Josef Dolejší 3

KDO JSOU DNES
TI NEJZAVILEJŠÍ ANTIKOMUNISTÉ?

Motto: „V tomto případě se marxistické principy nezměnily, ale situace se velmi komplikuje.“

Jean Paul Sartre

Nejprve je nutné vymezit koho lze za skutečné antikomunisty v pravdě pokládat. Jsou to ti, kteří od roku 1948 dávali jasně a srozumitelně najevo svůj nesouhlas s komunistickou ideologií a v ní realizovaným politickým systémem, odmítali jakékoliv výhody nového pořádku, nezaujímali žádné společenské pozice a funkce, nemohli studovat, nepřetvařovali se, byli předmětem represí a žili na okraji společnosti. Z těchto lidí žije většinou už jen malá hrstka a ta ze svých někdejších postojů netěží. Není ji ani příliš slyšet.

K současným aktivním a halasným antikomunistům však patří:

1. Bývalí úspěšní a oddaní komunisté či svazáci, často tzv. „zuřiví“, v „sametu“ po roce 1989 aktivisté Občanských fór, herci Havlova absurdního dramatu, dnes i několikráte překabátění politici, příslušníci vládních garnitur a mocenského establishmentu. Svůj současný antikomunismus deklarují za účelem neutralizace či zakrytí minulosti, udržení si výhodných postů a prebend. Jen málokteří z nich občas pociťují něco jako STUD. Jde o zištnou mentální prostituci bez zjevných výčitek svědomí s cílem totálního udržení vlivu a majetku.

2. Někdejší konjunkturální komunisté, dnes restituenti, velkostatkáři, velkopodnikatelé, finančníci, bankéři, obchodníci a prominenti současného režimu. Svůj antikomunismus vyhlašují jako mimikry jen v naléhavých případech, kultivovaněji a pod jistým tlakem, z nezbytí či z pudu sebezáchovy.

3. Prostituující se prominentní umělci, spisovatelé, novináři, bývalí husákovští docenti, režiséři, publicisté, redaktoři, akademici z oblasti společenských věd, historie zvláště, kteří před rokem 1989 těžili maximálně z výhod režimu, hojně publikovali, nabyli majetku, akademických hodností, a často i popularity bez níž nemohou žít a učiní cokoliv, aby si vše získané nadále udrželi (i za příštích změn!). Často periferní spolupracovníci StB či KGB. Jde o tak zvané schopné jedince (všeho schopné) a úspěšné celebrity nejen show bussinesu.

4. Ambiciózní děti a potomci bývalých elit, včetně komunistických, kteří se dojemně spojili za společným prospěchem v Novém světovém pořádku (potomci někdejších kapitalistů, komunistických předáků, církevníci, šlechtici včetně hochštaplerů a dobrodruhů všech sort a kalibrů). Tato skupina je většinou silně dotována a podporována ze zahraničí jako záloha budoucích elit (stipendia a stáže v zahraničí), která se při vystoupení na scéně bude s odstupem času jevit jako anonymní a svým původem neidentifikovatelná.

5. Vrazi, zločinci a hospodářští kriminálníci, kteří po létech vydávají svou neblahou činnost za boj proti komunismu a sebe za hrdiny odboje v kategorii tzv. „politických vězňů“.

6. Politováníhodní jedinci, které smetl vír historických událostí, k protikomunistickému odboji se dostali doslova „jako slepý k houslím“ a dnes alespoň těží ze zvýšených penzí, slev na dráze a komfortnějších starobinců. Jejich vystupování je obyčejně tragikomické.

7. Ti, kteří za svůj antikomunismus pokládají dřepění na bobku u rádia Svobodná Evropa, BBC či Hlasu Ameriky. V práci se rozhodně nepřetrhli. Mimo hospodské nadávání se nikdy na nic nezmohli, zato vytrvale jezdili na rekreace ROH, užívali bezplatné lékařské a lázeňské péče, bezplatného vzdělání a jiných výhod minulého režimu. Mylně doufají, že dnes se jim za halasný antikomunistický pokřik dostane stejných výhod. Marně!

