismus neárijský, jenž měl podobu českého socialismu s národním nádechem. On byl pouze reakcí na internacionální socialismu 2. internacionály konce 19. století. On nakonec ve filozofické rovině není ničím jiným, než ateistickou podobou českobrarství. Je ovšem nutno konstatovat, že obé hrálo téměř fatální úlohu při konstituování českého národa a moderní české státnosti. Ponechávám schválně stranou tradici Svatováclavskou a s ní vše, co spolu souvisí, Pouze vaši pozornosti doporučuji sestudovat něco z díla prof. Josefa Pekaře a jeho sporu s TGM o charakter českých dějin.
Závěrem položím Vám dvě otázky. Máte z mandátu europoslance na politickou činnost cca 2 mil. Kč ročně. je pravdou, že Vaše strana má 27 členů? Je pravdou, že v roce 1989 jste byla členkou ČÚV SSM? Věřím, že mi odpovíte a moji polemiku uveřejníte.
S pozdravem Ave Pesar
Jaroslav Vrána, člen SPR-RSČ, signatář petice D. O. S. T.

Nejlepší evidencí je paměť jedince
Disponuji vcelku značnou dobou osobního volna. samota a potřeba vnitřního klidu je integrální součástí moji osobnosti. Nezaměňujte prosím s potřebou vnitřního zklidnění a je vcelku lhostejno, zda metodou modlitební či meditativní.
V tomto „rozpoložení“ si přehrávám modelové situace směrované do budoucna . ale i prožitky a vzpomínky z minulosti. Dnes bych se chtěl soustředit na zhmotnění některých prožitků a reagovat na ně pohledem dneška.
V roce 2001 byla vydaná téměř celá českojazyčná bibliografie exulanta Univ. prof. dr. Josefa Kalvody. Jako blesk z čistého nebe působilo vydání vlajkové lodi jeho tvorby geneze Česko-Slovenska. Dalšími unikáty byla trilogie „Z bojů o zítřek“ a poutník Josef Kalvoda. tehdy ještě aktivní o. s. Akce národní obnovy vedená F. Červenkou si dokonce na webových stránkách udělalo z Kalvody jakousi ikonu. Bohužel vše skončilo vzhledem k omezeným možnostem pouze u formy téměř bez obsahu. Přiznám se, že v té době jsem duchovně konvertoval. Dle mého soudu či spíše názoru katolíkem se jedinec rodí - byť latentně, zřídka kdy stává. Fascinován katolicismem a odmítaje všechny formy spekulativně-náboženských forem vyznání jsem tehdy dosti složitě hledal takovou církev, která by byla konzervativní a přitom nekatolická. Nakonec jsem našel útočiště v jednom sboru Církve bratrské a seč nematrikován jsem spokojen. Cesta k Bohu mi pomohla odloučit se od všech forem pokrokářství, volnomyšlenkářství apod. Dodnes se vracím k odkazu ctihodného akademika, kterého považuji, alespoň co se týče práce historika za pokračovatele Univ. prof. Josefa Pekaře. Jeho politické myšlení je nápadně podobné americkým neocons. Proto tak promptní odmítnutí Analýzy 17. listopadu M. Dolejšího. Je možná škoda, že nedošlo k setkání těchto mužů. Určitě by byla zajímavá konfrontace, jakou bylo setkání M. Dolejšího a exilového ekonoma Univ. prof. Dr. Ing. M. Zeleného. Ale prozřetelnost rozhodla jinak a je nutno toto na vědomí…
Letos tomu bude 13 let, co jsem se stal členem o. s. Vlastenecká liga. její tehdejší vedení tvořili pánové Luděk Martinovský a Karel Černý. Dnes s odstupem času přiznávám značně romantickou představu o hnutí skinhead, pojetí národ, vlasti či vnímání politiky. Byl jsem silně ovlivněn hudbou Daniela Landy a silně zklamán politikou dr. Sládka. Pro členy VL jsem byl trochu atrakcí. V té době jsem vstoupil do služeb Armády ČR - pluku Hradní stráže. Tehdy jsem vnímal skrze texty D. Landy dějiny zemí Koruny české čistě ve smyslu pojetí ztvárněné A. Jiráskem a karikované prof. Nejedlým zažil jsem za cca 4 roky členství ve VL mnoho hezkých chvil, včetně osobního setkání s Danem Landou a účasti na premiéře muzikálu Krysař. Čas trnul oponou. V roce 2000 jsem prodělal silnou osobní krizi. v následujících letech jsem potkal K. Černého. Popsal mi způsob ukončení aktivní činnosti VL. Luděk Martinovský se až autoritářským způsobem zmocnil vedení VL, zbavil se svých odpůrců a vše podřídil výdělečnému marketingu aktivit D. Landy. Tato skutečnost se mi potvrdila asi před 2 lety. potkal jsem pana Martinovského. Sebevědomý až mírně arogantní manager stylu devadesátých let minulého století, tj. grunderské fáze budování kapitalismu v ČR. Tuším, že pro tento typ modelů vymyslela název expředsedkyně DEU paní Hromádková - MACKOČERMÁCI. Pro osvěžení paměti - dr. Macek, dr. Čermák byli vedoucímu činiteli vedení ODS této epochy. Ničeho nelituji řečeno slovy E. Piaf, minimálně zajímavá a cenná zkušenost.
V roce 1994, tuším že zjara jsem vstoupil do SPR-RSČ. Činnost v této straně jsem ukončil krátce před komunálními volbami v témže roce. odstoupil jsem z KL strany do ZHMP a Zastupitelstva MČ Praha Dolní Měcholupy. Impulsem pro toto jednání byl incident předsedy Republikánů s Městskou policií Prahu pomníku sochy Sv. Václava. tehdy bylo pro mne neakceptovatelné, aby vrcholný představitel politické nota bene parlamentní strany vyvolal incident s policií obecně. Dnes bych si udělala od věci větší odstup. Jednak jsem ne zcela správně vyhodnotil postup lokajů tehdejšího primátora Koukala a sleduje-li jedince v čase poklesky vrcholných politiků, musí být shovívavý i ke svému předsedovi. Ač místo kolem sochy Sv. Václava v Praze je obyvatelům zemí Koruny české slavností a symbolické, bylo svědkem ve svoji historii horších eskapád a ptákovin. Proč jsem se po 14 letech vrátil? Odpověď je vcelku jednoduchá. jsem homo politicus, mám chuť tvořit, dr. Sládek také o zmoudřel " a vyzrál, jsem v okrese a městu Kolín jediný člen republikánské strany, nemám žádných vrcholových mocenských ambicí atd. Trochu je mi líto, že dr. Sládek kooperuje s Je Genem, a Žirinovským místo s Finim, Blocherem, Mečiarem apod. Ale to je volba a odpovědnost páně doktora. Jinak vše ostatní jsem již řekl ve svojí publikační činnosti.
Závěrem se vyznám z jistého hřích počátku devadesátých let minulého století. Na podzim roku 1990 jsem vstoupil do organizace Mladí sociální demokraté. Tehdy jsem se setkal s lidmi, která zná veřejnost z pozdějších z vrcholné politiky ČSSD. Jde o jména Gross, Březina, Dolejš, Pešek, Ludvík a snad i Procházková. osudy těchto lidí byli různé jde nad rámec tohoto zamyšlení . Dnes s odstupem času jsem rád, že s těmito lidmi až na výjimky typu Vildy Peška nemám nic společného. Snad až budu někdy zpracovávat téma Nová levice, rok 1968 a vše co s tím souvisí, se k těmto jménům vrátím v jistém kontextu.
Závěr: Co plánuji do budoucna. podílet se na předvolební kampani Republikánské strany do krajských zastupitelstev a formálně kandidovat. Postupem času vytvořit MO Polabí SPR-RSČ. Pracuji s Jankem Kopalem na vzniku nového o. s., jehož název bude zřejmě identický s názvem nejstarší nacionalistické organizace v ČSR. Dle možností jsem nápomocen radou či inspirací příteli Janu Kopalovi v jeho politické práci, rozšiřuji sbírku odznaků politických stran, studuji a přemýšlím o globalizujícím se a přiteplujícím se světě. Přiteplujícím světem nemá autor na mysli globální oteplování jako takové, ale stoupající vliv homosexuální lobby v anglo-americkém kulturním okruhu.
Jaroslav Vrána, SPR-RSČ, signatář petice D. O. S. T.