8. Profesionální agenti-provokatéři v angažmá různých zpravodajských služeb a agentur, kteří jsou za svůj „antikomunismus“ velice dobře honorováni a plní tak úkoly v tisku, televizi, rozhlase, na internetu a při veřejných projevech. Viz:
   UMĚNÍ VÁLKY: TŘINÁCT ZLATÝCH PRAVIDEL, JAK PORAZIT PROTIVNÍKA BEZ BOJE A ANIŽ TO TUŠÍ: NEJVYŠŠÍ ŠKOLA INFILTRACE A POLITICKO-MASMEDIÁLNÍCH MANIPULACÍ
   http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005112601

Hrdinů jsme nikdy příliš mnoho neměli. V dnešní době je jich ale uměle produkováno až příliš mnoho – pod úroveň dobrého vkusu. Antikomunistická scéna dneška skýtá velmi pestrý pohled. Většinou však jde o trapný projev lidské nízkosti, prospěchářství a pragmatismu, hojení komplexů méněcennosti a nutnosti vypořádat se s vlastní neslavnou „socialistickou“ minulostí. Ne všem tento antikomunistický kabát dobře sedí a připomínají pak spíše klauna či šaška. Ne v každém cirkuse je ale tato role dobře placená.

Ti, co opravdu trpěli - s plným vědomím toho, proč do toho šli a ničeho nelitujíce - anebo ti, kteří dokázali alespoň později pochopit Zlo komunismu a věčné a neměnné zákony materialismu - jehož je komunismus pouze nejnižším vyjádřením - v celé jejich hrůze - ti většinou MLČÍ a TVRDĚ PRACUJÍ PRO BUDOUCNOST!!! Tito lidé - na rozdíl od ostatních - totiž pochopili, že někdejší utrpení nelze odstranit pouhým laciným vzdycháním nad nekonečnými zločiny komunismu, které spáchal v nás i kolem nás, anebo teatrálním jekotem, prázdnými gesty a hysterickým pokřikováním, u kterých to většinou taky všechno skončí!

PhDr. Josef Dolejší

Podle zpráv z „českých“ medií, byl pražským městským soudem očištěn Jan Antonín Baťa!!!

V rubrice Fejetony, statě a úvahy

Stalo se tak, po 60 letech!!!

Nebyl to žádný kolaborant a „Nebyl spáchán žádný trestný čin, věc byla bez dalších opatření založena," řekla mluvčí pražského městského státního zastupitelství Štěpánka Zenklová.

ČRTA ČČ bude v nejbližších dnech uveřejňovat články a statě, které se budou týkat „kauzy" Baťa. Ovšem z pohledu lidí, kteří si myslí, že „očista" pana Jana Antonína Bati je jen další povedený „dárek" československému lidu k výročí vypuknutí sametové kontrarevoluce.

Že finanční požadavky potomků řešitele české otázky – osídlení Patagonie českým obyvatelstvem, budou následovat v zápětí je jisté.

-mag-

Za peníze je možné všechno!!

PROČ UŽ NEJSME V PATAGONII?

Patagonie je sice konec světa, ale je tam neobyčejně krásně, bude se nám tam líbit. Nachází se na nejjižnějším cípu amerického kontinentu mezi jihem Chile a Argentiny na rozloze asi 1 000 000 čtverečních kilometrů. Na severozápadě je ohraničena pásem And, na severu řekou Río Colorado.
Je to stupňovitá krajina od jmenované řeky až po Ohňovou zemi. Ze strmého pobřeží Atlantického oceánu ve výšce průměrně 200 metrů se zdvíhá stupňovitě až do výšky 1500 metrů na předhůří And. Toto suché argentinské území tvoří tabulové roviny rozryté hlubokými údolími, chilské partie jsou hory a neprostupný vlhký prales. V zemi je více jak 50 činných sopek. Podnebí sice odpovídá mírnému pásmu, ale ve skutečnosti je velmi drsné a proměnlivé. Antarktida je téměř na dohled a jak tvrdí cestovatelé: je zde cítit ve vzduchu.
Po návštěvě u říšského maršála Hermana Göringa v roce 1939 sdělil JAN ANTONÍN BAŤA (1898-1965) ing.dr. Jiřímu Udržalovi, řediteli u firmy Baťa ve Francii, že má dostatek prostředků k vybudování nového Zlína, případně celého československého státu kdekoliv na světě. Jiří Udržal, syn předsedy tehdejší vlády Františka Udržala, byl později podezírán ze spolupráce s StB, ve skutečnosti však byl po dlouhá léta agentem britské Inteligence Service. V roce 1939 ještě nevěděl, co poznámka geniálního zlínského podnikatele a obuvnického magnáta znamená. Pochopil to až roku 1940, kdy se mu přímo od Bati dostal do rukou spis o přestěhování středoevropských národů do Jižní Ameriky. Udržal text opsal a odevzdal jej československým vládním exponentům v Británii, ale také zpravodajské službě USA a Inteligence Service.
V uvedeném roce odjel z Francie do Jižní Ameriky, kde se v Sao Paulo setkal s Baťou, doprovázeným dr.Kabelíkem, kteří zde na místě posuzovali podmínky pro realizaci plánu přesídlení českého národa do Patagonie.

V úvodu svého geniálního a velkorysého plánu Dr.h.c. Jan Baťa zdůvodňuje:
1. Náš desetimilionový národ nemůže obstát v klidu a míru uprostřed národa stomilionového.

2. Svět spěje k novému pořádku, k novému uspořádání světového prostoru. Vždycky ve velkých dobách dějin za takových okolností docházelo k stěhování národů. I v případě českého národa k němu dojde. Náš národ má možnost buďto čekat na stěhování nucené, nebo stěhovat se dobrovolně. Dnes ještě je možno skoro i vybrat si mezi zeměmi světa, dosud prázdnými, tu nejlepší. Kdo ví, jak tomu bude později, možná jenom za několik let, až dojde k všeobecnému dělání pořádku.
Mluvil jsem s vůdci německého národa. Domluvili jsme se, že zásadně Říše učiní vše, aby napomohla přestěhování českého národa do nové země a zajistila Čechům v nové zemi naprostou suverenitu i prostředky k vybudování nového českého státu na nové půdě. Považuji to za jedinečnou příležitost, kdy Čechové a český národ může mít prospěch z velkorysosti německých vladařů.
Bude záležet na tom, aby nyní intelektuální síly národa se ujaly úkolu objasnit českému lidu všechno, co s přestěhováním souvisí a aby české úřady Protektorátu vypracovaly zákonné podklady pro přivlastňování majetku národního a soukromého, jakož i příděl půdy a rozdělení pracovní na nové půdě. Úřady německé Říše projevily také ochotu amnestovat všechny, kdož v poslední válce stáli v boji za svůj národ v řadách Říši nepřátelských, a povolí i těmto lidem zhodnocení jejich majetku a vyřízení všech jejich osobních a rodinných záležitostí v Protektorátu. Povolí jim půlroční pobyt, aby si tyto záležitosti mohli zde vyřídit, pokud se odstěhují do nové země první. Nenamítají také, aby tito lidé, kteří spravovali už veřejný život, mohli být zaměstnáni v nové zemi na organizování veřejné správy a veřejného života.
Toto se týká také legionářů a lidí z diplomatické služby československé. Německá Říše také velkomyslně přislíbila svou pomoc při budování náhradních předmětů národního majetku, jako jsou dráhy, železárny, silnice, přístavy, kanály. Vůdci německého národa souhlasili s tím, aby náš národ sám hlasováním rozhodl. Rozhodnutí národa pak bude provedeno pod správou buďto německých úřadů, když bude záporné, nebo českých, když se rozhodne většina pro přestěhování ...
Lidé, kteří by se stěhovali, by prodali svůj majetek většinou ve staré vlasti a částečně si za nabyté peníze nakoupili nové nářadí, stroje a zařízení, jež by si vzali s sebou. Za ostatní prodejem majetku získaný kapitál by si v nové zemi nakoupili půdu i dopravní a jiné pracovní prostředky, jakož i postavili levně a hospodárně obydlí. Ti, kteří by neměli vlastních prostředků, by se zavázali odpracovat na veřejných pracích během let spolu se svými dětmi jisté množství pracovního výkonu (nikoliv dnů).
Stará vlast by zachovala svou autonomní vládu až do roku 1970, až by poslední část obyvatelstva mohla být přestěhována. Starým lidem by bylo dovoleno zůstat na svých majetcích až do své smrti – i po roce 1970, nejdéle však do roku 1980.
Odstěhování národa o 10 milionech lidí za oceán zaměstnalo by 500 lodí po celý rok, když by tato práce měla být provedena zhruba za 10 let. Předpokládám, že odstěhování národa do zámořského prostoru, jejž by mohl suverénně osídlit – ovšem pod ochranou německé diplomacie, armády a námořnictva – by stálo asi 40 miliard říšských marek.
Kromě vystěhování národa československého šlo by v Evropě samé o vystěhování Maďarů, Rumunů a Turků. – Tak by zůstaly v Evropě pouze národy: německý, italský, anglický, francouzský, španělský, národy skandinávské a zbytek národů slovanských na okupovaném území."

Zajímavou okolností zůstává, že například s Židy Baťa už rovnou vůbec nepočítá. V dopise pro říšské úřady v Berlíně z roku 1940 svůj plán zdůvodňuje ještě takto:
"Slyšel jsem kdysi zvěst, že říšský kancléř zamýšlí odstěhovat český národ do vnitrozemí ruského. To mi dalo popud ke studiu, zda by nebylo možné přestěhovat český národ opravdu někam jinam, avšak nikoliv do Ruska, rozvráceného dnešním řádem, nýbrž do země, kde by mohl zůstat svým pánem, svobodným národem na vlastní, nikým neosídlené půdě.
Dnes je Německo neodvolatelně rozhodující mocností světa. Vůdce německého národa má vůli získat německému národu prostor i na úkor jiných národů. Proč tedy v nesouhlasu s českým národem chtít jej nutit k stěhování do Ruska, kde by ztratil svou svébytnost, nebo ještě více ohrozil Říši oplodněním negramotných Rusů svou nespornou schopností?
Když si to spočítáte, pánové, co stálo Německo dobytí té nejmizernější kolonie na majetku, úsilí a životech, tož shledáte, že je to desetkrát tolik, než co by stálo získání celého území Protektorátu, který by teprve po klidném přestěhování Čechů mohl se státi skutečným německým územím. Dokud tam bude český lid, dotud bude nejvýše bolákem na německém těle ..." Dr.h.c. Jan Baťa se pokoušel pro svůj plán získat dokonce i Brity a USA. Zdá se, že obě strany tím nebyly nikterak nadšeny a reagovaly jeho zapsáním na "Černou listinu" mezi kolaboranty a zrádce. Údajně bylo odsud po válce jeho jméno vymazáno (?). Proces s obviněným Janem Baťou "in contumaciam" byl zahájen před Národním soudem v Praze dne 24.července 1947 za předsednictví generála justiční služby JUDr. Šrámka.

V závěrečné řeči uvedl národní prokurátor JUDr. Mykiska toto:
"Pokud jde o trest, navrhuji, aby byl obžalovanému vyměřen zákonný trest podle § 1 druhé věty retribučního zákona se zřetelem k §34 trestního zákona, při čemž výslovně podotýkám, že nebyla zjištěna jediná skutečnost ve smyslu § 16 retribučního zákona, ba naopak bylo zjištěno, že obžalovaný svou vlast a svůj národ zradil nejen za války, ale že ve svém postoji a chování šel tak daleko, že náš stát, presidenta republiky a vládu hanobí a tupí v zahraničí nejhrubším způsobem i nyní."

Předseda soudu generál JUDr. Šrámek pak vynesl rozsudek tohoto znění:
"Jan A. Baťa se odsuzuje k těžkému žaláři na dobu 15 let, zostřenému černou komůrkou každoročně v den 15.března, při čemž si 10 let odpyká ve zvláštních pracovních táborech. Obžalovaný ztrácí na dobu odsouzení občanská práva a celé jeho jmění propadá ve prospěch státu."

Dne 25.června 2007 vydala ČTK tiskovou zprávu, že Městský soud v Praze povolil obnovu trestního řízení v šedesát let starém případu zlínského podnikatele Jana Antonína Bati. Zrušil tak rozsudek Národního soudu.
Téhož dne vyjádřila dcera Jana Bati Edita Baťová de Oliveria pro vysílání ČT jménem celé rodiny žijící v Brazílii uspokojení nad rozhodnutím soudu a tlumočila odhodlání téže rodiny požadovat od Českého státu finanční odškodnění, jehož výši odmítla sdělit.

V článku jsou použity dokumenty ke kauze, které byly do nedávna přístupné ve fondu "Národního soudu" z roku 1947. Součásti spisů byl i projekt o vystěhování Čechů do Patagonie!!
Úmyslně se zříkám jakéhokoliv komentáře.
Dne 26. června 2007.

Josef Dolejší.